odpovědi pro Euro
Vždy existovaly protichůdné kulty - kulty asketické, které výrazně kontrolují sex, majetek a požitky, a kulty naopak hedonistickými, které s chrámovými nevětskami fungovaly jako nevěstince. Například souboj mezi židovským kultem Jehveho a různými kulty Baala ve Starém Zákoně. Mezi těmito dvěma skony vždy existovalo modní kolísání.
Podobně asketické myšlení v Evropě byla převládající celospolečenská moda okolo 3. století. Je třeba si uvědomit, že helenistický a římský svět na přelomu letopočtu byl stejně eroticko-poživačný jako ten náš dnes, a proto trpěl stejnými nešvary jako my - rozvody, úplatky, předvádění se s cetkami, život na úkor druhých atd. Sklony k asketismu byla tedy vyvažující tendence, která měla výraznou romantickou komponentu.
Například můj patron sv. Jeroným byl na rozdíl ode mne jazykově velice nadaný - přeložil Bibli z řečtiny do latiny (ze Septuaginy do Vulgaty). Ten odjel z římského prostředí na východ hledat ty moudré a osvícené řecké poustevníky a byl prý dost zklamán, když zjistil, že jsou dost primitivní. Citát za všechny o jednom poustevníkovi: "Košili z pytloviny, kterou nosil, nikdy nepral, neboť říkal, že je zbytečné chtít čistotu po vlně z kilických koz. A košili nesvlékl, dokud se na něm sama nerozpadla na cáry."
Ano, to je přesně ten druhý, vyvažující sklon, o kterém jsem mluvil. Člověk se evolučně vyvíjí z opic a je třeba si říci, že jsme je zas o tolik nepředběhli. Naše psychika je stále hodně primitivní a trpí mnoha iluzemi, kdy chybně vyhodnocujeme životní situace. To se týká majetku, sexu, rozvodů ap. Například není dobré být chudý, ale na zabezpečení života stačí opravdu málo. Jenže jsme nastavení na shromažďování majetku a pozlátek, ale nevíme, kdy skončit, nemáme záklopku. Funkci této záklopky, která geneticky chybí, "provizorně" suplují různé ideologie a náboženství, které vedou lidi k vzdávání se mámivé touhy po přemíře majetku. Například kompenzační mechanismus představuje i přísloví, které mi kdysi řekl jeden mnich: "Odříkaného chleba největší krajíc."
Jak už jsem řekl nejen moderní doba má skon rozlišovat věci na správné a nesprávné podle toho, zda jsou příjemné či nepříjemné. Bohužel toto kritérium je nedostačivé. Lehce najdeme tisíce příkladů, kdy pro dosažení cíle musíme snášet mnoho nepříjemných stavů - od studia nezáživných předmětů na škole, přes boj s obezitou až po odolávání touze po nevěře či rozvodu. Této schopnosti optimálně fungovat v nepříjemných stavech říká psychologie frustrační tolerance. Jenže aby to člověk dokázal, tak se v tom musí jednak cvičit a dále se psychicky připravovat na to, že v životě takové situace zákonitě přijdou. Řeknu-li totéž nábožensky, pak musíme být připraveni vzít na sebe svůj kříž a následovat Ježíše. Všimněte si, jak rozdílně to zní, ale znamená to totéž.
Samozřejmě ten, kdo je schopen fungovat optimálně v nepříjemných stavech, kdy se jiní hroutí či tropí hlouposti, je v evoluční výhodě, proto světové nejúspěšnější jsou právě ta náboženství, která učí lidi fungovat v těchto nelákavých stavech.
Co já, ale budou s tím hlavně souhlasit všichni, kdo bojují s různými závislostmi - od alkoholu, gamblering až po sex. Například lidé včetně malých dětí dnes vcelku plošně trpí spánkovou deprivací. Nejsou schopni jít včas do postele, protože večer před usnutím se paradoxně cítí nejlépe a chtějí si této slastné chvíle užít. Proč ne? Ale s mírou. Především by měli dbát na to, aby se vyspali osm hodin denně, protože za nevyspání se platí výkonností a depresemi. Takže do postele musíme honit nejen děti, ale i dospělé. Denní řád i u nich je přesně to, co jim pomůže.
Abych řekl pravdu, přímo takto nedoporučil, ale doporučoval jsem klientům meditační kurzy, aby se naučili pracovat se svým prožíváním, pokud měli problémy s psychohygienou. Osobně se cítím hodně inspirovaný náboženstvím, samozřejmě nejvíce katolictvím, ale v dobách krizí mi hodně pomohli i kolegové psychologové, kteří byli inspirovaní budhismem.