Rozhovor o dovolených pro LN
PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2007
Proč se člověk první pracovní dny po dovolené cítí nepříjemně nebo je dokonce v šoku?
Termín šok není správný. Lépe by bylo označit tento termín jako stress. Důvod tohoto jevu netkví v dovolené, ale především v organizaci práce. Pokud člověk začíná první dny po dovolené s masivním odporem a bez chuti, tak je to příznak tzv. vyhoření (burn out syndrome). Je to známka toho, že jeho práce je monotónní, že se dlouhodobě přepíná.
Nejedná jen o stress, ale i o jiné související jevy jako je tzv. vegetativní stáhnutí (vegetative retreat od Franze Alexandra). Vysvětlím. U normálního člověka se vypíná autonomní vegetativní systém, tj. trávení, když začíná pracovat periferní nervový systém, tj. když člověk začíná podávat fyzický výkon, když začíná pracovat. A naopak, když organismus přechází do odpočinku, tak se zase trávení a činnost vnitřních orgánů zvyšuje. U lidí, kteří mají ke své práci odpor, například díky zmíněnému vyhoření, tak zároveň zapínají oba systémy – jak vegetativní, tak periferní, jenže tím si navozují extrémní, takřka nepřekonatelný pocit únavy při práci. Chronicky známý je tento stav pro otrávené prodavačky, které zákazníci jen otravují, a oni fyzicky cítí, že nemají silu se zvednout a jít je obsloužit. Tento vnitřní, zčásti nevědomý odpor vůči práci se projevuje právě tím, že člověk zapíná trávení, když má být vypnuté.
Moderní společnost se vyznačuje velkou monotónností práce. Dříve se též hodně pracovalo, ale byla to práce mnohem pestřejší a především fyzická. Od nošení vody, uhlí, přes řemesla, péče domácí zvířectvo atd. Tato lidská universalita mizí a s ní mizí i spolky a různé zájmové činnosti. Lidé pracují 12 hodin denně, jsou stále více specializovaní, tj. dělají stále to samé. Například call centra nutí lidi hovořit 8 hodin denně, přitom se ví, že člověk je evolučně nastaven na 4 hodiny, tedy toto chronické přetěžování se projeví tím, že se rychleji dostavuje syndrom vyhoření a s ním i odpor práce a touha konečně vypadnou na dovolenou a zapomenout. Lidé se zbavují vyhoření tím, že dají výpověď, takže takové call centrum je víceméně průtokový ohřívač – málokdo v něm vydrží déle než dva tři roky. Pokud se máte po dovolené vrátit k takovému žentouru, pak není divu, že se objevuje masivní odpor až hnus z práce.
Zvolnit tempo není vždy možné, ale vždy je možné si práci rozvrhnout a určit, co je možno odsunout a co je urgentní.
Dovolená je dočasná změna životní stylu a je to spíš zátěžová situace. Nefunguje ale jako odpočinek k hlavní pracovní činnosti. Na odpočinek od hlavní práce je především každodenní spánek, jiné mimopracovní aktivity, koníčky a víkend. Jakmile tyto mechanismy přestávají dostačovat a člověk i přesto v pondělí pociťuje odpor k práci, je to známka vyhoření a tedy spíše problém organizace práce či vztahů na pracovišti. To dovolená nevyřeší.
Neexistuje odpověď. K čemu optimální? Abychom procestovali Australii, abychom chytili malárii, abychom se rozvedli??? Dovolená je dobrá k tomu, abychom uskutečnili ty plány, které není možno realizovat při normálním provozu. Například vykopat sklep...
Dovolená je krátkodobá změna životního stylu. Není žádný důvod, proč by to mělo být příjemnější než pracovní období. Především workoholici, tj. lidé málo flexibilní, snášejí dovolené špatně, protože je to vybočení z jejich oblíbených stereotypů. Ale jak jsem řekl hlavní kritérium u dovolených není příjemnost či nepříjemnost, ale především otázka naplnění životních plánů a snů, eventuálně příležitost udělat roční bilanci našeho života, zda se vyvíjí směrem, kterým chceme.
Samozřejmě těšit se na dovolenou je přirozené. Varovné by mělo být, pokud se k dovolené upínáme jako k spásnému katapultu, kterým utečeme peklu zvanému zaměstnaní.