Dovolená a regenerační potenciál

PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2006

1. Jak nejlépe podle Vás čerpat dovolenou na zotavenou, aby si člověk skutečně odpočinul?

Především ne u každého člověka slouží dovolená k zotavení, tj. nabrání sil. Naopak mnoho lidí odjíždí na dovolené, aby se lidově řečeno vyřádili, vybili nadbytek energie, kterou nemohou uplatnit ve své práci.

2. V jakých cyklech je nejlepší si dovolenou vybírat? Stačí týden, nebo dva?

Máte pravdu. Náš život běží v cyklech. Tyto cykly je třeba respektovat a podle nich dovolené plánovat. A zde je zakopaný pes. Často musím učit své klienty, aby se naučili číst známky únavy, nebo jiné narůstající potřeby. Je překvapující, pro kolik lidí je únava pouhé slovo, pod kterým nemají žádný vlastní zážitek. Ignorují známky vyčerpanosti až do doby, kdy přijde krize. Pak se začnou hroutit.  V této chvíli volají po odpočinku a dovolené. Jenže ve svém stavu pak potřebují spíš sanatorium než dovolenou. Tedy především je třeba pečlivě naslouchat tomu, co se ve mně děje a podle toho plánovat odpočinek od krátkodobého až po dlouhodobé dovolené.

Co se týká délky pracovní dovolené, u většiny lidí je možno doporučit spíše dovolenou delší. Měl by se vytvořit psychologický předěl a pocit, že jsme skutečně byli jinde. Prostě aby se práce jaksi vypařila z hlavy.

3. Jak nejlépe dovolenou trávit - jakým činnostem se věnovat, abychom si odpočinuli? Doporučoval byste spíše dovolenou aktivní/pasivní?

Typ dovolené je třeba plánovat podle potřeb, které se v nás ozývají. Jestliže máme potřebu utéci ze čtyřech stěn kanceláře, tak utíkejme. Jestliže vidíme, že rodina trpí tím, že jsme málo spolu, plánujme společnou dovolenou. Jestliže se nám stýská po rodičích, jeďme je navštívit, nebo se s nimi po případné hádce udobřeme. Zkrátka dovolená je životní příležitost udělat to, na co není čas v běžném frmolu. Nejde ji naplnit paušálními radami či závistivým pohledem - musím jet na Malorku, páč tam byli sousedi.

4. Jak souvisí dovolené s druhem práce, kterou lidé dělají?

Osmihodinová práce je často delší než je přirozená potřeba lidí. Například lidé mají evoluční potřebu hovořit asi čtyři hodiny denně (obecně každý má svou konstantu okolo této doby). Jestliže telefonní operátoři, učitelé či psychologové musejí hovořit osm hodin, nerespektují svou lidskou přirozenost a zákonitě musí po nějakém čase vyhořet. Toto vyhoření pak zakládá touhu po určitém druhu dovolené či změně zaměstnání.

5. Je rozumné se i dovolené věnovat práci? Lze však úplně "vypnout", jestliže bych byl například živnostník nebo dělal jinou profesi, kde za sebe nemá adekvátní náhradu?

Velká pracovní dovolená by neměla v prvé řadě sloužit na zotavení od hlavního pracovního poměru. Zaměstnání je běh na dlouhou trať, kde se člověk musí zotavovat každý den, uvolňovat se během pracovní doby, přes noc a o víkendu. Naše srdce taky odpočívá po každém stahu (systole) a ne až po smrti. Jestliže nás zaměstnání chronicky vyčerpává, tak je někde chyba. Například ve zmíněném přetěžování operátorů. Takovou chybu dovolená nenapraví. Jestliže se nemůžeme zbavit touhy "úplně vypnout", tak je to varovná známka, kterou neradno ignorovat.

Kromě toho řada lidí se v práci cítí dobře a nerado se od pracovního procesu zcela odpoutává. Naopak dovolená pro ně znamená stres, změnu zaběhaných zvyklostí či jinak nepříjemné období. Například po dovolených se manželské poradny rády zaplňují klienty. Jak jsem již řekl, dovolená je tak trochu životní příležitost něco vyřešit než dočasné nebe či útěk z žitého pekla na čtrnáct dnů.

6. Jak se co nejlépe vyrovnat s přívalem práce, který na mnohé čeká po návratu z dovolené?

Těžko dát smysluplnou obecnou radu. Prozíravé plánování a vyjednávání, aby se vlk nažral, a cynické odsouvání, aby koza zůstala celá?

7. Mění se podle Vašich zkušeností trend v čerpání dovolených - jezdí lidé více na zimní dovolené apod.?

Statistiky nesleduji, ale módní trendy vidíme všichni. Kolik z nás bylo v životě na procesí na poutích, které známe z První Republiky? Slavné chatové oblasti z dob bolševika jsou také dnes vcelku pasé. I způsoby relaxace se změnily. V devatenáctém století stál v každé měšťanské rodině klavír a pořádaly se domácí koncerty. Dnes tam stojí domácí kino a lidé pořádají hony za míčkem při squashi. Svého otce jsem v dětství viděl na kole jen párkrát, za to dnes s matkou koupili koloběžky a lítají v důchodu po kopcích. Když je vidím, připadám si jako blázen, jak se ten svět mění.

Děkuji Vám.

Martin Hyška

Lidové noviny