PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2019-12-25
Vážený pane doktore,
Vám i celé rodině přeji krásné svátky a hodně pohody do r. 2020.
Konečně mám volno, tak se chystám poslechnout si Vaše audio a video přednášky uveřejněné na netu. Tedy, přesto že s Vašimi názory většinou souhlasím, jen těžko se ztotožňuji s myšlenkou pořízení 3 – 4 dětí. Obávám se, že jste obětí iluze (viz rčení "podle sebe soudím tebe"), že každý muž je zcela oddaný rodině, rozvážný, zásadový, inteligentní, plus skvěle vydělávající jak Vy.
Bohužel, opak je pravdou a s průměrným českým mužem si žena zadře pořádnou třísku, pokud si pořídí více dětí, někdy i jedno, co si budeme povídat.
Zdraví N.S.
Vážená paní,
chápu a jistě nejste jediná.
Psychologie je o životních iluzích. Tvrzení vypadá jinak v 20 letech a jinak v 60. Optické klamy se dají poměrně lehce lidem demonstrovat, ale životní klamy objevují lidé po 30 letech za cenu životních tragédii. Proto vzniká morálka a různá náboženství, která právě dávají návody a transgenerační zpětnou vazbu.
I když... nebo právě proto, že žena nemá muže oddaného, rodinného typu, pak na stáří zjistí, že nemá ani děti, ani chlapa, ani rodinu, ani majetek (výdobytek předmanželských smluv), občas ani zdraví. V rozchodech se přichází v průměru o polovinu děti nadobro (jednoho až dva rodiče musí dítě zavrhnout). Rozchody s nerodinnými typy jsou pochopitelně pravděpodobnější než s oddanými rodinnými typy a porozvodové války bývají o to brutálnější.
Takže je to spíš naopak. Pokud máte s nerodinným typem už jedno dítě, nemůžete z toho svazku elegantně vycouvat bez střídavě výchovy, pak je třeba jít opačným směrem a nasázet mu ty 3 – 4 děti. Když je máte, pak jste ráda, když vám jedno dvě zůstanou. Navíc, jak říká Chýlková ve filmu Čas sluhů – muž nikdy neopouští to, do čeho hodně investoval. I v krizi středního věku hůře opouští muž ženu se čtyřmi dětmi než ženu s jedním.
Podobně ženy trpí chybnou intuitivní představou: "Zjistila jsem, že žijí s psychopatem, ergo musím se s ním rozvést." Kéž by to bylo takto jednoduché! Často je to právě naopak. Jak říkám, život s psychopatem není lehký, ale rozvodová válka s psychopatem je skutečné peklo, a to často i na 20 let. Jestliže nejmladšímu dítěti chybí do 15. roku života řekněme 6 let, tak je lepší to vydržet a rozvést se s psychopatem až s uprázdněným hnízdem (samozřejmě až na extrémní případy). Protože ano bez rozvodu to bude 6 let těžkých let, ale po rozvodu to bude skutečně peklo stalkingu, manipulování děti, války majetek, propíchlých pneumatik, psích hoven zastrčených do bot atd. Nepočítejte s tím, že v této zemi se dovoláte nějaké spravedlnosti u soudu. "Či je spermie, toho je dítě." Psí hovna v botách a děti, které při předání trpí enkopresou ještě v 9 letech, soudy opravu neřeší. Prostě dítě se fikne mečem střídavé výchovy napůl a nazdar... Oproti dnešní praxi král Šalamoun byl geniální soudce, a to je bratru 3000 let stará historie.
Takže nerad bych Vás viděl, jak mi za 30 let napíšete na hrob: Měl jste pravdu, p. doktore... Tu větu upřímně nenávidím. :-)
Jen na okraj k penězům. Ano, Hospodinova ruka byla štědrá, ale každopádně, jak mi jednou řekl Jan Jandourek: Děti drahé nejsou, drahé jsou věci, které si kvůli nim pořizujeme – dům, auto ap. Každopádně moje zkušenost je taková, že většina mých „chudých“ klientů žije na mnohem vyšší noze než já. Vždy jsem jim ukazoval svého Opla za 30.000 Kč, se kterým jsme jezdili dobře deset let. Mé výběhové počítače s linuxem byly pověstné na přednáškách. Telefon za 2000 Kč. To víte, hospoda, kouření, chlast, lyžování, turistika, móda, iPhone – to vše jsou mnohem dražší koníčky než čtení o Agrometeorologii, programování v Lubuntu, hraní na trumpetu či piáno, vyrábění domácích varhan, jezdění na Favoritu, bastlení elektroniky, učení na Duolingu, bádání nad starověkou astrologií, popř. okopávání zahrádky. Když mi někdo dá na výběr mezi koníčky, tak si vyberu ten levnější, pokud možno, aby nějak vedl k osobnostnímu rozvoji. To bohužel ty dražší koníčky nesplňují. Navíc téměř se blížím ke své metě: „Víc v televizi jsem, než se na ni dívám.“ A to ne tak, že bych byl v televizi víc, ale že se na ní méně dívám... :-)
Každopádně požehnaně svátky.
s úctou
jk