Jak vidíte budoucnost katolické církve vy?

PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2006-9

Část prvá

Psát články do novin je tak trochu jízda na splašené krávě. Zavolají mi v 13.00, že v 17.00 chtějí mít článek o 4500 znacích na to či ono téma. Abych byl “v obraze”, pošlou mi k tomu ještě dvě tři jiné zprávy. V těchto pár hodinách není moc čas na konzultaci či studium, musíte vycházet z toho, co máte už v hlavě. To se též týkalo mého článku z roku 2005 o tom, že Vatikánská Kongregace pro katolickou výchovu zapověděla světit homosexuální jedince na kněze.

Homosexuální menšina se považuje za diskriminovanou, a tak požívá soucitné ochrany veřejnosti. Diskriminace homosexuálů je v dnešní době samozřejmě už dávno anachronismus, ale přesto otřít se o homosexuály znamená vyvolat vlnu odporu. Tak toto téma zaplnilo na pár dnů média. Mně však zaujalo, že se tam katolická církev presentovala, že homosexuály takto diskriminovala vždy. Já jsem pravda na světě jen 40 let, ale přesto si dobře pamatuji, že za mého mládí děkan Haase ve Vlachově Březí a jiní kněží občas presentovali myšlenku, že homosexuální lidé díky svému postižení(*) jsou takřka předurčeni k zasvěcenému životu. Rétorika jihočeských kněží tedy přestavovala pravý opak toho, co se katolické církvi v médiích vyčítalo. To bylo naopak verbování homosexuálů do řad kněží (viz http://klimes.mysteria.cz/clanky/teologie/personalistika.htm).

(*) Politicky korektně by se nemělo říkat “díky svému postižení”, ale “díky své variaci normy”, ale za normalizace se na politicky korektní mluvu až tak nedalo. K politicky korektní mluvě více viz slovník Společensky nezávadné mluvy.

Když už jsem jednou měl takovou životní zkušenost, tak si dokážete představit, jak jsem se divil, když jsem zjistil, že mnoho věřících tento názor v životě neslyšelo. Řekl jsem si proto, že dost bolo plácání v médiích, že si raději udělám dotazník, ať vím, jak moc velký jsem mimoň.

Do dotazníku jsem kromě homosexuálů dal pár otázek, na které bych rád znal názor druhých lidí. Celkem mi na obrazovce vyvstalo 30 otázek, ze nichž se 20 týkalo nejrůznějších církevních témat a 10 ověřovalo tzv. tvrdá data, tj. popisné údaje o respondentovi – věk, vzdělání ap.

Dotazník jsem nazval “Jak vidíte budoucnost církve vy?” a ležel asi tři roky na Internetu a postupně do něj přibývaly odpovědi. K lednu 2009 tam bylo takřka 300 vyplnění, z nichž minimálně 220 je možno považovat za kompletní.

Podle definice je modální respondent takový smyšlený člověk, který na každou otázku dá tu nejběžnější odpověď. Podle tvrdých dat to je ženatý muž, 36 let, vysokoškolák, praktikující katolík, který má alespoň jedno dítě a žije v Praze.

Otázky je možno shrnout do několika oblastí:

• Jak řešit katastrofální nedostatek kněží a s ním související program “obnovy” farností
• Celibát a celibátní selhání
• Otevřenost vnitrocírkevní komunikace a otázka (auto)cenzury
• Formy pastorace, zejména úroveň kázání, potřebnost seminářů, podmíněná doporučení ala princip graduality ap.
• Homosexualita v církvi
• Aktuální požadavky na biskupy a jejich kredit u věřících

Pokud Vás zajímá konkrétní znění otázek a položková analýza odpovědí, bude nejlépe, když si přečtete samotné vyhodnocení dotazníku: http://klimes.mysteria.cz/clanky/teologie/dotaznik.pdf. Zde bych se spíše zamyslel nad tím, co z dat vyplývá.

Ztráta důvěry v kněze a biskupy

Je pravda, že jsem otevřeně kritický vůči biskupům a způsobu, jakým vedou církev. V tom ale představuji vcelku běžný standard. Na otázku: “Jak jste spokojeni se způsobem, kterým biskupové vedou církev v ČR?” totiž dalo kladnou odpověď pouze 12,5 % respondentů, zbytek jsou rozpačité či záporné odpovědi.

Katastrofální nedostatek kněží a vichr z hor

V této otázce je názor lidí jednoznačný: Je třeba světit kněze, třeba ženaté, ale kněží musejí být. Přes padesát procent respondentů dává rozhodnou podporu mému návrhu, aby všichni biskupové společně napsali do Říma, aby jim dovolili světit ženaté muže odpovídajících kvalit.

Naopak naprosto mdle vyšly představy biskupů – program “obnovy” farností, podpora tradičních seminářů, církev prakticky bez kněží ap. Slovo “obnova” dávám do uvozovek, protože žádné farnosti se neobnovují. Naopak - farnosti se systematicky likvidují. V Líbeznici byla farnost a zrušili ji. Jinak se neobnovilo nic. Vše ostatní zůstává tak, jak to bylo do teď. Jen fara, která už nepatří k žádné farnosti, ale pouze stojí nedalo filiálního kostela, se může prodat...

Další z problémů programu “obnovy” farností je, že biskupové ho minimálně komunikují s věřícími. Ti o něm buď vůbec nevědí, nebo jsou vůči němu dost skeptičtí. To vůbec nemluvím o tom, že tento program vůbec neřeší nedostatek kněží, ale počítá s tím, že jak bude ubývat kněží, budou se postupně slučovat farnosti tak, aby poměr počtu kněží ku počtu farností zůstal zachován. Jinými biskupové v každém okamžiku budou moci říci pravdivou větu: “Nevím jak vy, ale my máme všechny farnosti obsazené.” To zřejmě bude trvat do té doby, až celá Česká Republika bude jedna velká farnost, která smrtí posledního kněze, se stane fiktivní farností, jako ty neexistující diecéze titulárních biskupů.

Nevím jak vy, ale já bych tomu neříkal program “obnovy” farností. Spíš se mi zdá, že biskupové jsou tajní členové Cimrmanovy divadelní společnosti a právě nám hrají svou nejúspěšnější hru: “Vichr z hor”.

Pokračování příště

Část druhá

V předchozí části jsme probírali vyhodnocení dotazníku Jak vidíte budoucnost církve vy? Jeho kompletní vyhodnocení najdete zde. Teď bych Vám asi měl konečně prozradit, jak to dopadlo s tím doporučením pro homosexuály:

Když jsi homosexuál, tak tě Bůh volá do semináře!

Ukázalo se, že asi 40 % věřících slyšelo myšlenku, že homosexuál je předurčen pro zasvěcený život, protože díky svému postižení stejně nemůže praktikovat svou sexualitu tak, jak by si přál. Ze sedmi homosexuálů, kteří vyplnili tento dotazník, tuto myšlenku v církevním prostředí nikdy neslyšel jen jediný. Podobně tuto myšlenku najdeme ve všech bývalých krajích, tedy není to jen otázka Jižních Čech. Stejně tak se neprokázala závislost na věku respondenta. Jinými slovy rozhodně jsem nebyl jediný, ani jeden z mála, kdo slýchával tuto větu.

Osobně se domnívám, že se jednalo o myšlenku, která začala šířit zřejmě ze Západních Čech, a byla to taková úvaha, jak kompenzovat úbytek kněží za normalizace. Protože ovšem v církvi universálním komunikačním kanálem není email, ale šuškanda, tak mohla tato myšlenka kolovat celá léta, aniž byla jakkoli reflektována třeba Katolickým týdeníkem či jiným médiem.

Katolická média

Vůči redaktorům KT osobně necítím žádnou zášť, ale spíš sympatie, jak je znám. Na druhou stranu je pravda, že KT jako celek je velmi umírněné médium, které se cíleně vyhybá řešení složitých církevních otázek. To by však ocenila většina respondentů. Ve vyhodnocení se dále zabývám otázkou (auto)cenzury, která ovládá katolická média. KT stejně jako třeba televize Noe naráží na rozpolcenost Českých zemí, přesněji obávají se propadu sledovanosti či čtenosti zejména u konzervativnějších Moravanů, pokud by se pustili do těžších témat. Češi by snad více ocenili otevřenost a konfliktnější témata. Nicméně v dotazníku se však tento rozdíl mezi Čechy a Moravany signifikantně neprojevil.

Je celibát fakticky zrušený?

Z dat vyplývá, že věřícím celibát rozhodně svatý není. Bohužel stejně tak se zdá, že není svatý ani biskupům. Bez pochyby znají řadu případů, kdy jejich podřízení kněží celibát systematicky porušují, přesto oni nejsou ochotni udělat žádnou akci – ani si udělat pořádek ve své firmě, ani ten celibát zrušit, aby nemuseli žít v pokrytectví.

Zkrátka, když jste dneska knězem a chcete mít rodinu, tak nezažijete žádný větší problém, když si ji bez okázalého vytrubování pořídíte. Pravda, pokud se to prolákne k biskupovi, uslyšíte nějaké to “tytyty”, ale prakticky se nebude dít nic. Oni biskupové při stávajícím počtu kněží stejně nemohou dělat nic jiného než hrát hru “škatule, škatule, hejbejte se”.

Tuším, že v Římském právu platila zásada, že zákon, u kterého zákonodárce netrvá na zachovávání, je možno považovat za zrušený, i když formálně odvolán nebyl. Kladu si proto otázku, zda z rezignovaného pokrčení ramen biskupů, je možné odvodit, že celibát je fakticky zrušený?

Pokud si na tuto otázku odpovíme ano, mělo by to řadu výhod:

1) Především biskupové by konečně mohli světit na kněze ženaté prověřené muže, viri probati, aby jim vedli farnosti. To je rozhodně lepší nápad, než ty farnosti za trapných zmatků rušit.

2) Když budou mít dostatek kněží, nebudou muset krýt ty kněze, kteří plodí děti a nestarají se o ně. Naopak je budou moci vybídnout, aby se ke svým dětem přihlásili a řádně je vychovávali. Po tom touží nejen ty zanedbávané děti, ale očekávají to od nich i respondenti probíraného dotazníku.

3) Ti kněží, kteří mají partnerku, by mohli konečně přestat se koupat v chronických a neřešitelných pocitech viny a prostě si ji vzít.

Děsím se však nebezpečí, že stejně jak laxně dnes přistupují biskupové k flagratnímu porušování celibátu a tolerují kněžské konkubináty a nemanželské děti, tak stejně netečně budou tolerovat rozvedené kněze. Já osobně jsem názoru, že kněz může být ženatý, ale nemůže být rozvedený. Stejně jako slepý nemůže střílet na honu na zajíce. Rozvod je holt nejen duchovní, ale i psychické zmrzačení, které vylučuje, aby se muž stal knězem či zůstal v aktivní kněžské službě. Kristus měl na rozvody jasný a nekompromisní názor, který bychom neměli ignorovat, chceme-li zůstat křesťany. Myslím, že je zcela na místě žádat za kněze takové osobnosti, kteří dokázali své manželství naplnit a udržet. Všichni víme, že to v dnešním světě je mimořádně těžký úkol.

Církev potřebuje víc pokání než misie

V dětství kromě té věty o homosexuálech jsem ještě slýchával větu: “Člověče, přičiň se a pán Bůh ti pomůže.” To je i má odpověď na otázku některých respondentů: “Kam se poděl Bůh? Důvěra v jeho milosrdenství?”

Možná znáte ten vtip. Jsou povodně, paní kouká z okna a okolo jede loď: “Paní, nastupte si, valí se další povodňová vlna.” “Děkuji pěkně, ale já se modlím. Pán Bůh mě zachrání.” Za pár hodin jede okolo druhá loď, paní už v druhém patře. “Paní, nastupte si, bude to jen horší.” “Jste velice laskavi, ale já věřím, že pán Bůh mě opravdu zachrání.” Nakonec nad vodní hladinou trčí jen komín. Na něm klečí paní a modlí se. Letí okolo helikoptéra, záchranář na lanovém žebříku jak James Bond: “Paní, chytněte se. My vás zachráníme!” “Ne, ne, ne. Já mám důvěru v Boží milosrdenství. Jen Bůh mě opravdu zachrání!” Asi nepřekvapí, že se ta paní opravdu utopila. Mocný tlukot na nebeskou bránu: “Svatý Petře, svatý Petře. Mám velikou stížnost! Tak usilovně jsem se modlila a pán Bůh mě nechal utopit.” “Ale paní, my jsme vám poslali dvě lodě a vrtulník, co víc jsme měli dělat?”

Vox unius, vox nullius

Když je ve farnosti byť jedna poslední pravověrná rodina, není žádný rozumný důvod, proč otce této rodiny nevysvětit na kněze. Nechápu, jak za této situace může být vzorem pro naše biskupy tragická situace církve v Koree a Japonsku, kde byli věřící bůhvíkolik dekád bez vyvražděných kněží. Proč jsou to zrovna biskupové, kdo u nás zbytečně navozuje stav vyvražděné církve?

Ale každopádně přísloví říká: hlas jednoho, hlas nikoho. Moje možnosti jsou vyčerpány, ale rozhodně nejsou vyčerpány možnosti biskupů, kléru a konec konců ani vás laiků. Není přeci tak těžké si najít emailové adresy biskupů a napsat jim svůj názor. Ano, já vím, bude to mít asi takový dopad jako tento dotazník. Ale vy budete mít jednu jistotu - na rozdíl od našich biskupů nebudete započítáni mezi hrobaře církve.

Co na závěr?

Snad bychom mohli ještě společně poprosit: Sv. Václave nedej zahynouti nám ni budoucím...