Šalamounův soud

(1 kr 3, 5nn)

PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2019-12-25

Pro orientaci v čase je dobré dát dětem pro začátek jednoduchou tisíciletou časovou osu:

Dětem je navíc dobré ke každému číslu říci nějaký příběh, ono se to přeci jenom lépe pamatuje. Do této osy se pak zasouvají další osobnosti: Karel toho jména čtvrtý ap. Pak se dělají podobné osy pro jednotlivá století.

Každopádně zde si povíme něco o židovském králi Šalamounovi, synovi druhého židovského krále Davida. Ten byl pověstný svou moudrostí a je pravda, že využíval psychologické metody v době, kdy to slovo ani neexistovalo, kdy ještě ani Aristoteles nenapsal svůj spis O duši (peri psyché).

Vlastní soud nad dvěma ženami

Tehdy přišly ke králi dvě ženy nevěstky a postavily se před něj. Jedna z těch žen řekla: "Prosím, můj pane, já a tato žena bydlíme v jednom domě a já jsem u ní v domě porodila. Třetího dne po mém porodu také tato žena porodila. Byly jsme spolu a v tom domě s námi nebyl nikdo cizí, v domě nebyl nikdo kromě nás dvou. Syn této ženy však v noci zemřel, neboť ho zalehla. Proto v noci vstala, a zatímco tvá otrokyně spala, vzala mého syna od mého boku, položila si ho do klína a svého mrtvého syna položila do klína mně. Ráno jsem vstala, abych svého syna nakojila, ale on byl mrtev. Když jsem si ho však zrána pozorně prohlédla, zjistila jsem, že to není můj syn, kterého jsem porodila."

Druhá žena však prohlásila: "Nikoli. Můj syn je ten živý a ten mrtvý je tvůj." Ale první trvala na svém: "Ne. Tvůj syn je ten mrtvý, a ten živý je můj." A tak se před králem hádaly.

Král řekl: "Tato tvrdí: »Ten živý je můj syn, a ten mrtvý je tvůj.« A tato tvrdí: »Ne, tvůj syn je ten mrtvý, a ten živý je můj.«"

Král proto poručil: "Podejte mi meč." Přinesli tedy před krále meč.

A král nařídil: "Rozetněte to živé dítě ve dví. Jednu polovinu dejte jedné a druhou polovinu druhé."

Tu řekla králi žena, jejíž syn byl ten živý a jíž se srdce svíralo soucitem nad jejím synem: "Prosím, můj pane, dejte to živé novorozeně jí, jen je neusmrcujte!" Ale druhá řekla: "Ať není ani moje ani tvoje. Rozetněte je!"

Tu král rozhodl: "Dejte to živé novorozeně té, která řekla: »Neusmrcujte je«; to je jeho matka."

Když se celý Izrael dozvěděl o rozsudku, který král vynesl, jala je bázeň před králem. Viděli, že je nadán Boží moudrostí k vykonávání soudu.

Co předcházelo tomu soudu?

V Gibeónu se Šalomounovi ukázal v noci ve snu Hospodin. Bůh řekl: "Žádej, co ti mám dát."

Šalomoun odvětil: "Ty jsi prokazoval velké milosrdenství svému služebníku, mému otci Davidovi, a on před tebou chodil věrně, spravedlivě a se srdcem upřímným vůči tobě. Toto velké milosrdenství jsi mu zachoval a dal jsi mu syna, který sedí na jeho trůnu, jak je tomu dnes. Hospodine, můj Bože, ty jsi nyní po mém otci Davidovi ustanovil za krále svého služebníka, ale já jsem příliš mladý, neumím vycházet a vcházet. A tvůj služebník je uprostřed tvého lidu, který jsi vyvolil, lidu tak početného, že nemůže být pro množství počítán ani sečten. Kéž bys tedy dal svému služebníku srdce vnímavé, aby mohl soudit tvůj lid a dovedl rozlišovat mezi dobrem a zlem. Neboť kdo by dokázal soudit tento tvůj lid, jemuž je tak těžko vládnout?"

Panovníku se líbilo, že Šalomoun žádal o tuto věc.

Bůh mu řekl: "Protože jsi žádal o toto a nežádal jsi pro sebe ani dlouhý věk ani jsi nežádal bohatství, ba ani jsi nežádal bezživotí svých nepřátel, ale žádal jsi pro sebe rozumnost při soudním jednání, hle, učiním podle tvých slov. Dávám ti moudré a rozumné srdce, takže nikdo tobě podobný nebyl před tebou a ani po tobě nepovstane nikdo tobě podobný. A dávám ti i to, oč jsi nežádal, bohatství i slávu, tak aby nebyl nikdo tobě podobný mezi králi po všechny tvé dny. Budeš-li chodit po mých cestách a zachovávat má nařízení a přikázání, tak jako chodil tvůj otec David, prodloužím tvé dny."

Tu se Šalomoun probudil a viděl, že to byl sen. Šel tedy do Jeruzaléma a postavil se před schránu Panovníkovy smlouvy, přinesl zápalné oběti, připravil oběti pokojné a vystrojil všem svým služebníkům hody.

Co dodat?

Král Šalamoun zde využil vhledu, že smrt vlastní dítěte považuje pravá matka za větší zlo, než když sama o to dítě příjde. Vlastní oběť je vnímána jako menší bolest než smrt dítěte. Matka své dítě vnímá jako „osobu blízkou“ - „újma, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťuje jako újmu vlastní“. Cizí žena to takto necítí.

Stejně tak se dá tento princip používat dnes: Pravý rodič, který není problem-maker, se pozná tak, že kvůli dítěti je ochoten snášet jisté nepohodlí, například občas se vidět s druhým ex-partnerem sám – probrat konfliktní otázky, nebo s dítětem i expartnerem občas zajít na nějakou společnou akci, aby děti měly pocit, že nemusí být na jedné či druhé straně. Vyznačuje se tím, že po celou dobu styku či předání dítěte nevytahuje žádné konfliktní otázky a nevypouští jedovaté poznámky. Ochotně se nahrává na diktafon a spolupracuje s OSPOD.

Jenže to by dnešní soudy musely mít jako král Šalamoun „Boží moudrost k vykonávání soudu“. Kde je jí v dnešním světě konec? Dneska mají děti naopak lidská práva, takže se třeba ještě devítileté pokakají při předání mezi rodiči, protože jsou rozetnuty ve dví mečem střídavé výchovy a konfliktních předání... To, že je to psychické týrání dětí, tedy trestný čin, soudcům stále nedošlo, stejně jako fakt, že máme techniky, jak odlišit problémového rodiče od toho, se kterým se dá spolupracovat a který dítě nepoškozuje.

Všimněte si na okraj, že bohatství a úspěch se tu chápe jako vedlejší produkt moudrosti.