k tomuto tématu též tento článek
"Společenskovědní učebnice jsou snůškou banalit, tedy toho, co se každý naučí do svých osmnácti let.” Tento výrok se připisuje biologovi O. E. Wilsonovi z Harvardu. Je mu třeba dát zapravdu v tom, že například s psychologickými fenomény se opravdu zachází nedbale jako s banalitami. Jenže to nemívá banální důsledky, ale spíš tragické. Stačí pohlédnout, jak vypadá ústavní péče o děti, ač dávno s jistotou víme, že ústavy představují pro děti škodlivé prostředí a že máme levnější a hlavně lepší řešení v profesionální pěstounské péče. Ale život opuštěných dětí je pro zákonodárce skutečnou banalitou, která je nezajímá. Stejně tak banálně se pouští ministryně Džamily Stehlíková do svých sociálních experimentů, jako je například legislativní zákaz tělesných trestů.
Velice často připomínám klientům: "Když pracujete jako programátor, je vám jasné, jak přesnost dělá řemeslo. Dvakrát měř, jednou řež. Čárka není středník a jediný překlep může znehodnotit celý dlouhý program. Jak to, že v řemesle jste pečlivý až pedantický, ale v oblasti partnerských vztahů zapomenete na všechnu přesnost řemesla a jen tak nazdařbůh střílíte od oka?" Chyby v humanitní oblasti se vymstí stejně jako chyby v řemesle, ba dokonce za rozchody či špatnou výchovu zaplatíme mnohonásobně více než za chyby v řemesle, ale ty chyby se holt projeví až za dlouhý čas. Třeba až budeme v domově důchodců. Když student nepřesně pochopí definici z humanitní vědy, není tak vidět na první pohled, jako když vám podlahář zfušuje parkety. Fušařina je to však stejná. Za fušařinu humanitních odborníků však zaplatíme třeba tím, že nám nejsou schopni poradit, když nám na jejich radách visí úspěch výchovy či rodinného života.
Ministryně Stehlíková teď hodlá rozpoutat kampaň proti fyzickému trestání dětí. Inu, proč ne? Každý rozumný člověk je proti tomu, aby se děti bily do hlavy, nebo za to, aby se tělesnými tresty šetřilo. Jenže pozor ministryně bere tuto kampaň jen jako předehru ke své hlavní opeře - zákonu, který by definitivně zakázal tělesné tresty. A zde vzniká chyba. Zde se začíná s psychickými jevy zacházet ležérně.
Říká se řidičům: Nejezděte stylem brzda - plyn. Dobrý řidič se pozná podle toho, že jeho jízda je plynulá bez divokého zrychlování a ještě zběsilejšího brždění. Totéž můžeme připomínat i rodičům: Nefunguje výchova stylem pochvala - trest, cukr - bič. Většinu zásad a pravidel chování od nás děti nasají nenápadnou nápodobou. Dobrý řidič používá brzdu mnohem méně než špatný řidič či začátečník, a přesto jezdí bezpečně a vcelku rychle. Stejně tak dobrý vychovatel se téměř obejde bez tělesných trestů a přesto může být při své výchově hodně úspěšný.
Ano, dobrý řidič využívá brzdu minimálně, ale přesto se nenajde ministr, který deklaratorním zákonem nakázal z aut odmontovat brzdy. Naproti tomu v oblasti výchovy jsme ochotni se nechat zviklat, zda by takový hokuspokus nemohl čirou náhodou vést k cíli. Bohužel je to stejný nesmysl jako u řidičů. Když rodičům de jure odmontujeme záchrannou brzdu tělesných trestů, tak z nich rozhodně nevychováme lepší vychovatele. Když sebereme brzdu, přibude jen bouraček. Když zakážeme tělesné tresty, nezkvalitní se úroveň výchovy. Jen rozmnožíme počet výchovných karambolů, rezignaci na výchovu. Rodiče se budou zbavovat dětí tím, že je co nejdříve strčí do internátu, ať si tam s nimi poradí "odborníci". Zkrátka objeví se jen (ne)výchova samospádem nebo porušování tohoto zákona.
Hlavní zlo navrhovaného zákona spočívá v tom, že proklamuje něco, co není pravda. Tělesný trest není svou povahou nic horší než psychický. Tělesná bolest není horší než psychická. Naopak. Většina psychických prostředků - jako jsou domácí vězení (sensorická deprivace), vyčítání (egodevalvace), zvětšování psychické vzdálenosti, mlčení (separační úzkostná reakce) - jsou prostředky mnohem drastičtější. Mysl dětí devastují mnohem více než pouhá tělesná bolest výprasku, která rychle nastupuje a rychle odeznívá.
To platí nejen pro děti, ale i pro dospělé. Například pouliční krádeže by veřejný pranýř řešil mnohem účinněji, než naše nápravná zařízení, která používají zdánlivě "humánnější" odnětí svobody. Ty naopak fungují spíš jako vysoká škola kriminality než cokoli jiného.
Ministryni Stehlíkové je třeba vytknout, že se zákony zachází jako s banalitami: "Je jedno, když občas porušíte můj zákon." Jsou ale zákony opravdu banalitami, které je třeba porušovat a které dodržuje jen hlupák? Ano, podobně ignorují předpisy a zákony i naši (ex)premiéři. Bohužel ani Parlament na tom není lépe. Schvaluje takové nesmysly jako, že Beneš se zasloužil o stát. (I když každý Čech ví, že pokud se někdo zasloužil o stát, tak Cimrman a toho žádný zákon neglorifikuje.)
Avšak pamatujme - jestliže si uděláme ze společenských věd snůšku banalit a z legislativy nám politici udělají snůšku blábolů, tak nám budou vládnout bláboly pomocí banalit.
Existuje tzv. substituční metoda vykladu mýtů. Je vcelku primitivní. Vezme se mýtus a slova se nahradí synonymy z našeho života, aby mýtus získal nový nečekaný smysl. Tuto metodu například využívá Ježíš při výkladu svých podobenství. Když dovolíte, ukáži Vám, jak se pomocí substituční metody dělá z nevinné písně angažovaný politický protestsong. Za výchozí mýtický text nám poslouží píseň Jiřího Suchého: Škrhola:
V pimprlové komedii stalo se, že usedla vosa králi na nose. Král se naštval a bouchl rukou do stolu: "Zavolejte na tu vosu Škrholu!" Škrhola si řekl, že vosu prožene, mohutně se sukovicou ožene. A jak ta vosa sedí králi na nose v tom bum a v té chvíli je po vose. Dovolte abychom k tomu dodali, že v té chvíli je po vose i po králi. Radím Vám, vůbec Vás však nenutím, malé věci řešte ruky mávnutím. Nedopadnete tak jako Škrhola nebudou vás považovat za císaře pána a jeho rodinu...
Tak řekněme s přivřenýma očima, že král je Topolánek. Vosou jsou trapní úředníci z EU, co prudí s lidskými právy. Škrhola je ministryně pro lidská práva Džamila Stehlíková, která jim má zatnout eurotipec. Sukovica je deklaratorní zákon zákaz tělesných trestů. Pimprlová komedie, to není třeba ani překládat. To víme všichni, co to je.
Naše pimprlová komedie je každopádně ve stádiu, že s vypětím všech sil se nám podařilo zpacifikovat Škrholu, aby nám s tou svou sukovicí neudělal z legislativy kůlničku na dříví. I když přiznejme si na rovinu, že na naší legislativě už těžko co zkazit. Stačí si připomenout PNP - pecky našeho Parlamentu: "Eduard Beneš se zasloužil o stát." Každopádně dnes si Škrhola nasadil kuklu proti blanokřídlému hmyzu a hodlá vyčadit vosy pro změnu dýmovnicí. Zatím jen výhružně blafá, ale občane pozor! I pro dýmovnici najdeme lehce významový ekvivalent. Paní ministryně byla totiž pověřená radou vlády, aby připravila kampaň za narovnání našich nemocných hlav, které zdá se netouží po ničem jiném, než bušit vlastní děti do hlavy.
Škrhola však dokázal v naší c.k. pimprlové komedii napáchat takový chaos, že za mnou lidi hodí a říkají: "Představ si, že ona chce udělat kampaň, že se děti nemají bít do hlavy." Na to se nedá říci než jediné: "To přeci nechce nikdo. To se říkalo i za našeho mládí, že se děti nemají bít po hlavě."
Bohužel od jisté doby se na Škrholu hledí prizmatem: "Je třeba znegovat každý jeho výrok, protože je to nebezpečný šílenec a cokoli řekne, je nebezpečný blábol a nesmysl." To není pravda a já to paní ministryni osobně řekl. Když bude bojovat, aby se méně trestalo, já budu jen pro. Říká se řidičům: Nejezděte stylem brzda - plyn. Totéž je ale třeba připomínat i rodičům: Nefunguje výchova stylem pochvala - trest, cukr - bič. Většinu zásad a pravidel chování od nás děti nasají nenápadnou nápodobou.
Dobrý řidič používá brzdu mnohem méně než špatný řidič či začátečník a přesto jezdí bezpečně a vcelku rychle. Stejně tak dobrý vychovatel se téměř obejde bez tělesných trestů a přesto může být při své výchově hodně úspěšný. Ano, dobrý řidič využívá brzdu minimálně, ale přesto se nenajde Škrhola, který by požadoval deklaratorní zákon zakazující používání brzdy. Naproti tomu v oblasti výchovy jsme ochotni se nechat zviklat, zda by takové sociální inženýrství nemohlo čirou náhodou vést k cíli: Když rodičům de jure odmontujeme záchrannou brzdu tělesných trestů, tak z nich postupně vychováme lepší vychovatele.