„Ano, je to pravda!”
Lidé se ptají dál: „A je pravda, že v Kyjevě bylo maso?”
„Ano!”
„A je pravda, že i ve Volgogradě bylo maso?”
„Ano,” přisvědčí komentátor, „výstava je putovní!”
Odpověď: „V principu ne. Je ale pravda, že se oba zúčastnili mezinárodního závodu kolem Kremlu. Jelcin obsadil krásné druhé místo, Clinton byl předposlední.”
Otázka na rádio Jerevan: „Je pravda, že Trabant bude přejmenován na Lutherův vůz?”
Odpověď: „V principu ne. Ale je to stále navrhováno, neboť již Luther řekl: Zde stojím, nemohu jinak.”
Otázka na rádio Jerevan: „Je pravda, že Juriji Gagarinovi bylo na Rudém náměstí darováno auto?”
Odpověď: „V principu ano. Až na to, že nešlo o Jurije Gagarina, nýbrž Ivana Ivanoviče, nebylo to auto, ale jízdní kolo a nebylo mu darováno, ale ukradeno.”
Otázka na rádio Jerevan: „Co bylo dříve, vejce, nebo slepice?”
Odpověď: „Dříve? Dříve bylo všechno - vejce, slepice, maso, cukr...”
Časový signál rádia Jerevan: „Píp... píp... píp... píp... píííp! Je přesně 9:00, maximálně 9:30.”
Dotaz na rádio Jerevan: „Kopali jsme v naší obci a v hloubce 37 cm jsme našli drát. Co to znamená?”
Odpověď: „Dle našich výpočtů ve vaší geografické lokalitě se jedná o období archeologických nálezů před 129 lety. Z toho je patrno, že u vás už v té době existovalo drátové spojení.”
Dotaz na rádio Jerevan: „Kopali jsme o 24 cm více a nenašli jsme nic. Co to znamená?”
Odpověď: „Opět dle našich výpočtů ve vaší geografické lokalitě se jedná o období archeologických nálezů před 268 léty. Z toho je patrno, že u vás existovalo v té době bezdrátové spojení.”
Otázka na rádio Jerevan: „Je vůbec nějaký rozdíl mezi rozhlasem a novinami?”
Odpověď: „Ano, zásadní. Zkuste zabalit slanečka do rádia...”
Otázka na rádio Jerevan: „Proč mají někteří lidé pleš a jiní ne?”
Odpověď: „Všichni lidé mají pleš, ale některým na ní rostou vlasy a jiným ne.”
Dotaz na rádio Jerevan: „Je pravda, že veškerá civilizace a kultivovanost pochází z Ruska?”
„Ano. To je téměř přesné, jen nesedí ten nedokonavý vid. Veškerá civilizace a kultivovanost v Rusku již pošla.”
Do rádia Jerevan přišla otázka, jestli budou v komunismu peníze.
Odpověď: „Oportunisti tvrdí že ne, revizionisti že ano, ale skuteční zastánci vědeckého dialektického marxismu-leninismu tvrdí, že někteří budou mít peníze a někteří ne.”
Otázka na rádio Jerevan: „Je pravda, že polovina členů Ústředního výboru Komunistické strany jsou idioti?”
Odpověď: „Nesmysl. Polovina členů nejsou idioti.”
Dotaz na rádio Jerevan: „Je pravdou, že člověk pochází z opice?”
Odpověď: „Ne, není to pravda. Pravdou je, že pochází minimálně ze dvou opic.”
„Moše, Takhle to nejde. Chvíli kejváš jednomu, pak zase druhýmu. Máš ty vůbec charakter? Oba přeci nemohou mít pravdu!“
Rabbi chvíli poslouchá, pokroutí vous, přemýšlí, pak vece: „A víš, že měla taky pravdu?“
„Mami rozhodl jsem se, že se ožením!“
„A koho sis vybral?
„Andreje.“
„No ale toho si nemůžeš vzít chlapče!“
„Ale já ho miluju, mami!“
„Kategoricky ti zakazuju vzít si Andreje!“
„Ale proč mami?“
„Ty si neuvědomuješ, že Andrej je Rus?“
Muž se na ni mile usměje: „Dvojčata.“
„Ty schody jsou dobrý, ale to zábradlí je nízko...“
To si nemohli nechat v Jerevanu líbit. Naladili frekvenci Tel Avivu a vyslali zprávu: „Zde rádio Tel Aviv. Hlásíme přesný čas. Je přesně dvanáct hodin, aléé že jsou to voni, tak jedenáct pětapadesát!”
„Ano, je. Ovšem s malými nepřesnostmi. Nebyl to Hanzelka, ale Zikmund, nebylo to v Košicích, ale v Kostnici, neoběsil, ale upálil a ne Husáka, ale Husa.”
Za tím plotem, synu, za tím jsme my...
Odpověď: „V principu ano. Tank je vozidlo pro turistické výlety do přátelsky smýšlejících zemí. Umí také střílet na pozdrav.”
Její otec mu pak vymlátil dva přední zuby, což zdůvodnil tím, že se identifikuje jako zoubková víla.
Indocta manus noli me tangere. Nedotýkej se mě, neučená ruko. Nápis na čembalu v hudebce v Horních Počernicích.
Ty Ivane, já tam byl taky, ale slyšel jsem něco jiného. Náš Serjoža křičel: 'Zasraný náledí...'
„Aha... takže kromě onkologie si zajděte ještě na ušní.“
Když myslíš, tak nemluv!!
Když mluvíš, tak nepiš!
Když myslíš, mluvíš a píšeš, tak se prosím tě nepodepisuj.
No a když jsi se i podepsal?
No tak se NEDIV!!!
Pojďte sem!
Pojď sem!
Deseš, ty vole!
Vydra je pozdravila: "Ahoj tydry!"
Zajíček na to: "To jsou vydry, ne tydry."
Vydra vysvětlila: "S kým spím, tomu tykám.
Nikoli, odpoví první houslista.
Znovu, stejný problém. Dirigent se táže, zda první houslista nesnáší Čajkovského?
Ne, miluji ho, praví první houslista.
Do třetice. Opět problém.
Co je? táže se dirigent? Nesnášíte první větu?
Nikoli, praví první houslista. Kdybyste tušil, jak já nesnáším ty housle.
Odpověď: „S kým chce, s tím i ‚zahraničí’.”
Dobrému pastýři je pásti stádo, ne ho vybít.
It is a good shepherd's [job] to shear his flock, not to flay them.
Tuto větu císař Tiberius opakovaně připomínal místním vládcům jako varování před excesivním daněním obyvatelstva.
Zlo prohrává a dobro žije.
Jak ale říkám na každičké štaci:
Svět bude lepší, dáme-li si práci.
Je marné žehrat, modliti se Zdrávas,
vše záleží jen na vás. Na nás.
A hlavně tedy na vás [ukazuje na dívaky vlevo, symobolicky politickou levici].
Fortune favors the bold. Fortune favours the prepared mind.
V našem autobuse je stále zvyšuje podíl černých pasažérů, kteří se jen vezou, ale přesto mají právo hlasovat o tom, kdo bude celé řídit, kam se pojede a kdo to bude platit.
Volební právo bych omezil na ty, co studují, pracují (např. se starají o nezletilé děti či důchodce), nemocné a důchodce, co za života pracovali, tedy ty, co platili daně, když mohli. Lidem na dávkách, bezdomovcům, "podnikatelům", co jsou více než 4 roky ve ztrátě, a obecně všem "černým pasažérům" této nemocné společnosti bych volební právo sebral.
Direction is so much more important than speed.
Many people are going nowhere fast.
Ti druzí lidi, co rychle letí nikam, by se nad sebou měli hluboce zamyslet.
Dotaz: Kdy bude v Čechách dobře? Odpověď: Už bylo...
Nevtip. Ne všechny věci a ne vždy se nevývíjejí bohužel jen k lepšímu...
Odpověď: „Nevíme sice, co je čumajzna, ale jestli je to to, co si myslíme, pak přestaňte s cyklistikou.”
Odpověď rádiu Jerevan: „Nevím sice, co je cyklistika, ale jestli je to to, co si myslím, tak to ať mi radši vypelichá...”
Nepodílejte se na neužitečných skutcích tmy (Ef 5:11)
V listu Efezanům se míní asi hlavně cizoložství a nevěra, ale já to vztahuji na všechnu jalovou zábavu. Od hnití před televizí, až po počítačové hry.
Chovateli v ZOO utekly želvy. Vyšetřování má zjistit, jak se tak stalo: Komise: Řekni, kde ty želvy jsou? Co se s nimi mohlo stát?
Chovatel: Já jsem jim nesl krmení... a jak jsem otevřel dveře, tak ty želvy frnk...... frnk...... a byly fuč...
‚Hněváte-li se, nehřešte.‘ Nenechte nad svým hněvem zapadnout slunce a nedopřejte místa ďáblu. (z Ef 4:26; a další odkazy Ž 4:5; Jk 1:19-20)
Zajímavý názor, že nekrocený hněv je jedna z hlavních dálnic Ďábla do lidského nitra.
Východ a západ slunce - hodí se znát pro tyto případy
Staré anglické přísloví, které jsem našel v souvislosti s Františkem Krieglem (Martin Groman: Kriegel. Voják a lékař komunismu). Když má někdo charakter, tak kvůli němu zákonitě snáší ústrky. Pak ale platí Ježíšovo (Mt 11, 30): "Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží." To je totiž vlastnost identity. Když je člověk ochotný budovat nějakou vizi i za cenu nepříjemných prožitků, vytvoří se mu k tomuto účelu speciální psychický "sval", který se jmenuje identita a díky té je opravdu odolný proti utrpení.
Někdy jsou klienti velmi moudří. Toto je potřeh jednoho z nich. Když lidé mají pocity viny, že někomu ukřivdili, tak se sami se sebou hádají, zda udělali či neudělali správné. V teologii se tomu říká výčitky svědomí, proto si to tak dlouho pamatují a příležitostně ten čin ještě obnovují, tzn. že tomu, komu ublížili, mají sklon ubližovat znova a znova. Z psychologického hlediska je to tzv. refrakterní fáze u pocitů viny, tzn. oddobí od hříchu, kdy se člověk není schopen omluvit. To období je kratké (sekundy) i velmi dlouhé (dekády) podle toho, jak je čin závažný. Nejdéle se proto vlečou rozchody, které byly z malicherných příčin (klidně desítky let).
Televize je vynález, který umožňuje, aby vás ve vašem obývacím pokoji bavili lidé, které byste si tam normálně nepustili.
Zkoušky úrovně ochrany chodců se provádějí cíleným vystřelováním umělých hlav a nohou na přesně určená místa na přídi (vozu).
Jsou věty, které bych nevymyslel. Připomíná to šéfinspektora Clouseau, který byl při výbuchu plombaře schovaný za umělýma lýtkama a stehnama. Nebo jak zpívá surrealistická skupina
Něco co hýbe ušima (noty):
Na chodbě se oběsila hlava... usekané hlavy skákaly... :-)
Dalekáť cesta má! marné volání!!!
Toť aleť blbosť! Aleť o tom napsali moc hezkou příručku v Akademii věď:
PhDr. Robert Ibrahim, Ph.D., Mgr. Petr Plecháč, Ph.D.: Báseň a počítač
Hergot, já bych jed. Ta bába s roštím byla tuhá jako houžev! Už to jíst nebudu. Nedělá mi to dobře. A svědí mě hlava. Zajdu si asi k Balatónu, pěkně si ji vydrbu… Mám to samej kamzík.
„Plán se splnit nedá, musí se překročit.“
Ano, stejná kravina, jako "když nemůžeš, tak přidej".
mstít se na svém vlastním zdraví pro blbost druhých.
Bohužel není nadsázka ani metafora. Zejména top-managerky při rozchodu tak zaútočí na vlastní střeva, že je to někdy stojí život, v lepším případě srůsty střev či endometriózu. Autoimunitní choroby jsou z velké části z chronického stresu, což rozchody dokáží spolehlivě navodit.
„Rozvod je přepych bohatých lidí, protože stojí peníze, mnoho peněz…“
"a nervů.".. dodal bych...
Vztah s psychopatem připomíná dobrovolnou účast v olympijském týmu v disciplíně chytání oštěpů.
Ano, občas se zklidní, když si vyměníte role a začnete ty oštěpy metat po něm. Já zase říkám ve stejném smyslu: Život s psychopatem je opravdu těžký, ale rozvod s ním, čili válka je skutečné, nefalšované peklo.
Bylo mi radostí, ctí a národním svátkem...
Klient: "Na rovinu nikdy v životě jsem nečetl knížky, nemám na to trpělivost."
JK: Ty nechytřejší lidí světa nemáte šanci potkat ani s nimi mluvit. Když chcete mít podíl na jejich moudrosti a rozhledu, existuje jediná cesta, jak se k ním dostat - skrze knihy, které napsali. Bez knih jsme odsouzení žít mezi podprůměrnou hlouposti všedního světa. Nejvíc to pocítíte, když jste třeba v úzkých, např. při rozchodu.
To neřekl Sokrates o Menotropa hypopitys...
zalhal Woody Allen.
Ti totiž, kdo se smrti skutečně nebojí, o tom nemluví. Například já se nebojím Hniláku smrkového (Monotropa hypopitys). Jak vidíte, na rozdíl od Woody Allena o hniláku smrkovém (Monotropa hypopitys) moc často nepíšu. Až tedy bude W.A. mluvit o smrti tak často jako já o Hniláku Smrkovém (Monotropa hypopitys), uvěřím mu i to, že se nebojí smrti.
Prý děl Steven Wright, americký komik.
Nechť odpuštěno je slovu. Dem Worte sei Verzeihung.
Ani kapitan Nemo, ale opravdu nikdo není vázán nad své možnosti. Od nikoho nemůžeme žádat, co není v jeho možnostech. Právnická zásada. Například Otík byl de facto právné nesvéprávný - nerozuměl právním smlouvám, ale de iure svéprávný byl, proto ho málem připravili o dům. Tedy právo od něj požadovalo něco, co bylo nad jeho možnosti (ultra posse).
Salus rei publicae suprema lex esto! Blaho republiky nejvyšším zákonem budiž!
Úplně nesouhlasím, ale je dobré znát, že je to parafráze antické fráze "salus populi suprema lex esto" - Blaho lidu nejvyšším zákonem budiž. Lex suprema v křesťanství rozhodně není státní zájem, ale jsou to zájmy či přikázání Boží. Víc je totiž třeba poslouchat Boha než lidi - říkal apoštol Petr. Stejně tak lex proxima čili nejbližší zákon je hlas svědomí. Ani ten se se zájmem státního celku často neshoduje. Každopádně můžeme připustit, že většinou se zájem státu a zájem jeho občana shodují. Naproti tomu partajní zájmy a zájmy různých psychopatů se se zájmem rei publicae nostrae rozcházejí často a ostře. Například když teď dělám daňové přiznání, tak nějak souhlasím, že stát z něčeho žít musí. Ale když pak vidím, že stát za tyto naše daně v rámci koronavirového branného cvičení nakoupil nefunkční roušky 1000 Kč za kus, tak je zřejmé, že zvítězily zájmy nějakých psychopatů jak nad zájmem státu, ale i nad zájmem jednotlivce či Boha.
Životním heslem jeho a jeho synovce Plinia mladšího bylo: "Dělat, co má cenu zapsat, a psát, co má cenu číst."
Equidem beatos puto, quibus deorum munere datum est aut
facere scribenda aut
scribere legenda, beatissimos vero quibus utrumque. (latinský originál)
Za šťastné pokládám, kterým darem bohů umožněno jest, buď činit věci hodné zapsání, nebo psát věci hodné čtení, za nejšťastnější však [pokládám ty], kterým [se dostalo] obojího.
Ich halte die für glücklich, denen es die Götter vergönnen, entweder
zu tun, was aufschreibenswert ist, oder
aufzuschreiben, was lesenswert ist; für die glücklichsten aber halte ich die, denen beides gelingt.
תהילה אמיתית היא
עשיית מה שראוי כי ייכתב, וכתיבת מה שראוי כי ייקרא.
תְּהִלָּה אֲמִתִּית הִיא
עֲשִׂיַּת מָה שֶׁרָאוּי כִּי יִכָּתֵב, וּכְתִיבַת מָה שֶׁרָאוּי כִּי יִקָּרֵא.
Tehila amitit hi
asijat ma še raui ki jikatev, uchtivat ma še raui ki jikare.
Ach, jak s nimi souhlasím! Ano, netýrat čtenáře zbytečnými písmeny! Plinius napsal první vědeckou encyklopedii Historia naturae, která se intenzivně četla až do nedávných století. Tedy komu čest, tomu čest. Tato zásada se mu vydatně vyplatila.
https://he.wikipedia.org/wiki/%D7%A4%D7%9C%D7%99%D7%A0%D7%99%D7%95%D7%A1_%D7%94%D7%96%D7%A7%D7%9F
Do nemocnice přivezla sanitka velmi domláceného muže. Na příjmu se ho sestřička ptá: "Jste ženatý?"
"Ano, ale tentokrát mě srazilo auto..."
Dá-li muž do kuchyně málo peněz,
volá se z kuchyně: "jen mnoho nejez!"
Galoše a pláště z gumy,
Jasňačka, Sokrates má pravdu - základ jsou prostě galoše a pláště z gumy.
když na sobě máme,
ať prší, my si z deště
pranic neděláme.
Krásná uzkázka básně bez rytmu - inu tak má vypadat slabikář - písmeno G.
V životě jsem prožil mnoho katastrof, k nimž nakonec vůbec nedošlo.
Pařízek říká Vránovi před dveřmi jeho bytu: „Postavte se tady, já se schovám.“
Vránová (Libuše Šafránková) otevírá a svého muže se ptá: „Co je? Ty nemáš klíče?“
Situace se ujímá Pařízek: „Paní Vránová, pojďte sem. Představte se jí.“
Vrána: „Dobrý den, já jsem inženýr Králík.“
Vránová: „Co to děláš?“
Vrána: „Jsem Králík.“
Vránová: „Jéžiš, to je hrozný. Takhle se ztřískat za bílýho dne, že se nestydíš! [vlepí mu facku]
Vrána: „No dovolte!“
Vránová: „Děkuju vám, pane Pařízek, že jste ho přines'.“
Ten odpovídá: „Totiž, paní Vránová, to vůbec není váš muž.“
Vránová: „Já vím, je to Králík.“
Pařízek: „No!“
Vránová: „Z vás bude mít vaše paní taky radost.“
5letý syn se vrhá Vránovi okolo nohy: "Tatínku!"
Vrána: "To je hezký chlapeček. Jak se jmenuje?"
Vránová: "Podívejte se, já nemám na vaše klukoviny čas."
Pařízek: „Co jsem vám říkal. Škoda, že to neviděl Prdlavka.“
Moje žena je nejúžasnější tvor ve vesmíru! Tedy samozřejmě až po mě...
Prý poslední sebekritická slova Rudolfa Slánského přes popravou oběšením roku 1952.
Všechno je v prdeli
ve všedni den i v neděli.
Jenom ty filmy sovětský,
ty jsou vědecký.
Vy jste asi snídal odvar z činek, že máte tak silácké řeči.
originál ve východní slovenčině
- Miriam, proč jsi tak naštvaná?
- Rozešla jsem se s Pepanem.
- Proč?
- Nemám ráda, když si někdo hraje na inteligenta. Mluví o Mozartovi a při tom neviděl ani jeden jeho obraz!
Když stavbyvedoucí sdělí dělníkům: „Budete kopat kanál odtud až do zítra.“
Vavroch: Volga! Ano, Volga, Volga! Širá řeka, rovný kraj… Potapyči, padesát let se dívám na Volgu a nemohu se vynadívat. Někdo řekne: Ech, co! Třeba Kudrjaš. Oči má, ale k přírodě je slepý. Zato Lomonosov, moudrý vědec. Přírodu zkoumal, zápisky dělal… A taky jeden z nás, holoubku. Prostý člověk…
Cimrman: Záskok; Učitel Kudrjaš - postava z Káti Kabanovi (Leoš Janáček). Potapyč - vymyšlené jméno.
Tak co ty, samozvaný správče mého dědictví?- Oslovení otce vnukem, který si dělal nárok na dědictví po babičce. Neoblíbený sponzor- Otec, který platí alimenty Věcné břemeno- Právnické označení pro babičku dožívající ve svém bytě
Když jsem já jel kolem fary,
kolečka mně mrňoukaly;
pan farář se na mne kouká:
Chlapče, co ti to mrňouká?
Miluji práci!
Vydržím se na ni dívat celé hodiny.
Dělit restauraci na smí se kouřit/nesmí se kouřit má asi tolik logiky jako dělit bazén na smí se močit/nesmí se močit.
psíčková s houskovým knedlíkem a
štěkanátky s bramborem
opékali jsme štěkáčky
Vymysleli na skautu v Újezdě nad Lesy na adresu svých asiatských spolužáků
Touto památnou větou prý diplomaticky reagoval můj pratchán Josef Nekovář (1912-1997) na mou pratchýni vždy, když vypustila z úst výrok, který neměl ani hlavy ani paty a on jí nechtěl na rovinu říci, co si o tom výroku myslí. Těmto větám říkám "ukončovátka", protože ukončují komunikaci, ale nevím, jak se to správně jmenuje. Jiné ukončovátko je "Nojo no, takže tak...", nebo věta našeho kolegy: "Ale stejně..."
PAUL: Dávej na něj pozor. Nerad bych shledal, žes ho ztratil.
NORM: Nebuď drzý. Přivaži jej k sobě sliby.
PAUL: Well, look after him. I don't want to find you've lost him.
NORM: Don't be cheeky, I'll bind him to me with promises. Come on, Grandad.
Výborná komedie plná inteligentních vtipů. Anglický humor.
Monika, co chtěla poníka
Shel Silverstein
Holčička jménem Monika
si vyjela s rodiči na výlet,
když v tom vidí u cesty
překrásného grošovaného poníka.
Měl velké smutné oči
a na ceduli vedle něj
stálo: Levně na prodej !
„Jé, mami,“ řekla Monika,
„toho bych chtěla,
prosím, prosím...“
A rodiče řekli:
„To nejde, zlato.“
A Monika na to:
„Ale já ho vážně nutně potřebuju.“
A rodiče řekli:
„Nejde to, Moni, to víš sama,
pojď si dát zmrzku s oříškama.“
A Monika řekla:
„Já žádnou zmrzku nechci,
JÁ CHCI TOHO PONÍKA,
JÁ MUSÍM MÍT TOHO PONÍKA.“
Rodiče na to:
„Moniko, už jsme to řekli dvakrát,
poníka nedostaneš, sakra!“
A Monika se rozbrečela:
„Já umřu, když ho nedostanu.“
„Prosím tě, kvůli poníkovi
ještě nikdy nikdo neumřel.“
A Monice začalo být zle,
tak zle, že doma si hned lehla,
nejedla, nespala, pořád jen plakala
a OPRAVDICKY umřela –
jen proto, že měla rodiče hloupý
a nekoupili jí, co chtěla koupit.
(Tuhle básničku rodičům čtěte vždycky, když nedaj vám všechno, co chcete.)
Čtvrt, půl, třičtvrtě celá,
ukaž mi ručičko, jak se to dělá.
150 hasiči oheň přímo zasyčí,
155 doktor jede hned,
158 znám, policii zavolám.
Živaňská pečeně je maso se zeleninou zabalené v kopřivách a v alobalu (Al-obal = hliníkový obal), pečená v uhlí v ohni.
Za vysvětlení děkuji Pavle Martinkové. Prostě zvláštní druh ražniči.
Kdo mlčí, souhlasí, pokud mluvit mohl a měl (consentire videtur = je viděn souhlasit, je nahlížen jako že souhlasí). Obvykle zkratkovitě: "Mlčení znamená souhlas."
Praktická zasada Římského práva, ale nutno dodat, že je v rozporu s psychologií. V psychologii naopak platí zásada: "Kdo mlčí, zpravidla nesouhlasí." Nebo u lékářů ze záchranky: "Kdo je po havárii zticha, ten umírá." Tedy je třeba dbát na ten dodatek: "pokud mluvit mohl a měl". Ten totiž často není splněn.
Kupříkladu jsem se dozvěděl od jednoho kaštana, že jsem kokosák, co bydlí v zobákově.
Vtip z dob studentských:
kaštan = rodilý Pražák
kokosák = náplava (přistěhovalec do Prahy)
zobákov = místa v Praze, kam nejezdí šalina
šalina = tramvaj v Brně
Brno = předměstí Prahy
správný břeh = pravý břeh Vltavy (Karlovo náměstí, Vinohrady), ne Smíchov, co leží na špatněm břehu
Slinták = I.Q.Pavlova
krtek = metro
Podvocas = Václavské náměstí, zastávka Muzeum.
lopata = dělník
Jel jsem takhle krtkem ze slintáku pod vocas a čuměli na mě lopaty, tak jim povídám: "To se vám to pracuje, když na vás studujem'!"
Vystěhovává se Roubíček ze Sovětského Svazu. Na hranicích mu celníci najdou v kufru bustu Lenina. „Co to je?“ ptají se. „To se ptají špatně,“ povídá Roubíček. „Otázka měla znít: KDO TO JE? A já vám prozradím, že je to Lenin – vůdce proletariátu, zakladatel mé milované vlasti, Sovětského Svazu, génius, jenž naplnil Marxovy myšlenky!“
„V pořádku, můžete pokračovat,“ říkají celníci.
Na izraelské hranici celníci znovu najdou Leninovu bustu a opět se ptají: „Co to je?“ „To se ptají špatně,“ povídá Roubíček. „Otázka měla znít: KDO TO JE? No, a je to Lenin – šílenec, co přivedl polovinu světa do chudoby, největší zločinec dvacátého století!“
„V pořádku, můžete pokračovat,“ říkají celníci.
Roubíček přijede ke svým příbuzným a vybaluje si věci. Synovec si všimne Leninovy busty a ptá se: „Strýčku, kdo to je?“
„To se ptáš špatně, chlapče. Otázka měla znít: CO TO JE? A já ti nyní prozradím, že je to pět kilogramů neprocleného zlata!“
Polámal se mraveneček,
když ho děti zašláply,
a potom mu na hrobeček
malou slzu ukáply.
Mravencová, co tam byla,
v té slze se utopila.
Bylo v jedné hodině
po mravenčí rodině.
Siroty po ní zůstaly
a děti se jich zeptaly:
Kam mravenci, kam jdete?
Máme hlad, jsme ještě malí,
tak jim děti nasypaly
do tlamiček DDT.
https://www.youtube.com/watch?v=we-CwDqe6j4
Jak člověk stárne, tak jsou vztahy stále složitější...
“... huboval velice na nynější ženské pokolení, že nic nepracuje ... že všecko vyučování v oboru ženských pracích na školách žádných plodů nepřineslo, že nynější slečinky myslí jen na fintění a koketování.“ I když Náprstek přesvědčoval veřejnost o nákupu přístrojů pro domácnost, které šetří čas, u Halánků se vařilo na otevřeném ohništi v černé kuchyni.
Regnerová Kristýna: Životopis Zdenky Hlávkové (1843-1902)
Osoba, která měla na starosti výčep.
"Dostalo-li se dívce vzdělání v literních předmětech, hudbě, francouzštině a kreslení byla považována v 15 letech za vychovanou a následovalo její uvedení do společnosti a samozřejmě také sňatek. Za určitý limit pro vdavky byly považovány tři roky od uvedení dívky do společnosti. Poté spadala do kategorie "starých panen", to napsala Karolína Světlá.
U muže z měšťanského prostředí se nejčastější věková hranice pro uzavření sňatku pohybovala okolo věku třiceti let.
Sám Matěj Havelka dcerám četl o astronomii a vykládal jim astronomické zákony, učil je o silách centrifugálních a centripetálních.
Regnerová Kristýna: Životopis Zdenky Hlávkové (1843-1902)
Josef Hlávka předal své manželce jako svatební dar spořitelní knížku, na kterou uložil vklad 500 zlatých. Tyto peníze mu Zdenka na konci svého života ve své závěti vrátila zpět s tím, aby tento obnos použil k založení nadace na varhanické škole pro učitelku nebo učitele.
Pro srovnání: Během své kariéry do roku 1885 si Zdenak Hlávková uspořila 15 000 zlatých.
Regnerová Kristýna: Životopis Zdenky Hlávkové (1843-1902)
Uschlo mi tvoje kapradí.
Jak je ti?
Mně se stýská
a těžko mě kdo pohladí.
Uschlo mi tvoje kapradí,
to mám z těch bojů zblízka.
Uschla mi kytka ve džbáně.
Jak je ti?
Já jsem sama.
Sama a dravcům na ráně.
Uschla mi kytka ve džbáně,
uschla mi pod rukama.
JK: Mistrovský básnický kousek neznámé básnířky.
Přichází syn za otcem a ptá se ho, jaký je rozdíl mezi kritikou zdola a kritikou shora. Otec mu povídá: „Dej mi kýbl vody a postav se dolů pod okno.“ Otec na něj tu vodu shora vylije a po vídá: „To byla kritika shora! Teď se převleč, vezmi si kýbl vody a polej mě na oplátku ty zespoda!“ Syn zkusí vychrstnout vodu do prvního patra, ale voda vyletí a zase dopadne na něj. Otec mu vysvětlí: „Vidíš, to byla kritika zdola.“
Tento vtip si připomínám, když jde se člověk pokouší kritizovat Hospodina - může, ale jde to ztuha.
Prý již v roce 1860 napsal: "Častokráte nemocný výrok lékařský tak zkroutí, že musel bych býti idiotem, kdybych řekl nebo činil to, co nemocný mi do úst vkládal."
Chtěl bych umřít jako můj děda. Prostě zavřít oči a usnout - a ne ječet s děsem v očích jako ti, co s ním jeli v tom autě.
Důchodkyně paní Josefa Žaludová měla to štěstí, že se s Cimrmanem osobně setkala: "Mně bylo tehdy sedm let a byla jsem v tom Supu nejmladší. SUP [zkratka Sport, umění, peří] - to bylo divadlo, to bylo cvičení, běhali jsme, skákali a při draní peří se toho navyprávělo, až hanba. Cvičební úbory jsme neměli, to on nechtěl, on chtěl, aby to bylo jako ze života. Protože on vždycky nám říkával:
"Já chci, aby to bylo jako ze života." A my jsme každý den běželi a on stál u topolu a čekal a počítal. A na mě on nedal dopustit, asi proto, že jsem byla nejmenší, a to Růža vždycky říkala: "Tebe on má rád, tobě on počítá pomalejc."
Tohle bylo za časů pána z
Trautenberka. Moc velký pán to teda nebyl, zámek měl spíš jako větší chalupu, čeledě všehovšudy jednu děvečku, jednoho pacholka a k tomu ještě hajného. Ale poroučet uměl a nosil se, jako by mu patřilo všechno sakumprásk – od Sněžky až po Jilemnici. A v tom byl ten háček. Trautenberkovo panství sousedilo s Krakonošovým – a toťseví – malý pán a velký pán v jednom sousedství, to nedělá nikdy dobrotu. (Božena Šimková: Krkonošská pohádka)
Je to smutné, ale mládí musí jednou odejít. I když si je člověk zachová v srdci, žel přírodě, nezachová si je v kolenou.
Nezdá se vám, pane Seruti, že jednáte trochu neomaleně?
Časy jsou zlé, Kamile.
Časy jsou zlé pro každého.
Tím spíš si máme pomáhat, Kamile. Jste mi sympatický, řeknu vám vše.
„Tvůrčí člověk nemá mít žádné jiné biografie nežli své vlastní dílo.“
Souček, Ludvík: Brassai. Edice Umělecká fotografie, Praha 1966, s.29.
Paní Brundibárová má šťastný den. Vyhrála na los jednu z hlavních výher. Seběhly se k ní všechny sousedky a paní Brundibárová se dává vidět: vystrojí kávový dýchánek. A pak vykládá: "Představ te si jen tu náhodu! Mně se o tom čísle šťastného losu zdálo. Jednu noc se mi ve snu objevila velká devítka. Příští noci se to opakovalo a dohromady devětkrát. Tak jsem v tom viděla znamení. Znásobila jsem to: devětkrát devět je 72 - a ten los s tím číslem jsem si koupila."
Was müssen das für Bäume sein,
Z této dětské básničky mi zůstaly v hlavě jen
Elefantenzwischenräume. Tak jsem si ji sem dal, abych si to občas osvěžil. :-)
wo die großen
Elefanten spazieren gehen, ohne sich zu stoßen.
Links sind Bäume, rechts sind Bäume,
in der Mitte Zwischenräume,
wo die großen Elefanten spazieren gehen, ohne sich zu stoßen.
Was müssen das für Flüsse sein,
wo die kleinen Elefanten baden gehen ohne Badehosen.
Links sind Flüsse, rechts sind Flüsse, in der Mitte Schokoschaumküsse
wo die kleinen Elefanten baden gehen, ohne Badehosen.
Was müssen das für Bäume sein
wo die großen Elefanten spazieren gehn, ohne sich zu stoßen.
Links sind Linden, rechts sind Linden, in der Mitte Kinderwindeln
wo die großen Elefanten spazieren gehen, ohne sich zu stoßen.
Was müssen das für Bäume sein
wo die großen Elefanten spazieren gehn, ohne sich zu stoßen.
links sind Häuser, rechts sind Häuser, in der Mitte viele Läuse
wo die großen Elefanten spazieren gehen, ohne sich zu stoßen.
"Die Welt der Buchstaben, The world of letters: The third book of the cat." by Marec Béla Steffens
Das dritte Buch vom Kater, der Märchen erzählt, Vechta: Geest-Verlag. 2004; ISBN 3-936389-89-6
Řikat.
Kdyby něco, tak nic. A kdyby přeci něco, tak už vůbec nic!"
Řekla ráno kráva krávě:
Četla jsem Rudé právo právě.
Přečtu-li ho čtyřikrát,
Mohu dělat doktorát
Pravda vítězí.
To vše je také pravda, ale jest dodati, že jen s odřenýma ušima...
Překlad: Posílám ti loď, příď a záď chybějí.
Když lodi "navem" uřízneme příď i záď (n|ave|m), dostaneme známý pozdrav "ave". V češtině, ani v němčině to nefunguje: Ich schicke dir ein schiff, bei dem bug und heck fehlen.
Hon je vzdálenost, kterou by uběhl člověk, aniž by si odpočinul; staročeská jednotka zavedená Přemyslem Otakarem II. Prý cca 150 metrů. Je to tedy víc než vzdálenost, "
co by dohodil kamenem obepjatým prsty" (středověká délková míra - cca 30 m asi jako lesni provazec).
Nezatěžovat se ničím, co přesahuje životní nezbytnosti, spokojit se s mála věcmi, sloužícími k pohodlí, a chválit Boha.
Jestliže ty pohodlné chybí, spokojit se pouze s nezbytnými.
Přijdeš-li i o ně, snaž se zachovat sebe sama.
Nemůžeš-li ani sebe zachovat, zřekni se sebe, jen abys Boha neztratil.
Kdo totiž má Boha, může všecko postrádat, poněvadž má na věky své nejvyšší dobro s Bohem a v Bohu. A zde je také konec všech potřeb a přání.
Druhý citát:
Lepší, než za ženštinami hampejznými se píditi, jest plodníkem svým dvakrát týdně řádně zatřásti.“
K tomuto druhému citátu bych podotkl, že Komenský mluví o prostitutkách. Já však v praxi vidím, že jeden z manželů onanuje (i několikrát denně při pornu), a pak odmítá sex s druhým partnerem, který naopak po společném sexu touží. Takové třepání plodníkem bych se naopak nebránil označit za těžkých hřích, protože takové chování je schopno rozbít vztah (proto peccatum grave, těžký hřích).
Jedna etymologická zajímavost: autor použil obrat "horko těžko", což je často používané, ale málokdo tuší, kde se to vzalo a co to znamená doopravdy. Je to totiž ze slovenštiny = hořce, těžce. No a, v tom našem rčení se to používá coby československý hybridní nonsens... prostě s horkem to rčení nijak nesouvisí.
Malé děti jí tátovi chleba, velké mozek. [Podobně Malé děti, malé starosti. Velké děti, velké starosti.]
Veselá mysl - okradený doktor.
Dobří ludé sa změstnajú aj na stolci a zlým ani lavy nestačijá.
Kdo píchá do vosího hnízda, dostane jedu místo medu.
Máš málo, dej málo, ale dej!
S dobrým mužem můžeš být na pustých horách, se zlým je zle i v dědině.
Kde tě neprosí, nechť tě čerti nenosí.
Na co, kdo vrčí, to mu Pán Bůh strčí.
Jak svini narostou rohy, tak je z ní nejhorší hovado.
Když si půjčuje, hladí. Když má vracet, tak se hádá.
Širokému každý v cestě stojí.
Každé hrábě k sobě hrabou.
Dvoupalcový jazyk ženský utluče patnáct pěstí vysokého chlapa.
Když dobře zalže, je to, jako by pravdu pověděl.
Kdo se má zle, žije dlouho.
Pán Bůh je mocný, ale kráva zajíce nedohoní.
Mladé dokáže být každé tele.
Ožralému se musí i Pán Bůh vyhnout.
Po všem je hovno, jenom po včelách med.
Z tohoto seznamu jsem konečně pochopil smysl přísloví: "Všechno je na hovno, jenom včely jsou na med." Došlo mi, že je to zkomolené a nepochopené pořekadlo: "Po všem je hovno, jenom po včelách med." Totiž, když jdete po vesnici, tak po krávě zůstal kravinec, po koni kobylinec, po mouchách mušince, po psech pražské chodníky, po lidech plasty, asfalt a beton... Jenom po včelách zůstává med. No dobrá, po kvasinkách alkohol, po stromech kyslík, ale každopádně dobrého pomálu. Poznámka Olgy S: Ono to valašské nářečí je ošidné, třeba moje babička říkávala: "Kozí oči, capí čelo, co vidělo, všecko chtělo." A to nebylo o čápovi, ale o kozlíkovi, protože kůzlata jsou zvědavá a chtivá novinek (jako děti nových hraček apod.)
https://youtu.be/9ZmC2aKNaB4
Všude je plno úplatkářství a korupce. Děti už nechtějí poslouchat rodiče. Každý člověk chce napsat nějakou knihu. Je patrné, že se rychle přibližuje konec světa.“ Pochází z asyrské destičky z doby kolem 2800 let ante.
Zdroj: Jan Dolina: "Abeceda humoru" (Melantrich, Praha 1972), popř. https://ceskapozice.lidovky.cz/tema/kam-jsme-dospeli-desata-rana-kovidova-aneb-neni-navratu.A210608_175855_pozice-tema_lube
Chtěla se zúčastniti ještě pátá lokomotiva, „Cyklopova noha“ od Brandretha, která však byla poháněna – koněm uvnitř stroje skrytým. Poněvadž bylo v soutěži výslovně stanoveno, že stroj má býti poháněn parní silou, byl tento zvláštní konkurent vyloučen.
Často přicházeli do Tapton-Housu žebráci a žádali o almužnu.
George Stephenson si každého žebráka důkladně prohlédl a byl-li to mrzák, obdaroval ho beze slova. Zdravého žebráka si vzal stranou a promluvil mu do duše.Otázal se ho, proč se štítí práce v době, kdy v zemi bylo práce víc než dost.
Emil Holan: Tvůrce železnic. Život G. Stephensona. str. 74 (Dostupné jako ekniha v Městské knihovně v Praze)
Po tvé pravé straně je sráz, nalevo od tebe je obrovské hasičské auto a udržuje stejnou rychlost jako ty. Před tebou cválá kůň, který je evidentně větší než tvoje auto, s kovbojem na zádech, a tak ho nemůžeš předjet. Za tebou tě pronásleduje vrtulník letící na úrovni terénu. Kůň a vrtulník mají přesně tvoji rychlost. Co uděláš, aby ses bezpečně dostal z této situace?
Slezeš z kolotoče a půjdeš dělat něco užitečnějšího...
"Tatínku, a co je dál, Brno, nebo Měsíc?"
"Synku, jdi se podívat k oknu! Vidíš Měsíc?"
"Ano."
"A Brno?"
Hurvínek šel na očkování a křičí přes celou ordinaci. Spejbl ho uklidňuje:
"Hurvajs,nekřič,vždyť ani nevíš, proti čemu tě očkují".
"Vím. Proti mé vůli!"
“Mně je 73 let“, říká Levitt, “a cítím se velmi mladý. Mě vůbec neznepokojuje riziko. Jak stárnete, riziko úmrtí na nemoci je tak vysoké, že je čas si koupit motorku, lyžovat!“
Z dopisu klienta: A potom u Vás byla partnerka se synem, který nevěděl, jak vypadá hmoždinka, což jste mu šel do dílny ukázat, a on to potom komentoval slovy: "Tak jsem jel do nějaké prdele, aby mi tam psycholog ukázal, jak vypadá hmoždinka."
Když si všimne neshod v takové
pohádce:
Byl jednou jeden král a ten neměl žádných synů. Ten nejstarší se vydal do světa. Přišel do lesa, kde nebylo žádných stromů. Vylezl na ten největší...
Skleróza je nejkrásnější choroba. Nebolí a člověk se každý den dozví něco nového... (Aurelius Augustinus)
Člověk je zdravý, když ho pokaždé bolí někde jinde. (M. Twain)
Dodal bych za sebe: "I když lékař pojmenuje vaši chorobu a dokonale zná ji i její průběh, to neznamená, že ji umí léčit."
Rozdíl mezi anglickým a francouzským lékařem:
Anglický lékař dokonale vyšetří pacienta, pak mu oznámí diagnosu (většinou správně), a tím pro něj práce skončila, o nějakou další léčbu nemá zájem.
Francouzský lékař je naopak fanda pro určitý způsob léčby, které na pacientovi provádí, ať je mu vcelku cokoli: "A vida, pacient, tak dáme dlahu..."
Já jsem spíš anglický typ, naopak mnoho mých kolegů spíš francouzský.
Novinářka zpovídá rabína u Zdi nářků: "Rabi, jak často se sem chodíte modlit?"
Rabín: "Dvakrát denně."
Novinářka: "A za co se modlíte?
Rabín: "Modlím se k Bohu, aby nebyly války, aby se lidé přestali nenávidět, pomáhali si a měli se rádi."
Novinářka: "To jsou samé krásné věci. Jak dlouho už se takhle modlíte?"
Rabín: "Padesát let."
Novinářka: "Padesát let?! To je neuvěřitelné. A jaký máte pocit, když vidíte svět kolem sebe?"
Rabín: "Mám pocit, jako bych mluvil do zdi."
Dveře chtějí být kosmonautem.
Do rakety je však málokdo veme,
a tak jenom melou pantem:
"Nejsme hermeticky uzavřené."
Dva: Kollect8
Přišla chůva Pepi ve velký měkkých botách a rozsoudila nás. Nevyptávala se, kdo je viník,
prostě rozdala rány, v čemž byla věrným obrazem osudu. Přijímali jsme je všichni bez odporu a naši pečovatelku a soudkyni jsme milovali. ani jsme se jí příliš nebáli, i když se občas s námi pěkne nahlas vadila a hněvivě po nás blýskala uhrančivýma černýma očima.
Moje dětská léta, str. 12
Odpovídám: Musí se říci, že poslání ve svém pojmu obnáší vycházení od jiného: a v Božství podle pocházení, jak bylo svrchu řečeno. Proto, ježto Otec není od jiného, žádným způsobem mu nepřísluší být poslánu, nýbrž jen Synu a Duchu Svatému, jimž přísluší být od jiného.
sv. Tomáš Akvinský: Summa Theologická I ot. 43 čl. 4 odp.
Měla babka v kapse vrabce.
Vrabec babce v kapse píp.
Zmáčkla babka vrabce v kapse.
Vrabec babce v kapse chcíp.
Zde leží Jiří Wolker, básník, jenž miloval svět
a pro spravedlnost jeho šel se bít.
Dřív než moh' srdce k boji vytasit,
zemřel – mlád dvacet čtyři let.
Co jsi neztratil, to máš.
8 miliónů jsi neztratil, že?
Ergo je máš.
Osoby se pokládají za sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. (Občanský zákoník § 22 odst. 1 zákon č. 89/2012 Sb.)
Již o zemském jádru víme,
že jej nikdy nespatříme,
co však zajímá nás zvlášť,
že to jádro halí plášť.
Vzhůru kilometrů fůru,
a máme zemskou kůru.
Hloub a hloub, od kůry k jádru,
ať bys šel nahý či v kvádru,
o každých sto metrů níže
nejspíš bys byl žehu blíže
a měl v tom pekelném klokotu
o stupně tři vyšší teplotu.
Ivan Vedl Xenii Lesní Cestou Do Města = římské číslice (1, 5, 10, 50, 100, 500 a 1000)
Emil Hodil Granát Do Atomové Elektrárny = struny na kytaře
Běžela Magda kaňonem srážela banány ramenem = prvky alkalických zemin Be, Mg, Ca, Sr, Ba, Ra
Podobný astrostich jsou i latinské názvy not či solmizační slabiky:
do, re, mi, fa, sol, la, si, do, což jsou počáteční písmena latinské básně
Ut queant laxis
Nalezl jsi přímo med, jestliže jsi našel moudrost. Jen ho nesněz mnoho, aby se s ho nepřejedl a nezvrátil ho. Jez tak, abys byl vždy hladový. Neboť sama moudrost říká: Kdo mě požívají, ještě lačnějí. Nepřeceňuj to, co máš. Nepřejídej se, aby ti nebyl špatně, a hleď, aby ti nebylo odňato, co zdánlivě máš, kdybys předčasně přestal hledat. ... aby to s tebou nedopadlo, jak praví Šalamoun: "Kdo snědl mnoho medu, tomu není dobře; tak i ten, kdo je hledačem velebnosti, bude tísněn slávou."
Přestoupil nejchytřejší student z FF na MFF a tímto svým jedním tahem způsobil dvě věci: Snížil průměrné IQ na obou fakultách.
Předseda Menzy na ČT24 v roce 2011 (prý)
Two-part sentence
Jan Werich: Já jsem tomu čelil již v dobách svého mládí, když jsem se ženil, že jsem se již tehdá dohodl se svou tehdejší ženou, později manželkou, potom chotí a nyní paní.
Miroslav Horníček: Ale to je stále táž soudružka?
JW: Stále táž.
Fiat iustitia, et pereat mundus. (Budiž spravedlnost, i kdyby měl zhynout svět!)
Poznámka na okraj: Věta samozřejmě nepravdivá. Bůh viděl, že tvořený svět je dobrý, i když je na hony vzdálen dokonalosti.
Baví se dva vysokoškoláci: „Ty vole, když si uvědomím, jakej já jsem inženýr, mám normálně strach jít k lékaři.
When I was a boy of fourteen, my father was so ignorant. I could hardly stand to have him around. But when I got to be twenty-one, I was astonished at how much he had learned in seven years.
Svobodník Halík: „A hele, hrabě Šternberk už je v gala. Tady si to kvádro moc neužijete, Šternberk. Na stavbě rozhodně ne. Tam konečně, vy buržousti, poznáte, co to je tvrdá dělnická práce.”
Šternberk: „Omyl, svobodníku. Já jsem Zdeněk Filip Maria Emanuel Jiří Ignatius, hrabě ze Sternbergu a jsem feudál. Buržoazie je naším společným nepřítelem.”
Svobodník Halík: „Mlčte!”
Josephus Flavius: Válka židovská I. (uloz.to):
(655)... Ty, kteří se spustili po lanech, a zároveň oba učence dal zaživa upálit a ostatní zatčené odevzdal katům k popravě. (656) Od té doby zachvacovala nemoc celé jeho tělo a sužovala je rozličnými bolestmi. Měl mírnou horečku, nesnesitelné svrbění po celém těle a neustálé bolesti v noze. Na nohou měl otoky jako při vodnatelnosti, břicho měl nadmuté a pohlavní ústrojí zachváceno hnilobou, ze které vznikají červi. K tomu dýchavičnost a záducha a křeče všech údů, takže lidé nemoc vykládali jako boží znamení a jako trest za učence.
Gynekolog mi píše: Jediný stav, kdy z genitálu lezou červi ven, je
Fournierova gangréna (druh vlhké sněti). Zažil jsem to za 25 let asi třikrát. Typické je, že to neskutečně zapáchá. Nejhorší smrad, jaký můžete cítit, a taky se na to většinou umírá dost rychle. Většinou to mívají ale jenom jinak nemocní a těžce imunitně oslabení lidé.
Je pravda, že konec Heroda Velikého byl opravdu strašný - popravu svého syna přežil o pět dnů. Zabil svou manželku, asi tři své syny. Nicméně zamlada se projevoval jako prozíravý a milovaný panovník. Prostě vládnoucí prostředí není zdravé a k tomu tyto nemoci. Těžko soudit...
Kohn potká Roubíčka: "Slyšeli, Roubíček, když byli u nás posledně na večeři, tak se nám ztratily stříbrné příbory..." Roubíček: "No, snad si nemysleli, že bych jim je byl ukradl." Kohn kontruje: "Ne, to si nemyslím. Ony se pak nakonec našly, ale ta trpkost přetrvává."
Druhý den ráno si Křemílek našel v kůlně železný sochor, Vochomůrka sundal z hřebíku kolo provazu a vypravili se na pařezy. Hned první, který potkali, to byl pařez všech pařezů. Držel se země sedmi kořeny a bručel:
"Nepustím..." "I ty pustíš,"povídá Vochomůrka a tak se spolu hádali a nikam to nevedlo. Až Křemílek řekl: "Řečmi ho nevyvrátíš." (Jak šli na pařezy, ale pouze MP3, ne večerníček.)
"...slova, která nás vzala za srdce, v nás znovu a znovu vyvolávají tentýž pocit blaženosti, totéž vrnění, když si na ně vzpomeneme. Anebo pokud jsou z té černé škatulky - nás znovu a znovu zraňují, pálí a cloumají s námi i po měsících a letech, zatímco rány utrpěné nožem, kladívkem či zubní vrtačkou se přestanou ozývat, jakmile se zacelí. Řeč má podivuhodnou moc a sílu..."
(Česká logopedie 2002, František Nepil, str. 9)
"Vždyť i Kristus dal svůj život jednou provždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu. Byl usmrcen v těle, ale obživen Duchem.
Tehdy také přišel vyhlásit zvěst duchům ve vězení, kteří neuposlechli kdysi ve dnech Noémových. Tenkrát Boží shovívavost vyčkávala s trestem, pokud se stavěl koráb, v němž bylo z vody zachráněno jenom osm lidí." (1P 3, 18-19)
Lze-li v době mimo vyučování a za náležitého dozoru opatřiti styk zdravé mládeže s blbými [míněna převážně mentální retardace], může to na tyto míti velmi blahodárný vliv, kdežto ona učí se míti ochrannou ruku nad slabými a ubohými a tím cvičí se ve křesťanské lásce.
Josef Šauer z Augenburgu, Pedagogika, 1897, Cyrillo-Methodějská knihtiskárna (V. Kotrba), str. 492
Q: Why do programmers always mix up Halloween and Christmas?
Je 10 druhů lidí. Ti, kteří umějí dvojkovou soustavu & ti, kteří ne.
A: Because Oct 31 == Dec 25!
Šli dva otcové a dva synové na lov a ulovili tři kachny. Může existovat způsob, aby si je spravedlivě rozdělili, aniž by je museli porcovat?
Přemýšlejte
Ano, každý si vezme po jedné za předpokladu, že je to děd (otec), otec (syn), syn.
S
1: Kravička dojí mléko.
S
2: Neříká se dojí, ale dopije.
Ptá se soudce skina: Můžete říci něco na svou obhajobu?
Skin: Já tak jako sedím na lavičce a čistím si svůj nůž. Ten cikán šel okolo, zakopl a na na ten můj nůž spadl... No a pak ještě sedmkrát.
(Jiří Štefan, Jiří Hladík, Tomáš Adámek: Soudní lékařství a zdravotnicko-právní otázky. e-vydání říjen 2009)
U křižovatky hrobeček a na něm nápisem:
„Zde leží John Crash, který si myslel, že má přednost zprava. Skutečně ji měl. Bůh buď milostiv jeho duši.“
Sebenaplňující proroctví - self-fulfilling prophecyse dá nejlépe ilustrovat na příkladu muže, co šel za kartářkou. Ta mu "předpověděla", že v 60 letech zemře. Když nadešla jeho šedesátka, tak měl dotyčný pověrečný muž tak nervy v kýblu, že po pár měsících to nevydržel a sám sebe oběsil. A tak se stalo, že se proroctví kartářsky jaxi samo naplnilo. Proto se tomu říká sebenaplňující proroctví - selffulfilling profecy.
Jdou po ulici dva právníci. Najednou k jednomu přiběhne žena a říká: "Váš pes pokousal mojí dceru, jestli mi nedáte 10 tisíc, dám to k soudu". Právník vytáhne z peněženky 10 tisíc a dá je ženě. Druhý právník mu říká: "Co blbneš, vždyť nemáš psa!" a první mu odpoví: "Já vím, že nemám psa, já dokonce vím, že ta ženská nemá dceru, ale nevím, kdo to bude soudit!"
"Nejúskočnější ze všeho je srdce a nevyléčitelné. Kdopak je zná? (Jr 17, 9)
Nepřevrátíš právo, nebudeš nikomu stranit, nepřijmeš úplatek.
Úplatek oslepuje oči moudrých a překrucuje slova spravedlivých.Budeš usilovat o spravedlnost, a jen o spravedlnost, abys zůstal naživu a obsadil zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh. (Deu 16, 19-20)
Slyšeli, co říká Moše? Země se dobijí spravedlností, ne mečem!
Tým pražských cimrmanologů v násadě starého krumpáče objevil jeho protihabsburský pamflet "Svou pravdu nebudeme skrývat".
Pane Nováku, to snad nemyslíte vážně?! Močit do bazenu!
Ale vždyť to tu dělá každý!
Jo, ale ne z pětimetrového můstku.
Variace na Císařovy nové šaty - všichni vědí, že je císař nahý, ale ne každý to vykřikuje z pětimetru.
Jsou lidé, kteří dělají se tak, jakoby pro vyšší věci jídla si ani nevšímali. To jsou ti, o nichž dí Brillat-Savarin, že jim příroda nedala dar chuti, že mají dlouhou tvář, mdlé oči, vyschlou, obdloužnou postavu —
z těch jeden prý vynalezl dlouhé spodky.
Kuchyně a stůl našich předků. Líčení dějepisné ze XVI. století. Napsal Dr. Zikmund Winter v Praze 1892.
A kolik vypůjčených krmí počítají Němci za své! Čteme na příklad v německé knize právě citované, že koblihy vynalezla vídeňská pekařka Cecilie r. 1615. Chyba lávky! Už Štítný v XIV. století zlobí se na to, že v masopustě Čechové kobližek mnoho jídají, a v století následujícím byl v Rakovníce pro „otrávený koblih" tuhý soud!
Čtoucí zajisté postihuje [no bodejť, copak jsem blbec prima facie?], že nám ubohým Čechům jest od hrabivosti sousedů našich milých odhodlaně brániti nejen slavných mužů, slavných staveb a jiných velikánských věcí, alebrž i nepatrných koblih.
Z emailu: Nebýt Vás a Vašeho střízlivého pohledu na vztahy, nevdala (neudala) bych dceru ke sňatku. Aneb, jak se praví na Ukrajině,
vdát dceru, je jako vyvézt hnůj z domu.
Moje žena k tomu podotýká, že dnes s ohledem na mamahotely bývá těžší oženit syna...
Nějaký papež prý napsal v nějakém svém dokumentu (nedaří se mi dohledat), že "kněz může při kázání říci tři bludy, ale nesmí na nich trvat".
Jednou ročně je připouštěno šíleti - říkali latiníci.
In faeces huius temporis - v bahně dnešního času - se insanire stalo normou - viz třeba gender studies.
"Roubíček, nemohli by mi půjčit stovku?"
"Je mi líto, nemám u sebe peníze."
"A co doma?"
"Děkuju za optání, všichni zdrávi."
Sejde se katolický kněz, mohamedánský imám a židovský rabín. Baví se o víře a začnou se také bavit o síle modlitby.
Katolický kněz říká: To jsem jednou šel zaopatřovat nemocného do vzdálené vesnice. Jdu přes les, pole a louky, naráz se přihnaly mraky, šílená bouřka, průtrž mračen, nebylo kam se schovat. Tak kleknu, prosím Boha o ochranu. Naráz - všude okolo liják, nade mnou modrá obloha a já jsem v suchu došel až k cíli.
Mohamedán na to: To je nic, tobě šlo jen o zdraví, mě šlo přímo o život. Jel jsem na velbloudu pouští. Naráz se přihnala písečná bouře, nebylo kam se schovat. Padnu k zemi a prosím Aláha o ochranu. Naráz - všude okolo bouře, nade mnou modrá obloha a já jsem v bezpečí dojel k cíli.
Židovský rabín na to: Pánové, to není nic proti tomu, co jsem zažil já. Jdu v sobotu v Paříži po Champs-Elysees a když tu znenadání uvidím na zemi naditou peněženku. Chci ji zdvihnout, když tu mě poleje mráz. Je přeci šabat - nesmím se dotýkat peněz! Přece tam ale tu peneženku nemůžu jen tak nechat ležet! Co dělat? V nouzi nejvyšší, pozvednu oči k nebi, modlím se k Hospodinu. Když tu náhle zázrak - všude okolo sobota, jen nade mnou úterý.
Kohn dostane v noci telegram: VASE PANI V LAZNICH NAHLE ZEMRELA. Opatrně složí ten telegram a položí ho na noční stolek. Zhasne, zaboří hlavu do polštáře a řekne si:
"Teď se nebudu rozčilovat, celou noc bych nemohl spát, ale zítra ráno, to bude probuzení!"
Za hospodářské krize bylo všechno na příděly a byly přísné kvóty na veškeré potraviny. Kohn a Mayer chovali husy a načerno je prodávali - Kohnovi se dařilo, ale Mayerovi vůbec ne.
I zajde Mayer za Kohnem a povídá: "Poslouchaj, Kohn, jak to, že jim jde kšeft a mě ne? Jak se o nich lidi dozvědějí?“
"Ale Mayer, to je strašně jednoduchý - každej tejden mám v Národní politice inzerát - a dveře se u mě netrhnou!“
Mayer si tedy také podá inzerát - Alfons Mayer, prodej hus po K 200 - ale hned druhý den jsou u něho financové, všechno mu seberou a ještě musí zaplatit tisíc korun pokuty.
Kohn na to kouká mezi dveřmi a pak povídá: "Teda, Mayer, voni jsou úplnej mešuge! Takhle na plnou hubu vytroubit, že prodávaj husy, když se to nesmí. To se pak nesměj divit, že jsou plajte!"
"Ale Kohn, vždyť říkali, že si sám dávaj každej tejden inzerát..."
"No jo, ale to na to musej jít chytře - v tom mým inzerátu totiž stojí: Včera jsem ztratil na Wilsonově nádraží 200 korun. Poctivý nálezce obdrží jako odměnu vykrmenou husu. A to by nevěřili, Mayer, každej den tu mám tak deset, patnáct poctivejch nálezců!".
Potkají se dva spisovatelé na jakési výstavě. Jeden říká: "Tak jsem si koupil Tvoji novou knížku!" A ten druhý odpoví: "Tos byl ty?"
To jen kousek od těch dvou spisovatelů se potkají i dva psychoanalytici. Jeden povídá: "Aaa, pan kolega! Vidím, že se vám daří dobře. Mohu se zeptat: nevíte, jak se daří mně?"
---------- Původní e-mail ----------
Od: Jeronym Klimes
Předmět: Přiložený soubor lenoch_A4_A5.pdf
Muze se jeste snad hodit...
---------- Odpověď ----------
Jednoho lenocha jsem si vzala a linkované ještě mám i kopíráky (jeden se trochu potatil)!
Zdraví N.N.
Štěstí! Co je štěstí?
Štěstí jako rosa
Muška jenom zlatá,
která za večera
kol tvé hlavy chvátá;
oblétá ti skráně,
v kadeři se kryje,
v dlaně hlavu skládáš,
ruka utlačí je.
na květech se skvěje,
ale bludná noha
náhle zašlápne je;
zašlápnuto vzdechne,
v oblacích se tratí,
snad se jinovatkou
na tvou kadeř vrátí...
(Dědův odkaz, 1879)
Mladý, nastávající génius nemůže přinést lepší důkaz, že je opravdu géniem, než když cítí, rozpozná, dovede obdivovat a snaží se napodobovat dokonalost velkého, vzdělaného mistra. Karel Černý (Czerny) Adamovi Lisztovi, otci Františka Lista.
Schopnost nápodoby je hlavní rozdíl mezi lidským a šimpanzím mládětem, ne inteligence. Podobně mluvil i Izaak Newton: „Jestliže jsem dohlédl dál než jiní, bylo to tím, že jsem stál na ramenou velikánů." Velikáni si nehrajou na originality. To je jen vedlejší produkt obdivu a nápodoby. Carl Czerny, Karel Černý: Vzpomínky z mého života. Editio Supraphon, Praha, 1973
Když ve slově LÁSKA změníme 4 písmena a jedno ubereme, dostaneme slovo PIVO, což jistě stojí za povšimnutí.
Ale teď pozor!
Když ve slově LÁSKA změníme 5 písmen a jedno přidáme, vznikne slovo FERNET.
To už nemůže být náhoda!!!A to též mělo být dokázáno. Q.E.D.
Carl Czerny píše (III. díl klavírní školy op. 500 §6. kapitola):
Je nejen doporučitelné, nýbrž ozdobou a půvabem fantazie, jestliže je do ní vetkána ve vhodnou chvíli cizí idea a melodie a provedena nějakým v hudbě obvyklým způsobem.Musí se volit taková melodie, která se již těší všeobecné oblibě. Doporučuje se dát přednost melodiím a zpěvům ze známých oper jakož i lidovým písním (zejména ušlechtilejšího druhu), a vůbec všem výrazně dobře znějícím tématům." Pro Černého jako skladatele bylo tragické, že tento svůj problematický improvizační princip převzal naprosto nerozpačitě i jako metodu své kompoziční práce. Jeho nesčetná ronda, rondina, variace a fantazie jsou totiž z největší části skladby na témata známých oper, operet, populárních instrumentálních skladeb a lidových písní mnoha národů, jež je mechanicky vtěloval do uvedených forem.
To tvrdí Z. Culka, ale já osobně (JK) proti této kolážové metodě skládání nic nemám. Dělal to Petr Eben i Jiří Šlitr. Prostě dobrým skladatelům takové hudební asociace naskakují souběžně s jejich novátorskými nápady. Špatné skladatele nenapadá nic. Spíš je dobré, když skladatel tuto inspiraci přizná ("na motiv z..."). Problém Czerného nebylo přebírání motivů, ale s tím, že psal skladby lehce, necizeloval je. Prostě sázel je jako Baťa cvičky. V oceánu průměrnosti, tedy nikdo nemá dost síly hledat ty geniální kousky, ale jistě tam jsou. Citováno z Zdeněk Culka: Carl Czerny - vzpomínky z mého života. editio Suprafon, Praha, 1973
Huguenot? Mon Dieu! Quel malheur! Un petit bébé justement né et tout à coup assassiné, no ne!
[Ygeno? Mon dije. Kel malér! An pti bébé žystman né e tutaku asasiné, no ne.]
Hugenot? Můj Bože! Jaké neštěstí/malér! Malé nemluvně právě narozené a náhle zavražděné, no ne!
Vtip na adresu
Bartolomějské noci 24.8.1572
audio forbíny Být či nebýt
Přepis forbíny
"Dokud bude strýček Baloun v domě, nikdo se k nám dvakrát nepohrne." "Nikdy jsem o tom nechtěl mluvit," vmísil se opět otec," ale můj příbuzný to není!" "Můj také ne," ohradila se matka. "Čí je tedy náš strýček?" zeptala se babička nervozně. Nastalo trapné ticho, během něhož si všichni vzpomněli na deštivý večer, kdy se neznámý muž objevil ve dveřích a zvolal: "
Jsem váš strýc Baloun, mám vás všechny rád a budu u vás žít." Všechny nás objal, snědl husu, na kterou jsme týden šetřili, a šel spát. Ráno všechny znovu líbal a omlouval se, že nám dlouho nepsal. Když k svačině zlikvidoval rodinný oběd, otec se opatrně zeptal, jak dlouho u nás bude bydlet. "Neboj se, synku, užiješ mě," řekl strýc a opět ho objal. Svůj slib dodržel. Žije u nás dodnes. Tak nějak k nám patří."
Kdo ví, snad dobová narážka na příjezd spřátelených sovětských vojsk v roce 1968, viz to líbání - ruský úchylný zvyk.
http://www.jirkasvoboda.com/downloads/povidky/jjvdav.htm
Quod est inferius est sicut quod est superius, et quod est superius est sicut quod est inferius. Co je dole, je jako to, co je nahoře, a to, co je nahoře, je jako to, co je dole. (Tabula Smaragdina)
Melius est Herodis porcum esse quam filium
Lepší je být Herodovým vepřem než synem.
κρεισσον Ηρωδου υα ειναι η υια
Κρεῖσσον Ἡρᾡδου ὗα εἶναι ἤ υἷα
Narážka na fakt, že Židi (Idumejci) nejedí, ergo ani nezabijí prasata. Každopádně se zdá, že mu to ke štěstí vůbec nepomohlo... Více viz
Betlémská hvězda.
Ke vztahu Židů k řečtině: In fact one tradition had it, that it was better to feed ones children swine, than to teach them the Greek language. "Je lepší krmit děti vepřovým, než je učit řečtinu. (James Scott Trimm: The Hebraic-Roots Version Scriptures)"
Byl jeden Skot, co se každý den po 30 let modlil, aby vyhrál v loterii. Potom zahřměl z nebes hlas:
"Synu, kup si alespoň jeden los!"
Zjistilo se, že při vlakových havariích je nejvíce postižený poslední vagón. Ministerstvo dopravy proto doporučuje poslední vagón vůbec nepřipojovat.
Její muž byl po řadu měsíců v bezvědomí, z čehož se jen chvilkami probíral. Přesto jeho věrná manželka celé dny proseděla u jeho lůžka. Po jednom probuzení ji opět spatřil a řekl jí: "Ve všech těžkých chvílích jsi byla se mnou. Když mě vyhodili z práce, byla jsi mou oporou. Když jsem začal podnikat a zkrachoval, byla jsi u toho. Když mě postřelili, stála jsi vedle mě. Když jsme přišli o dům, podporovala jsi mě. Když jsem začal mít zdravotní problémy, i to jsi byla po mém boku. Víš, co to znamená?" "Copak miláčku?"
"Nosíš mi smůlu!"
Citace z disertační práce: "Po 4. roce věku dívky zemřel její děda (otec matky), který bydlel ve společné domácnosti. Dívce to rodiče tajili, později na to ale přišla."
(Citace z Bockschneiderová Alena: Rehabilitační pobyty na letním táboře pro děti trpící enurézou a enkoprézou)
JK: Nejenom, že se s dědou nemohla rozloučit, ještě z ní dělají debila... :-( Podobně jsem viděl, jak po vánocích takhle zmizel táta a po červnu se objevila Žaneta. Tak se nevědělo, jestli kluk ve svých čtyřech letech pozná v Žanetě bývalého tátu. Poznal a světe, div se, měl z toho pěkné trauma. Tak v jeho očích správný táta opravdu vypadat neměl! Pak přišla otázka, jak má Žanetě říkat: "Přišla táta.", nebo "Mámo dvě", či dokonce "Hele ty mámo variace normy"... Zajímavé bylo, že se ani sebezevrubnějším šetřením se nepodařilo zjistit, proč s tím měla problém i manželka č. 1. Škoda komentovat, ale přesto poznámku: Děti ve čtyřech letech opravdu mají docela obstojnou paměť.
Prý středověké úsloví vysvětlující v církvi souvislost mezi působením Ducha sv. a faktem hříšnosti každého člověka. Nenašel jsem originální zdroj. (František Koukolík: O lidech a životě, str. 34)
Teď mi potvrdil jeden kamarád, že toto úsloví používá i arcibiskup Duka na adresu
jednoho kněze, který zneužíval kluky, kterého jsem měl tu možnost poznat (neškodně). Duka používá rčení: "I skrze rezavé potrubí teče čistá voda..."
Cēterum autem cēnseō, Unionem Europaeam esse dēlendam („Ostatně soudím, že Evropská uhnie musí být zničena“)
Toho času je prý ustanovena v Bruselu mezinárodní komise, která by se měla vyslovit k otázce, zda existuje lidské právo někoho, kdo je dávno mrtvý, updatovat post mortem nějaký svůj výrok, nemluvě o zmatcích v právech duševního vlastnictví. Shoda nepanuje ani v otázce, zda Catův výrok o Kartágu je nebo naopak není důvodem pro připojení Tuniska, kde historické Kartágo leželo, ke stávající Evropské uhnii.
Pro připomenutí původní výrok Cata staršího zněl:
Cēterum autem cēnseō, Carthāginem esse dēlendam („Ostatně soudím, že Kartágo musí být zničeno“) Důvodem zčásti je i fakt, že původní výrok byl zřejmě řecký: "δοκεῖ δέ μοι καὶ Καρχηδόνα μὴ εἶναι".
Lidi, kteří si neudržují přehled v starořímských reáliích, musíme varovat před snadnou záměnou. Cato starší, ani mladší nemají nic společeného se známým sluhou Cato alias žlutá opoce šéfinspektora Jeana Clouseau, který se dle dostupných informací k otázce připojení Tuniska k Evropské unii pravděpodobně nikdy nevyslovil.
Křestanství = židovství + 1 žid
Antisemitismus je, když nesnášíte Židy víc, než je bezpodmínečně nutné.
Ptali se Kohna, kolik prej sladí?
"Příjde na to. Když jsem doma, tak jednu kostku. Když jsem na návštěvě, tak tři, ale nejraději mám dvě."
Ženy odpovědět na otázku, jak si udržet muže. Vyhrála to pouhá tři slova: „Krmte tu bestii.“
Oldřich Vinař: Je pití červeného vína zdravé? A proč? Vesmír 89, 326, 2010/5
Keby som bol somnambul,
navštívil bych Istambul.
Seznamte se na internetu o Jouvetově kočce (tuším 1964). Tam má somnambulii díky chirurgům. Opak somnambulie je spánková paréza.
Dotaz na Rádio Jerevan: Jak k tomu došlo?
Odpověď: Praskla pod nimi větev.
Když jsem koukal na lidi
uviděl jsem Marii.
V ruce měla láhev vína
a za nehty samá špína.
Skleničku už rozbila,
víno potom rozlila.
Náhle měla rudý boty.
Dlouho jsem se tomu smál
a zároveň ji miloval.
Bylo to vážně krutý...
Jaroslav Hašek byl v lednu 1919 Revolučním sovětem v Ufě vybídnut, aby jako „člověk znající a milující novinářskou práci“ převzal vedení tiskárny a spolupracoval na novém komunistickém časopise „Naš puť“. Velkou pozornost věnoval boji proti náboženství, v boji za komunistický ateismus. Ve článku „Život podle katechismu“ píše:
„U jednoho popa jsme našli kulomet a několik bomb. Když jsme ho vedli na popravu, plakal. Chtěl jsem ho uklidnit a rozhovořil jsem se s ním o vzkříšení mrtvých, které ho mělo podle jeho vyznání víry očekávat. Bez účinku. Řval na celou obec. Dále jsem s ním hovořil o tom, proč se počestným duším přisuzuje po smrti úplné blaho a proč se jim připisuje počátek blaha ještě před posledním soudem. Pop zaplakal ještě více. Neuklidnil ho ani rozhovor o věčném životě a o blaženosti duše. Když jsem s ním hovořil o prospěchu, který mu může přinést rozjímání o smrti, o vzkříšení a o posledním soudu, o věčné blaženosti, pop nevydržel, padl na kolena a křičel: Smilujte se, už do vás střílet nebudu.“Převzato
Jaroslav Hašek: Život podle katechismu
Švejk je učebnicová ukázka pasivní agrese. Agresi projevuje bez běžných emočních známek, takže agresor se tváří jako oběť, i když je útočník. Naopak zasažená oběť řve, a tak vypadá jako útočník. Pasivní agresor vypadá mírumilovně, ale jeho cílem je ubližovat a škodit. O tom je celý ten román. Zde vidíme, že Hašek se takto choval i k ostatním lidem. Zde si z popa dělá nepokrytě legraci a sadisticky si vychutnává svou psychickou převahu nad tím, koho za chvíli s chutí popraví. Ještě se pak tím veřejně chlubí... Já chápu, že ideologie občas popraví někoho z nepřátelské ideologie, ale nevidím důvod, proč si to sadisticky vychutnávat.
MUDr. Zdeněk Adam: Nezapomenutelný negativní zážitek jsem měl při vizitě v Dallaské nemocnici ve státě Texas. Lékařka tehdy řekla mladíkovi: „You have abdominal sarcoma, which we cannot cure. Therefore you are terminal and you must die. But we all must die. Take it easy. Bye, have a nice day.“ Tím hovor lékařky s nemocným byl ukončen a vizita šla pryč.
Minikviz: Kdo může za tento stav?
Existují dvě teorie:
A/ Wowbagger Táhnoucísedonekonečna z Douglas Adams: Život, vesmír a vůbec
Štíhlá a stříbrná kosmická loď sestoupila z oblohy na hrací plochu, tiše, bez rozruchu, její dlouhé nohy se rozložily v elegantním technickém baletu. Loď zlehka přistála. Vysunula se krátká rampa. Z lodi vypochodovala vysoká šedozelená postava a přistoupila k malému hloučku lidí shromážděných uprostřed hřiště, kteří ošetřovali oběti nedávného bizarního masakru. S klidnou, neokázalou autoritou odstrčila kolemstojící stranou a přikročila k muži zoufale ležícímu v kaluži krve, jemuž zjevně už žádná pozemská medicína nemohla pomoci. Těžce oddychoval a kašlal z posledních sil. Postava k němu tiše přiklekla. „Arthur Philip Deodat?" zeptala se. Muž se zděšeným zmatkem v očích chabě přikývl. „Jste blbé, nicotné budižkničemu," zašeptalo mu stvoření. „Říkal jsem si, že byste to měl vědět, než opustíte svět."
Wowbagger The Infinitely Prolonged
Wowbagger Táhnoucísedonekonečna navštěvoval tuto planetu dlouho před touto americkou doktorkou, doktoři v USA ho obdivovali, a tak se od něho naučili této přímočarosti při sdělování diagnos. B) Žaloby na doktory Lidská práva na pravdivé informování měla následek, že lidé dávali žaloby na doktory a "moudré" soudy přiznávaly miliónová odškodnění. Doktoři se obrnili cynismem a jedou podle pravidla, kdo chce kam, pomožme mu tam. Zde aplikováno: Kdo chce lidská práva, tak ať je má: Chcípneš, blbé, nicotné budižkničemu. Takže tak dlouho chtěli právníci pomoci lidem pomocí lidských práv, až vyprodukovali takovou zhůvěřilost. Odpověď na tento minikviz: "A" je samozřejmě správně. :-)
Toč se a vrč, můj kolovrátku,
všeckoť ve světě jen na obrátku,
a život lidský jako sen!
Však lépe v mylné naději sníti,
před sebou čirou temnotu,
nežli budoucnost odhaliti,
strašlivou poznati jistotu.
JK: To je velmi těžká otázka. Například u Huntingtonovy demence, chtěli byste rozborem svých genů vědět, zda ji dostanete nebo ne? Já třeba ano, ale jsou lidé, kteří ne...
V jednom baru říká chlápek sousedovi: "Řekněte, nezpívá ta ženská hrozně? Znáte ji?" "Znám. Je to moje žena." "Eh, promiňte. Je pravda, že ten hlas není nijak špatný, hodně dělá ta píseň, co musí ta chuděra zpívat. Kdo mohl napsat tak hroznou věc?" "Já."
Už starý Brežněv přijede na státní návštěvu do ČSSR. Ochranka ho vede chodbou v Lánech, Brežněv se kouká kolem a říká:
- Éto můflon
- a ochranka: ano, pane generální tajemníku, to je muflon.
Brežněv: Éto médveď
- Ano, správně, to je medvěd
- Éto garýla
- Ne, to je benátské zrcadlo...
Ano, Ruskáky jsme nemilovali...
"Ženy subtilnější konstituce i někteří
zženštilí, genderově vyvážení muži budou mít s upěchováním kávy silou 25 kg problém."
To nám připomíná
Sokrates barista a milovník kávy!
Připomínám ještě tento
slovník politicky korektní mluvy a tento
článek
„Chtělť by každý taký ptáček žínku míti, o jakouž je v světě zle, aby totiž měla plných sedm P, aby byla pěkná, poctivá a pokorná, poslušná a pilná, pobožná a pak aby hodně peněžitá byla.“
Besedník
Ovšem při předvádění panovníkovi (Petrovi I.) došlo k nehodě, při které se
ponorka
potopila poněkud definitivněji.
Dotaz na rádio Jerevan: „Je pravda, že sovětské ponorky drží světový rekord v potápění?”
Odpověď: „Můžeme se pochlubit, že ano: již od roku 1957 se potápějí tři naše ponorky.”
U hambledenského zdymadla jsme zjistili, že máme málo pitné vody; tak jsme vzali džbán a zašli jsme k strážcovu domku, abychom o trochu té vody poprosili. Naším mluvčím byl George. Nasadil si svůj neselhávající úsměv a řekl: „Prosím vás pěkně, mohl byste nám poskytnout trošku vody?“
„Ale samozřejmě,“ odvětil ten starý pán. „
Vemte si jí, kolik chcete, a zbytek tam nechte.“
„Tisíceré díky,“ zabručel George a rozhlédl se. „A kdepak - kdepak ji máte?“
„Ta je pořád na tom samým místě, milej chlapče,“ zněla bezbarvá odpověď. „Zrovinka za váma.“
„Já ji nevidím,“ pravil George, když se otočil.
„Ale no ták! Kam jste dal voči, jemináčku?“ podivil se ten muž a otočil Georgem sem a tam a ukázal nahoru i dolů po řece. „Copak jí tady není vidět až dost?“
„Á!“ zvolal George, když mu konečně svitlo. „Jenže řeku nemůžeme přece pít, pochopte.“
„No řeku ne, to dá rozum, ale vodu z ní, to snad jo,“ odpověděl děda. „Já ji piju už patnáct let.“
George pravil, že po té kůře nedělá jeho celkové zvezření - toho strážce totiž - této značce nápoje moc dobrou reklamu a on - George totiž - že by radši dal přednost vodě z pumpy.
Jerome Klapka Jerome: Tři muži ve člunu o psu nemluvě
Větu: „Vemte si jí, kolik chcete, a zbytek tam nechte.“ používám rád v souvislosti, když někdo chce někde citovat má "moudra".
Praha - ta hříšná žena - u nohou mi leží.
Nějaký šílenec po nabřeží běží.
JK update apendix verze 2018:
"Zhůry dolů hledě jako puk,
Zdálky je mi jasné. Je to Ťuk!"
Tvé prsty voskové mdle tlukou do kytary,
z níž nápěv ospalý a letargický, starý
se líně ozývá, jak zněl by tůní ze dna,
kde města propadlá se tají nedohledná
a bílé paláce a zasmušilé chrámy,
v němž měsíc vidí jen, jenž svítí nad vodami.
A v hrobce zazděné, kde chrámu pod podlahou
Smrt s tváří vyzáblou si básní pravdu nahou,
sním, že jsem dlouho spal a počínal již tlíti
a dávno zapomněl, že venku vlnobití
a měsíc nad mořem, jenž lesklá tvoří kola,
vše v nové žití zas a nekonečně volá.
A nyní po letech já z hrobky vstávám němý
a vidím oblohu a vidím starou zemi,
kde v tónech ospalých zas nově vzpomínám si,
že snění opojné mne svedlo v dálku kamsi,
a vzdech jen posílám teď za mrtvými jary,
tvé prsty voskové, když tlukou do kytary.
Báseň Kytara měla prý zásadní význam pro další tvorbu Otokara Březiny. Souhlas, mě taky docela sejmula.
Básně z cesty 1933.
Sbohem a kdybychom se nikdy nesetkali
bylo to překrásné a bylo toho dost
Sbohem a kdybychom si spolu schůzku dali
možná že nepřijdem že přijde jiný host
Bylo to překrásné žel všecko má svůj konec
Mlč umíráčku mlč, ten smutek já už znám
Polibek kapesník siréna lodní zvonec
tři čtyři úsměvy a potom zůstat sám
Sbohem a kdybychom si neřekli už více
ať po nás zůstane maličká památka
vzdušná jak kapesník prostší než pohlednice
a trochu mámivá jak vůně pozlátka
A jestli viděl jsem co neviděli jiní
tím lépe vlaštovko jež hledáš rodný chlév
Ukázalas mi jih kde máš své hnízdo v skříni
Tvým osudem je let mým osudem je zpěv
Sbohem a bylo-li to všecko naposledy
tím hůře mé naděje nic vám už nezbude
Chcem-li se setkati nelučme se radš tedy
Sbohem a šáteček Vyplň se osude!
Prostě roku 1934 dostal košem...
Potká Kohn rozjařeného Roubíčka a jak, že pak si žijou.
"Výborně," říká Roubíček, "představili si, Kohn, jakej to mám genialní nápad. Ja toho svýho osla naučím nežrat."
"Jak to chtějí udělat?"
"Jednoduše. Budu ho otužovat proti hladu. Každý týden mu dám polovici sena než předešle."
Za tři měsíce zase potká Kohn Roubíčka na špacírce, jak že prej pokračuje jeho experiment s ušatým lichokopytníkem.
"To by nevěřili, Kohn, jaký já mám životní pech. Už už(*) uměl nežrat, když mi minulý týden chcípl..."
PS. Podobně dopadli za 2. sv. války Američani, když zkoušeli na poušti otužovat vojáky proti žízni.
(*) v originále סוף סוף [sof sof]
Zima je matka, vyspíš se do hladka.
Svět ztrácí génie...
Einstein umřel
Mozart umřel
Mně je taky nějak blbě...
Slavnostní otevření tratě Olomouc - Praha se konalo v srpnu 1845, Dne 9. září 1845 se Jan Perner vydal na Inspekční cestu a při výjezdu z tunelu v Chocni sestoupl na nejnižší schůdek vozu. Prý aby se přesvědčil, zda se nestaví sloupy příliš blízko tratě a narazil hlavou do sloupu vrat do tunelu. Zraněný dojel do Pardubic, kde však druhý den v domě svých rodičů zemřel. Bylo mu třicet let. Pohřeb Jana Pernera v Pardubicích byl českou vlasteneckou demonstrací.
Zcela na rovinu - co tenkrát nebylo českou vlasteneckou demonstrací?
Přijde Roubíček ke Kohnovi do krámu. Nakoupí si a platí.
Kohn mu podává účtenku se slovy: „Roubíček, vezmou si ten papír.“
„Kohn, já ho ale nepotřebuji; já jim věřím.“
„Ne, ne. Musej si to vzít.
„Kohn, nechaj si to. Já nic nechci.“
„Roubíček, ale to je podle nového zákona.“
„Vzpamatujou se, Kohn. My Židi a Nový Zákon?!“
Šedzi kuň v kine a pred nim šedzi žirafa. Naklaňa še doľava i doprava ale nevidzi nič. Tak poklepe po ramene totu žirafu a hutori jej: "Prosím Vás, mohli by sce še uhnuc?" Žirafa še otoči a hutori: "Me j*bne! Kuň v kine!"
Z emailu
: V květnu skočila naše vnučka A-I-Ša (5 let) z okna koupelny (výška 4 m!!!), protože si myslela, že když si vezme pytel na odpadky a roztáhne ho nad hlavou, bude se vznášet vzduchem jako krteček s paraplíčkem... Péčí andělů strážných se nezabila, ani nezmrzačila, měla jen rentgenem téměř nezjistitelnou zlomeninu v patě jedné nohy a 6 týdnů sádru.
Já: Erlanku (3 r.), víš, kdo je to psycholog?
E: Ano. To je takovej velkej pán až do stropu.
Já: A co dělá?
E: Má meloun.
Já: A co dělá s tím melounem?
E: Háže ho z okna...
Já: A co dělá táta?
E: Ten ho sní...
Já: Ten meloun?
E: Ano.
PS. Snad už mezitím trochu změnil názor... :-)
Nestalo se to mně, ale příteli Genadijovi. Je vojenským kaplanem. Asi před rokem ho po bombardování ukrajinských pozic zavolali do zákopu. Obyčejně, aby dal někomu z umírajících poslední pomazání. Tentokrát však přišel na pozici, kde seděli čtyři vojáci a nemohli se zbavit šoku. Přímo do středu jejich zákopu přistála mina a nevybuchla. Genadije zavolali, aby modlitbou poděkoval za takový zázrak. Pomodlili se, ale co s minou? Pořád ještě může vybuchnout. Je potřeba ji opatrně vyjmout ze stěny zákopu a hodit za předprseň. Genadij pomáhal a tu si všimli, že mině chybí nárazový zapalovač, bez kterého nemůže vybuchnout. Proč by někdo střílel miny, které nevybuchují? Minu ze zvědavosti očistili a objevili miniaturní nápis: „Čím můžu, pomůžu.“
Chvíli jste jenom tak šli. A najednou jste uviděli krásnou veverku. Tvá dívenka vykřikla: "Jů, to je krásné zvířátko." A tak se stalo, že se ten Váš výlet vydařil.
Starší ročníky pamatují, že za sovětů jsme se měli stát 16. svazovou republikou CCCP. Měli jsme se jmenovat Absurdistán. Jednotkou měny měla být jedna krachle, která se sestávala ze sta švorců.
Viktor Frankl měl pacienta a ten koktal. Jednou za ním přišel úplně vykulenej a vyprávěl mu, jak jel načerno vlakem. Když přišel revizor, napadlo ho to zahrát na sentiment a ukázat mu, jak strašlivě koktá. Ke své hrůze ale začal mluvit úplně plynule. (Dle Radkina Honzáka)
Napsal jsem báseň o jediném slovu:
tvé jméno
na Zeď nářků
V březovém hájku
venčil jsem Lajku
Seděl tam Gagarin
a hrál na balalajku
Krájíme krychli,
nejsme dost rychlí.
Krychle se choulí,
stává se koulí.
Etětětě etětě
jsme na jiné planetě.
Připouštím, že to byl omyl, jenže v tu chvíli to byl nejlepší nápad, který jsem měl.
Snad jsi, hochu, neměl chtít
za letadlo ušetřit.
Tvoje kapsa sice plesá,
ale virník klesá, klesá.
Spíš ty než ten virník
půjdeš na nebesa.
Potkají se dva kamarádi a jeden druhému říká:
- Tak ty ses prý oženil?
- No jo, oženil.
- A co manželka, je pěkná?
- Víš, to je otázka vkusu. Třeba mně se nelíbí.
U lednice dítě stálo,
z plna hrdla zpívalo.
Na tranzistor k tomu hrálo,
do rytmu se kývalo.
"Hudba křičí, nervy ničí,
nepeče se pečeně.
Cosi syčí na vařiči,"
matka křičí zděšeně.
"Mléko prchá! Běda běda!
Nateklo mi do boty,
táta bude bez oběda.
Pro tebe ty, zlobo, ty!"
"Zanech řvaní, moje zlato,
hrej si - tu máš kohouta!"
Ledva matka dořekla to,
Bouch bác! Letí do kouta.
Podlily se krví oči,
povalené matičce.
Pozvedne se, povyskočí,
a pak řekne kratičce:
"Pojď si proň, ty Polednice!
Pojď! Vem si ho tuláka.
Stojí stojí u lednice,
nepracuje, huláká."
Malá bledá tváře divé,
pod plachetkou osoba.
Škytá, heká, prská, plive,
vichřici se podobá.
Vlivem síly odstředivé,
plachetka když zvedne se.
Odhalí se hnáty křivé.
Bože, to je recese.
Kde se vzala bledá, malá,
Pod plachetkou perzóna.
Dodnes nevím, proč mi dala,
dvojitýho nelsona.
A pak řekla: "Naval dítě!
Nekoukej tak zarytě."
Na ta slova začla hbitě,
honit dítě po bytě.
Když pak celá rozechvělá,
dítě v rohu lapila,
pozval jsem ji, kdyby chtěla,
by se se mnou napila.
Nejprve se upejpala,
pak se vrhla na whisky.
Pro mě v domě nenechala
nic než prstů otisky.
Od té doby dnes a denně,
jak poledne udeří.
Malá, bledá neprodleně,
narve se mi do dveří.
Vypije mi slivovici.
Vypije i petrolej.
Proto nikdy Polednici,
na dítě si nevolej!
"Já ho znám dobře, desetiletí. On našlapoval na okraje chodidel už dávno, za ty roky práce ve špitále a se starými lidmi to mám v oku. A tak mu říkám: 'Miloši, ty máš prochlastaný nohy, že jo?(*)' Jeho problém je, že má cukrovku a dál pije, takže mu ta neuropatie stoupá zespodu po nohou čím dál výš. Necvičí a nedodržuje životosprávu, bude to už jen horší."
Petr Kamberský LN 24.6.2017
(*)
Doc. Šiklováměla na mysli přesně diagnosu G62.1 - Alkoholická polyneuropatie, viz Mezinárodní klasifikace nemocí
Čum k nebi, Brunátnej,
Mávej křídlama a vřískej,
Zkusmo poletuj!
Braťja Slovaci prekládajů: "Cestou sa pri pozdrave s nikým nezdržujte!"
„Na Boha budu mít dvě otázky: proč relativita a proč turbulence. Opravdu si myslím, že by na první otázku mohl mít odpověď." Werner Heisenberg's questions at God: "When I meet God, I am going to ask him two questions: Why relativity? And why turbulence? I really believe he will have an answer for the first."
Werner Heisenberg once more: "The first gulp from the glass of natural sciences will turn you into an atheist, but at the bottom of the glass God is waiting for you.”
Werner Heisenberg byl asi smart guy, protože mám vcelku stejný opinion.
Auto je využíváno v průměru 36 minut denně, tedy stojí 1404 minut denně.
Tedy v Berlíně v průměru 30 000 aut jede a zároveň 1 200 000 aut stojí zaparkováno.
Nový občanský zákoník 89/2012 § 25: "Na počaté dítě se hledí jako na již narozené, pokud to vyhovuje jeho zájmům."
I zarytý ateista, který uznává jen biologii, ví, že jakýkoli shluk buněk usiluje o sebezáchovu, čili zájem každého shluku buněk je přežít. Takže na každé počaté dítě se musí hledět jako již narozené, tedy každý potrat je podle našeho právního nesmyslu vražda. To asi NOZ říci nechtěl, že? Co asi chtěl říci?
I mýlil se Jakub Hron Metánovský řka "
Krátký jest blábol", neb tento blábol zvaný Nový občanský zákoník má - podržte se - 1 278 631 znaků. Proč to vyrábí, když to nemá hlavu patu?
„Krátký jest blábol,
dlouhý jest žal,
dříve rozumně zápol
a nerozum s beder svých sval.
Sval blábol a nerozum,
s rozumem se dorozum!"
Manýra - kořeny slova je možné hledat rovněž u latinského substantiva maneria, které bylo od 17. století označením pro „styl, způsob“.
Conceto - ostrovtip - dnes se říká hláška.
Italský teoretik Peregrini vyjmenoval ve svém traktátu o ostrovtipných figurách sedm takových figur, a to neuvěřitelnost, dvojznačnost, protikladnost, temnost metafory, narážku, ostrovtip a sofisma. Jistým zaklínadlem byl v manýrismu pojem acutezza recordita, skrytý ostrovtip, čili dnes tzv. anglický humor?.
Matteo Peregrini (1595 – 1652): Trattato delle acutezze (1639)
Quod sumus, hoc eritis. Fuimus quandoque, quod estis. Quod fuimus, estis. Quod sumus, vos eritis. Quod sumus, iste fuit. Erimus quandoque quod hic est. Předislámský král Mekky, Modhadh na začátku 3. století po Kr. napsal báseň, která končila:
Na druhou stranu tento výrok se nenachází na nahrobcích ani starořeckých, ani římských. Je to vynález středověku.
"Byli jsme jednou muži, jako jste vy. Vy jednou budete, co jsme my."
Karl Künstle: Die Legende der drei Lebenden und der drei Toten und der Totentanz. Herdersche Verlagsbuchhandlung, Freiburg im Breisgau 1908 (Digitalisat PDF). str. 30
"Existuje jednoduchý test, který vám umožní vystopovat bezstarostné dítě: pohybuje naprosto volně a bez zábran svojí hlavičkou sem tam, aby mu neušlo nic, co se kolem něho děje. Naopak dítě uvyklé životu v ovzduší strachu leží klidně, jeho oči se pohybují ze strany na stranu, jeho hlavička však nikoli. Stalo se obezřetným a naučilo se nepřipoutávat na sebe pozornost." Jinými slovy, jestli vám tuhnou krční svaly, když jste v práci ve stresu, tak tady vidíte, že jako kojenci jste to možná už měli taky.
Steve Biddulph k tomu ještě cituje nějaký výzkum: „Batolata, která byla předána do péče v jeslích, prožívala v prvních týdnech po odloučení od rodičů značný stres… Dokonce i bezpečně přimknuté děti vykazují v prvních devíti dnech pobytu v jeslích dvojnásobně zvýšenou hladinu hormonů (kortizolu). Množství hormonů sice postupně klesá, avšak ještě po pěti měsících ho děti v jeslích mívají v krvi mnohem více než ty, které zůstaly doma se svými rodiči.“ Prostě kudy teče, tudy léčí... :-(
"Pokud chůva odvádí velmi dobrou práci, vaše děti ji začnou zbožňovat. A když je u vás chůva doma po dobu několika měsíců téměř celý den, začnou ji děti mít rády mnohem více než samotné rodiče. Čím lepší chůva, tím spíše vás začne nahrazovat. A do této situace se skutečně chcete dostat?" táže příhodně se Steve Biddulph a loupežník Lotrando (Karel Čapek)
sv. Dala, a pak koukala jako sv. Jan v páře.
Další pořekadla už nesouvisející se svatými:
Jaká matka, taková Katka.
Jaký šel, takovou potkal.
každý hrnec má pokličku
každé zboží má svého kupce
vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá
jaký šel, takovou potkal
every Jack has his Jill
Príde Fero k doktorovi a sťažuje si:
- Pán doktor, mám problém s manželkou. Myslím si, že tá moja Marka je hluchá. Nikdy nepočuje na prvý raz, čo jej vravím. Všetko jej musím opakovať.
- No, musíme sa o tom riadne presvedčiť. - vraví doktor - Choďte domov, postavte sa od nej 5 metrov a niečo jej povedzte. Ak neodpovie, pristúpte k nej o pol metra bližšie a zopakujte otázku. To robte dovtedy, kým vám neodpovie. Potom mi poviete na akú vzdialenosť vás počuje. Podľa toho posúdime vážnosť ochorenia.
Fero príde domov, postaví sa od ženy na päť metrov a pýta sa:
- Marka, čo máme dnes na večeru?
Nepočuje žiadnu odpoveď. Pristúpi o pol metra bližšie a zopakuje otázku. Zase nič. Pristúpi bližšie... Nič!... Pristúpi ešte bližšie.. Stále nič! Už ho to nahnevá, tak ide celkom k nej a hovorí jej do ucha:
- Marka, čo máme dnes na večeru?
- Čo reveš? - nasrdí sa Mara - Už piaty raz ti vravím, že rezeň so zemiakmi...
„Začneme snídaní.“ (George je velice praktický.) „Tak tedy k snídani budeme potřebovat pánev,“ (Harris řekl, ta že je těžko stravitelná; ale my jsme ho prostě vybídli, aby neblbnul, a George pokračoval) „konvici na čaj, kotlík a lihový vařič.“ „Jen ne petrolej!“ dodal s významným pohledme George a Harris i já jsme přikývli. Jednou jsme si s sebou vzali vařič petrolejový, ale to „již nikdy více!“ Ten týden jsme měli dojem, jako bychom žili v krámě s petrolejem. Plechovka s tím petrolejem totiž tekla. A když odněkud teče petrolej, to si teda nepřejte. My jsme tu plechovku měli v samé špici lodi, a ten petrolej tekl odtamtud až ke kormidlu a cestou se vsákl do celé lodi a do všeho, co v ní bylo, a natekl do řeky a prostoupil celou scenérii a zamořil ovzduší. Někdy foukal západní petrolejový vítr, jindy východní petrolejový vítr; ale ať už přicházel od sněhů Arktidy nebo se zrodil v nehostinné písečné poušti, k nám vždycky doletěl stejně prosycený vůní petroleje. A náš petrolej tekl dál a poničil i západy slunce; dokonce i měsíční paprsky určitě už zaváněly petrolejem. V Marlow jsme se mu pokusili utéci. Loď jsme nechali u mostu a přes město jsme se vydali pěšky, abychom tomu petroleji unikli; táhl se však za námi. Za chvilku ho bylo plné město. Pustili jsme se přes hřbitov, ale tam zřejmě nebožtíky pochovávali v petroleji. I Hlavní třída smrděla petrolejem; divili jsme se, jak tam lidi dokážou bydlet. A tak jsme ušli kilometry a kilometry po silnici k Birminghamu; ale ani to nebylo nic platné, i ten venkov se koupal v petroleji. Na konci tohohle výletu jsme se o půlnoci všichni sešli na opuštěné pláni pod takovým olysalým dubem a zakleli jsme se strašlivou přísahou (kleli jsme kvůli tomu neřádu samozřejmě celý týden, ale jenom tak normálně, středostavovsky, kdežto teď to byl úkon slavnostní) - zakleli jsme se tedy strašlivou přísahou, že si už jakživi nevezmeme na loď petrolej. Proto jsme i tentokrát dali přednost lihu. Ono i s tím je to dost zlé. To máte denaturátovou sekanou a denaturátové pečivo. Jenomže denaturovaný líh, když ho tělu poskytnete větší množství, je o něco výživnější než petrolej.
Resume:Jednou jsme si s sebou na loď vzali petrolejový vařič, ale už nikdy víc! Ten týden jsme měli dojem, jako bychom žili v krámě s petrolejem. Plechovka s tím petrolejem totiž tekla a petrolej natekl do řeky a prostoupil celou scenerii a zamořil ovzduší. Někdy foukal západní petrolejový vítr, jindy východní petrolejový vítr; ale ať už přicházel od sněhů Arktidy, nebo se zrodil v nehostinné písečné poušti, k nám vždycky doletěl stejně prosycený vůní petroleje.
S lidmi je kříž, ale když už je člověk jednou na kříži,
tu na všecko docela jinak pohlíží,
to dělá to rozpjaté náručí,
to je tím, že je výše,
to je tím, že je sám,
a tím, že se tak těžko dýše,
to dělá ta velká bolest.
Máňo, dej mi pusu!
Nedám!
Máňo, dej mi pusu!
Nedám!
Máňo, proč mi nechceš dát pusu?
Nedám! Uvědom si, že jsem vdaná žena... A vůbec! Spát bychom spolu taky neměli.
v Rusku se na jedno dítě nevyplácí téměř žádná podpora. Možná nic nebo opravdu jen symbolicky. V Rusku se totiž říká, že
jedno dítě, žádné dítě.
Bohužel v tomto mají Rusáci pravdu, jak by nás poučili odborníci na zaokrouhlování.
Skylla, proslulá mořská obluda se šesti psími hlavami a dvanácti nohama, číhající v Messinské úžině na neopatrné námořníky z kolem plujících lodí. Se Skyllou je v mýtech spojená i Charybdis, jež čekala na protější straně úžiny a třikrát denně vpíjela a chrlila mořskou vodu a pohlcovala celé lodě.
Jak se proplouva Scyllou a Charybdou
Ráno, raníčko P. Anna vstala
v jedu hubu vymáchala.
Šli 2 šli 3.
Suchá nápověda: Nesuší si vlasy fénem, nýbrž jen tak nad plamenem.
eee, pardon:
Lenin
Pro koho Lenin žil?
Všem lidem pro štěstí!
A teď tichým spánkem spí
na Rudém náměstí.
Jdou lidé v průvodu,
klaní se Leninu
za to, že miloval
nejvíce chudinu.
Až jednou vyrostu,
průvody dohoním.
Také se Leninu
hluboce pokloním.
No a já vůl, když jsem byl na krasnoj ploščadi, tak jsem se mu obloukem vyhnul. Mohl jsem se taky hluboce poklonit... Tak alespoň to napravuji touto poetische Petskou. :-(
1) Vyhýbej se otřepaným frázím jako čert kříži.
2) Buď víceméně konkrétní.
3) Nauč se správně, používat interpunkci ....
4) Netenduj k implementaci cizích termínů. Ani ad hoc.
5) Pro lásku boží, vystříhej se patosu!!!
Za šesté: Buď konzistentní!
7) Neopakuj slova zbytečně, nepoužívej jich víc, než je zapotřebí - je to zbytečné, zcela redundantní.
8) Opravdu jsou řečnické otázky nutné?
9) Přehánění je milionkrát horší než střídmé vyjadřování.
6) Každý text je nutné si po sobě znovu přečti.
Jde pán ulicí táhna za sebou provázek. Jdouce za ním děti říkají mu: "Ach, pantáto, jda táhnete za sebou provázek."
On na to vece: "Já vím. Zkoušeje ho ajť tlačit drahně se mi krabatil."
I poučení z toho plyne: Příklady táhnou, leč tlačiti lidi moralizováním neradno.
Věřte nebo ne, a to bez ohledu na podobné úsměvné historky:
Manželka peče strůdl, a před tím než ho vloží na pekáč do trouby, tak odřízne oba konce. Manžel se na to dívá a ptá se proč je odřezává. "Takhle jsem se to naučila od maminky," odpoví mu manželka. Za měsíc jedou navštívit manželčiny rodiče, a tam manžel vidí, jak tchyně odřezává konce strůdlu. Zeptá se tedy proč. Tchyně mu odpoví: "Protože mám malej plech!"
"Tati, proč ses oženil s maminkou?"
"Vidíš?" obrací se muž k ženě. "Ani to dítě to nedokáže pochopit!"
Ptá se africký student z Eťjopě českého studenta:
Adebe Bekele: "Mikael, Mikael, co je to: šimsisi?"
Michal: "No, to je přece: jesisisišim."
To je pravda svědectví někoho jiného, ale já jsem zažil toto:
Michal: "Adebe, seš línej jako prase a já tě musím honit jak nadmutou kozu."
Adebe Bekele: "Co je to "nadmutou kozu", Mikael, Mikael?"
Michal: "No když se koza moc nažere jetele, tak se nafoukne a musíš ji honit, aby splaskla."
Adebe Bekele: "Nevěřim. Ty kecaš, Mikael, Mikael."
... i marná byla svědectví všech studentů geologie z koleje Albertov. V Eťjopě zkratka neznali nadmutá kozu."
Sedí jež na strome a je jablko. Ide okolo bocian a opýta sa:
- Čo ješ?
- Čo bocian? - kontruje jež.
- Čo ješ, jež!?
- Čo bocian, bocian?!!
Dr. Jaroslav Skála a protialkoholní léčebna u Apolináře:
Následovala reálná insultace kolegou alkoholikem. Jiná varianta je na nápěv na francouzské (anglické) písně: Are you sleeping, brother John... Zdálo se mi/o pivě/dej mi, bratře, facku/nebo dvě.
Zdálo se mi, bratře,
zdálo o pivě.
Dej mi, bratře, facku
nebo radši dvě.
Vysvětluje Sokrates ve škole dětem bezchybný sylogismus (συλλογισμός): "Dávejte pozor, co vám teďka řeknu:"
propositio maior: Čím více sýra, tím více dírek.
propositio minor: Čím více dírek, tím méně sýra.
Conclusio, Ergo: Čím více sýra, tím méně sýra!
To je kontradikce, spor.
A protože v logice platí zásada: "Ze sporu cokoli", pak tedy platí i "Z Ementálu cokoli!" Q.E.D. čili Quod Erat Demonstrandum - což bylo dokázáti! Totiž že z Ementálu cokoli!
Podobné dilema: Když sebevrah skočí z mostu, pak přibývá sebevrahů, nebo ubývá sebevrahů?
Maminčino doporučení ohledně mazání chleba: "Maž máslem jen tolik, abys zamázl dírky."
"Jasně, mami..."
"Jdi do sklepa a přines česnek a cibuli. Nezapomeň! Dvě věci! Česnek a cibuli!" říká babka dědečkovi.
Dědeček se vrátí ze sklepa a přinese lopatku na smetí.
"Co jsem ti říkala? Cos to zase přinesl? Říkala jsem jasně: Dvě věci! Kde je smetáček?!"
- Mami, vynadala jsi otci úplně bez příčiny...
- Ale vůbec ne. Jde teď prášit koberce, a když je nasraný, tak je lépe vyklepe.
"K této etnograficky nesprávné a ve své podstatě esencialisticky-etnocentrické perspektivě přispívá také v dnešní ČR zavedená praxe politické korektnosti, kdy jsou skupiny, které spolu nemají a nechtějí mít nic společného a které se samy označují různými jmény, zaškatulkovány jako Romové,
to vše ve víře v dobrou věc."
Připomínám ještě tento
slovník politicky korektní mluvy"a tento
článek
Sv. "otec" Pius prý poradil jedné duchovní "dceři", která se mu svěřila se svým rozhodnutím stát se svatou: „Dobře děláš, že se snažíš o svatost.
Ale řeknu ti, je to život pod psa.“
V psychologii se tomu říká
krize středního věku, pastorální teologii se tomu říká "démon, který uchvacuje o polednách" (poledne = střed dne, přeneseně střed života, viz
žalm 91,6) קֶּטֶב יָשׁוּד צָהֳרָיִם [ketev jašud cohorajim]. Krize středního věku je největší krize lidského života - zejména u mužů - a jak vidno nevyhybá se ani světcům. Když démon uchvátí v poledne života faráře (či psychologa, kouče, managera ap.), tak ví, že musí povzbuzovat druhé, i když už sám žádnou energii nemá a sám neví, z čeho ji má brát...
Jedinou odpovědí je to, co říká sv. Pius - "dobře děláš". Ona totiž není lepší volba. Hříšníci totiž nejsou šťastnější lidé - spíš se podobají gamblerům. Gableři neustále chtějí být bohatí, ale končí zcela zchudlí a zadlužení. Hříšníci také chtějí být neustále šťastní, ale zůstávají za nimi zničené rodiny, zdevastované děti, zmařené osudy vlastní i druhých. Přežít krizi středního věku pro nikoho není snadné, ale těm svatým zůstavají alespoň dokončené projekty. Hříšníkům ani to ne. Konec konců o tomto vhledu - jak přečkat noc - je celý
žalm 91.
In Alessandro Pronzato – 365 provokujících inspirací, KNA 2013 (Zprac.
Roman Kubín)
Časová derivace dráhy je
rychlost
Časová derivace rychlosti je
zrychlení
Časová derivace zrychlení je
ryv.
Asi příbuzný termínu
poryv...
Láďa na to: "Co je, Božka, mám hlad?"
"Ne, je ti zima."
Josef N.N.: "A nešlo jen o nalhávání, mnohdy šlo o více či méně skryté vyhrožování. Mohu přídat svoji konkrétní zkušenost ze sedmdesátých let - cituji jen to, co mi nejvíce utvělo v paměti: "Volá-li někoho Bůh, je to neodvolatelné", dále pak sdělení jednoho klerika, že jsem-li volán ke kněžství a neuposlechnu, narodí se mi postižené děti. Tento blud, který je v čiré kontraverzi s Boží láskou, jsem slyšel dokonce několikrát a naposledy asi před rokem...
Možná ještě horší byla skrytá manipulace a dehonestace partnerství mezi mužem a ženou ze strany dospělých mužů - celibátníků - k nám adolescentům. "Lepší na faře psa než ženskou", "Podívej se na ně, už si staví hnízdečko", "Minule, jak jsem tě potkal, to ses mi tedy vůbec nelíbil" (šel jsem se svojí dívkou, která - z mého dnešního pohledu - musela chudák si toho také dost vytrpět). Dneska je mi skoro padesát a z výše zmíněného jsem se vzpamatovával řádově desetiletí."
(Takhle si faráři myslí, že budují Boží království...
Já jsem podobných "svatých" keců na téma celibát taky slyšel neurekom...:-( JK)
Přijde domů chlápek a hned za dveřma cítí, že to není ono, že by to chtělo něco... "Aha, napít jsem se chtěl", napije se, ale stále to nějak není ono. "Už vím, mám hlad", nají se, ale pořád má pocit, že to nějak není ono. "Vykoupu se a dám si cigáro", vykoupe se, vyleze z vany, osuší se a když sahá po cigaretách tak zařve: "Už vím... běžky jsem si chtěl sundat!"
(Vypadá to jako ftip, ale bohužel naše hlava takhle funguje - introspekcí pátráme, co nás vlastně trápí. JK)
Kusá zprava velitelství US Army v Bagdadu:
O Udajovi a Kusajovi máme jen kusé údaje. Máme kusy Udaje a údy Kusaje...
Říkala dál: "Počůvaj, gto preč nesdrhně,
tomu táto lavina nohy podtrhně.
Je to tagmer tutouka, zomrješ smrťou fsvahu.
Vieš čo, niechoť do Tatier, neopušťaj Prahu!"
Jestliže ti řeknu něco, co by mohlo být dvojsmyslné a jedno z toho by ti ubližovalo, tak jsem určitě chtěl říct to druhé.
(z Mužského manifestu)
Latinské slovo vector označovalo původně jízdního posla, tedy člověka jedoucího na koni a směřujícího tudíž odněkud někam. Ve fyzice je poprvé použil holandský přírodovědec Simon Stevin (17. století) k vysvětlení rozkladu tíhové síly na nakloněné rovině (dle
Jana Tomsy).
Anděl, řecky ἄγγeλος i hebrejsky מַלְאָך [mal'ach], znamená posel, vyslanec. Řecký původ slova
andělje z perského "kůň", tedy posel na koni.
Takže nechybělo moc a mohli jsme říkat vektorům andělé. To by člověk nevěřil, co všechno má na svědomí poštovní panáček...
Na místa, kam stojí za to jít, nevedou žádné zkratky.
“There are no shortcuts to any place worth going.”
Sic et Non; Sic aut Non; Sic vel Non
Ken-ve-lo ken-o-lo; כן או לא;כן ו לא
ναι ή όχι nai e ochi
Lékárník:Ano, já jsem také plný dojmů, ovšem něco malého by se do mě vešlo.
Jest k tomu jen dodati, že fyzici považují za hrubou chybu teprve rozdíl o řád. Tedy krát dvě není podle fyzika hrubá chyba (dle
Jana Tomsy). To potěší i v obzvlášť beznadějné situaci. Cimrman: Dobytí severního pólu
Náčelník:Železná zásoba je nedotknutelná. A kromě toho jsme ji včera snědli.
Učitel:Jak to? Železnou zásobu jsme přece měli na cestu zpátky.
Náčelník:To jsem vám chtěl právě říct, abyste si na to dali pozor, kdybyste někdy plánovali nějakou takovou cestu, aby se vám nestalo, jako nám teďko, že já jsem ty zásoby na cestu sem přesně propočet a pořád jsem si říkal, až to sečteš, nezapomeň to znásobit dvěma. A v tom zmatku, jak jsme balili a
vy jste mi do toho pořád mluvili, tak jsem na to zapomněl. Takže vypočtený to bylo správně, ale falíruje nám v tom jenom to násobení. To jen tak pro příště.
Učitel:Ano, příště si na to dáme pozor, ale teď, náčelníku, abych tomu dobře rozumněl. Neznamená to, že nemáme vůbec nic k jídlu?
Náčelník:No, vždyť to říkám. Krát dvě to mělo bejt. Ty tomu nerozumíš, nebo co? To jsou otázky…
Gesty zdánlivé rovnoprávnosti Traianus vyzdvihoval ideologické postavení senátu jako vůdčí instituce ve státě a svoji pozici „prvního mezi rovnými“ (primus inter pares). [
Wikipedia]
To jenom nám Sokrates připomíná, že tento papežský titul není původně křesťanský. Prostě křesťané ze starověkého Říma převzali, co se dalo. Například celibát byl povinný pro oficíry římské armády. Zkrátka nihil novum sub Solis Invicti. :-)
Tak dlouho spal sedlák se selkou, až měli stejnou i myšlenku.
Rolls (jeden ze zakladatelů firmy Rolls-Royce) se časem v britské smetánce stal známý jako "dobrodruh benzínového věku". V londýnském Fulhamu přestavěl starý bruslařský stadion na garáž a předváděcí sál pro 200 aut. Obchody mu ale nešly právě nejlíp.
Francouzská auta vypadala jako velké ošklivé krabice, byla pomalá, nepohodlná a příliš často se porouchávala.
(Fakta a svědectví 3/2016, str. 19)
Svět je veliký a je v něm místo pro mnoho věcí.
Karel Čapek: Menší prozy(oblíbená průpovídka L.J.)
Benoît Mandelbrot: Válka jsou dlouhá období ubíjející nudy přerušovaná krátkými okamžiky velkého strachu. (str. 324)
Erlan (7r): "Ale Žofka mně kopla do koulí..."
Žofka (4r): "Ale koule ti stejně k ničemu nejsou!"
Juditka (11r): "Chachachacha"
V půjčovně loděk pokřikuje plavčík: "Devítko, vraťte se, končí vám půjčovné!"
Kolega mu povídá: "Ale my máme jen 8 loděk."
"Ježišmarijá! Šestko, máte nějaké problémy?"
Manžel se nečekaně vrací domů ze služební cesty zrovna když má žena doma tři milence. Aby je rychle schovala, pošle je všechny na balkón, kde je zaváže do pytlů.
Manžel jde na balkón,vidí tři pytle, kopne do prvního a ozve se chrochtání. "Á, bude zabíjačka, ta ženuška je ale hodná," zvolá nadšeně a kopne do druhýho pytle. Ozve se kokokokodák. "Á, bude slepička, to bude báječná hostina," mne si ruce a kopne do třetího pytle - ticho. Tak kopne ještě jednou, potom znovu a pořád ticho. Nakonec kopne vší silou a z pytle se ozve:
"Ty debile,když jsem zticha, tak jsem asi brambory, ne?"
Príde blondínka do nemeckého obchodu a pýta si:
- Prosím si dve tuzkové baterky.
Predavac na to:
- Wie bitte?
A blondínka hovorí:
- Nie vybité, ale nabité, ty somár!
Víš, jak to říka jeden Bulhar? Bratře, jestli máš problém, že máš málo peněz, tak ti pomůže jenom hodně peněz. (Emir Kusturica:
Černá kočka, bílý kocour)
Jestliže dlužíte bance 1.000.000,- korun, jste ve srabu.
Připojil bych k tomu tuto úvahu: Průměrná mzda je 25000 Kč. Život jednoho člověka vyjadřený v průměrné mzdě je 82 let * 12 měsíců * 25 000 Kč čili přibližně 25 000 000 Kč. Tedy když někdo zpronevěří 100 000 000, tak bych to chápal jako čtyřnásobnou vraždu, protože za ty peníze jsme mohli živit čtyři uprchlíky nebo lidi na invalidním důchodu celý život...
Jestliže dlužíte bance 100.000.000,- korun, je ve srabu banka.
Dokonalá manželka má vypadat jako dívka, chovat se jako dáma a dřít jako kůň.
Svatý Jeroným spolu s Ambrožem, Augustinem a Řehořem Velikým patří mezi velké latinské církevní Otce a největší osobnosti církevních dějin. Stal se církevním učitelem a lze bez nadsázky říci, že byl jedním z největších učenců katolické církve.
Nikdy však nebyl prohlášen světcem a nikdy také nezačal ani proces jeho kanonizace.Důvod této mimořádné skutečnosti je třeba hledat v něm, především v jeho cholerické a polemické povaze, která byla navíc jitřena častými nemocemi. Avšak i přes všechny jeho lidské slabosti jej učenci uznávali a obyčejní lidé jej uctívali jako skutečného světce i bez svatořečení.
zdroj
Do desátého století nic vyjímečného. :-)
Na svatého Jeronýma zima dřířka otevírá...
sv. Jeroným:
"Mám totiž v úmyslu napsat dějiny církve od příchodu Spasitele až po současnost, to jest od dob apoštolů až
po bahno našeho věku." To mě pobavilo, tak si říkám, co pak asi tak stojí v originále...
Scribere enim disposui ab adventu Salvatoris usque ad nostram aetatem - id est, ab apostolis usque
ad huius temporis
faecem.
Feces ['fi:si:z] (z latinského faex faecis f.) znamená anglicky výkaly... :-)
"Tam jsme uviděli velbloudy, jimž se pro jejich výjimečnou rychlost říká dromedáři" Z řeckého dromas („běžící“, „rychlý v běhu“); odtud výrazy dromedarius nebo dromas camelus (tedy doslova: „rychle běžící velbloud“), kterých latinští autoři užívali pro arabské velbloudy (srv. Livius, Ab Urbe cond. 37,40,12; Curtius Rufus, Hist. Alex. Magni 5,2,10; Hist. Aug. 26,28,3; Hieronymus, Comm. Is. 5,21,13; 17,60,6; Hieronymus, Vita Hil. 20,36). Podle Isidora ze Sevilly šlo o menší druh velblouda, který se vyznačoval mimořádnou rychlostí a vytrvalostí (srv. Etymol. 12,1,36). Ve výrazu dromedár užívaného pro označení jednohrbého velblouda se toto slovo udrželo dodnes. z Jiří Schubert: Sv. Jeroným
"Ďábel nikdy neodkrývá svou tvář!" (Jiří Schubert: Sv. Jeroným - Jak mnich Malchus upadl do zajetí) Abych řekl pravdu, mám u něho stejný pocit. :-(
Když zahrabete ke kořenům obrázcenou PET lahev bez dna, tak vám na dokonalé zalití stačí dva litry.
Nápis na dvoraně Ministerstva zdravotnictví USA. Když jsme závislí na importu potravin, tak to znamená, že když v Číně bude nedostatek, tak přestanou vyvážet. Hladomor v Čechách nikoho nebude zajímat.
"Podle odhadů stoupl počet křesťanů za necelých sto let téměř dvacetinásobně z předpokládaných asi 40 000 kolem roku 150 na 760 000 v roce 225, i tak ale představovali necelých 1,5 % celkové populace římské říše" (srv. H. Rhee, Early Christian Literature: Christ and the Culture in the Second and the Third Centuries, New York 2005, str. 10).
P. Kitzler (vyd.), Příběhy křesťanských mučedníků, Praha, str. 15–50.
Ptá se Pepíček otce:
Tati, co je to na těch stromech?
To jsou modré ryngle, synku.
A proč jsou červené?
Protože jsou zelené...
Představ si, že jsme založili kvarteto, ale jsme jenom tři... Já a můj bratr.
Ty máš bratra?
Ne, proč se ptáš?
Karel se ptá Pepíka: Slyšel jsem, žes vyhrál dva milióny.
Pepík: Jó, tak to máš pravdu. Jen to není úplně přesný. Nebyly to dva milióny, ale tři tisíce. No a já jsem je nevyhrál, ale ztratil.
Malachiáš byl poslední prorok Starého Zákona. Ježíš ho zřejmě dobře znal, protože na něj odkazuje. Málo známá je jeho řeč proti rozvodu (Mal 2, 13): A ještě se dopouštíte další věci: Hospodinův oltář smáčíte slzami, pláčete a sténáte, protože již nehledí na obětní dar a nemá zalíbení v tom, co přinášíte. Ptáte se proč? Proto, že Hospodin je svědkem mezi tebou a ženou tvého mládí, vůči níž ses zachoval věrolomně, ačkoli je to tvá družka a žena podle smlouvy. Což on neučinil člověka jednoho a nedal mu částku ducha? Oč má ten jeden usilovat? O Boží potomstvo. Střezte svého ducha, nikdo ať se nezachová věrolomně k ženě svého mládí. "Každý ať nenávidí rozvod, praví Hospodin, Bůh Izraele, ať na svém oděvu přikryje násilí, praví Hospodin zástupů." Střezte tedy svého ducha, nejednejte věrolomně! Ježíš na to navazuje ve stejném pro rodinném duchu včetně podpory dětí (Mt 19, 1-15): Tu k němu přišli farizeové a pokoušeli ho: "Je dovoleno propustit manželku z jakékoli příčiny?"
Odpověděl jim: "Nečetli jste, že Stvořitel od počátku 'muže a ženu učinil je'? A řekl: 'Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo'; takže již nejsou dva, ale jeden. A proto co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!"
Namítnou mu: "Proč tedy Mojžíš ustanovil, že muž smí propustit svou manželku tím, že jí dá rozlukový lístek?"
Odpoví jim: "Pro tvrdost vašeho srdce vám Mojžíš dovolil propustit manželku. Od počátku to však nebylo. Pravím vám, kdo propustí svou manželku z jiného důvodu než pro smilstvo a vezme si jinou, cizoloží."
Učedníci mu řekli: "Jestliže je to s mužem a ženou takové, pak je lépe se neženit."
On jim odpověděl: "Ne všichni pochopí to slovo; jen ti, kterým je to dáno. Někteří nežijí v manželství, protože jsou k tomu od narození nezpůsobilí; jiní nežijí v manželství, protože je nezpůsobilými učinili lidé; a někteří nežijí v manželství, protože se ho zřekli pro království nebeské. Kdo to může pochopit, pochop."
Tehdy k němu přinášeli děti, aby na ně vložil ruce a pomodlil se; ale učedníci jim to zakazovali. Ježíš však řekl: "Nechte děti a nebraňte jim jít ke mně; neboť takovým patří království nebeské."
Požehnal jim a šel dál.
Kapalinův index praví, že u dítěte okolo školního věku platí, že Výška/Hmotnost=Věk. Například výška okolo 120 cm, váha cca 20 kg odpovídá věku 6 let (=120/20).
U dospělých se z diplomatických důvodů o Kapalinově indexu nehovoří, protože například já mám podle Kapalinova indexu:
180 cm / 100 Kg = 1,8 roku.
Alzheimere, Alzheimere, Alzheimere, vždycky na tě dojde...
Neckermann a Quelle - ať jdou do prdele,
pravých Čechů ráj - obchodní dům Máj!
Na Prahu nikdy nezapomněl, protože Praha je věčná, nic v ní nepomíjí, nezaniká, živí se tam stále potkávají s mrtvými.
Nur wirklich Schwarz ist scheinend sauber!
Hier ist ein Deutschland!
Ten nepoznal pravé štěstí, kdo vedle své každodenní poctivé práce nevěnoval svůj volný čas boji proti pravicovému oportunismu. (Náhrobní nápis na střekovském hřbitově, odstraněný po roce 1989.)
Měla šest dětí, takže to jistě neměla se svým manželem lehké.
Ztrácíte v něm nejen otce, ale i tátu.
Měl šest dětí – naživu zanechal jenom tři.
Dotlouklo jeho zlaté srdce i ruce.
Zanechal zde manželku, kterou jsme tady však bohužel před čtyřmi měsíci pochovali.
Pracoval čtyřicet let na dole Prezident Gottwald, který byl dříve znám jako Ksindl.
Pokoušel se o komponování vlastních drobných skladeb.
Své zkušenosti železničáře uplatňoval i ve všech funkcích, nejen jako předseda národního výboru, ale i při zakládání zemědělských družstev.
Pracoval jako prokurátor – měl rád lidi a lidé měli rádi jeho.
Koncentrační tábor jako showbusines?
Když dobře vypadáte, lidé s k vám rádi vracejí.
(Česká soda)
(Jen skutečně černé je zářivě čisté!)
Niemand wird uns kommandieren wir wissen was sollen wir machen!
Odpověď: Díky sběrateli folklórních písní, PhDr. Mgr. Jeronýmovi Klimešovi, Ph.D. a díky textaři Václavovi Bendovi se dochoval nejen
notový záznam, ale dokonce i
záznam zkoušky korepetitora a prořídlého mužského sboru. Mužů totiž je v pěveckých sborech vždy málo. Inu, dobrého po málu.
Kníže Vratislav poslal pak bez prodlení předáky Šebíře, Aleše a Němce Markvarta se svým bratrem Jaromírem, již zvoleným, k císaři Jindřichovi II. [III] Ti přišedše v den před svátkem svatého Jana Křtitele, předstoupili ve městě Mohuči před císaře, jednajícího s biskupy a s knížaty o říšských věcech. Představivše mu svého zvolence, jménem knížete i celého národa žádali císaře, aby ze své moci ráčil jejich volbu potvrditi. On svoliv k jejich žádosti, třetího dne, to jest 26. června v pondělí, dal mu prsten a pastýřskou berlu a první neděli potom, dne 2. července, byl Jaromír se změněným jménem Gebhart vysvěcen od arcibiskupa mohučského na biskupa. Téhož dne se přeplavili přes Rýn, a když po obědě Vilém, jeden z jeho bojovníků, seděl na břehu, maje nohy spuštěny do řeky, přiblížil se k němu zezadu nový biskup a nemaje tušení, jak je tam hluboko, sestrčil ho do vln Rýna se slovy: „Podruhé tě křtím, Viléme.“ Ten, zůstav dlouho ponořen pod vodou, konečně se vynořil a hlavou kroutě a vodu polykaje řekl: „Tak-li křtíš, velmi blázníš, biskupe!“ A kdyby nebyl uměl ten muž tak dobře plavati, byl by býval jedním dnem biskupství nabyl i pozbyl biskup Gebhart. Zde je nasledná
policejní rekonstrukce činu samého.
Mírné odchylky nemění podstatu. (Doslova: Plus či mínus nemění druh.) Například okolnost, jestli zloděj kradl v noci či za bílého dne, nic nemění na tom, že to byla krádež.
Latinská verze italského pořekadla:
"Se non e vero, e bene trovato." Popřípadě může znít ještě takto:
Licet non verum, est optime inventum.
I když to třeba není pravda, je to hezky vymyšleno.
Jeden kluk má rande, a tak poprosil kamaráda, aby s ním šel na rande a napovídal mu, co má dělat. Tak že jo. On s holkou sedí na lavičce u lesa a za nimi ve křoví kamarád, který našeptává:
Chyt ji za ruku...
Cože?
Za ruku!
Dobrá, tak ji chytí za ruku.
Ted ji přitoč obličej k sobě za bradu...
Cože?
Za bradu!
Dobrá, tak si ji k sobě natočí za bradu.
Teď ji uchop druhou rukou za trup...
Cože?
Za trup!
TraDA A A !
TRA - DAAAAAA A A!!!
Následuje chvíle ticha a pak se vždycky někdo zeptá:
A jak to bylo dál?
Pak, milé děti, vyšli z lesa jeleni a přidali se k tomu všeobecnému veselí. Prostě, jestli je oba na místě nezabila, tak tam všichni sborem pějí dodnes:
Uš troupějí, uš troupějí na horách jeleňe!.
A tak to na konec stejně všechno dobře dopadlo. A zazvonil trupec a pohadky je kopec.
:-)
Ve stručnosti je to talmudistická interpretace tohoto místa v Deuteronomiu (Dt 20, 5-7):
Toto místo v bibli interpretuje (
Talmud (sotah 44)) takto: "...a man should build a house, plant a vineyard and then marry a wife" (Our Rabbis taught: [The order of the phrases is] 'that hath built', 'that hath planted', 'that hath betrothed'. The Torah has thus taught a rule of conduct: that a man should build a house, plant a vineyard and then marry a wife. Similarly declared Solomon in his wisdom.) V originále to zní takto:
תנו רבנן אשר בנה אשר נטע אשר ארש לימדה תורה דרך ארץ שיבנה אדם בית ויטע כרם ואח"כ ישא אשה Z toho vzniklo pořekadlo v mnoha řečech:
Jak vidno, pořadí, na kterém si Talmud tak zakládá, je již zapomenuto. I když logika je jasná: Napřed postavit dům, vedle něho obdělat pole, a pak zplodit syna.
"5 Pak promluví k lidu správcové: "Ten, kdo vystavěl nový dům a ještě jej nezasvětil, ať se vrátí domů, aby nezemřel v boji a nezasvětil jej někdo jiný.
6 Ten, kdo vysadil vinici a ještě z ní nesklízel, ať se vrátí domů, aby nezemřel v boji a nesklízel z ní někdo jiný.
7 Ten, kdo se zasnoubil se ženou a ještě si ji nevzal, ať se vrátí domů, aby nezemřel v boji a nevzal si ji někdo jiný."
Plantavit nemus, ut ædificaretur domus, et pater filium.
Plant a tree, build a house and give the world a son.
Sohn zeugen, ein Haus bauen und einen Baum pflanzen
Ein Mann muss drei Dinge im Leben tun: Ein Haus bauen, einen Sohn zeugen und einen Baum pflanzen.
Zasadit strom/vinici - mít něco, co mě přežije o mnoho sáhů, například napsat nesmrtelnou knihu. Postavit dům - uživit rodinu, čili zvládnout ekonomii vlastního života, viz etymologie slova ekonomie (=zákony domu). Zplodit syna - nezapomínat na vlastní reprodukci (3 - 4 děti).
- Bárcsak a Hufnágel Pistihez mentem volna feleségül!
- Proč jsem si já nešťastná nevzala Pištu Hufnágla!
- Why didn't I marry Pisti Hufnágel
- Лишь бы я вышла замуж за Пишти Хуфнагеля!
- Защо не се омъжих за Пища Хуфнагел?
- Ja hätte ich doch nur den Pisti Hufnagel geheiratet.
- Se avesse sposato Puffi Würstel!
- Prečo som si radšej nevzala Pištu Hufnágela!
V zimĚ vyjedu v dál,
kolem Řek A LEsů.
vůKol přírOdy bál,
jeMU zVěsti nesu.
marný vĚtŘe, řÍkám,
proč stále neslyšíŠ?
nad Mou zvĚstí zíváš,
koŘen bludný žvýkáš...
Ve kterém českém filmu se objevuje tato tajná, leč velmi užitečná rada?
Pro latiníky, kteří to stejně znají, malá nápověda:
Fide, sed cui fidas vide.
Jednou můj známý meditoval, proč se máslovému chlebíčku říká máslový. Po dlouhých úvahách dospěl k překvapivému závěru:
Stejně tak klubu bohatých se říká klub bohatých, protože tam jsou lidé, kteří by rádi byli bohatí. Psychologický film je ten, jehož scénárista by opravdu měl trochu nastudovat psychologii. A naopak Volkswagen se nejmenuje máslový, protože ho máslem namazat nelze.
Siege, aber triumphiere nicht.
Vítěz, ale netriumfuj.
Přečtěte si více o této úžasné rodačce z Moravy
Marie von Ebner-Eschenbach. Tento citát jsem našel v jednom zapomenutém školním sešitu z přelomu 19. a 20. století v nějakém muzeu. Tak jsem si to ofotil, neb je to geniální věta. Až zadlouho jsem pak zjistil, že to je vlastně německy píšící Češka. Dokonce je i pohřbená ve Zdislavicích.
a) předrealizační nadšení
b) realizační vystřízlivění
c) hledání viníka
d) potrestání nevinných
e) odměnění nezúčastněných
Až opadá listí z dubu
Naučím se sušit hubu.
Když ve slově LÁSKA vyměníte pět písmen a jedno uberete, tak dostanete slovo PIVO!
Může něco takového být pouhá náhoda?
Po důkladné prohlídce pravil gynekolog: "Tak, milá paní, až se dnes vrátí Váš manžel domů..."
"Nejsem vdaná," přeruší ho pacientka.
"No tak až se setkáte s Vaším snoubencem..."
"Nejsem zasnoubena."
"Tak tedy řekněte svému příteli, že..."
"Nemám a nikdy jsem neměla žádného přítele..."
Na to se lékař zamyslel, poodešel k oknu a dlouho se mlčky díval ven na oblohu.
"Pane doktore, proč vyhlížíte tak dlouho z okna?" neudržela pacientka svou zvědavost.
"Protože naposledy, když se stalo něco podobného, tak vyšla
hvězda na východě..."
Polibek neprozradí mnoho o skutečných citech. Víc o tom prozradí vzdálenost polibků. Milenecké páry se líbají tak, že si k sobě přitláčejí boky. Čím méně je spojuje, tím je vzdálenost boků větší. O skutečném polibku můžeme mluvit tehdy, když vzdálenost boků je 15 cm.
Thiel Erhard: Řeč lidského těla prozradí více než tisíc slov. Plasma service Bratislava 1989
Je pravda, že ozubené kolo bylo vynalezeno v Sovětském svazu?
Ano, vynalezl je sovětský vědec, akademik Ozubov poté, co pohlédl na kolegu Zajceva.
Je pravda, že jódlování nepochází z Tyrol, ale že též pochází ze Sovětského svazu?
Ano, vynalezl je sovětský vědec, akademik Ozubov poté, co mu kolega Zajcev strčil prsty mezi ozubená kola.
Nejpřiléhavější český překlad je opovážlivost či nestoudnost. Problém je jen v tom, že sami Češi nevědí, co to opovážlivost či nestoudnost je, a ta slova běžně nepoužívají. Na webu koluje jedno vysvětlení: "Dle židovských anekdot se je jeden starý rabín pokoušel přiblížit takto: chucpe je, když někdo spáchá matkovraždu a otcovraždu a pak u soudu žádá shovívavost, protože je sirotek." Ve smyslu opovážlivost je použita i v tomto ftipu: Zazvoní šnorer u Roubíčků, otevře mu Sára. Zálibně si ji prohlédne a povídá: "Milostpaní, voni sou ale pěkná kost, nechtěla by se se mnou vyspat?". Sára se vyděsí: "No toto! Co si o sobě myslej?!" - "Takže nechtěla?" - "Ale jo, ale ta chucpe!"
Za trochu lásky šel bych světa kraj,
šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý,
šel v lednu, ale v duši věčný máj,
šel vichřicí, však slyšel zpívat kosy,
šel pouští a měl v srdci perly rosy.
Za trochu lásky šel bych světa kraj.
Jak ten, kdo zpívá u dveří a prosí.
V nejzkaženějším světě je nejvíce zákonů.
Soudní sbor velitele koncentráku soudí:
"Proč jste na dno hrobu házel živých lidí?"
Obžalovaný se kaje a naříká:
"Protože já nejsem schopen zabít člověka."
Když jsem pracoval v Německu s postiženými dětmi, měl jsem za sebou dva roky školní spisovné němčiny a mí svěřenci kromě toho, že měli IQ okolo 50, tak mluvili bavorským nářečím - bayrisch, neměli tak ani ty dva roky školní němčiny. Měli jsme tam holku, která byla předčasně vyvinutá, a tak se věšela na nás mužské pečovatele. Šli jsme takhle na procházku do kopce, ona pořád něco brebentila a já jí nerozuměl. Tak jsem s ní vedl komunikaci podle těchto pravidel. Předeslat musíme, že německé otázky běžně končí na 'oder?'/'nebo?' - "Dáš si chleba, nebo?") Proto když její povídání končilo na "oder?", zeptal jsem se: "Oder was?" čili "nebo co?". Když její povidání končilo oznamovací větou, tak jsem se zeptal: "Und dann?" čili "a pak?" Ona pak zase spustila a povídala dále. Když mě pak hryzlo svědomí, že ji tímto automatickým rodičem naprosto odbývám, zavolal jsem německého kolegu a poprosil ho, aby mi tu její hatlamatilku přeložil do němčiny. On ji chvíli poslouchal a povídá: "Já jí taky nerozumím." Od té doby jsem neměl s automatickým rodičem žádný morální problém. Proč o tom, ale teď píši? Narazil jsem totiž na citát od Jaroslava Haška, který dosvědčuje, že tuto metodu už dávno přede mnou objevil jakýsi Maďar, tedy tomu podle všeho patří prvenství! Jaroslav Hašek svědectví z fronty: "V eskortě bylo vůbec velice málo zábavy. Maďar se bavil s Němcem zvláštním způsobem, jelikož znal z němčiny jenom 'jawol' a 'was?'. Když mu Němec cosi vykládal, Maďar kýval hlavou a říkal 'Jawohl', a když se Němec zamlčel, řekl Maďar 'Was?' a Němec spustil znova."
Učitelství jest těžký, robotný úřad, vysilující duši, ochromující fantazii, pijící sílu z organismu; děti přicházející do školy jsou zlé, svéhlavé, bludně vychované bytosti, rafinované, zlomyslné, zhýčkané, zbloudilé, instinktivně nepřátelské a ve velikém procentu úžasně neschopné; vracím se po pěti hodinách vyučování fyzicky i duševně vysílen, dizgustován, umrtven, zatemněn, tupý, mdlý a sešlý. Pouze noc jest vyhražena mé duševní práci a i tu nedostavuje se vždy dispozice, vystřebaná celodenním rozechvíváním nervového systému a stálým krvácením intelektuálním.
Jsou povodně, voda stoupá až k domu, kde na ni kouká z okna nějaká paní. Jede okolo loď se záchranáři: "Paní, pojďte za námi. Voda stoupá!" Paní povídá: "Ne ne, já se modlím a Pán Bůh mě jistě zachrání." Voda dál stoupá, paní už je ve vikýři. Jede okolo druhá loď: "Paní, rychle pojďte za námi. Voda stoupá! To nedopadne dobře." Paní povídá: "Ne, to dopadne dobře. Já se modlím a Pán Bůh mě jistě zachrání." Voda dál stoupá. Paní už sedí na komíně. Letí okolo helikoptéra, chtěj dostat paní na provazový žebřík. Paní se stále brání: "Ne ne, vy malověrní, já se modlím a Pán Bůh je má záchrana." Samozřejmě paní se utopila. Buší na nebeskou bránu:"Svatý Petře, svatý Petře. Mám velikou stížnost. Tak jsem se modlila a Bůh se na mě vykašlal! Nechal mě utopit jako kotě!" Svatý Petr rozhodí rukama: "Ale, paní, vždyť my vám tam poslali dvě lodi a helikoptéru. Co víc jsme měli dělat?!"
Veškerá snaha viktoriánské společnosti ochránit mladou dámu, zejména dědičku, byla motivována především strachem z únosu. O romantické stránce těchto praktik se už dost napsalo v románech. Všichni víme, jak to chodilo - podplacená služebná, milostný dopis, dívčí tvář za oknem, mladík v měsíčním svitu, dostaveníčko na hřbitově, žebřík, útěk, pronásledování a sňatek. Naši viktoriánští předkové se však neobávali ani tak svatby uprchlého páru, jako špinavé zrady. Neboť po skutečném únosu následovala většinou žádost o peníze. Za slušnou částku byl vyděrač ochoten dívku, neposkvrněnou a neprovdanou, rodině opět vrátit. Za ještě slušnější sumu byl svolný oženit se s dívkou, kterou již svedl. Každopádně však čekalo příbuzné oběti mnoho starostí, ostudy a výdajů a sloužili jako odstrašující příklad pro všechny ostatní rodiny. (Cyril Northcote Parkinson: Nové zákony profesora Parkinsona. Mladá fronta, 1984)
Dr. Watzlavick, incidentally, got his first inkling of this psychotomimetic function of semantic noise when arriving at a mental hospital as a new staff member. He reported to the office of the Chief psychiatrist, where he found a woman sitting at the desk in the outer office. Dr. Watzlavick made the assumption he had found the boss's secretary.
"I'm Watzlavick," he said, assuming the "secretary" would know he had an appointment.
"I didn't say you were" she replied.
A bit taken aback, Dr. Watzlavick exclaimed, "But I am."
"Then why did you deny it?" she asked.
At this point, in Dr. Watzlavick's view of the situation, the woman no longer seemed a secretary. He now classied her as a schizophrenic patient who had somehow
wandered into the staff offices. Naturally, he became very careful in "dealing with" her.
His revised assumption seems logical, does it not? Only poets and schizophrenics communicate in language that defies rational analysis, and poets do not normally do so in ordinary conversation, or with the above degree of opacity. They also do it with a certain elegance, lacking in this case, and usually with some kind of rhythm and sonority.
However/ from the woman's point of view, Dr. Watzlavick himself had appeared as a schizophrenic patient. You see, due to noise, she had heard a different conversation.
A strange man had approached and said, "I'm not Slavic." Many paranoids begin a conversation with such assertions, vitally important to them, but sounding a bit
strange to the rest of us.
"I didn't say you were," she replied, trying to soothe him.
"But I am," he shot back, thereby graduating from "paranoid" to "paranoid schizophrenic" in her judgment.
"Then why did you deny it?" She asked reasonably, and became very careful in "dealing with" him.
(Robert Anton Wilson: Quantum psychology. 1990)
Ježto tedy Bůh jest všeobecným opatřujícím celého jsoucna, k jeho prozřetelnosti patří, aby dopouštěl, že jsou některé nedostatky v některých zvláštních věcech, aby se nepřekáželo dokonalému dobru celého vesmíru. Kdyby se totiž zabránilo všem zlům; mnohá dobra by chyběla vesmíru: neboť by nebylo života lva, kdyby nebylo zabíjení živočichů; ani by nebylo trpělivosti mučedníků, kdyby nebylo pronásledování tyranů. Proto praví Augustin v Enchir.: "Všemohoucí Bůh by nikterak nenechával nějaké zlo ve svých dílech, kdyby nebyl tak všemohoucí a dobrý, že dobře učiní také ze zla."
(I q. 22 a. 2 ad 2
http://summa.op.cz)
Ptá se syn otce, co je to kritika zdola a kritika shora, že to prý má mít do referátu z občanské výchovy. Táta na to: "To je, synu, úplně jednoduché. Dej mi kýbl s vodou a stoupni si pod okno." Tak syn si stoupne pod okno a otec na něj ten kýbl vyleje a povídá: "Vidíš, synu, toto byla kritika shora. Nyní se převlékni a vezmi sobě též kýbl vody a stoupni si pod okno." Syn provede. Otec pokračuje: "Tak a teď ten kýbl chrstni ty na mě." Syn provede. Voda statečně letí otcovi v ústrety, leč postupně ztrácí na energii kinetické. Ta se postupně přetransformuje v energii potenciální, aby se následně opět změnila energii kinetickou, se kterou ona životodárná tekutina v podobně mocného šplouchnutí zlije nebohého syna. Moudrý otec však nenechá syna na holičkách a poučí jej: "Vidíš, synu, a toto byla kritika zdola..."
Drevokocúr beskydský
Po slovensky
Česky
ťava
velbloud
drevokocúr
veverka
strechozajac
kočka
vrecúškovník
klokan
terénkoza
kamzík
Mečiar
Klaus
Jeden z kluků se na něj tázavě podíval. "Jste v pořádku?" zeptal se.
"Ne," přiznal Arthur.
"Tak proč máte ve vousech kost?" podivil se chlapec.
"Snažím se ji vycvičit, aby se jí líbilo všude, kam ji dám." Arthur byl na svou odpověď pyšný. Přesně takovéhle poznámky pobaví a stimulují mladistvou mysl.
"Jo?" Hoch chvíli přemýšlel s hlavou na stranu. "Jak se jmenujete?"
"Dent," odpověděl Arthur, "Arthur Dent."
"Jste kretén, Dente," řekl kluk. "Naprosté hovado."
Znám jednoho hodného autobusáka Štefíka, který chtěl pomoci jednomu hodnému stařečkovi, a tak ho zavezl autobusem až před barák. Hodný stařeček nomen nescio ale věděl, co je vděk, a napsal děkovný dopis na ČSAD a hodný autobusák Štefík platil pokutu...
Aripert floh aus Pavia und ertrank im Ticinus, den er mit Schätzen beladen durchschwimmen wollte.
Aripert pláchl z Pavia (hlavní město Longobardů) a utopil se v Ticinu (místní řeka, přítok Pádu), které se snažil přeplavat obtěžkán poklady.
qui sum, unde venio et quo vado;
qui es, unde venis et quo vadis;
qui est, unde venit et quo vadit;
qui sumus, unde venimus et quo vadimus;
qui estis, unde venitis et quo vaditis;
qui sunt, unde veniunt et quo vadunt;
bez záruky :-)
Pracuji
jako externí redaktorka
na dohodu o provedení práce. Manžel tvrdí, že mé články mají hodnotu pětikoruny. Několik článků jsem zaslala hejtmanovi Jihočeského kraje Mgr. Zimolovi a ten mi odepsal, že si to rozhodně nemyslí. “Tak ty články mají hodnotu desetikoruny, ty vole!” řekl můj manžel. Máte pocit, že mé články mají hodnotu pětikoruny nebo desetikoruny?
Jeden článekzasílám v příloze. S pozdravem N.N.
"Kdo stiskl červené tlačítko?!" Ticho. "Tak ještě jednou! Vojíni, vyzývám vás! Kdo zmáčkl červené tlačítko???" Ticho. "Tak naposledy! Nepřejte si mě! Přiznejte se, kdo zmáčkl to červené tlačítko?" Ticho...
Guma chvíli mlčí, pak rezignovaně mávne rukou: "Čert vem Nový Zéland..."
Já nevěděl, že rostu, a vůbec mě to nebolí a v noci spím a rostu a rostu cestou do školy. Rostu, když koukám z okna ven, rostu, když ležím opálen na slunci, mámě pro štěstí rostu, jak hříbek po dešti.
Chudák maminka musí do Brna, kde jsou ty upatlané kliky od těch špinavejch chlapů. (Haninka 3 roky)
Úroveň přednášejících [v padesátých letech] byla velmi nízká. Jeden z nich se při ruštině otázal staršího Otce redemptoristy: "A co ty - panimáješ?" Ten s dětinskou prostotou odpověděl: "Paní němáju."
Dobové svěděctvío životě a tehdejším způsobu myšlení s dalšímí hláškami ala Černí Baroni.
Během jejich manželství měli třináct dětí, ale jen pět z nich se dožilo dospělosti. Euler později uvedl, že některé ze svých největších objevů učinil s dítětem v náručí a dalšími dětmi kolem sebe. Je neuvěřitelné, že téměř polovinu své vědecké práce Euler vytvořil po svém návratu do St. Petersburgu, i když byl slepý. Euler by samozřejmě nemohl nikdy dosáhnout takových výsledků, nebýt pomoci jeho synů a členů akademie.
18. září 1783 Euler strávil první polovinu dne jako obvykle. Věnoval hodinu matematiky jednomu ze svých vnoučat, provedl několik výpočtů o pohybu balónů křídou na dvou tabulích, pak diskutoval s Lexellem a Fussem o nedávném objevu planety Uran. Kolem páté hodiny odpoledne ho postihlo krvácení do mozku a řekl jen "umírám", než ztratil vědomí. Zemřel kolem jedenácté hodiny večer.
Euler byl nejproduktivnějším autorem textů z matematiky všech dob. Posunul hranice studia analytické geometrie a trigonometrie, kde jako první zavedl funkce sinus, cosinus a další.
Podle The MacTutor History of Mathematics Archive. Turnbull University of St Andrews
Kubizek v knize 'Adolf Hitler, přítel mého mládí' líčí podivuhodné výslechy v americké poválečné internaci:
„Jste přítel Adolfa Hitlera?"
Štolba Jan: Obyčejnej člověk je bezbrannej. Literární zápisník
A2
„Ano."
„Odkdy?"
„Od roku 1904."
„Co tím myslíte? V té době Hitler nebyl nikým."
„Nicméně já jsem byl jeho přítelem."
„Jak jste mohl být jeho přítelem, když nebyl nikým? Co jste z toho měl?"
„Nic."
„Ale přátelství přiznáváte. Dával vám peníze?"
„Ne."
„Auto? Dům?"
„Nic z toho."
„Představil vás krásným ženám?"
„Nikoli."
„Přijal vás také později?"
„Ano."
„Vídal jste se s ním často?"
„Občas."
„Jak jste toho dosáhl?"
„Prostě jsem za ním došel."
„Byl jste tedy vskutku s ním? Docela blízko?"
„Ano."
„Sám?"
„Sám."
„Beze sráží?"
„Beze stráží."
„Takže jste ho mohl i zabít?"
„Ano."
„A proč jste tak neučinil?"
„Byl to můj přítel."
Jan Josef Václav Radecký z Radče (1766 - 1858) byl postavy malé, složité, oko svědčilo o laskavosti, pro kterou byl zbožňován všemi svými podřízenými a jimi nazýván otcem; hlas jeho byl hluboký a zvučný, obcování srdečné. Žil jednoduše, pravidelně a mírně, čímž také dosáhl věku zcela mimořádného 92 let a zachoval si síly a ráznost do let, jichž dosáhne jen málokterý smrtelník.
Sousedka: "Ahoj Erlánku!" Erlánek (tři roky): "Já se s tebou nebavím." Máma: "Ty se s paní sousedkou nebavíš?" Erlánek: "Ne." Máma: "Ale paní sousedka má pro tebe perník." Erlánek: "Ahap!" otočil se na podpadku a cupital za sousedkou. Zde je na místě připomenout Ježíšova slova: "Nebudete-li jako děti, jistě nevejdete do Božího království."
"Matematika má velice bystré nálezky, jež mohou být nadmíru užitečné jak pro uspokojení zvědavých, tak pro usnadnění všech umění, a mohou ulehčit lidskou práci." (Kéž by si totéž mysleli i studenti psychologie. :-) JK)
"Já elektřinu ke svému životu nepotřebuji, televizi klidně mohu sledovat i pří svíčkách."
Následně Greenpeace upřesnilo, že ovšem při tom šlape na dynamorotopedu, tře ebonitovou tyč liščím ohonem a do všech citronů v baráku má zapíchnuté elektrody... :-)
Ano, máte pravdu v tom, že jste mě varoval. Kdyby v tom nebylo to dítě, tak to tak hrozné není. Já nemohl předpokládat, že když si člověk jednou skočí, že z toho bude hned dítě.
„Řeknete mi, vrbová píšťalko, jak jste dosáhla toho, že při všem umění jste si dokázala zachovat tak čistou prostotu? Která metoda to byla, jež vás vyškolila a přitom nepřipravila o pel přirozenosti?" „Metoda!" zvolala, „jděte mi k šípku se všemi metodami. Mne prostě bili. Řezali mě, tloukli mě hlava nehlava, kůži ze mne stahovali. Ach, příteli, nic se nevykupuje tak těžce jako přirozenost!"
Pokud žák v minulosti tvrdil, že krokodýl je ryba, byla to chyba. Dnes to pochopitelně chyba není, nýbrž je to žákův osobitý vlastní názor, který má právo zastávat. Na učiteli je, aby nezranil žákovu osobnost či nenarušil jeho sebevědomí. Musí proto vytvořit vstřícnou edukační atmosféru a pro dané tvrzení najít vhodnou interpretaci. Např.: "Správně, Pepo, krokodýl patří mezi ryby, taky mezi obojživelníky. I mezi tropický hmyz, zkrátka mezi všechny obyvatele afrických řek. Patří mezi ně, protože spolu s nimi tvoří jednu velkou šťastnou rodinu, které se říká ekosystém. A jinak je to plaz, ty debile!"
absolutně vůbec.
Ona bystrá, neposedná,
on je přesný blbec.
Mým cílem v životě vždy bylo, abych svět zanechal v lepším pořádku, než jsem ho našel, pro koně i lidi. Autor geniální metody trénování koní. Více viz jeho kniha The Man Who Listens to Horses (Muž, který naslouchal koním) nebo
www.montyroberts.com
"Mějte děti, protože děti jsou důkazem lidského optimismu." Lederer Jiří: Když se řekne Werich a když se řekne Voskovec. Orbis, Praha 1990
Příčinou krize je především morální bída. Přelom hospodářské krize? Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe. To, čemu jsme si zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek. V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledku tohoto omylu.
Tomáš Baťa - možná
V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující, dělat to, co nás pozvedlo z poválečné bídy, pracovat a šetřit a učinit práci a šetření výnosnější, žádoucnější a čestnější než lenošení a mrhání. Máte pravdu, je třeba překonat krizi důvěry, technickými zásahy, finančními a úvěrovými ji však překonat nelze, důvěra je věc osobní a důvěru lze obnovit jen mravním hlediskem a osobním příkladem.
"Jde vlastně o nesmrtelnou třetinu trojboha, která byla zasebevražděna na kříži a jsa vševědoucí volala na jednu ze zbylých dvou třetin: "Bože, proč jsi mne opustil", ač pár minut před tím slibovala jinému lumpovi po pravici, že ještě týž den budou v ráji, což realizoval tak, že místo toho vstal z mrtvých. To vše jako trest sám sobě, aby nás vykoupil z toho, že nás vlastně špatně dle svého vzoru vyrobil." Je radost vidět ateistu, který používá mozek, argumentuje a není jen jedním z těch, co pouze vyřvávají. Stejně tak jsem ale rád, že na všechny Borkovi pokládané otázky, jsem s lety našel
odpověď, která mě uspokojuje.
Marně lomcují opratě, bič bije vzduch, neuhodí tě, nemá tě, marně lomcují opratě, odkud odešel Bůh. Kam šel? On jenom ví to, kam, šel za cosi se bít, dát vítr mlýnským lopatám a šel a šel, on sám ví, kam, šel do své lásky vbit. Je jinde, jak to neříci, jednou se vrátí snad. Hle, pomatení biřici jdou bohaprázdnou ulicí životy zhasínat. Jiří Orten v den svých 22. narozenin před polednem byl přejet (spáchal sebevraždu?) pod koly zběsile jedoucího německého sanitního vozu. Byla sobota 30. srpna 1941. Orten umřel třetí den poté: v pondělí 1. září 1941, kdy bylo uzákoněno, že Židé musí být označení Davidovou hvězdou... Jeho smrt jako by vyjadřovaly verše: Hle, pomatení biřici jdou bohaprázdnou ulicí životy zhasínat.
"K čemu jsou zákony pouhé, chybí-li mravnost?"
Upgrade do 21. století:
"K čemu jsou nám kecy o lidských právech, když rodiče válčí mezi sebou a používají děti jako zbraň i trofej."
Melquíades jídával pokrmy, které mu Visitación dvakrát denně přinášela, i když v poslední době ztratil chuť k jídlu a živil se jen zeleninou. Brzy nabyl onoho zanedbaného vzhledu příznačného pro vegetariány. Kůže mu obrostla drobným mechem, stejný mech vybujel i na jeho prastaré kazajce, kterou nikdy neodkládal, a z úst mu páchlo jako spícímu zvířeti. (Sto roků samoty.)
Kdo dává slib a plní jej, dává si sám se sebou schůzku v budoucnosti a přijde na ni. (Elegantní vyjádření, jak sliby formují identitu člověka. JK) Naproti tomu je známá psychopatická zásada: "Slibem nezarmoutíš, vždycky uděláš radost." Problém je v tom, že to jednak není pravda. Slíbit se dají i nepříjemné věci: "Počkej, až se vrátím. To uvidíš sekec mazec!" Ale když je to lživý slib, tak sice uděláme falešnou radost, ale žijeme s vědomím, že jsme pěkné skety.
1) Jsme zoufalí nešťastníci a budeme u vás bydlet. Seznamte se s našimi požadavky a domovním řádem, který nás neuráží. 2) Já jsem váš strýc Baloun. Mám vás rád a budu u vás bydlet. 3) Přátelé, neměli byste pro mě trochu vody? Mám totiž takový hlad, že bych u Vás přespal.
Míša: Holky, co se stalo Erlánkovi, že tak začal plakat?
Kačka: Tady ta moje noha ho kopla...
Míša: A kam?
Kačka: Do hlavy.
"Jiřík byl smutný případ — o to smutnější, že se narodil jako dlouho očekávané a vymodlené dítě. A zdravé dítě! Vyrůstal úplně normálně, ale ve třech letech se přihodilo neštěstí - tatínek si s ním hrál, vyhazoval ho do vzduchu, jak už to tátové dělají, ale nějak to přehnal. Jiřík mu vyklouzl a upadl na hlavu. Od té doby zůstal poškozen a už se duševně nevyvíjel." Při četbě jsem si vzpomněl na dětský vtip: "Víte, on je hloupý, protože ho jako díte táta třikrát vyhodil a dvakrát chytil..."
Zdá se, že ne vždy je to vtip. Stejně tak rodiče zapomínají, že novorozenci se rozhodně vyhazovat do vzduchu nemají, protože z toho mívají narušenou páteř. To se dá opatrně dělat až s většími dětmi.
"Do rvačky se postupně zapojili i téměř všichni komedianti, takže běžící atrakce zůstaly bez obsluhy: Na řetízkovém kolotoči se prý děti točily čtyřicet minut, zvracejíce přitom ve směru tečny na hlavy svých hysterických rodičů." (z románové prvotiny: Názory na Vraždu)
Pohled na letící natrávenou stravu - shora u levotočivého kolotoče a zespoda u pravotočivého kolotoče. Šipka označuje místo setkání letící stravy a hlavy hysterického rodiče. Z hlediska fyziky se jedná o vrh vodorovný, kdy výkřik rodiče se objeví s latencí t=(2s/g)^0,5 + 0,2 [sec.] od refluxu, kde s je svislá vzálenost úst dítěte a hlavy hysterického rodiče a 0,2 s je reakční čas, se kterou reaguje průměrný hysterický rodič na stimulus na temeni a g=9,83 m/s
2na pólu a g=9,78 m/s
2na rovníku. Nepochybíme však, když použijeme interpolovanou hodnotu g=9,81 m/s
2. 
Theorem: a cat has nine tails.
A cat has one tail more than no cat.
Therefore, a cat has nine tails.
Vladislav Hošek(Digifoto 2008/2):
Často se chodím dívat na svítání na vrchol Boubína. Když tam ještě nebyla rozhledna, měli jsme s kamarády "svůj strom", ze kterého jsme fotografovali při vhodném počasí Alpy. Jednou jsem seděl v koruně smrku s fotoaparátem a čekal na slunce. Pode mnou se najednou ozvalo:"Dobrý den, jak vidím, strom už je obsazen." Odpověděl jsem: "Nevím, kdo je dole, ale polezte nahoru, vejdeme se." Za nedlouho už mi dělal společnost pan profesor Ivan Braum z Vimperka. Ve větvích mi nabídnul tykání a společně jsem pozorovali a fotografovali Alpy, vzdálené 170 km.
Lépe když mě budou kritizovat latináři, než kdyby mi nerozuměli lidi. (připisováno sv. Augustinovi)
Pravidlo, které řídí mé práce. Navíc Augustin můj biřmovací patron. Málokdo ví, že celým jménem se jmenuji Jeroným Augustýn Klimeš.
V jazyku záleží na maličkostech. Uvedu příklad. Třeba rozdíl mezi žalobou a krávou je ten, že žaloba je odvolatelná, ale kráva není od vola telná.
Fotografie na programu by zobrazovala umělce tak, jak by chtěl, aby vypadal, ale jak nevypadá, kdyby nebyla dopadla tak, jak fotograf nechtěl, aby dopadla, pročež na ní umělec vypadá tak, jak opravdu vypadá. Postmoderní povídka z knihy "Trubači z Jericha"
Was soll das Kreuz,
das hier auf Wege steht?
Es soll dem Wanderer
der vorübergeht.
Das große Wort
des Grostes sagen.
Das Kreuz wird Dich
zum Himmel tragen.
Nebe šedé, proti němuž rýsí se
Hle, jakoby spínaly své větve,
Však hle - kdo to třepotá se tam,
Hle - a vánek zesílil a list padá
Ze sbírky "
Přečteno na hřbetech"
jak spjaté ruce černé větve buků
i stromů jindy opadaných.
prosíce nebe o lepší počasí,
jež již dávno se dostaviti mělo.
zda vlajčička či co?
Ne, list poslední.
a já jej pozoruji.
Je to buk.
Naši studenti jsou chytří, jen neumějí mluvit, kriticky myslet a prosazovat svůj názor proti tomu, co jim káže vyučující. A také bohužel moc nečtou, odpověděl bývalý ekonomický poradce prezidenta Havla a učitel na Fakultě sociálních věd Karlovy university Tomáš Sedláček, který podle Yale Economic Review patří do pětice nejnadanějších mladých ekonomů světa, na otázku Respektu jací jsou čeští studenti.
Rozdělovat restauraci na kuřáckou a nekuřáckou je stejné jako rozdělovat bazén na "smí se močit" a "nesmí se močit".
Nemůžeš zabránit tomu, aby ti nad hlavou nelétali ptáci starostí a zármutku. Můžeš však zabránit tomu, aby si na tvé hlavě vybudovali své hnízdo.
Na svého bližního neplivneš
a plivneš-li, nedoplivneš
a doplivneš-li, nestrefíš se
a strefíš-li se?
Pak jedině do sebe!
Tato schránka č. 1288 nemá uhrazen od r. 1991 režijní poplatek, který se platí u schránek na věčné časy k vyrovnání inflace vždy na 5 let dopředu částkou 400,- Kč. Žádáme o její vyrovnání do konce tohoto roku. Správa kolumbária
(Pokud nevíte, co je to kolumbárium, tak asi nejlepší příměr - je to taková knihovna na mrtvé prý z bývalého divadla. V Praze zastávka tramvaje Vinohradská vodárna. Opravdu stojí za navštěvu.)
Jára Cimrman: Ležící a spící Tomáš: Nemohl jsem usnout... Stále jsem na to musel myslet.
Karla: Nedá se, Zdeňku, nikde...
T: Šel jsem se projít... Měla černý plášť a obličej zastřený závojem...
K: Ta záhadná postava dole v zahradě, to jsem byla já, Tomáši.
T: Ty, Karlo? Myslel jsem, že to byla Hedvika…
K: Hedvika v té době právě rodila tvé dítě.
T: Mé dítě? Myslel jsem, že to je Adolfovo dítě.
K: Adolf Hedviku vůbec neznal.
T: Ale jestli Hedvika porodila mé dítě, pak ty, Karlo, jsi -
K: Ano, Tomáši, jsem tvá sestra.
T: To není možné!
M: Má pravdu, Tomáši.
T: Nemohu tomu uvěřit. Vždyť ty jsi mi, švagře, říkal -
M: Já nejsem tvůj švagr.
T: Ne?
M: Já vůbec nepatřím do rodiny. Jsem cizí člověk.
T: To ovšem zcela mění situaci.
Ž: Ne tak docela. Já totiž nejsem tvoje teta.
T: Ty nejsi moje teta, tetičko?
Ž: Neříkej mi tetičko. Teď už ne.
T: Ale v tom případě jsem tě obelhal, tatínku.
M2: Nedělej si výčitky, milý synu. Nejsem totiž tvůj otec. Jsem tvuj syn… Tatínku…
T: A maminka?
M2: Je tvá babička.
T:
To je hrozné. Jsem tedy úplný sirotek. Ale to není tak důležité. Důležité je, že jsem konečně poznal PRAVDU.
Poslouchali, Moše, nechtěli by přikázání?
Tři tisíce let na to jde takhle Roubíček a potká Kohna: Poslouchali, Kohn, coby dali za mou ženu Sáru?
Hmmm, a za kolik by bylo?
Že jsou to oni, tak zadarmo.
Tak to si jich vezmu deset.
Cože? No nic...
Platí, je jejich.
Všude leží sníh a malý Jakob se prochází s tatínkem panem Kohnem.
Klučík smutně se rozhlížeje povídá: "Tatínku, už je mi deset a ještě jsem nikdy nejel na sáňkách."
Kohnovi se chlapečka zželí, ale sáňky se mu kupovat nechce. Rozhodne se, že si je vypůjčí od Roubíčka, který už má velké děti. Roubíček bydlí o dva bloky dál, Kohn se otočí na podpatku a jde. Cestou si myslí:
"To bude lepší, ty sáňky půjčit. Roubíček už je stejně nepotřebuje. No jo, jenže on za to bude ode mne něco chtít... ale kluk ještě na sáňkách nejel, měl bych mu udělat radost... Roubíček je na druhou stranu hroznej lakomec, bude chtít moc peněz, nebo nějakou protislužbu? Jenže klukovi by to třeba stačilo jako dárek... no a právě, proto bude Roubíček chtít zbytečně moc." Nakonec zaklepe u Roubíčka na dveře. Roubíček otevře: "Co chtějí, pane Kohn?" "Vědí co, Roubíček? Klidně se těma Vašema sáňkama zadusej. Nikdo není na ty jejich milosti zvědavej..."
Šogun vypisuje výběrové řízení na šéfa samurajů. Přihlásí se Číňan, Japonec a Žid. Šogun jednoho po druhém vyzve, aby předvedli své umění. První je na řadě čínský samuraj. Předstoupí před šoguna a vytáhne malou krabičku. Otevře ji a vyletí z ní čmelák. Číňan bleskurychle vytasí svůj meč a jedním švihnutím meče přesekne čmeláka na půl. Šogun je nadšený.
Následuje Japonec s ještě menší krabičkou. Otevře ji, z ní vyletí moucha a začne poletovat sem a tam po místnosti. Japonec v mžiku oka vytasí svou katanu a jedním seknutím mouchu rozpůlí. Šogun je u vytržení.
Nakonec nastupuje Žid s nejmenší krabičkou. Všichni ho napjatě sledují, když ji otvírá a vypouští z ní komára. Žid bleskurychle tasí meč a máchne s ním. Komár ve vzduchu opíše osmičku, písklavě zabzučí a vyletí oknem. Šogun na něj nechápavě hledí, zatím co Číňan a Japonec se smějí až se za břicha popadají. Žid se na ně s despektem podívá, povzdechne si zahlásí:
„Pánové, obřezat ještě neznamená zabít!“
Osel zná sedm způsobů, jak plavat, ale když uvidí vodu, všechny zapomene.
Půlnoc bila z věže dolů
A když dozněl zvonku tepot
Hrobníkova dcerka mladá
Milenci si v náruč vlítli
A když táhlo skoro k ránu
Jak jí nocí temnou křídla šuměly
Zlé a zlé jsem měla v noci trudy,
Neboj se, má milá,
A jak dořek' tato slova,
Milá se jí tolik lekla,
A pak jako stádo volů
Milenec křičí: Ježíš,
A pak ke své záhubě
Roztáh' se tam jako dřevo,
bym, bym, bym, bym, bym,
bym, bym, bym, bym, bym,
bym ....... bym.
bylo slyšet lásky šepot.
v podvečer svatého Rocha
vítala tam svého hocha.
a tma byla jako v pytli.
v dálce bylo slyšet vránu.
milenci dólů, dólů z věže čuměli.
jsi pro mě příliš chudý,
vece hrobníkova dcerka.
já dotáhnu to na kaprála
a pak všechny nápadníky zaženu
a vezmu si tě za ženu.
někde v dálce houkla sova.
že se přes žbrrrmblení smekla.
zřítila se z věže dolů.
ty tam mrrrtvá dole ležíš.
skočil dolů, po nohou.
konec balady a vodchod vlevo.
Ten náš malý ťutínek
Nemá žádný šulínek
Není to však chybička
Je to totiž holčička!
K třetímu se musí říci, že chorobou duše je smutek nemírný; avšak mírný smutek patří do dobrého stavu duše podle stavu přítomného života. (I-II q. 59 a. 3 ad 3)
Víme, že jste zastáncem velmi moderních názorů které se stále ještě vejdou pod hlavičku katolické církve, i když při vyslovení vašeho jména se někteří katolíci silně kroutí. (Jak vypadá ono kroucení ukazuje následující moudro.)
Vrah lidských duší Jeroným Klimeš je pomocník ďábla a žádnou pro-církevní cestu nenavrhuje, navrhuje přímou cestu do pekel. (Reakce na tento
článek)
JK: Jsem hmatatelnejsi kontura in natura.
- Mne je to jedno. - odvětí pacient.
Místo toho, aby krajský úřad řešil pochybení podřízeného stavebního úřadu, zabývá se formálně procesní stránkou věci, tedy tím, že jsme neoznámili problém formálně správným krokem. Je to asi jako kdyby policie nereagovala na volání "vražda", protože správně se má volat "trestný čin ublížení na zdraví s následkem smrti".
"Kristus není přirovnáván pouze k cestě a žebříku jako v první kapitole, k bráně jako ve čtvrté kapitole, nyní se stává také vozem. Tato poslední metafora je velmi šťastná..."
"A to tak, jako že jo!" dodal by Štvrtníček.
Pospíšil Ctirad Václav in Bonaventura z Bagnoregia: Putování mysli do Boha. Krystal OP, Praha 1997, str. 41
Až na takové hlašky je to docela zajimavý čtení. :-)
ošklivý, nepříp., kosmeticky svébytný. "Jejich hoch František byl už skorem tři léta stár a nosil ještě ženské šatičky. Sousedky říkaly, že je to kosmeticky svébytné dítě."
(Neruda, J.: Trhani a jiní ekonomicky slabí, KUKLO, Odeona, Praha 2004, str. 58).
