Vážení a milí,

"Soudruhu kapitáne, během mé služby v roce 2022 se stalo pár stěžejních událostí."

Žofie se dostala na gymnázium a jako pečlivé až úzkostné dítě jej vcelku bez objektivních problémů zvládá, leč za cenu úzkostí a napětí. Stále platí: "Jedno dítě máme už v pubertě a druhé ještě." Což se projevilo mimo jiné tím, že Erlan opustil lego a přesedl na meče, štíty, přilbice a kroužkovou zbroj. Žije středověkými a starověkými bitvami. Zatím neprojevuje žádný zájem ani o jazz (remcá i na Dave Brubecka) ani o letování. Tak si kladu otázku, kolik dětí bychom museli mít, aby se konečně narodilo jedno, které bude mít zájem o jazz, a alespoň jedno, které bude nadšené z letování a elektrických obvodů. Prořídit si tři děti a čekat, že se najde jedno, které převezme "rodinnou firmu", je zjevně nerealistické.

Třetí dítě, Judita, je de iure i de facto dospělá a letos získala řidičák. Byl maturitní ples, při kterém jsem se notně zpotil. Naštěstí vimperská dřevařská taneční škola pod vedením tanečního mistra Játra zanechala svou nesmazatelnou stopu v mých prkenných, leč živelných tanečních kreacích. Člověk si musí zapamatovat prostou zásadu: "Nohy se musejí střídat, poskakování po jedné jen vyjímečně."

Na konci jara konečně spatřila světlo světa kniha o Dyshymii. Typograficky je to asi nejlepší kniha, co mi kdy vyšla. Velká písmena, dva obsahy, rejstřík, slovník termínů. Většinou ji uvádím slovy: "Představte si macechu z filmu Tři oříšky pro Popelku. Kolik procent času měla dobrou náladu? A kolik procent času kolem sebe šířila dobrou náladu?" Odpověď je jasná a ona je klasický representant člověka s dysthymií. Spoluautor prof. Zdeněk Adam není psycholog, ale onkolog. K dysthymii se dostal vlastním zjištěním, že těmto lidem více ztrpčuje život dysthymie jejich nebo jejich partnerů než samotný mnohočetný myelom, a to je velmi nehezká smrtelná nemoc. To je pravda svědectví za všechny peníze... O této poruše jsem přednášel například na Akademických týdnech. (Tato nahrávka bohužel nemůže být na media.klimes.us.)

Radost z knihy ale dost zatlačila do pozadí podzimní událost naší rodiny, kterou je stavba fotovoltaické elektrárny (FVE). Válka na Ukrajině ještě zesílila můj pocit z PF2022, totiž že to tu celé jde šejdrem. Tak jsem se pustil do stavby elektrárny, kterou považuji za jakési protipovodňové opatření. Neřeším proto, jestli je ztrátová nebo výhodná. Protipovodňová opatření jsou vždy ztrátová. Nikdo mi nechtěl postavit takovou elektrárnu, kterou jsem chtěl (ostrovní), tak jsem nakonec musel vylézt na střechu napřed sám, později se synem a pak i zbytkem rodiny jsme tam natahali všechny panely. With little help of my friends jsem nainstaloval i rozvaděče. Z nich je třeba vyzdvihnout speciální vypínač Michaely Klimešové. To je vypínač, který en bloc vypne celou fotovoltaiku a přepne dům zpět na rozvodné závody. To pro případ, že by FVE mou ženu týrala. Teď mě čeká nějaké programování, aby to správně spínalo spotřebiče, jak má. Každopádně stejnosměrný proud a navíc v takovém napětí je velmi zákeřný a životu nebezpečný - dělá oblouky a jiné naschvály, takže jsem z něho velmi nervózní. Začátečníkům doporučuji knihu: Emil Holan: Jiskra, která dobyla světa.

Mírně jsem se i politicky angažoval. Poslancům jsem poslal tento text o řešení finanční negramotnosti většiny populace. Prostě jsou návody, které by byla řešením mnoha sociálních problémů, ale hlavní problém je zpuchřelá mašinérie našeho "demokratického" "právního" státu. Odezva v podobě emailů a schůzek byla, ale předpokládám, že se nic dít nebude. Sociální otázky se v tomto státě neřeší od dob Nečase, a to už je nějaký pátek.

Z psychologie jsem dal na web starší větší práci o nevěře - http://nevera.klimes.us z konference v Litomyšli, protože jsem usoudil, že psát další knihu momentálně nemám ani sílu ani chuť. Snad se k tomu dostanu léty.

Z psychologie by se Vám mohl líbit rozbor pohádky o Locice. Ty staré pohádky mají většinou v základu nějakou běžnou rodinnou patologii, která je samozřejmě zaobalena do mýticky-snové mluvy, které není snadno rozumět. Moderním pohádkám tento pevný, obecně lidský základ chybí. Jsou plné kouzel a filmových triků, ale jejich scénáristé zapomínají, že ve starých pohádkách tyto proměnny měly nějakou hlubší logiku. Například důvod, proč v pohádce o Locice mizí matka i otec, není svévolný.

Jak mohl Bůh dopustit 2. světovou válku? To byl článek, který jsem dal na web ještě před vypuknutím války na Ukrajině. Předpokládám, že tato teologická otázka je tedy dnes tím více palčivější. Ale je třeba připomenout, že horší než válka mezi cizími lidmi je válka mezi blízkými lidmi.

Už několik let se marně snažím naučit elementární základy hebrejštiny. Vedlejším produktem tohoto snažení je GNU-GPL hebrejsko-český slovník, kam si poznamenávám slovíčka. Za ta léta už jich tam přibylo tolik, že to může mít pro studenty hebrejštiny nějaký přínos. Motivací k tomuto šílenému projektu je stále snaha pochopit, zda Claude Tresmontant má či nemá pravdu se svou teorií o hebrejském primátu, tzn. zda Nový Zákon byl původně napsán v hebrejštině a až následně přeložen do řečtiny. Po těch letech se spíš kloním k aramejskému primátu, totiž že velká část NZ byla sepsána aramejsky, pak přeložena a redigována do definitivní řecké podoby. Pár míst v NZ, které tomu nasvědčují, průběžně ukládám na stránku http://tresmontant.klimes.us. Hodit se k tomu může interlineární Nový Zákon, kde můžete porovnávat českou, hebrejskou, řeckou a aramejskou verzi. Akce, která je od začátku nad mé jazykové schopnosti. Zde jsou dvě MP3 přednášky: Tresmontant, Slovnik, PDF Prezentace

Z teologie dále stojí za zmínku článek o duši. Povaha duše je otázka, které jsem se věnoval při studiu psychologie a ještě pár let před tím, tedy cca před 30 lety. Teď se k tomu vyjadřuji, jen když to někdo otevře, nebo jako v tomto případě to přinesou novináři. Problém je stejný jako výše u hebrejštiny - je hodně složité se naučit jen naprosté elementárnosti, např. dobovou terminologii, která je přibližně tisíc let stará, a to nemluvím o souvisejících novějších teorií. Těžko v tomto směru vymýšlet nové teorie, protože hlavně není moc lidí, kteří by to ocenili.

Z přednášek měla asi největší ohlas ta v Olomouci: Kdy začíná paliativní péče? presentace Uvádím ji zpravidla těmto slovy: Moje generace už umírá tempem 1% za rok (každý rok zemře jeden ze sta spolužáků - to jsem jich měl rozhodně víc). To poroste až na 4 % procenta okolo 80 let. Nezdá se ale, že bychom byli v nejmenším připraveni na to, že jak si kdo ustele, tak si za 20 let lehne. Takže ještě stále si namlouváme, že jsme v podstatě mladí. Jenže když jsme byli skutečně mladí, tak jsme si tyto nesmysly neříkali. Tedy kdy začíná paliativní péče? Samozřejmě dnes. Alespoň tím, že si zjistíme, co to vlastně paliativní péče je. Na Covid nás moc nezemře, ale přesto jsme za něj utratili mnohonásobně víc než za jiné, mnohem horší způsoby smrti. Tato blbost nás bude ještě hodně mrzet.

Kapela hrála, ale nebyla to žádná sláva. Pár písní sice přibylo, ale nebyl čas a energie cvičit a organizovat zkoušky. Naštěstí nezaháleli jiní.

Musím ale ocenit a pochválit firmu Kytary.cz. Koupil jsem si u nich drahé Roland piano. Vyzkoušel jsem si ho několikrát na prodejně. Zdálo se být dobré, přivezu to domů do obýváku. Hraje to jako plechovka - prostě nerozeznání od zvuku z mobilu. Prostě jsem to v té prodejní hale neslyšel. Tak jsme se celá rodina usnesli, že to s těžkým srdcem vrátíme. Šlo to naprosto bez problémů, i když jsem se toho obával, že budou nechutné dohady. Takže firma Kytary.cz je dobrá, ale na firmu Roland pozor - už to není, co to bývalo. Technické provedení velmi dobré, zvuk se velmi zhoršil.

Naopak velmi špatnou zkušenost jsem udělal s firmou Güde. Koupil jsem si od nich lis na jablka. Inzerují v něm robustní ocelovou konstrukci, vřeteno atd. Když to dovezli, vzal jsem do ruky červené vřeteno, tzn. tu matku, která se zašroubovává na závitnici, a bylo lehké. Tak jsem s Erlánem změřil hustotu a opravdu to mělo jen 3000 kg/m3, takže hliník. Později jsem zjistil, že je to jen do hliníku nalisovaná ocelová matka. Tak jsem si stěžoval u nich i na České obchodní inspekci. Oba mě poslali do háje. Takže pozor inzerují robustní ocelovou konstrukci, ale dostanete hliník. Česká obchodní inspekce svou práci taky fláká - na mou odpověď už vůbec nereagovala. To tady píšu proto, že mě postup Kytary.cz mile překvapil. Prostě to nejsou zmetci jako Güde či ČOI.

Všimněte si, že se splnily moje předpovědi z dob Covidu. Proticovidová opatření skončila. Jedině co zdecimovala jsou naše děti a ekonomika státu. Sám Covid díky píli čínských vědců tady všady s námi je a už navždy zůstane. Stále se na něj umírá, jen se o tom nemluví. Kdybychom víc protestovali vůči proticovidovým opatřením než proti Covidu, nenosili jako muly roušky, tak bychom měli víc peněz na energetickou krizi a nebyla by tak šílená inflace. Tolik poučení z krizového vývoje. Za povšimnutí stojí i fakt, že krize a války přinášejí děti. Po Covidu narostla úhrnná plodnost na neuvěřitelných 1,8 dítěte na ženu, což považuji za velmi dobrou zprávu na závěr roku 2022.

Z počítačového světa stojí za zmínku, že jsem přešel z vyhledávače Google na Qwant. Je sice o něco horší, ale má o hodně méně reklamy a manipulací. Velkým objevem letošního roku byla XML a následně XSL technologie. Úplně jiný způsob programování, než na jaký jsem byl zvyklý. Tak jsem si ke své radosti rychle naprogramoval jednoduchý čtenářský deník a postupně do něj přidávám, co právě čtu. Nicméně XSL scripty používám i ve zmíněném hebrejském slovníku. Je to moc chytrá technologie.

Z loňského roku mohu opět potvrdit, že já stárnu a jen má žena trvá ve své kvalitě a stále zvelebuje žáky na ZŠ v Újezdě nad Lesy.

Přeji klid a pokoj v novém roce

Váš

Jeroným Klimeš
http://www.klimes.us

PS. Samozřejmě, pokud chcete být úplně vyřazeni z tohoto email seznamu, neváhejte, napište. :-)
Jen pro úplnost, zde snad jednou budou všechny články za rok 2022.