Převratná Vatikánská personalistika

PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2005

Vatikánská Kongregace pro katolickou výchovu vydala krátký, ale přesto zdá se, významný dokument. Ten zapovídá světit homosexuální jedince na kněze. Reakce veřejnosti byla vcelku šablonovitá - jakoby nestačilo, že Vatikán sveřepě odmítá potraty a antikoncepci, ale teď jen potvrdil, že hodlá dál týrat i nebohé homosexuály. Tím však většině nezasvěcených diváků utekl jeden důležitý moment. Tento dokument není ukázkou katolické strnulosti, ale naopak eskamotérství - Vatikán udělal obrat o 180 stupňů, aniž by si toho kdokoli všiml. Takový umný kousek stojí za chvíli naší pozornosti.

Z prvních zpráv by mohl mít totiž čtenář dojem, že Vatikán vždy byl netolerantní vůči homosexuálním kněžím a teď to jen opakovaně potvrdil. Stejně jako například opakovaně zdůrazňuje zlo potratů. To však je omyl. Ještě před pár lety byla katolická pastorace vůči homosexuálním kandidátům kněžství velmi otevřená. Bralo se to jako důstojné řešení faktu, že člověk nemůže založit normální rodinu: "Jestliže jsi homosexuál a katolík, tak to je téměř znamení od Boha, že bys měl svůj život zasvětit, dát se na duchovní cestu a stát se knězem." Díky této politice začalo mezi knězi narůstat procento homosexuálů. Střízlivé odhady výzkumů hovořily, že mezi knězi je 10 - 30 % homosexuálních, a samozřejmě hausnumera odhadovala toto procento až nesmyslných 60 %. Každopádně se všichni shodovali na tom, že procento homosexuálů mezi knězi je mnohem vyšší než kolik jich je v běžné populaci, tj. 2 %.

Tedy když si uvědomíme tento fakt, vyvstane nám dech beroucí novost dokumentu Kongregace pro katolickou výchovu, který stávající vatikánskou personalistiku převrací na hlavu. Bývalá tolerance je ty tam. Homosexualita už najednou není volání Boha ke kněžství. Naopak. Už i hluboké homosexuální tendence či sympatie s gay komunitou jsou kontraindikací. Je pro mě záhadou, jak si této dramatické otočky mohla veřejnost nevšimnout. Tím totiž přišla o řadu zajímavých otázek. Především proč se tak stalo a co to bude znamenat pro katolickou církev.

První důsledek je do očí bijící. Budeme mít o 10 - 20 % míň uchazečů o kněžství. Církev už tak trpí chronickým nedostatkem kněží. Vatikán tedy musel mít opravdu pádné důvody, když se rozhodl tak zásadním způsobem změnit stávající praxi. Těmi důvody byly skandály s pedofilními knězi po celém světě, ale především v USA. Tam totiž musela církev jako odškodné zaplatit stovky milionů dolarů za to, že biskupové kryli kriminální chování svých kněží. Následné analýzy ukázaly, že 90 % z těchto pedofilních skandálů mělo homosexuální kontext. Jinými slovy dvouprocentní menšina způsobila 90 % škod. Řekněme si na rovinu, že by museli být ve Vatikánu padlí na hlavu, aby z jen tohoto faktu nevyvodili rázné důsledky. Zábavné je pozorovat, jak se dnes nejvíc rozčiluje ta samá menšina, jejíž kriminální chování vedlo Vatikán k zásadnímu přehodnocení své personalistiky.

I když je pochopitelné, že Vatikán po špatných zkušenostech s homosexuály zpřísnil podmínky na vstup do kněžství, přesto tím ještě více zvýraznil jinou otázku: Kde vzít nové kněze? Když tedy necháme promluvit čísla, která máme od kardinála Vlka. V pražské diecézi máme 355 farností a z nich je 239 bez kněze, tj. 70 %. To je poptávka. Nabídka pražské katolické fakulty pro pražskou diecézi byla v minulém roce okolo 10 kandidátů kněžství. Vlkovi chybí cca 200 kněží, a to jen v pražské diecézi (přibližně středočeský kraj). Tomu může být vcelku jedno, zda z těch deseti, které dostane během dalších pěti let, ubudou dva či tři díky probíranému dokumentu. Prostě je s novými knězi na huntě. Podobá se zedníkovi, který spadl z lešení na mrakodrapu, a ještě v desátém poschodí si říkal: "Ještě je to dobrý, ještě je to dobrý."

Už dávno to dobré není. Katolická církev vymírá konstantním tempem 1 % ročně. Od padesátých let ubylo 60 % věřících. Za těchto podmínek je myslím zbytečné, aby se dnes gayové rozčilovali. Ať si klidně pořádají své sladké travesty show v růžových košilkách. Při stávajícím tempu budou se svými dvěma procenty hrát přesilovku nad katolíky už okolo roku 2030. Ještě se tedy můžeme dožít toho, že si založí Kongregaci na sexuální výchovu katolíků.

Vtip ale stranou. Faktem však zůstává, že kosmetické úpravy vatikánské personalistiky nemohou vyřešit problémy, které biskupové při správě své církve mají a zdárně ignorují celá desetiletí. Jejich kněží drží čestné 21. místo v hodnocení sociální prestiže profesí - někde mezi policistou a vojákem z povolání. Pokud katolíci nechtějí být jen přeborníky v onom sportovním smyslu - není důležité zvítězit, ale zúčastnit se - pak si by si měli pospíšit s opravdu převratnou vatikánskou personalistikou.