Propad zájmu od adopci dětí od věku 6 let
Stránky o NRP, náhradní rodinné péči
Česká televize: 90' ČT24 Manželství pro všechny 2024-02-28
Poznámka k přepisům: Tyto debaty jsou vždy velmi živé a rychlé. Mluva je plná přeřeků, nedokončených vět i myšlenek. Není to článek, kde jsou myšlenky učesané a úhledně vyskládané. Zde je to jen kvůli tomu, že chci ukázat, že jsem nikoho neurážel. Mé stejné názory jsou přehledněji prezentovány v mých článcích na toto téma.
Redaktorka: Zdravím vás, pěkný večer.
Jeroným Klimeš: Dobrý den.
R: Pojďme zůstat u těch dětí. My jsme to slyšeli v té politické debatě. Je to velký argument odpůrců stejnopohlavních sňatků. Má nějaký vliv na dítě, jestli ho vychovává žena a muž nebo dvě ženy nebo dva muži?
JK: Prosím vás, vždycky, když máme nějaké prostředí, které je charakteristické, když máme někde umístit dítě, tak je vždycky lépe umisťovat to dítě do prostředí, kde bude vyrůstat, [v dospělosti žít]. To znamená, že když máme vietnamskou rodinu a máme adoptovat vietnamské dítě, tak dáváme přednost vietnamským rodinám. Když máme romské dítě, hledáme romské osvojitele a stejně tak i tady. Když máme dítě, které vstoupí do normální společnosti, tak to dítě s největší pravděpodobností, vlastně jedna ku 50, bude heterosexuální, takže by bylo vždycky lepší, aby vyrůstalo v té rodině a odpozorovalo ty vzorce chování, které jsou typické pro to chování, které bude potřebovat pro svůj další život. Takže osobně jsem názoru, že by se měly při těch adopcích spíš ty děti dávat do heterosexuálních párů, protože to dítě zřejmě bude heterosexuální a tam taky bude žít.
R: Ale když dáme na jednu stranu ústavní péči a na druhou stranu rodinu, milující rodinu, kde jsou ale dvě ženy nebo dva muži, tak nevyhrává ta duhová rodina?
JK: No, ona ta duhová rodina nemá zájem o ty děti, které jsou právně volné. Ono totiž právně volných dětí, které můžou jít do adopce, je hrozně málo a těch malých...
Propad zájmu od adopci dětí od věku 6 let
Stránky o NRP, náhradní rodinné péči
R: Hrozně málo znamená kolik?
JK: No, že máme naprostý převis, mnohonásobný převis žadatelů, lidí, který chtějí to dítě nad těma dětmi, které jsou právně volné. To znamená, většinou lidi chtějí malé dítě modrooké, zdravé, bezproblémové. No a těch je málo a samozřejmě máme poměrně hodně dětí od šesti let. Dále o děti v ústavech ztrácí zájem jak náhradní rodiče, tak biologický rodiče a od 12 let nahoru prakticky nejde dítě adoptovat, protože vám pošlou domů puberťáka, který vás už nevnímá jako rodiče. To znamená, že malé děti jsou beznadějně rozebrané a o ty starší děti mezi šesti a 12 lety nemá prakticky nikdo zájem - ani homosexuálové, ani heterosexuálové, prakticky nikdo. Takže dojde ke střetu zájmů, že když máte dvouleté batole a máte tady, já nevím, 30 heterosexuálních párů a na to máte jeden homosexuální pár.
R: No a mělo by to vůbec hrát roli?
JK: Já myslím, že ano. Budete je vychovávat v prostředí, kde panujou jiné zvyklosti.
R: Jiné zvyklosti? Co si [mohu pod tím představit]?
JK: Můžu být impertinentní? Trošku...
R: Povídejte.
JK: "Kolik jste měla sexuálních partnerů?
R: Tak to...
JK: Ano, bylo to inpertinentní, ale představte si a všichni posluchači a diváci ať si [také] představí, kolik měli sexuálních partnerů. Průměrný homosexuál, muž má mezi 100–500. Je mi jasné, že tam, do tohoto čísla jste se nikdy nedostala.
R: To jsou relevantní čísla?
JK: To jsou relevantní čísla. Vycházející ze studií. Každej třetí homosexuál má 1000 pohlavních styků za život.
R: A to...
JK: Sexuologické výzkumy. To vám řekne každý sexuolog. To oni vědí. To vám můžu dát i zdroje, poslat, to není problém. Takže tam jsou jako trošku jiný zvyky. Zatímco takhle promiskuitních heterosexuálních mužů máme asi tak 5 %, tak naopak mezi homosex...
Studie o počtu homosexuálních parterů za rok
Bell, Weinberg (1978): Homosexualities a study of diversity among men and women (celé)
R: Tady máme ale tzv. tradiční rodiny, kde je muž a žena, ale prostě to tam nefunguje. Velkým problémem České republiky je domácí násilí a podobné věci.
JK: To tady bude stejný.
R: Jo?
JK: Já třeba dělám střídavou výchovu. Jakmile budou mít společné dítě, budu tady mít automaticky rozvodovost těchto homosexuálních párů a střídavou výchovu mezi dvěma homosexuálními páry. Tím si nijak nepomůžeme. Navíc homosexuálové mají mnohem kratší trvanlivost vztahů, a to jako výrazně. To znamená...
R: Opět podložená data?
JK: To se všechno ví.
R: Zas na druhou stranu, každé druhé dítě se v Česku narodí mimo manželství.
JK: Ano. To je přesně zajímavý, že heterosexuálové ztrácí zájem o manželství a homosexuálové získávají. Je to opravdu překvapivé, ale ono se to i u těch homosexuálů týká naprosto marginálního počtu lidí. Třeba u toho registrovaného partnerství, jestliže homosexuálů je kolem těch 2 % reálně v populaci, tak z těch 2 % další jenom 2 % mají zájem o to [registrované partnerství].
R: No, ale to tady bylo přece řečeno, oni do toho nevstupují, protože prostě tam nemají skoro žádná práva, že je to spíš taková symbolika, tak ve chvíli, kdy jim narovnáme práva, budou mít stejná práva, jako mám já a můj manžel, tak přece nemůžeme odhadovat, jaký bude ten zájem.
JK: No, tak jako jo, bude [to číslo] třeba větší, ale nebude to desetinásobně. Víte, oni jsou skupiny lidí, které si hrozně váží manželství a chtějí ho mít a ty si vždycky vytvořily vlastní manželství. Třeba katolická církev má svůj vlastní druh manželství, Třeba církev si vyrábí vlastní manželství. Vždyť homosexuálové je už mohli mít dávno taky.
R: Dobře, ale z pohledu státu by nebylo rovnocenné.
JK: Ještě za mého dětství se člověk mohl vzít v kostele, ale stát to neuznával. Ta manželství byla oddělená, byly to dva oddělený druhy manželství a pak se teda stát domluvil s církvemi, že jim to bude uznávat.
R: Pojďme se vrátit k dětem. Když vyrůstá dítě v duhové rodině, tak podle vás nezíská ty vzorce? Pokud heterosexuální orientace, tak nebude mít ty správné vzorce do svého života?
JK: Záleží vždycky, když je nějaká patologie, že to vám přebije všechno ostatní. Takže když bude třeba v rodině schizofrenik, tak samozřejmě schizofrenie vám rozbije všechno ostatní. Když máte paranoidního psychopata, tak je úplně jedno, jestli ten jeden je homosexuál nebo heterosexuál. Tady se to totiž srovnává za předpokladu, že ty dvě rodiny jsou úplně srovnatelný, tak tenhle předpoklad říká, že tam nebude velký rozdíl.
R: Ale pokud si toho budou homosexuální páry vědomy, mohou s tím přece pracovat, mohou s tím, tomu dítěti vysvětlovat, přece, že je to třeba menšina, že když on má dva tatínky, tak ve většinové společnosti to tak není, ale že důležité je, že je to milující rodina, to nestačí?
JK: Když si ty homosexuálové porodí dítě, jenom jeden z nich a ten druhý ho adoptuje, tak nikdo asi nebude proti tomu nějak nic moc namítat. Tady se bavíme... Já jsem dělal v oddělení náhradní rodinné péče. Tam chodili různý lidé a často bohužel i úchylní. Jakmile děláte v rámci ústavní péče, adopcí a hostitelství, tak právě do těchhle skupin se hrozně táhnou různý úchylní lidi, který si chtějí brát děti na víkend atd.
Třeba moje kolegyně takhle odhalila asi pět nějakých divných pedofilů, kteří se tam hlásili, že chtějí si brát děti na víkendy. Ti jí přišly divný, tak je poslala k Brichcínovi na sexuologii a ten je posílal zpátky s verdiktem: „Ti jsou úplně jasní.“ Takže se třeba kolegyni podařilo takhle odchytat asi pět chlapů, kteří jedno jaro se tam všichni hlásili.
R: To jsme teď odbočili od našeho tématu.
JK: Odbočili a neodbočili, protože tihle lidi nám jdou do náhradní rodinné péče. Já, když tam sedím jako psycholog a vstoupí tam nějaký pár, tak já mám hrozně těžkou úlohu. Stejně jako u zbrojních průkazů. Teď jsme měli filozofickou fakultu. Jak odlišit ty relativně normální lidi, kde by to asi nebyl žádný velký problém bez ohledu, jestli jsou homosexuální nebo heterosexuální od těch různě úchylných lidí, ale nejenom homosexuálů, ale opravdu obecně - všech problémových lidí.
R: Teď dáváte do jedné roviny, ale homosexuály a úchyly, teď jste to řekl. V jedné [větě].
JK: On totiž je problém, že když máme třeba zneužití dítěte, tak mezi pedofily je mnohonásobně víc homosexuálů než odpovídá [poměru mezi homosexuály a heterosexuály v obecné populaci - nedokončená myšlenka].
R: Naše debata se už dostala zase někam jinam, bohužel nás tlačí čas, můžeme to probrat podrobněji. Jeroným Klimeš byl hostem devadesátky. Děkuji.
