PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2020-05-04
reakce na článek prof. Stanislava Sousedíka: Pojem „přirozenosti“ v současné filozofické a teologické diskusi
U savců převažuje základní pojetí druhu jako souboru všech živočichů, kteří spolu mohou mít reprodukce schopné potomstvo. Jak známo kůň a osel mají potomstvo, ale to se už dále nemnoží. Lidský druh tedy tvoří množina savců, kteří se mezi sebou mohou křížit. Takto vlastně druh tvoří jakýsi metaorganismus, který jako celek buď přežívá, nebo umírá, a kde jednotlivci jsou vlastně knihovny genů, alel, které by se mohly někdy hodit. Například já mám sklony k obezitě, což jsou vhodné geny pro přežití morových ran a válek, moje žena je zase leptosom, tedy typ čiperný a akční, vhodný do dob nadbytku.
Vaší pozornosti doporučuji bengálskou kočku (krásnou, drahou a svéhlavou, co mi sem k pracovně chodí na granule). Ta vznikla téměř zázrakem zkřížením dvou plemen, které se už prakticky křížit nemohou, které tedy už téměř nejsou plemeny, ale samostatnými druhy, a to divoké kočky bengálské a kočky egyptské.
více viz https://www.hellosandy.cz/bengalska-kocka/
Tímto hurónským počinem šlechtitelů se podařilo empiricky dokázat, že tyto dvě plemena ještě jsou součástí jednoho druhu - kočka. Ale to dlouho platit nebude, za chvíli se tyto linie už zcela oddělí a vzniknou z plemen samostatné, druhy, které už nikdo spolu nezkříží.
Z toho vyplývá, že nikdo neví, s jak vzdálenými našimi vlastními přímými předky bychom už nemohli mít děti. Bylo by to 30.000 let (Věstonická Venuše) nebo 200.000 let? Křížitelní jsme jistě jen dnes, v holocénu.
Přirozenost se tedy mění, ale tak pomalu, že pro našince to nemá smysl řešit. Například na konci poslední doby ledové lidé vybili všechny velké savce severní polokoule, a tak museli přejít na pastevectví. Z hladu zkoušeli pastýři pít mléko, na některé se usmálo genetické štěstí a nedělalo se jim zle. Měli i v dospělosti geny pro enzym štěpící mléko, laktázu. Lépe pasovali (fitovali, měli lepší fitness) do své životní niky. Ti, jejich děti a hlavně jejich geny přežívaly a žijí dodnes. Od té doby, tzn. přibližně za 10.000 let se tento gen tak na 96 % rozšířil mezi všemi severskými národy, přesněji u všech, kteří spoléhají na parazitismus na kravách, ovcích a kozách. Mezi které patřím i já, neb má káva se neobejde bez mléka. Jinými slovy v těchto zemích, tzn. i u nás, vymřelo 96 % těch, kteří daný gen nemají. Za podobně stejně dlouhou dobu se prosadil i gen na štěpení lepku (obilí). Stále chybí 4%, kteří ten gen nemají, a tedy trpí celiakií. Za 30.000 let získali Tibeťané gen na lepší zpracování kyslíku.
Tedy druh může změnit přirozenost za 10.000 a to musí hodně kvaltovat. Já jsem tu 53 let – a kolik je 10.000 let? Za posledních 2000 let se opravdu biologická přirozenost člověka nezměnila. Neměla na to čas. Prostě čas druhu (tohoto metaorganismu) plyne mnohem pomaleji než čas jedince. Pro srovnání – církev je sice jedna z nejdéle trvajících sociálních struktur, ale stále jen 2000 let. Takoví listonozi jsou tady minimálně 200.000.000 let.
Takže bez větší chyby můžeme lidskou přirozenost (alespoň co se genů týká, tzn. toho, co je při-rozené) považovat za konstantu pro sebe i pro své pravnuky. Každopádně kulturní pojetí muže a ženy se mění neustále, stejně jako role muže a ženy se zákonitě proměňuje i během trvání jednoho vztahu, ale to nemá s přirozeností moc společného.