U nohou Sokratových

sedící Jeroným Klimeš

Porovnejte, jak chodily ženy oblíkané, když padaly atomové bomby, a jak vypadají dnes. Inu zdá se, že atomové bomby už dopadly...

Potkají se dva kamarádi a jeden druhému říká:
- Tak ty ses prý oženil?
- No jo, oženil.
- A co manželka, je pěkná?
- Víš, to je otázka vkusu. Třeba mně se nelíbí.

Jiří Sokrates Suchý, Ferndinand Sokrates Havlík, jen Karel byl Jaromír Erben: Polednice

U lednice dítě stálo,
z plna hrdla zpívalo.
Na tranzistor k tomu hrálo,
do rytmu se kývalo.

"Hudba křičí, nervy ničí,
nepeče se pečeně.
Cosi syčí na vařiči,"
matka křičí zděšeně.

"Mléko prchá! Běda běda!
Nateklo mi do boty,
táta bude bez oběda.
Pro tebe ty, zlobo, ty!"

"Zanech řvaní, moje zlato,
hrej si - tu máš kohouta!"
Ledva matka dořekla to,
Bouch bác! Letí do kouta.

Podlily se krví oči,
povalené matičce.
Pozvedne se, povyskočí,
a pak řekne kratičce:

"Pojď si proň, ty Polednice!
Pojď! Vem si ho tuláka.
Stojí stojí u lednice,
nepracuje, huláká."

Malá bledá tváře divé,
pod plachetkou osoba.
Škytá, heká, prská, plive,
vichřici se podobá.

Vlivem síly odstředivé,
plachetka když zvedne se.
Odhalí se hnáty křivé.
Bože, to je recese.

Kde se vzala bledá, malá,
Pod plachetkou perzóna.
Dodnes nevím, proč mi dala,
dvojitýho nelsona.

A pak řekla: "Naval dítě!
Nekoukej tak zarytě."
Na ta slova začla hbitě,
honit dítě po bytě.

Když pak celá rozechvělá,
dítě v rohu lapila,
pozval jsem ji, kdyby chtěla,
by se se mnou napila.

Nejprve se upejpala,
pak se vrhla na whisky.
Pro mě v domě nenechala
nic než prstů otisky.

Od té doby dnes a denně,
jak poledne udeří.
Malá, bledá neprodleně,
narve se mi do dveří.

Vypije mi slivovici.
Vypije i petrolej.
Proto nikdy Polednici,
na dítě si nevolej!

Jak Jiřina Sokrates Šiklová šprechtí s Miloušem Zemanem o virozách

"Já ho znám dobře, desetiletí. On našlapoval na okraje chodidel už dávno, za ty roky práce ve špitále a se starými lidmi to mám v oku. A tak mu říkám: 'Miloši, ty máš prochlastaný nohy, že jo?' Jeho problém je, že má cukrovku a dál pije, takže mu ta neuropatie stoupá zespodu po nohou čím dál výš. Necvičí a nedodržuje životosprávu, bude to už jen horší."
Petr Kamberský LN 24.6.2017

Čum k nebi, brunátnej!

Čum k nebi, Brunátnej,
Mávej křídlama a vřískej,
Zkusmo poletuj!

S nikým se na cestě nepozdravujte. (Lk 10,4)

Braťja Slovaci prekládajů: "Cestou sa pri pozdrave s nikým nezdržujte!"
Asi míněno, pozdravím někoho, zakecám se, co rodina, děti, jak se urodilo, zajdu "na kafe" a den v háji... Kdyby den: "Když k němu ti Samařané přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. I zůstal tam dva dny." (J 4, 40) Podobně u emauzských učedníků: "Když už byli blízko vesnice, do které šli, on jako by chtěl jít dál. Oni však ho začali přemlouvat: "Zůstaň s námi, vždyť už je k večeru a den se schyluje." Vešel tedy a zůstal s nimi." (Lk 28, 28-29) To byl zřejmě způsob trávení volného času, když nebyly emaily, telefony a SMS. Prostě šli, zakecali se a když jim bylo fain, tak spolu pobyli dva dny žvaněním a hodováním. Pak že telefony/emaily/auta sbližují... Tato stará praxe sbližovala mnohem víc. Uvědomme si, že strávit s někým dva dny znamenalo spát s tou rodinou v jednom pokoji "v jedné ložnici", kde všichni společně usínali a do noci brebentili. Děti při tom poslouchaly - ušiska napjaté - dokud neusly.

Sokrates Werner Heisenberg na smrtelné posteli

„Na Boha budu mít dvě otázky: proč relativita a proč turbulence. Opravdu si myslím, že by na první otázku mohl mít odpověď."
Dodejme jen: Chudák Hospodin, ani po smrti nebude mít klid od našich všetečných otázek.

Sokrates Michal Szell o autech

Auto je využíváno v průměru 36 minut denně, tedy stojí 1404 minut denně.
Tedy v Berlíně v průměru 30 000 aut jede a zároveň 1 200 000 aut stojí zaparkováno.

Právo je generátor nenahodilých blábolů

Nový občanský zákoník 89/2012 § 25: "Na počaté dítě se hledí jako na již narozené, pokud to vyhovuje jeho zájmům."
I zarytý ateista, který uznává jen biologii, ví, že jakýkoli shluk buněk usiluje o sebezáchovu, čili zájem každého shluku buněk je přežít. Takže na každé počaté dítě se musí hledět jako již narozené, tedy každý potrat je podle našeho právního nesmyslu vražda. To asi NOZ říci nechtěl, že? Co asi chtěl říci?
I mýlil se Jakub Hron Metánovský řka "Krátký jest blábol", neb tento blábol zvaný Nový občanský zákoník má - podržte se - 1 278 631 znaků. Proč to vyrábí, když to nemá hlavu patu?

Mašíbl Jakub Hron Metánovský

„Krátký jest blábol,
dlouhý jest žal,
dříve rozumně zápol
a nerozum s beder svých sval.
Sval blábol a nerozum,
s rozumem se dorozum!"

Slavný manýristický ostrovtip, tzv. concetto

Manýra - kořeny slova je možné hledat rovněž u latinského substantiva maneria, které bylo od 17. století označením pro „styl, způsob“.
Conceto - ostrovtip - dnes se říká hláška.
Italský teoretik Peregrini vyjmenoval ve svém traktátu o ostrovtipných figurách sedm takových figur, a to neuvěřitelnost, dvojznačnost, protikladnost, temnost metafory, narážku, ostrovtip a sofisma. Jistým zaklínadlem byl v manýrismu pojem acutezza recordita, skrytý ostrovtip, čili dnes tzv. anglický humor?.
Matteo Peregrini (1595 – 1652): Trattato delle acutezze (1639)

Co jste vy, byli jsme i my. Co jsme my, budete i vy!

Quod sumus, hoc eritis. Fuimus quandoque, quod estis.

Quod fuimus, estis; quod sumus, vos eritis.

Quod sumus, iste fuit; erimus quandoque quod hic est
Předislámský král Mekky, Modhadh na začátku 3. století po Kr. napsal báseň, která končila:
"Byli jsme jednou muži, jako jste vy. Vy jednou budete, co jsme my."
Na druhou stranu tento výrok se nenachází na nahrobcích ani starořeckých, ani římských. Je to vynález středověku.
Karl Künstle: Die Legende der drei Lebenden und der drei Toten und der Totentanz. Herdersche Verlagsbuchhandlung, Freiburg im Breisgau 1908 (Digitalisat PDF). str. 30

Test bezstarostného dítěte podle Steve Biddulpha

"Existuje jednoduchý test, který vám umožní vystopovat bezstarostné dítě: pohybuje naprosto volně a bez zábran svojí hlavičkou sem tam, aby mu neušlo nic, co se kolem něho děje. Naopak dítě uvyklé životu v ovzduší strachu leží klidně, jeho oči se pohybují ze strany na stranu, jeho hlavička však nikoli. Stalo se obezřetným a naučilo se nepřipoutávat na sebe pozornost." Jinými slovy, jestli vám tuhnou krční svaly, když jste v práci ve stresu, tak tady vidíte, že jako kojenci jste to možná už měli taky.
Steve Biddulph k tomu ještě cituje nějaký výzkum: „Batolata, která byla předána do péče v jeslích, prožívala v prvních týdnech po odloučení od rodičů značný stres… Dokonce i bezpečně přimknuté děti vykazují v prvních devíti dnech pobytu v jeslích dvojnásobně zvýšenou hladinu hormonů (kortizolu). Množství hormonů sice postupně klesá, avšak ještě po pěti měsících ho děti v jeslích mívají v krvi mnohem více než ty, které zůstaly doma se svými rodiči.“ Prostě kudy teče, tudy léčí... :-(

Syndrom Mary Poppinsové

"Pokud chůva odvádí velmi dobrou práci, vaše děti ji začnou zbožňovat. A když je u vás chůva doma po dobu několika měsíců téměř celý den, začnou ji děti mít rády mnohem více než samotné rodiče. Čím lepší chůva, tím spíše vás začne nahrazovat. A do této situace se skutečně chcete dostat?" táže příhodně se Steve Biddulph a loupežník Lotrando (Karel Čapek)

Na sv. Dindi

sv. Dala a pak koukala jako sv. Jan v páře.

Sokrates připomíná: Toto není vtip

Príde Fero k doktorovi a sťažuje si:
- Pán doktor, mám problém s manželkou. Myslím si, že tá moja Marka je hluchá. Nikdy nepočuje na prvý raz, čo jej vravím. Všetko jej musím opakovať.
- No, musíme sa o tom riadne presvedčiť. - vraví doktor - Choďte domov, postavte sa od nej 5 metrov a niečo jej povedzte. Ak neodpovie, pristúpte k nej o pol metra bližšie a zopakujte otázku. To robte dovtedy, kým vám neodpovie. Potom mi poviete na akú vzdialenosť vás počuje. Podľa toho posúdime vážnosť ochorenia.
Fero príde domov, postaví sa od ženy na päť metrov a pýta sa:
- Marka, čo máme dnes na večeru?
Nepočuje žiadnu odpoveď. Pristúpi o pol metra bližšie a zopakuje otázku. Zase nič. Pristúpi bližšie... Nič!... Pristúpi ešte bližšie.. Stále nič! Už ho to nahnevá, tak ide celkom k nej a hovorí jej do ucha:
- Marka, čo máme dnes na večeru?
- Čo reveš? - nasrdí sa Mara - Už piaty raz ti vravím, že rezeň so zemiakmi...

Olga Scheinpflugová: Velký Pátek

S lidmi je kříž, ale když už je člověk jednou na kříži,
tu na všecko docela jinak pohlíží,
to dělá to rozpjaté náručí,
to je tím, že je výše,
to je tím, že je sám,
a tím, že se tak těžko dýše,
to dělá ta velká bolest.

Sokrates nám vysvětluje, co je to konsistentní chování

Máňo, dej mi pusu!
Nedám!
Máňo, dej mi pusu!
Nedám!
Máňo, proč mi nechceš dát pusu?
Nedám! Uvědom si, že jsem vdaná žena... A vůbec! Spát bychom spolu taky neměli.

Сократес v zemi, kde 1=0

v Rusku se na jedno dítě nevyplácí téměř žádná podpora. Možná nic nebo opravdu jen symbolicky. V Rusku se totiž říká, že jedno dítě, žádné dítě.
Bohužel v tomto mají Rusáci pravdu, jak by nás poučili odborníci na zaokrouhlování.

Skylla a Charybda

Skylla, proslulá mořská obluda se šesti psími hlavami a dvanácti nohama, číhající v Messinské úžině na neopatrné námořníky z kolem plujících lodí. Se Skyllou je v mýtech spojená i Charybdis, jež čekala na protější straně úžiny a třikrát denně vpíjela a chrlila mořskou vodu a pohlcovala celé lodě.
Jak se proplouva Scyllou a Charybdou

Těžká jsou Aničinna rána, aneb O čem je mechanismus sdílené frustrace!

Ráno, raníčko P. Anna vstala
v jedu hubu vymáchala.

Hudebně matematický rébus

Šli 2 šli 3.
Suchá nápověda: Nesuší si vlasy fénem, nýbrž jen tak nad plamenem.

Sokrates...

eee, pardon: Lenin
 
Pro koho Lenin žil?
Všem lidem pro štěstí!
A teď tichým spánkem spí
na Rudém náměstí.
 
Jdou lidé v průvodu,
klaní se Leninu
za to, že miloval
nejvíce chudinu.
 
Až jednou vyrostu,
průvody dohoním.
Také se Leninu
hluboce pokloním.
 
No a já vůl, když jsem byl na krasnoj ploščadi, tak jsem se mu obloukem vyhnul. Mohl jsem se taky hluboce poklonit... Tak alespoň to napravuji touto poetische Petskou. :-(

Spisovatelské desatero, aneb Jak správně psát

1) Vyhýbej se otřepaným frázím jako čert kříži.
2) Buď víceméně konkrétní.
3) Nauč se správně, používat interpunkci ....
4) Netenduj k implementaci cizích termínů. Ani ad hoc.
5) Pro lásku boží, vystříhej se patosu!!!
Za šesté: Buď konzistentní!
7) Neopakuj slova zbytečně, nepoužívej jich víc, než je zapotřebí - je to zbytečné, zcela redundantní.
8) Opravdu jsou řečnické otázky nutné?
9) Přehánění je milionkrát horší než střídmé vyjadřování.
6) Každý text je nutné si po sobě znovu přečti.

Latinské poučení od Řeka Sokrata: Exempla trahunt, vel non strenunt!

Jde pán ulicí táhna za sebou provázek. Jdouce za ním děti říkají mu: "Ach, pantáto, jda táhnete za sebou provázek."
On na to vece: "Já vím. Zkoušeje ho ajť tlačit drahně se mi krabatil."
I poučení z toho plyne: Příklady táhnou, leč tlačiti lidi moralizováním neradno.

Schopnost nápodoby úspěšných (tzn. především rodičů) je nejsilnější evoluční vlastnost člověka, která ho odlišuje od opic

Věřte nebo ne, a to bez ohledu na podobné úsměvné historky:
Manželka peče strůdl, a před tím než ho vloží na pekáč do trouby, tak odřízne oba konce. Manžel se na to dívá a ptá se proč je odřezává. "Takhle jsem se to naučila od maminky," odpoví mu manželka. Za měsíc jedou navštívit manželčiny rodiče, a tam manžel vidí, jak tchyně odřezává konce strůdlu. Zeptá se tedy proč. Tchyně mu odpoví: "Protože mám malej plech!"

Jojo, jsou věci mezi nebem a zemí...

"Tati, proč ses oženil s maminkou?"
"Vidíš?" obrací se muž k ženě. "Ani to dítě to nedokáže pochopit!"

Kurz češtiny pro zahraniční studenty

Ptá se africký student z Eťjopě českého studenta:
Adebe Bekele: "Mikael, Mikael, co je to: šimsisi?"
Michal: "No to je přece: jesisisišim."

To je pravda svědectví někoho jiného, ale já jsem zažil toto:
Michal: "Adebe, seš línej jako prase a já tě musím honit jak nadmutou kozu."
Adebe Bekele: "Co je to "nadmutou kozu", Mikael, Mikael?"
Michal: "No když se koza moc nažere jetele, tak se nafoukne a musíš ji honit, aby splaskla."
Adebe Bekele: "Nevěřim. Ty kecaš, Mikael, Mikael."
... i marná byla svědectví všech studentů geologie z koleje Albertov. V Eťojpě zkratka neznali nadmutá kozu.."

Kdo je evolučním předkem člověka - jež či bocian?

Sedí jež na strome a je jablko. Ide okolo bocian a pýta sa:
- Čo ješ?
- Čo bocian? - kontruje jež.
- Čo ješ, jež!?
- Čo bocian, bocian?!!
(K tomu jest jen poznamenati, že "a" je správně. Evolučními předky člověka jsou "inteligentní" hmyzoužrouti ježové. No potěž, nebo spíš pojež! :-) JK)

Sokrates nám připomíná, že psychoterapie není vždy jen příjemná

Dr. Skala a protialkoholní léčebna u Apolináře
Zdálo se mi, bratře,
zdálo o pivě.
Dej mi, bratře, facku
nebo radši dvě.

Následovala reálná insultace kolegou alkoholikem.

Pozor, kromě "E contradictio quodlibet" platí i "Ex Ementalum quodlibet"

Vysvětluje Sokrates ve škole dětem bezchybný sylogismus (συλλογισμός): "Dávejte pozor, co vám teďka řeknu."
propositio maior: Čím více sýra, tím více dírek.
propositio minor: Čím více dírek, tím méně sýra.
Ergo: Čím více sýra, tím méně sýra!
To je kontradikce. Páč platí: "Ze sporu cokoli", pak tedy platí i "Z Ementálu cokoli!" Q.E.D. čili Quod Erat Demonstrandum - což bylo dokázáti! Totiž že z Ementálu cokoli!

Dvě věci jsou dvě věci! (a též tautologie, to jen tak na okraj)

"Jdi do sklepa a přines česnek a cibuli. Nezapomeň! Dvě věci! Česnek a cibuli!" říká babka dědečkovi.
Dědeček se vrátí ze sklepa a přinese lopatku na smetí.
"Co jsem ti říkala? Cos to zase přinesl? Říkala jsem jasně: Dvě věci! Kde je smetáček?!"

Sokrates objasňuje, čemu se říká utilitární přístup k lidem u manipulátorů

- Mami, vynadala jsi otci úplně bez příčiny...
- Ale vůbec ne. Jde teď prášit koberce, a když je nasraný, tak je lépe vyklepe.
Více o prožívání manipulátorů najdete ve třetí kapitole knihy Partneři a rozchody

Politicky korektní označování Cigánů a podobných etnických skupin souhrnným označením Romové považují za nesprávné jak sami cikáni, tak etnografové

"K této etnograficky nesprávné a ve své podstatě esencialisticky-etnocentrické perspektivě přispívá také v dnešní ČR zavedená praxe politické korektnosti, kdy jsou skupiny, které spolu nemají a nechtějí mít nic společného a které se samy označují různými jmény, zaškatulkovány jako Romové, to vše ve víře v dobrou věc."
Jakoubek, Marek, ed. a Jakoubková Budilová, Lenka, ed. Cikánské skupiny a jejich sociální organizace. (cit. str. 6) 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2009. 359 s. Etnologická řada; sv. č. 1. ISBN 978-80-7325-178-9.
Připomínám ještě tento slovník politicky korektní mluvy a tento článek

Život světce = Život pod psa


Démon uchvacující o polednách

Sv. "otec" Pius prý poradil jedné duchovní "dceři", která se mu svěřila se svým rozhodnutím stát se svatou: „Dobře děláš, že se snažíš o svatost. Ale řeknu ti, je to život pod psa.
V psychologii se tomu říká krize středního věku, pastorální teologii se tomu říká "démon, který uchvacuje o polednách" (poledne = střed dne, přeneseně střed života, viz žalm 91,6) קֶּטֶב יָשׁוּד צָהֳרָיִם [ketev jašud cohorajim]. Krize středního věku je největší krize lidského života - zejména u mužů - a jak vidno nevyhybá se ani světcům. Když démon uchvátí v poledne života faráře (či psychologa, kouče, managera ap.), tak ví, že musí povzbuzovat druhé, i když už sám žádnou energii nemá a sám neví, z čeho ji má brát...
Jedinou odpovědí je to, co říká sv. Pius - "dobře děláš". Ona totiž není lepší volba. Hříšníci totiž nejsou šťastnější lidé - spíš se podobají gamblerům. Gableři neustále chtějí být bohatí, ale končí zcela zchudlí a zadlužení. Hříšníci také chtějí být neustále šťastní, ale zůstávají za nimi zničené rodiny, zdevastované děti, zmařené osudy vlastní i druhých. Přežít krizi středního věku pro nikoho není snadné, ale těm svatým zůstavají alespoň dokončené projekty. Hříšníkům ani to ne. Konec konců o tomto vhledu - jak přečkat noc - je celý žalm 91.
In Alessandro Pronzato – 365 provokujících inspirací, KNA 2013 (Zprac. Roman Kubín)

Učiteľka tanca ma učí, ako správně kreslit mnohoúhelník


Časová derivace zrychlení se nazývá ryv

Časová derivace dráhy je rychlost
Časová derivace rychlosti je zrychlení
Časová derivace zrychlení je ryv.
Asi příbuzný termínu poryv...

Dochvilnost je výsadou nejen králů.
Neomylnost je výsadnou nejen papežů!

Láďa na dvoře opravuje auto a manželka na něj volá: "Ládíku, pojď domů!"
Láďa na to: "Co je, Božka, mám hlad?"
"Ne, je ti zima."

Ano, někdy by si měl Sokrates nafackovat...

Josef N.N.: "A nešlo jen o nalhávání, mnohdy šlo o více či méně skryté vyhrožování. Mohu přídat svoji konkrétní zkušenost ze sedmdesátých let - cituji jen to, co mi nejvíce utvělo v paměti: "Volá-li někoho Bůh, je to neodvolatelné", dále pak sdělení jednoho klerika, že jsem-li volán ke kněžství a neuposlechnu, narodí se mi postižené děti. Tento blud, který je v čiré kontraverzi s Boží láskou, jsem slyšel dokonce několikrát a naposledy asi před rokem...
Možná ještě horší byla skrytá manipulace a dehonestace partnerství mezi mužem a ženou ze strany dospělých mužů - celibátníků - k nám adolescentům. "Lepší na faře psa než ženskou", "Podívej se na ně, už si staví hnízdečko", "Minule, jak jsem tě potkal, to ses mi tedy vůbec nelíbil" (šel jsem se svojí dívkou, která - z mého dnešního pohledu - musela chudák si toho také dost vytrpět). Dneska je mi skoro padesát a z výše zmíněného jsem se vzpamatovával řádově desetiletí."
(Takhle si faráři myslí, že budují Boží království... Já jsem podobných "svatých" keců na téma celibát taky slyšel neurekom... :-( JK)

Intuice nikdy nelže

Přijde domů chlápek a hned za dveřma cíti, že to není ono, že by to chtělo něco... "Aha, napít jsem se chtěl", napije se, ale stále to nějak není ono. "Už vím, mám hlad", nají se, ale pořád má pocit, že to nějak není ono. "Vykoupu se a dám si cigáro", vykoupe se, vyleze z vany, osuší se a když sahá po cigaretách tak zařve: "Už vím... běžky jsem si chtěl sundat!"
(Vypadá to jako ftip, ale bohužel naše hlava takhle funguje - introspekcí pátráme, co nás vlastně trápí. JK)

Lakonická řeč vyšší diplomacie

Kusá zprava velitelství US Army v Bagdadu:
O Udajovi a Kusajovi mame jen kuse udaje. Mame kusy Udaje a udy Kusaje...

Nějaká známá ing. Ivana Mládka

Říkala dál: "Počůvaj, gto preč nesdrhně,
tomu táto lavina nohy podtrhně.
Je to tagmer tutouka, zomrješ smrťou fsvahu.
Vieš čo, niechoť do Tatier, neopušťaj Prahu!"

Sokratovo pravidlo na výklad zdegenerované komunikace pro ty, co trpí sebenenávistí

Jestliže ti řeknu něco, co by mohlo být dvojsmyslné a jedno z toho by ti ubližovalo, tak jsem určitě chtěl říct to druhé.
(z Mužského manifestu)

Posel anobrž anděl anobrž vektor

Latinské slovo vector označovalo původně jízdního posla, tedy člověka jedoucího na koni a směřujícího tudíž odněkud někam. Ve fyzice je poprvé použil holandský přírodovědec Simon Stevin (17. století) k vysvětlení rozkladu tíhové síly na nakloněné rovině (dle Jana Tomsy).
Anděl, řecky ἄγγeλος i hebrejsky מַלְאָך [mal'ach], znamená posel, vyslanec. Řecký původ slova anděl je z perského "kůň", tedy posel na koni.
Takže nechybělo moc a mohli jsme říkat vektorům andělé. To by člověk nevěřil, co všechno má na svědomí poštovní panáček...

Vězte, že Beverly Sillsová, americká sopranistka, zaječela moudro:

Na místa, kam stojí za to jít, nevedou žádné zkratky.

Ano a/nebo ne

Sic et Non; Sic aut Non; Sic vel Non
Ken-ve-lo ken-o-lo; כן או לא;כן ו לא
ναι ή όχι nai e ochi

Rosenzweig tomu říkal extrapunitivita

Lékárník: Ano, já jsem také plný dojmů, ovšem něco malého by se do mě vešlo.
Náčelník: Železná zásoba je nedotknutelná. A kromě toho jsme ji včera snědli.
Učitel: Jak to? Železnou zásobu jsme přece měli na cestu zpátky.
Náčelník: To jsem vám chtěl právě říct, abyste si na to dali pozor, kdybyste někdy plánovali nějakou takovou cestu, aby se vám nestalo, jako nám teďko, že já jsem ty zásoby na cestu sem přesně propočet a pořád jsem si říkal, až to sečteš, nezapomeň to znásobit dvěma. A v tom zmatku, jak jsme balili a vy jste mi do toho pořád mluvili, tak jsem na to zapomněl. Takže vypočtený to bylo správně, ale falíruje nám v tom jenom to násobení. To jen tak pro příště.
Učitel: Ano, příště si na to dáme pozor, ale teď, náčelníku, abych tomu dobře rozumněl. Neznamená to, že nemáme vůbec nic k jídlu?
Náčelník: No, vždyť to říkám. Krát dvě to mělo bejt. Ty tomu nerozumíš, nebo co? To jsou otázky…

Jest k tomu jen dodati, že fyzici považují za hrubou chybu teprve rozdíl o řád. Tedy krát dvě není podle fyzika hrubá chyba (dle Jana Tomsy). To potěší i v obzvlášť beznadějné situaci. Cimrman: Dobytí severního pólu

Primus inter pares

Gesty zdánlivé rovnoprávnosti Traianus vyzdvihoval ideologické postavení senátu jako vůdčí instituce ve státě a svoji pozici „prvního mezi rovnými“ (primus inter pares). [Wikipedia]
To jenom nám Sokrates připomíná, že tento papežský titul není původně křesťanský. Prostě křesťané ze starověkého Říma převzali, co se dalo. Například celibát byl povinný pro oficíry římské armády. Zkrátka nihil novum sub Solis Invicti. :-)

Německé přísloví o symbiotickém vztahu

Tak dlouho spal sedlák se selkou, až měli stejnou i myšlenku.

Francouzská auta jsou jako matematická konstanta Π - stabilně si v čase drží svou kvalitu

Rolls (jeden ze zakladatelů firmy Rolls-Royce) se časem v britské smetánce stal známý jako "dobrodruh benzínového věku". V londýnském Fulhamu přestavěl starý bruslařský stadion na garáž a předváděcí sál pro 200 aut. Obchody mu ale nešly právě nejlíp. Francouzská auta vypadala jako velké ošklivé krabice, byla pomalá, nepohodlná a příliš často se porouchávala.
(Fakta a svědectví 3/2016, str. 19)

Pilátovo krédo

Svět je veliký a je v něm místo pro mnoho věcí.
Karel Čapek: Menší prozy (oblíbená průpovídka L.J.)

Nassim Nicholas Taleb: Černá labuť

Válka jsou dlouhá období ubíjející nudy přerušovaná krátkými okamžiky velkého strachu.

U nohou Žofčiných...

Erlan (7r): "Ale Žofka mně kopla do koulí..."
Žofka (4r): "Ale koule ti stejně k ničemu nejsou!"
Juditka (11r): "Chachachacha"

Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným

V půjčovně loděk pokřikuje plavčík: "Devítko, vraťte se, končí vám půjčovné!"
Kolega mu povídá: "Ale my máme jen 8 loděk."
"Ježišmarijá! Šestko, máte nějaké problémy?"

Pozor, brambory komunikuji nonverbalně!

Manžel se nečekaně vrací domů ze služební cesty zrovna když má žena doma tři milence. Aby je rychle schovala, pošle je všechny na balkón, kde je zaváže do pytlů.
Manžel jde na balkón,vidí tři pytle, kopne do prvního a ozve se chrochtání. "Á, bude zabíjačka, ta ženuška je ale hodná," zvolá nadšeně a kopne do druhýho pytle. Ozve se kokokokodák. "Á, bude slepička, to bude báječná hostina," mne si ruce a kopne do třetího pytle - ticho. Tak kopne ještě jednou, potom znovu a pořád ticho. Nakonec kopne vší silou a z pytle se ozve: "Ty debile,když jsem zticha, tak jsem asi brambory, ne?"

Aj ta jazyková bariéra!

Príde blondínka do nemeckého obchodu a pýta si:
- Prosím si dve tuzkové baterky.
Predavac na to:
- Wie bitte?
A blondínka hovorí:
- Nie vybité, ale nabité, ty somár!

Dříve Bulhaři pouze bulhali a teď radostně kráčejí k socialismu. (Miroslav Švandrlík: Černí baroni)

Víš, jak to říka jeden Bulhar? Bratře, jestli máš problém, že máš málo peněz, tak ti pomůže jenom hodně peněz. (Emir Kusturica: Černá kočka, bílý kocour)

100 000 lidí v ČR má více než 10 exkucí, asi nevěděli tento prostý fakt

Jestliže dlužíte bance 1.000.000,- korun, jste ve srabu.
Jestliže dlužíte bance 100.000.000,- korun, je ve srabu banka.

Připojil bych k tomu tuto úvahu: Průměrná mzda je 25000 Kč. Život jednoho člověka vyjadřený v průměrné mzdě je 82 let * 12 měsíců * 25 000 Kč čili přibližně 25 000 000 Kč. Tedy když někdo zpronevěří 100 000 000, tak bych to chápal jako čtyřnásobnou vraždu, protože za ty peníze jsme mohli živit čtyři uprchlíky celý život...

Smaltované moudro

Dokonalá manželka má vypadat jako dívka, chovat se jako dáma a dřít jako kůň.

Sv. Jeroným nikdy nebyl svatořečen ani kanonizován

Svatý Jeroným spolu s Ambrožem, Augustinem a Řehořem Velikým patří mezi velké latinské církevní Otce a největší osobnosti církevních dějin. Stal se církevním učitelem a lze bez nadsázky říci, že byl jedním z největších učenců katolické církve. Nikdy však nebyl prohlášen světcem a nikdy také nezačal ani proces jeho kanonizace. Důvod této mimořádné skutečnosti je třeba hledat v něm, především v jeho cholerické a polemické povaze, která byla navíc jitřena častými nemocemi. Avšak i přes všechny jeho lidské slabosti jej učenci uznávali a obyčejní lidé jej uctívali jako skutečného světce i bez svatořečení. zdroj
Do desátého století nic vyjímečného. :-)

Úderná řeč sv. Jeronýma stylem ano, ano, ne ne.

sv. Jeroným: "Mám totiž v úmyslu napsat dějiny církve od příchodu Spasitele až po současnost, to jest od dob apoštolů až po bahno našeho věku."

To mě pobavilo, tak si říkám, co pak asi tak stojí v originále...

Scribere enim disposui ab adventu Salvatoris usque ad nostram aetatem - id est, ab apostolis usque ad huius temporis faecem.

Feces ['fi:si:z] (z latinského faex faecis f.) znamená anglicky výkaly... :-)

Sv. Jeroným o Dr. Omedárovi

"Tam jsme uviděli velbloudy, jimž se pro jejich výjimečnou rychlost říká dromedáři" Z řeckého dromas („běžící“, „rychlý v běhu“); odtud výrazy dromedarius nebo dromas camelus (tedy doslova: „rychle běžící velbloud“), kterých latinští autoři užívali pro arabské velbloudy (srv. Livius, Ab Urbe cond. 37,40,12; Curtius Rufus, Hist. Alex. Magni 5,2,10; Hist. Aug. 26,28,3; Hieronymus, Comm. Is. 5,21,13; 17,60,6; Hieronymus, Vita Hil. 20,36). Podle Isidora ze Sevilly šlo o menší druh velblouda, který se vyznačoval mimořádnou rychlostí a vytrvalostí (srv. Etymol. 12,1,36). Ve výrazu dromedár užívaného pro označení jednohrbého velblouda se toto slovo udrželo dodnes.
z Jiří Schubert: Sv. Jeroným

Sv. Jeroným připomíná...

"Ďábel nikdy neodkrývá svou tvář!" (Jiří Schubert: Sv. Jeroným - Jak mnich Malchus upadl do zajetí)

Abych řekl pravdu, mám u něho stejný pocit. :-(

Rajčata potřebují hodně vody

Když zahrabete ke kořenům obrázcenou PET lahev bez dna, tak vám na dokonalé zalití stačí dva litry.

Státy nemají přátele, státy mají jen své zájmy.

Nápis na dvoraně Ministerstva zdravotnictví USA. Když jsme závislí na importu potravin, tak to znamená, že když v Číně bude nedostatek, tak přestanou vyvážet. Hladomor v Čechách nikoho nebude zajímat.

Dnes ubývá katolíků z populace ČR přibližně 1 % za rok.

"Podle odhadů stoupl počet křesťanů za necelých sto let téměř dvacetinásobně z předpokládaných asi 40 000 kolem roku 150 na 760 000 v roce 225, i tak ale představovali necelých 1,5 % celkové populace římské říše" (srv. H. Rhee, Early Christian Literature: Christ and the Culture in the Second and the Third Centuries, New York 2005, str. 10). P. Kitzler (vyd.), Příběhy křesťanských mučedníků, Praha, str. 15–50.

Pravda vítězí 3.

Ptá se Pepíček otce:
Tati, co je to na těch stromech?
To jsou modré ryngle, synku.
A proč jsou červené?
Protože jsou zelené...

Pravda vítězí 2.

Představ si, že jsme založili kvarteto, ale jsme jenom tři... Já a můj bratr.
Ty máš bratra?
Ne, proč se ptáš?

Pravda vítězí 1.

Karel se ptá Pepíka: Slyšel jsem, žes vyhrál dva milióny.
Pepík: Jó, tak to máš pravdu. Jen to není úplně přesný. Nebyly to dva milióny, ale tři tisíce. No a já jsem je nevyhrál, ale ztratil.

Sebevědomí nemalé, leč realistiké

Když v osmnáctém století volili kardinálové nového papeže, radili se. Jeden z nich Lambertini, vstal a řekl: Když chcete mít na trůně světce, volte tohohle. Když chcete mít diplomata, volte tohohle. Když chcete mít slušného člověka, volte mne. Stal se opravdu papežem Benediktem XIV. A byl nejlepším papežem osvícenství. Dobře si rozuměl s Voltairem.

Francouzský aforizmus

Dějiny módy jsou dějinami přiznané touhy se obléknout a nepřiznané touhy se svléknout.

Malachiášova řeč proti rozvodům

Malachiáš byl poslední prorok Starého Zákona. Ježíš ho zřejmě dobře znal, protože na něj odkazuje. Málo známá je jeho řeč proti rozvodu (Mal 2, 13):

A ještě se dopouštíte další věci: Hospodinův oltář smáčíte slzami, pláčete a sténáte, protože již nehledí na obětní dar a nemá zalíbení v tom, co přinášíte.

Ptáte se proč?

Proto, že Hospodin je svědkem mezi tebou a ženou tvého mládí, vůči níž ses zachoval věrolomně, ačkoli je to tvá družka a žena podle smlouvy. Což on neučinil člověka jednoho a nedal mu částku ducha? Oč má ten jeden usilovat? O Boží potomstvo. Střezte svého ducha, nikdo ať se nezachová věrolomně k ženě svého mládí. "Každý ať nenávidí rozvod, praví Hospodin, Bůh Izraele, ať na svém oděvu přikryje násilí, praví Hospodin zástupů." Střezte tedy svého ducha, nejednejte věrolomně!

Ježíš na to navazuje ve stejném pro rodinném duchu včetně podpory dětí (Mt 19, 1-15):

Tu k němu přišli farizeové a pokoušeli ho: "Je dovoleno propustit manželku z jakékoli příčiny?"
Odpověděl jim: "Nečetli jste, že Stvořitel od počátku 'muže a ženu učinil je'? A řekl: 'Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo'; takže již nejsou dva, ale jeden. A proto co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!"
Namítnou mu: "Proč tedy Mojžíš ustanovil, že muž smí propustit svou manželku tím, že jí dá rozlukový lístek?"
Odpoví jim: "Pro tvrdost vašeho srdce vám Mojžíš dovolil propustit manželku. Od počátku to však nebylo. Pravím vám, kdo propustí svou manželku z jiného důvodu než pro smilstvo a vezme si jinou, cizoloží."
Učedníci mu řekli: "Jestliže je to s mužem a ženou takové, pak je lépe se neženit."
On jim odpověděl: "Ne všichni pochopí to slovo; jen ti, kterým je to dáno. Někteří nežijí v manželství, protože jsou k tomu od narození nezpůsobilí; jiní nežijí v manželství, protože je nezpůsobilými učinili lidé; a někteří nežijí v manželství, protože se ho zřekli pro království nebeské. Kdo to může pochopit, pochop."
Tehdy k němu přinášeli děti, aby na ně vložil ruce a pomodlil se; ale učedníci jim to zakazovali. Ježíš však řekl: "Nechte děti a nebraňte jim jít ke mně; neboť takovým patří království nebeské."
Požehnal jim a šel dál.

Kapalinův index

Kapalinův index praví, že u dítěte okolo školního věku platí, že Výška/Hmotnost=Věk. Například výška okolo 120 cm, váha cca 20 kg odpovídá věku 6 let (=120/20).
U dospělých se z diplomatických důvodů o Kapalinově indexu nehovoří, protože například já mám podle Kapalinova indexu:
180 cm / 100 Kg = 1,8 roku.
Alzheimere, Alzheimere, Alzheimere, vždycky na tě dojde...

Vrať se do hrobu!

Neckermann a Quelle - ať jdou do prdele,
pravých Čechů ráj - obchodní dům Máj!

Ladislav Mužka: Vážení truchlící a ostatní hosté...

Na Prahu nikdy nezapomněl, protože Praha je věčná, nic v ní nepomíjí, nezaniká, živí se tam stále potkávají s mrtvými.
Ten nepoznal pravé štěstí, kdo vedle své každodenní poctivé práce nevěnoval svůj volný čas boji proti pravicovému oportunismu. (Náhrobní nápis na střekovském hřbitově, odstraněný po roce 1989.)
Měla šest dětí, takže to jistě neměla se svým manželem lehké.
Ztrácíte v něm nejen otce, ale i tátu.
Měl šest dětí – naživu zanechal jenom tři.
Dotlouklo jeho zlaté srdce i ruce.
Zanechal zde manželku, kterou jsme tady však bohužel před čtyřmi měsíci pochovali.
Pracoval čtyřicet let na dole Prezident Gottwald, který byl dříve znám jako Ksindl.
Pokoušel se o komponování vlastních drobných skladeb.
Své zkušenosti železničáře uplatňoval i ve všech funkcích, nejen jako před­seda národního výboru, ale i při zaklá­dání zemědělských družstev.
Pracoval jako prokurátor – měl rád lidi a lidé měli rádi jeho.

Koncentrační tábor jako showbusines?
Když dobře vypadáte, lidé s k vám rádi vracejí.

(Česká soda)

Nur wirklich Schwarz ist scheinend sauber!
(Jen skutečně černé je zářivě čisté!)

Hier ist ein Deutschland!
Niemand wird uns kommandieren wir wissen was sollen wir machen!

Dotaz Erlana na rádio Jerevan: Existuje jednodobý takt?

Odpověď: Díky sběrateli folklórních písní, PhDr. Mgr. Jeronýmovi Klimešovi, Ph.D. a díky textaři Václavovi Bendovi se dochoval nejen notový záznam, ale dokonce i záznam zkoušky korepetitora a prořídlého mužského sboru. Mužů totiž je v pěveckých sborech vždy málo. Inu, dobrého po málu.

U nohou Kosmových a z jeho kroniky vyjímaje:

Kníže Vratislav poslal pak bez prodlení předáky Šebíře, Aleše a Němce Markvarta se svým bratrem Jaromírem, již zvoleným, k císaři Jindřichovi II. [III] Ti přišedše v den před svátkem svatého Jana Křtitele, předstoupili ve městě Mohuči před císaře, jednajícího s biskupy a s knížaty o říšských věcech. Představivše mu svého zvolence, jménem knížete i celého národa žádali císaře, aby ze své moci ráčil jejich volbu potvrditi. On svoliv k jejich žádosti, třetího dne, to jest 26. června v pondělí, dal mu prsten a pastýřskou berlu a první neděli potom, dne 2. července, byl Jaromír se změněným jménem Gebhart vysvěcen od arcibiskupa mohučského na biskupa. Téhož dne se přeplavili přes Rýn, a když po obědě Vilém, jeden z jeho bojovníků, seděl na břehu, maje nohy spuštěny do řeky, přiblížil se k němu zezadu nový biskup a nemaje tušení, jak je tam hluboko, sestrčil ho do vln Rýna se slovy: „Podruhé tě křtím, Viléme.“ Ten, zůstav dlouho ponořen pod vodou, konečně se vynořil a hlavou kroutě a vodu polykaje řekl: „Tak-li křtíš, velmi blázníš, biskupe!“ A kdyby nebyl uměl ten muž tak dobře plavati, byl by býval jedním dnem biskupství nabyl i pozbyl biskup Gebhart.

Zde je nasledná policejní rekonstrukce činu samého.

Plus vel minus non mutat speciem

Mírné odchylky nemění podstatu. (Doslova: Plus či mínus nemění druh.) Například okolnost, jestli zloděj kradl v noci či za bílého dne, nic nemění na tom, že to byla krádež.

Licet non verum, est apte inventum.

Latinská verze italského pořekadla: "Se non e vero, e bene trovato." Popřípadě může znít ještě takto:
Licet non verum, est optime inventum.
I když to třeba není pravda, je to hezky vymyšleno.

Lekce seznamování, aneb o plachých jelenech

Jeden kluk má rande, a tak poprosil kamaráda, aby s ním šel na rande a napovídal mu, co má dělat. Tak že jo. On s holkou sedí na lavičce u lesa a za nimi ve křoví kamarád, který našeptává:

Chyt ji za ruku...
Cože?
Za ruku!
Dobrá, tak ji chytí za ruku.
Ted ji přitoč obličej k sobě za bradu...
Cože?
Za bradu!
Dobrá, tak si ji k sobě natočí za bradu.
Teď ji uchop druhou rukou za trup...
Cože?
Za trup!
 
TraDA A A !
 
TRA - DAAAAAA A A!!!
 
Následuje chvíle ticha a pak se vždycky někdo zeptá:
A jak to bylo dál?
Pak, milé děti, vyšli z lesa jeleni a přidali se k tomu všeobecnému veselí. Prostě, jestli je oba na místě nezabila, tak tam všichni sborem pějí dodnes:
Uš troupějí, uš troupějí na horách jeleňe!.
A tak to na konec stejně všechno dobře dopadlo. A zazvonil trupec a pohadky je kopec.
:-)

Kde se vzalo pořekadlo, že člověk musí postavit dům, zasadit strom a zplodit syna?

Ve stručnosti je to talmudistická interpretace tohoto místa v Deuteronomiu (Dt 20, 5-7):
"5 Pak promluví k lidu správcové: "Ten, kdo vystavěl nový dům a ještě jej nezasvětil, ať se vrátí domů, aby nezemřel v boji a nezasvětil jej někdo jiný.
6 Ten, kdo vysadil vinici a ještě z ní nesklízel, ať se vrátí domů, aby nezemřel v boji a nesklízel z ní někdo jiný.
7 Ten, kdo se zasnoubil se ženou a ještě si ji nevzal, ať se vrátí domů, aby nezemřel v boji a nevzal si ji někdo jiný."

Toto místo v bibli interpretuje (Talmud (sotah 44)) takto: "...a man should build a house, plant a vineyard and then marry a wife" (Our Rabbis taught: [The order of the phrases is] 'that hath built', 'that hath planted', 'that hath betrothed'. The Torah has thus taught a rule of conduct: that a man should build a house, plant a vineyard and then marry a wife. Similarly declared Solomon in his wisdom.)

V originále to zní takto: תנו רבנן אשר בנה אשר נטע אשר ארש לימדה תורה דרך ארץ שיבנה אדם בית ויטע כרם ואח"כ ישא אשה

Z toho vzniklo pořekadlo v mnoha řečech:
Plantavit nemus, ut ædificaretur domus, et pater filium.
Plant a tree, build a house and give the world a son.
Sohn zeugen, ein Haus bauen und einen Baum pflanzen
Ein Mann muss drei Dinge im Leben tun: Ein Haus bauen, einen Sohn zeugen und einen Baum pflanzen.

Jak vidno, pořadí, na kterém si Talmud tak zakládá, je již zapomenuto. I když logika je jasná: Napřed postavit dům, vedle něho obdělat pole, a pak zplodit syna.
Zasadit strom/vinici - mít něco, co mě přežije o mnoho sáhů, například napsat nesmrtelnou knihu. Postavit dům - uživit rodinu, čili zvládnout ekonomii vlastního života, viz etymologie slova ekonomie (=zákony domu). Zplodit syna - nezapomínat na vlastní reprodukci (3 - 4 děti).

Všetky sú rovnaké. S prvou, ako s druhou, ako s treťou. Treťa už nie je... Ako s druhou.

- Bárcsak a Hufnágel Pistihez mentem volna feleségül!
- Proč jsem si já nešťastná nevzala Pištu Hufnágla!
- Why didn't I marry Pisti Hufnágel
- Лишь бы я вышла замуж за Пишти Хуфнагеля!
- Защо не се омъжих за Пища Хуфнагел?
- Ja hätte ich doch nur den Pisti Hufnagel geheiratet.
- Se avesse sposato Puffi Würstel!
- Prečo som si radšej nevzala Pištu Hufnágela!

Kryptogram

V zimĚ vyjedu v dál,
kolem Řek A LEsů.
vůKol přírOdy bál,
jeMU zVěsti nesu.

marný vĚtŘe, řÍkám,
proč stále neslyšíŠ?
nad Mou zvĚstí zíváš,
koŘen bludný žvýkáš...

Ve kterém českém filmu se objevuje tato tajná, leč velmi užitečná rada?

Pro latiníky, kteří to stejně znají, malá nápověda:
Fide, sed cui fidas vide.

Proč se máslovému chlebíčku říká máslový?

Jednou můj známý meditoval, proč se máslovému chlebíčku říká máslový. Po dlouhých úvahách dospěl k překvapivému závěru:

"Máslovému chlebíčku se říká máslový, protože si ho můžeme namazat máslem."

Stejně tak klubu bohatých se říká klub bohatých, protože tam jsou lidi, kteří by rádi byli bohatí.

Marie von Ebner-Eschenbach, Aphorismen

Marie von Ebner-Eschenbach
Siege, aber triumphiere nicht.
Vítěz, ale netriumfuj.
Přečtěte si více o této úžasné rodačce z Moravy Marie von Ebner-Eschenbach. Tento citát jsem našel v jednom zapomenutém školním sešitu z přelomu 19. a 20. století v nějakém muzeu. Tak jsem si to ofotil, neb je to geniální věta. Až zadlouho jsem pak zjistil, že to je vlastně německy píšící Češka. Dokonce je i pohřbená ve Zdislavicích.

Pět stádií budování (nejen) socialismu

a) předrealizační nadšení
b) realizační vystřízlivění
c) hledání viníka
d) potrestání nevinných
e) odměnění nezúčastněných

Beznaděj alkoholikova

Až opadá listí z dubu
Naučím se sušit hubu

NEUVĚŘITELNÉ!!!

Když ve slově LÁSKA vyměníte pět písmen a jedno uberete, tak dostanete slovo PIVO!
Může něco takového být pouhá náhoda?

Co prozradí kojnunkce Saturna s Jupiterem...

Po důkladné prohlídce pravil gynekolog: "Tak, milá paní, až se dnes vrátí Váš manžel domů..."
"Nejsem vdaná," přeruší ho pacientka.
"No tak až se setkáte s Vaším snoubencem..."
"Nejsem zasnoubena."
"Tak tedy řekněte svému příteli, že..."
"Nemám a nikdy jsem neměla žádného přítele..."
Na to se lékař zamyslel, poodešel k oknu a dlouho se mlčky díval ven na oblohu.
"Pane doktore, proč vyhlížíte tak dlouho z okna?" neudržela pacientka svou zvědavost.
"Protože naposledy, když se stalo něco podobného, tak vyšla hvězda na východě..."

Jak se správně líbat

Polibek neprozradí mnoho o skutečných citech. Víc o tom prozradí vzdálenost polibků. Milenecké páry se líbají tak, že si k sobě přitláčejí boky. Čím méně je spojuje, tím je vzdálenost boků větší. O skutečném polibku můžeme mluvit tehdy, když vzdálenost boků je 15 cm.
Thiel Erhard: Řeč lidského těla prozradí více než tisíc slov. Plasma service Bratislava 1989

Dva dotazy na rádio Jerevan

Je pravda, že ozubené kolo bylo vynalezeno v Sovětském svazu?
Ano, vynalezl je sovětský vědec, akademik Ozubov poté, co pohlédl na kolegu Zajceva.
Je pravda, že jódlování nepochází z Tyrol, ale že též pochází ze Sovětského svazu?
Ano, vynalezl je sovětský vědec, akademik Ozubov poté, co mu kolega Zajcev strčil prsty mezi ozubená kola.

Co je to chucpe - חוצפה

Nejpřiléhavější český překlad je opovážlivost či nestoudnost. Problém je jen v tom, že sami Češi nevědí, co to opovážlivost či nestoudnost je, a ta slova běžně nepoužívají. Na webu koluje jedno vysvětlení: "Dle židovských anekdot se je jeden starý rabín pokoušel přiblížit takto: chucpe je, když někdo spáchá matkovraždu a otcovraždu a pak u soudu žádá shovívavost, protože je sirotek." Ve smyslu opovážlivost je použita i v tomto ftipu: Zazvoní šnorer u Roubíčků, otevře mu Sára. Zálibně si ji prohlédne a povídá: "Milostpaní, voni sou ale pěkná kost, nechtěla by se se mnou vyspat?". Sára se vyděsí: "No toto! Co si o sobě myslej?!" - "Takže nechtěla?" - "Ale jo, ale ta chucpe!"

Vrchlický Jaroslav (17.02.1853 - 09.09.1912): Za trochu lásky (Okna v bouři)

Za trochu lásky šel bych světa kraj,
šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý,
šel v lednu, ale v duši věčný máj,
šel vichřicí, však slyšel zpívat kosy,
šel pouští a měl v srdci perly rosy.
Za trochu lásky šel bych světa kraj.
Jak ten, kdo zpívá u dveří a prosí.

Že by se Tacitus narodil v EU?

V nejzkaženějším světě je nejvíce zákonů.

Stanisław Jerzy Lec: Neučesané myšlenky

Soudní sbor velitele koncentráku soudí:
"Proč jste na dno hrobu házel živých lidí?"
Obžalovaný se kaje a naříká:
"Protože já nejsem schopen zabít člověka."

Jak se správně baviti s Němcem aneb automatický rodič

Když jsem pracoval v Německu s postiženými dětmi, měl jsem za sebou dva roky školní spisovné němčiny a mí svěřenci kromě toho, že měli IQ okolo 50, tak mluvili bavorským nářečím - bayrisch,  neměli tak ani ty dva roky školní němčiny. Měli jsme tam holku, která byla předčasně vyvinutá, a tak se věšela na nás mužské pečovatele. Šli jsme takhle na procházku do kopce, ona pořád něco brebentila a já jí nerozuměl. Tak jsem s ní vedl komunikaci podle těchto pravidel. Předeslat musíme, že německé otázky běžně končí na 'oder?'/'nebo?' - "Dáš si chleba, nebo?") Proto když její povídání končilo na "oder?", zeptal jsem se: "Oder was?" čili "nebo co?". Když její povidání končilo oznamovací větou, tak jsem se zeptal: "Und dann?" čili "a pak?" Ona pak zase spustila a povídala dále. Když mě pak hryzlo svědomí, že ji tímto automatickým rodičem naprosto odbývám, zavolal jsem německého kolegu a poprosil ho, aby mi tu její hatlamatilku přeložil do němčiny. On ji chvíli poslouchal a povídá: "Já jí taky nerozumím." Od té doby jsem neměl s automatickým rodičem žádný morální problém. Proč o tom, ale teď píši? Narazil jsem totiž na citát od Jaroslava Haška, který dosvědčuje, že tuto metodu  už dávno přede mnou objevil jakýsi Maďar, tedy tomu podle všeho patří prvenství!

Jaroslav Hašek svědectví z fronty: "V eskortě bylo vůbec velice málo zábavy. Maďar se bavil s Němcem zvláštním způsobem, jelikož znal z němčiny jenom 'jawol' a 'was?'. Když mu Němec cosi vykládal, Maďar kýval hlavou a říkal 'Jawohl', a když se Němec zamlčel, řekl Maďar 'Was?' a Němec spustil znova."

Otokar Březina Anně Pammerové, 8.10.1892

Učitelství jest těžký, robotný úřad, vysilující duši, ochromující fantazii, pijící sílu z organismu; děti přicházející do školy jsou zlé, svéhlavé, bludně vychované bytosti, rafinované, zlomyslné, zhýčkané, zbloudilé, instinktivně nepřátelské a ve velikém procentu úžasně neschopné; vracím se po pěti hodinách vyučování fyzicky i duševně vysílen, dizgustován, umrtven, zatemněn, tupý, mdlý a sešlý. Pouze noc jest vyhražena mé duševní práci a i tu nedostavuje se vždy dispozice, vystřebaná celodenním rozechvíváním nervového systému a stálým krvácením intelektuálním.

Dvě lodi a helikopetra

Jsou povodně, voda stoupá až k domu, kde na ni kouká z okna nějaká. Jede okolo loď se záchranáři: "Paní, pojďte za námi. Voda stoupá!" Paní povídá: "Ne ne, já se modlím a Pán Bůh mě jistě zachrání." Voda dál stoupá, paní už je ve vikýři. Jede okolo druhá loď: "Paní, rychle pojďte za námi. Voda stoupá! To nedopadne dobře." Paní povídá: "Ne, to dopadne dobře. Já se modlím a Pán Bůh mě jistě zachrání." Voda dál stoupá. Paní už sedí na komíně. Letí okolo helikoptéra, chtěj dostat paní na provazový žebřík. Paní se stále brání: "Ne ne, vy malověrní, já se modlím a Pán Bůh je má záchrana."

Samozřejmě paní se utopila. Buší na nebeskou bránu:"Svatý Petře, svatý Petře. Mám velikou stížnost. Tak jsem se modlila a Bůh se na mě vykašlal! Nechal mě utopit jako kotě!" Svatý Petr rozhodí rukama: "Ale, paní, vždyť my vám tam poslali dvě lodi a helikoptéru. Co víc jsme měli dělat?!"

Parkinsonovo svědectví o dobách dávno minulých

Veškerá snaha viktoriánské společnosti ochránit mladou dámu, zejména dědičku, byla motivována především strachem z únosu. O romantické stránce těchto praktik se už dost napsalo v románech. Všichni víme, jak to chodilo - podplacená služebná, milostný dopis, dívčí tvář za oknem, mladík v měsíčním svitu, dostaveníčko na hřbitově, žebřík, útěk, pronásledování a sňatek. Naši viktoriánští předkové se však neobávali ani tak svatby uprchlého páru, jako špinavé zrady. Neboť po skutečném únosu následovala většinou žádost o peníze. Za slušnou částku byl vyděrač ochoten dívku, neposkvrněnou a neprovdanou, rodině opět vrátit. Za ještě slušnější sumu byl svolný oženit se s dívkou, kterou již svedl. Každopádně však čekalo příbuzné oběti mnoho starostí, ostudy a výdajů a sloužili jako odstrašující příklad pro všechny ostatní rodiny. (Cyril Northcote Parkinson: Nové zákony profesora Parkinsona. Mladá fronta, 1984)

O tom, že i velkým psychologům občas hrabe...

Dr. Watzlavick, incidentally, got his first inkling of this psychotomimetic function of semantic noise when arriving at a mental hospital as a new staff member. He reported to the office of the Chief psychiatrist, where he found a woman sitting at the desk in the outer office. Dr. Watzlavick made the assumption he had found the boss's secretary.
"I'm Watzlavick," he said, assuming the "secretary" would know he had an appointment.
"I didn't say you were" she replied.
A bit taken aback, Dr. Watzlavick exclaimed, "But I am."
"Then why did you deny it?" she asked.
At this point, in Dr. Watzlavick's view of the situation, the woman no longer seemed a secretary. He now classied her as a schizophrenic patient who had somehow
wandered into the staff offices. Naturally, he became very careful in "dealing with" her.
His revised assumption seems logical, does it not? Only poets and schizophrenics communicate in language that defies rational analysis, and poets do not normally do so in ordinary conversation, or with the above degree of opacity. They also do it with a certain elegance, lacking in this case, and usually with some kind of rhythm and sonority.

However/ from the woman's point of view, Dr. Watzlavick himself had appeared as a schizophrenic patient. You see, due to noise, she had heard a different conversation.
A strange man had approached and said, "I'm not Slavic." Many paranoids begin a conversation with such assertions, vitally important to them, but sounding a bit
strange to the rest of us.
"I didn't say you were," she replied, trying to soothe him.
"But I am," he shot back, thereby graduating from "paranoid" to "paranoid schizophrenic" in her judgment.
"Then why did you deny it?" She asked reasonably, and became very careful in "dealing with" him.
  (Robert Anton Wilson: Quantum psychology. 1990)

Sv. Tomáš Akvinský vysvětluje, proč byla druhá světová válka

Ježto tedy Bůh jest všeobecným opatřujícím celého jsoucna, k jeho prozřetelnosti patří, aby dopouštěl, že jsou některé nedostatky v některých zvláštních věcech, aby se nepřekáželo dokonalému dobru celého vesmíru. Kdyby se totiž zabránilo všem zlům; mnohá dobra by chyběla vesmíru: neboť by nebylo života lva, kdyby nebylo zabíjení živočichů; ani by nebylo trpělivosti mučedníků, kdyby nebylo pronásledování tyranů. Proto praví Augustin v Enchir.: "Všemohoucí Bůh by nikterak nenechával nějaké zlo ve svých dílech, kdyby nebyl tak všemohoucí a dobrý, že dobře učiní také ze zla." (I q. 22 a. 2 ad 2 http://summa.op.cz)

Sokrates vysvětluje, co jest to kritika zdola a kritika shora

Ptá se syn otce, co je to kritika zdola a kritika shora, že to prý má mít do referátu z občanské výchovy. Táta na to: "To je, synu, úplně jednoduché. Dej mi kýbl s vodou a stoupni si pod okno." Tak syn si stoupne pod okno a otec na něj ten kýbl vyleje a povídá: "Vidíš, synu, toto byla kritika shora. Nyní se převlékni a vezmi sobě též kýbl vody a stoupni si pod okno." Syn provede. Otec pokračuje: "Tak a teď ten kýbl chrstni ty na mě." Syn provede. Voda statečně letí otcovi v ústrety, leč postupně ztrácí na energii kinetické. Ta se postupně přetransformuje v energii potenciální, aby se následně opět změnila energii kinetickou, se kterou ona životodárná tekutina v podobně mocného šplouchnutí zlije nebohého syna. Moudrý otec však nenechá syna na holičkách a poučí jej: "Vidíš, synu, a toto byla kritika zdola..."

Slovenské bestiarium


Po slovensky
Česky
ťava velbloud
drevokocúr
veverka
strechozajac
kočka
vrecúškovník klokan
terénkoza kamzík

Douglas Adams: Sokratovské otázky, které stimulují mladistvou mysl

Jeden z kluků se na něj tázavě podíval. "Jste v pořádku?" zeptal se.
"Ne," přiznal Arthur.
"Tak proč máte ve vousech kost?" podivil se chlapec.
"Snažím se ji vycvičit, aby se jí líbilo všude, kam ji dám." Arthur byl na svou odpověď pyšný. Přesně takovéhle poznámky pobaví a stimulují mladistvou mysl.
"Jo?" Hoch chvíli přemýšlel s hlavou na stranu. "Jak se jmenujete?"
"Dent," odpověděl Arthur, "Arthur Dent."
"Jste kretén, Dente," řekl kluk. "Naprosté hovado."

Z rodinných příběhů - jak jeden hodný stařeček byl vděčný...

Znám jednoho hodného autobusáka Štefíka, který chtěl pomoci jednomu hodnému stařečkovi, a tak ho zavezl autobusem až před barák. Hodný stařeček nomen nescio ale věděl, co je vděk, a napsal děkovný dopis na ČSAD a hodný autobusák Štefík platil pokutu...
Morale: Člověk by měl být hodný, ale ne blbý...

Prachy, prachy, jenom prachy nečekají. Jak po nich sáhneš, a už tě mají!

Aripert floh aus Pavia und ertrank im Ticinus, den er mit Schätzen beladen durchschwimmen wollte.

Aripert pláchl z Pavia (hlavní město Longobardů) a utopil se v Ticinu (místní řeka, přítok Pádu), které se snažil přeplavat obtěžkán poklady.

Kdo jsem, odkud přicházím a kam kráčím

qui sum, unde venio et quo vado;
qui es, unde venis et quo vadis;
qui est, unde venit et quo vadit;
qui sumus, unde venimus et quo vadimus;
qui estis, unde venitis et quo vaditis;
qui sunt, unde veniunt et quo vadunt;
bez záruky :-)

Mají mé články hodnotu pěti- či desetikoruny?

Pracuji jako externí redaktorka na dohodu o provedení práce. Manžel tvrdí, že mé články mají hodnotu pětikoruny. Několik článků jsem zaslala hejtmanovi Jihočeského kraje Mgr. Zimolovi a ten mi odepsal, že si to rozhodně nemyslí. “Tak ty články mají hodnotu desetikoruny, ty vole!” řekl můj manžel. Máte pocit, že mé články mají hodnotu pětikoruny nebo desetikoruny? Jeden článek zasílám v příloze. S pozdravem N.N.

Řve guma na nastoupenou jednotku:

"Kdo stiskl červené tlačítko?!" Ticho. Tak ještě jednou: "Vojíni vyzývám vás: Kdo zmáčkl červené tlačítko???" Ticho. "Tak naposledy! Nepřejte se mě! Přiznejte se, kdo zmáčkl to červené tlačítko?" Ticho... Guma chvíli mlčí, pak rezignovaně mávne rukou: "Čert vem Nový Zéland..."

Agnija Bartová: Rostu

Já nevěděl, že rostu,

a vůbec mě to nebolí

a v noci spím a rostu

a rostu cestou do školy.

 

Rostu, když koukám z okna ven,

rostu, když ležím opálen

na slunci, mámě pro štěstí

rostu, jak hříbek po dešti.

Oidipovský komplex nebo syndrom odcizeného rodiče?

Chudák maminka musí do Brna, kde jsou ty upatlané kliky od těch špinavejch chlapů. (Haninka 3 roky)

Výuka ruštiny v padesátých letech

Úroveň přednášejících [v padesátých letech] byla velmi nízká. Jeden z nich se při ruštině otázal staršího Otce redemptoristy: "A co ty - panimáješ?" Ten s dětinskou prostotou odpověděl: "Paní němáju."
Dobové svěděctví o životě a tehdejším způsobu myšlení s dalšímí hláškami ala Černí Baroni.

Leonhard Euler (18. století) a jeho 13 dětí, které mu kupodivu stejně jako slepota nebránily v kariéře

Během jejich manželství měli třináct dětí, ale jen pět z nich se dožilo dospělosti. Euler později uvedl, že některé ze svých největších objevů učinil s dítětem v náručí a dalšími dětmi kolem sebe. Je neuvěřitelné, že téměř polovinu své vědecké práce Euler vytvořil po svém návratu do St. Petersburgu, i když byl slepý. Euler by samozřejmě nemohl nikdy dosáhnout takových výsledků, nebýt pomoci jeho synů a členů akademie. 
18. září 1783 Euler strávil první polovinu dne jako obvykle. Věnoval hodinu matematiky jednomu ze svých vnoučat, provedl několik výpočtů o pohybu balónů křídou na dvou tabulích, pak diskutoval s Lexellem a Fussem o nedávném objevu planety Uran. Kolem páté hodiny odpoledne ho postihlo krvácení do mozku a řekl jen "umírám", než ztratil vědomí. Zemřel kolem jedenácté hodiny večer.
Euler byl nejproduktivnějším autorem textů z matematiky všech dob. Posunul hranice studia analytické geometrie a trigonometrie, kde jako první zavedl funkce sinus, cosinus a další.
Podle The MacTutor History of Mathematics Archive. Turnbull University of St Andrews

Hitlerův přítel

Kubizek v knize 'Adolf Hitler, přítel mého mládí' líčí podivuhodné výslechy v americké poválečné internaci:

„Jste přítel Adolfa Hitlera?"
„Ano."
„Odkdy?"
„Od roku 1904."
„Co tím myslíte? V té době Hitler nebyl nikým."
„Nicméně já jsem byl jeho přítelem."
„Jak jste mohl být jeho přítelem, když nebyl nikým? Co jste z toho měl?"
„Nic."
„Ale přátelství přiznáváte. Dával vám peníze?"
„Ne."
„Auto? Dům?"
„Nic z toho."
„Představil vás krásným ženám?"
„Nikoli."
„Přijal vás také později?"
„Ano."
„Vídal jste se s ním často?"
„Občas."
„Jak jste toho dosáhl?"
„Prostě jsem za ním došel."
„Byl jste tedy vskutku s ním? Docela blízko?"
„Ano."
„Sám?"
„Sám."
„Beze sráží?"
„Beze stráží."
„Takže jste ho mohl i zabít?"
„Ano."
„A proč jste tak neučinil?"
„Byl to můj přítel."

Štolba Jan: Obyčejnej člověk je bezbrannej. Literární zápisník A2

Feldmarschall Graf Radetzky jak ho vidí Otta

Jan Josef Václav Radecký z Radče (1766 - 1858) byl postavy malé, složité, oko svědčilo o laskavosti, pro kterou byl zbožňován všemi svými podřízenými a jimi nazýván otcem; hlas jeho byl hluboký a zvučný, obcování srdečné. Žil jednoduše, pravidelně a mírně, čímž také dosáhl věku zcela mimořádného 92 let a zachoval si síly a ráznost do let, jichž dosáhne jen málokterý smrtelník.

Dětský oportunimus

Sousedka: "Ahoj Erlánku!"

Erlánek (tři roky): "Já se s tebou nebavím."

Máma: "Ty se s paní sousedkou nebavíš?"

Erlánek: "Ne."

Máma: "Ale paní sousedka má pro tebe bombon."

Erlánek: "Ahap!" otočil se na podpadku a cupital za sousedkou.

Zde je na místě připomenout Ježíšova slova: "Nebudete-li jako děti, jistě nevejdete do Božího království."

Rene Descartes: Rozprava o metodě

"Matematika má velice bystré nálezky, jež mohou být nadmíru užitečné jak pro uspokojení zvědavých, tak pro usnadnění všech umění, a mohou ulehčit lidskou práci." (Kéž by si totéž mysleli i studenti psychologie. :-) JK)

Lubica Trubíniová, šéfka slovenského hnutí Greenpeace

"Já elektřinu ke svému životu nepotřebuji, televizi klidně mohu sledovat i pří svíčkách."
Následně Greenpeace upřesnilo, že ovšem při tom šlape na dynamorotopedu, tře ebonitovou tyč liščím ohonem a do všech citronů v baráku má zapíchnuté elektrody... :-)

Z emailu klienta

Ano, máte pravdu v tom, že jste mě varoval. Kdyby v tom nebylo to dítě, tak to tak hrozné není. Já nemohl předpokládat, že když si člověk jednou skočí, že z toho bude hned dítě.

Ilja Hurník: Vrbová píšťalka z knihy Kapitolské husy

„Řeknete mi, vrbová píšťalko, jak jste dosáhla toho, že při všem umění jste si dokázala zachovat tak čistou prostotu? Která metoda to byla, jež vás vyškolila a přitom nepřipravila o pel přirozenosti?"

„Metoda!" zvolala, „jděte mi k šípku se všemi metodami. Mne prostě bili. Řezali mě, tloukli mě hlava nehlava, kůži ze mne stahovali. Ach, příteli, nic se nevykupuje tak těžce jako přirozenost!"

Jan Amos Komenský: Upřímnou soustrast všem, kdo dnes musejí učit

Pokud žák v minulosti tvrdil, že krokodýl je ryba, byla to chyba. Dnes to pochopitelně chyba není, nýbrž je to žákův osobitý vlastní názor, který má právo zastávat. Na učiteli je, aby nezranil žákovu osobnost či nenarušil jeho sebevědomí. Musí proto vytvořit vstřícnou edukační atmosféru a pro dané tvrzení najít vhodnou interpretaci. Např.: "Správně, Pepo, krokodýl patří mezi ryby, taky mezi obojživelníky. I mezi tropický hmyz, zkrátka mezi všechny obyvatele afrických řek. Patří mezi ně, protože spolu s nimi tvoří jednu velkou šťastnou rodinu, které se říká ekosystém. A jinak je to plaz, ty debile!"

Zdeněk Svěrák: Vodoměrka Věrka

Povahově nejdou k sobě
absolutně vůbec.
Ona bystrá, neposedná,
on je přesný blbec.

Monty Roberts - reinkarnovaný Hippokrates

Mým cílem v životě vždy bylo, abych svět zanechal v lepším pořádku, než jsem ho našel, pro koně i lidi.

Autor geniální metody trénování koní. Více viz jeho kniha The Man Who Listens to Horses (Muž, který naslouchal koním) nebo www.montyroberts.com

Jan Werich Jiřímu Diensbierovi

"Mějte děti, protože děti jsou důkazem lidského optimismu."

Lederer Jiří: Když se řekne Werich a když se řekne Voskovec. Orbis, Praha 1990

Tomáš Baťa ke krizi - rok 1932

Příčinou krize je především morální bída. Přelom hospodářské krize? Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe. To, čemu jsme si zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek. V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledku tohoto omylu.
V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující, dělat to, co nás pozvedlo z poválečné bídy, pracovat a šetřit a učinit práci a šetření výnosnější, žádoucnější a čestnější než lenošení a mrhání. Máte pravdu, je třeba překonat krizi důvěry, technickými zásahy, finančními a úvěrovými ji však překonat nelze, důvěra je věc osobní a důvěru lze obnovit jen mravním hlediskem a osobním příkladem.

Tomáš Baťa

Ateista Borek:

"Jde vlastně o nesmrtelnou třetinu trojboha, která byla zasebevražděna na kříži a jsa vševědoucí volala na jednu ze zbylých dvou třetin: "Bože, proč jsi mne opustil", ač pár minut před tím slibovala jinému lumpovi po pravici, že ještě týž den budou v ráji, což realizoval tak, že místo toho vstal z mrtvých. To vše jako trest sám sobě, aby nás vykoupil z toho, že nás vlastně špatně dle svého vzoru vyrobil."

Je radost vidět ateistu, který používá mozek, argumentuje a není jen jedním z těch, co pouze vyřvávají. Stejně tak jsem ale rád, že na všechny Borkovi pokládané otázky, jsem s lety našel odpověď, která mě uspokojuje.

Jiří Orten: Černý obraz (ze sbírky Ohnice s využitím doslovu Marie Rút Křížkové)

Marně lomcují opratě,

bič bije vzduch,

neuhodí tě, nemá tě,

marně lomcují opratě,

odkud odešel Bůh.

 

Kam šel? On jenom ví to, kam,

šel za cosi se bít,

dát vítr mlýnským lopatám

a šel a šel, on sám ví, kam,

šel do své lásky vbit.

 

Je jinde, jak to neříci,

jednou se vrátí snad.

Hle, pomatení biřici

jdou bohaprázdnou ulicí

životy zhasínat.

 

Jiří Orten v den svých 22. narozenin před polednem byl přejet (spáchal sebevraždu?) pod koly zběsile jedoucího německého sanitního vozu. Byla sobota 30. srpna 1941. Orten umřel třetí den poté: v pondělí 1. září 1941, kdy bylo uzákoněno, že Židé musí být označení Davidovou hvězdou... Jeho smrt jako by vyjadřovaly verše:

 

Hle, pomatení biřici

jdou bohaprázdnou ulicí

životy zhasínat.

Horátius

"K čemu jsou zákony pouhé, chybí-li mravnost?"
Upgrade do 21. století:
"K čemu jsou nám kecy o lidských právech, když rodiče válčí mezi sebou a používají děti jako zbraň i trofej."

Marquez o vegetariánech

Melquíades jídával pokrmy, které mu Visitación dvakrát denně přinášela, i když v poslední době ztratil chuť k jídlu a živil se jen zeleninou. Brzy nabyl onoho zanedbaného vzhledu příznačného pro vegetariány. Kůže mu obrostla drobným mechem, stejný mech vybujel i na jeho prastaré kazajce, kterou nikdy neodkládal, a z úst mu páchlo jako spícímu zvířeti.  (Sto roků samoty.)

G. K. Chesterton

Kdo dává slib a plní jej, dává si sám se sebou schůzku v budoucnosti a přijde na ni.

(Elegantní vyjáření, jak sliby formují identitu člověka. JK)

Třikrát strýc Baloun

Balouni dva

1) Jsme zoufalí nešťastníci a budeme u vás bydlet. Seznamte se s našimi požadavky a domovním řádem, který nás neuráží.

2) Já jsem váš strýc Baloun. Mám vás rád a budu u vás bydlet.

3) Přátelé, neměli byste pro mě trochu vody? Mám totiž takový hlad, že bych u Vás přespal.

Kačenky externalizace

Míša: Holky, co se stalo Erlánkovi, že tak začal plakat?
Kačka: Tady ta moje noha ho kopla...
Míša: A kam?
Kačka: Do hlavy.

Ivana Šimoníková: Zkušenost s ústavem pro mentálně retardované

"Jiřík byl smutný případ — o to smutnější, že se narodil jako dlouho očekávané a vymodlené dítě. A zdravé dítě! Vyrůstal úplně normálně, ale ve třech letech se přihodilo neštěstí - tatínek si s ním hrál, vyhazoval ho do vzduchu, jak už to tátové dělají, ale nějak to přehnal. Jiřík mu vyklouzl a upadl na hlavu. Od té doby zůstal poškozen a už se duševně nevyvíjel."

Při četbě jsem si vzpomněl na dětský vtip: "Víte, on je hloupý, protože ho jako díte táta třikrát vyhodil a dvakrát chytil..."
Zdá se, že ne vždy je to vtip. Stejně tak rodiče zapomínají, že novorozenci se rozhodně vyhazovat do vzduchu nemají, protože z toho mívají narušenou páteř. To se dá opatrně dělat až s většími dětmi.

Vieweghova fyzika

"Do rvačky se postupně zapojili i téměř všichni komedianti, takže běžící atrakce zůstaly bez obsluhy: Na řetízkovém kolotoči se prý děti točily čtyřicet minut, zvracejíce přitom ve směru tečny na hlavy svých hysterických rodičů." (z románové prvotiny: Názory na Vraždu)

hlaska_tecna.png (4536 bytes)

Pohled na letící natrávenou stravu - shora u levotočivého kolotoče a zespoda u pravotočivého kolotoče. Šipka označuje místo setkání letící stravy a hlavy hysterického rodiče. Z hlediska fyziky se jedná o vrh vodorovný, kdy výkřik rodiče se objeví s latencí t=(2s/g)^0,5 + 0,2 [sec.] od refluxu, kde s je svislá vzálenost úst dítěte a hlavy hysterického rodiče a 0,2 s je reakční čas, se kterou reaguje průměrný hysterický rodič na stimulus na temeni a g=9,83 m/s2 na pólu a g=9,78 m/s2 na rovníku. Nepochybíme však, když použijeme interpolovanou hodnotu g=9,81 m/s2

Sokratova logika a důkaz klasickým sylogismem

Theorem: a cat has nine tails.

Proof: No cat has eight tails.
A cat has one tail more than no cat.
Therefore, a cat has nine tails.

Na smrku Sokratovo

Vladislav Hošek (Digifoto 2008/2): Často se chodím dívat na svítání na vrchol Boubína. Když tam ještě nebyla rozhledna, měli jsme s kamarády "svůj strom", ze kterého jsme fotografovali při vhodném počasí Alpy. Jednou jsem seděl v koruně smrku s fotoaparátem a čekal na slunce. Pode mnou se najednou ozvalo:"Dobrý den, jak vidím, strom už je obsazen." Odpověděl jsem: "Nevím, kdo je dole, ale polezte nahoru, vejdeme se." Za nedlouho už mi dělal společnost pan profesor Ivan Braum z Vimperka. Ve větvích mi nabídnul tykání a společně jsem pozorovali a fotografovali Alpy, vzdálené 170 km.
Ivan Braum alias Chlodva - profesor matematiky a náš třídní z Gymnasia Vimperk. :-)

Malo ut me reprehendant grammatici quam non intelligant populi

Lépe když mě budou kritizovat latináři, než kdyby mi nerozuměli lidi. (připisováno sv. Augustinovi)
Pravidlo, které řídí mé práce. Navíc Augustin můj biřmovací patron. Málokdo ví, že celým jménem se jmenuji Jeroným Augustýn Klimeš.

Anonym, ligvista ze 13. století

V jazyku záleží na maličkostech. Uvedu příklad. Třeba rozdíl mezi žalobou a krávou je ten, že žaloba je odvolatelná, ale kráva není od vola telná.

Ilja Hurník: Fotografie na programu

Fotografie na programu by zobrazovala umělce tak, jak by chtěl, aby vypadal, ale jak nevypadá, kdyby nebyla dopadla tak, jak fotograf nechtěl, aby dopadla, pročež na ní umělec vypadá tak, jak opravdu vypadá.

Postmoderní povídka z knihy "Trubači z Jericha"

Boží muka v Dolní Malé Úpě

kreuz.jpg (53603 bytes)

Was soll das Kreuz,
das hier auf Wege steht?
Es soll dem Wanderer
der vorübergeht.
Das große Wort
des Grostes sagen.
Das Kreuz wird Dich
zum Himmel tragen.

Jan Werich: Je to buk!

Nebe šedé, proti němuž rýsí se
jak spjaté ruce černé větve buků
i stromů jindy opadaných.

Hle, jakoby spínaly své větve,
prosíce nebe o lepší počasí,
jež již dávno se dostaviti mělo.

Však hle - kdo to třepotá se tam,
zda vlajčička či co?
Ne, list poslední.

Hle - a vánek zesílil a list padá
a já jej pozoruji.
Je to buk.

Ze sbírky "Přečteno na hřbetech"

Ti čeští studenti...

Naši studenti jsou chytří, jen neumějí mluvit, kriticky myslet a prosazovat svůj názor proti tomu, co jim káže vyučující. A také bohužel moc nečtou, odpověděl bývalý ekonomický poradce prezidenta Havla a učitel na Fakultě sociálních věd Karlovy university Tomáš Sedláček, který podle Yale Economic Review patří do pětice nejnadanějších mladých ekonomů světa, na otázku Respektu jací jsou čeští studenti.
Já bych to podepsal a k tomu jen dodal - nejen čeští. Zahraniční studenti jsou úplně stejní.

Byrokratický EU šimel

Rozdělovat restauraci na kuřáckou a nekuřáckou je stejné jako rozdělovat bazén na "smí se močit" a "nesmí se močit".

Čínské přísloví

Nemůžeš zabránit tomu, aby ti nad hlavou nelétali ptáci starostí a zármutku. Můžeš však zabránit tomu, aby si na tvé hlavě vybudovali své hnízdo.

Jára Cimrman: O bližním

Na svého bližního neplivneš
a plivneš-li, nedoplivneš
a doplivneš-li, nestrefíš se
a strefíš-li se?
Pak jedině do sebe!

Pro zapomnětlivé - zaplaťte si na věčné časy!

Tato schránka č. 1288 nemá uhrazen od r. 1991 režijní poplatek, který se platí u schránek na věčné časy k vyrovnání inflace vždy na 5 let dopředu částkou 400,- Kč. Žádáme o její vyrovnání do konce tohoto roku. Správa kolumbária
(Pokud nevíte, co je to kolumbárium, tak asi nejlepší příměr - je to taková knihovna na mrtvé. V Praze zastávka tramvaje Vinohradská vodárna. Opravdu stojí za navštěvu.)

Jak pravda a láska vítězí nad lží a nenávistí

Jára Cimrman: Ležící a spící

Tomáš: Nemohl jsem usnout... Stále jsem na to musel myslet.
Karla: Nedá se, Zdeňku, nikde...
T: Šel jsem se projít... Měla černý plášť a obličej zastřený závojem...
K: Ta záhadná postava dole v zahradě, to jsem byla já, Tomáši.
T: Ty, Karlo? Myslel jsem, že to byla Hedvika…
K: Hedvika v té době právě rodila tvé dítě.
T: Mé dítě? Myslel jsem, že to je Adolfovo dítě.
K: Adolf Hedviku vůbec neznal.
T: Ale jestli Hedvika porodila mé dítě, pak ty, Karlo, jsi -
K: Ano, Tomáši, jsem tvá sestra.
T: To není možné!
M: Má pravdu, Tomáši.
T: Nemohu tomu uvěřit. Vždyť ty jsi mi, švagře, říkal -
M: Já nejsem tvůj švagr.
T: Ne?
M: Já vůbec nepatřím do rodiny. Jsem cizí člověk.
T: To ovšem zcela mění situaci.
Ž: Ne tak docela. Já totiž nejsem tvoje teta.
T: Ty nejsi moje teta, tetičko?
Ž: Neříkej mi tetičko. Teď už ne.
T: Ale v tom případě jsem tě obelhal, tatínku.
M2: Nedělej si výčitky, milý synu. Nejsem totiž tvůj otec. Jsem tvuj syn… Tatínku…
T: A maminka?
M2: Je tvá babička.
T: To je hrozné. Jsem tedy úplný sirotek. Ale to není tak důležité. Důležité je, že jsem konečně poznal PRAVDU.

Jda pouští potkal Bůh Mojžíše

Poslouchali, Moše, nechtěli by přikázání?
Hmmm, a za kolik by bylo?
Že jsou to oni, tak zadarmo.
Tak to si jich vezmu deset.

Tři tisíce let na to jde takhle Roubíček a potká Kohna: Poslouchali, Kohn, coby dali za mou ženu Sáru?
Cože? No nic...
Platí, je jejich.

Ambivalence a fantazijní rozhovor o chanuce.

Všude leží sníh a malý Jakob se prochází s tatínkem panem Kohnem.
Klučík smutně se rozhlížeje povídá: "Tatínku, už je mi deset a ještě jsem nikdy nejel na sáňkách."
Kohnovi se chlapečka zželí, ale sáňky se mu kupovat nechce. Rozhodne se, že si je vypůjčí od Roubíčka, který už má velké děti. Roubíček bydlí o dva bloky dál, Kohn se otočí na podpatku a jde. Cestou si myslí:
"To bude lepší, ty sáňky půjčit. Roubíček už je stejně nepotřebuje. No jo, jenže on za to bude ode mne něco chtít... ale kluk ještě na sáňkách nejel, měl bych mu udělat radost... Roubíček je na druhou stranu hroznej lakomec, bude chtít moc peněz, nebo nějakou protislužbu? Jenže klukovi by to třeba stačilo jako dárek... no a právě, proto bude Roubíček chtít zbytečně moc." Nakonec zaklepe u Roubíčka na dveře. Roubíček otevře: "Co chtějí, pane Kohn?" "Vědí co, Roubíček? Klidně se těma Vašema sáňkama zadusej. Nikdo není na ty jejich milosti zvědavej..."

VÝBĚR SAMURAJŮ

Šogun vypisuje výběrové řízení na šéfa samurajů. Přihlásí se Číňan, Japonec a Žid. Šogun jednoho po druhém vyzve, aby předvedli své umění. První je na řadě čínský samuraj. Předstoupí před šoguna a vytáhne malou krabičku. Otevře ji a vyletí z ní čmelák. Číňan bleskurychle vytasí svůj meč a jedním švihnutím meče přesekne čmeláka na půl. Šogun je nadšený.
Následuje Japonec s ještě menší krabičkou. Otevře ji, z ní vyletí moucha a začne poletovat sem a tam po místnosti. Japonec v mžiku oka vytasí svou katanu a jedním seknutím mouchu rozpůlí. Šogun je u vytržení.
Nakonec nastupuje Žid s nejmenší krabičkou. Všichni ho napjatě sledují, když ji otvírá a vypouští z ní komára. Žid bleskurychle tasí meč a máchne s ním. Komár ve vzduchu opíše osmičku, písklavě zabzučí a vyletí oknem. Šogun na něj nechápavě hledí, zatím co Číňan a Japonec se smějí až se za břicha popadají. Žid se na ně s despektem podívá, povzdechne si zahlásí:
„Pánové, obřezat ještě neznamená zabít!“

Já prostě ty Židy žeru...

Perské přísloví, které ale platí universálně

Osel zná sedm způsobů, jak plavat, ale když uvidí vodu, všechny zapomene.

Felix Holcman: Balada půlnoční

Půlnoc bila z věže dolů
bym, bym, bym, bym, bym,
bym, bym, bym, bym, bym,
bym ....... bym.

A když dozněl zvonku tepot
bylo slyšet lásky šepot.

Hrobníkova dcerka mladá
v podvečer svatého Rocha
vítala tam svého hocha.

Milenci si v náruč vlítli
a tma byla jako v pytli.

A když táhlo skoro k ránu
v dálce bylo slyšet vránu.

Jak jí nocí temnou křídla šuměly
milenci dólů, dólů z věže čuměli.

Zlé a zlé jsem měla v noci trudy,
jsi pro mě příliš chudý,
vece hrobníkova dcerka.

Neboj se, má milá,
já dotáhnu to na kaprála
a pak všechny nápadníky zaženu
a vezmu si tě za ženu.

A jak dořek' tato slova,
někde v dálce houkla sova.

Milá se jí tolik lekla,
že se přes žbrrrmblení smekla.

A pak jako stádo volů
zřítila se z věže dolů.

Milenec křičí: Ježíš,
ty tam mrrrtvá dole ležíš.

A pak ke své záhubě
skočil dolů, po nohou.

Roztáh' se tam jako dřevo,
konec balady a vodchod vlevo.

Odhalená záhada

Ten náš malý ťutínek
Nemá žádný šulínek
Není to však chybička
Je to totiž holčička!

Sv. Tomáš Akvinský věděl, o čem píše

K třetímu se musí říci, že chorobou duše je smutek nemírný; avšak mírný smutek patří do dobrého stavu duše podle stavu přítomného života. (I-II q. 59 a. 3 ad 3)

Ocenění od studentů teologie

Víme, že jste zastáncem velmi moderních názorů které se stále ještě vejdou pod hlavičku katolické církve, i když při vyslovení vašeho jména se někteří katolíci silně kroutí. (Jak vypadá ono kroucení ukazuje následující moudro.)

Ocenění od diskutujících na Christnetu

Vrah lidských duší Jeroným Klimeš je pomocník ďábla a žádnou pro-církevní cestu nenavrhuje, navrhuje přímou cestu do pekel. (Reakce na tento článek)

Z dopisu stěžovatele

Místo toho, aby krajský úřad řešil pochybení podřízeného stavebního úřadu, zabývá se formálně procesní stránkou věci, tedy tím, že jsme neoznámili problém formálně správným krokem. Je to asi jako kdyby policie nereagovala na volání "vražda", protože správně se má volat "trestný čin ublížení na zdraví s následkem smrti".

Společensky nezávadná mluva

ošklivý, nepříp., kosmeticky svébytný. "Jejich hoch František byl už skorem tři léta stár a nosil ještě ženské šatičky. Sousedky říkaly, že je to kosmeticky svébytné dítě." (Neruda, J.: Trhani a jiní ekonomicky slabí, KUKLO, Odeona, Praha 2004, str. 58).

Pospíšil Ctirad Václav: Bonaventura z Bagnoregia

"Kristus není přirovnáván pouze k cestě a žebříku jako v první kapitole, k bráně jako ve čtvrté kapitole, nyní se stává také vozem. Tato poslední metafora je velmi šťastná..."
"A to tak, jako že jo!" dodal by Štvrtníček.
Pospíšil Ctirad Václav in Bonaventura z Bagnoregia: Putování mysli do Boha. Krystal OP, Praha 1997, str. 41
Až na takové hlašky je to docela zajimavý čtení. :-)

Netříděná moudra 1

Netříděná moudra 2