Testovač obvodů podle Josefa Nováka
PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2024-08-06
PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2024-08-06
V dalším díle seriálu „Do smrti budu rozumět lépe kolotočům než tranzistorům“ přináším pár poznámek k testeru Josefa Nováka.
Testovací bzučák je běžnou součástí multimetrů
Testuje se s ním třeba kabel od vysavače. Propojíte přes tester začátek a konec vysavače a on začne pískat a vy máte radost, že nemusíte hledat přerušený drát. Nebo naopak dnes jsem montoval svítidlo na záchod. Otestoval jsem dva dráty, co měly jít do žárovky, a ony pískaly. To jsem naopak radost neměl pražádnou a už jsem běžel pro elektrikářkou pásku, abych je odizoloval. Stejně tak ho využijete, když potřebujete testovat dráty v autě.
Takže bzučák je jeden z nejpoužívanějších testovací nástrojů, co se týká elektriky. Tento, co jsem si dnes vytvořil podle Josefova návodu, šel do garáže. Mně to nevadilo - budu ho mít alespoň po ruce, a nemusím pořád běhat na půdu pro multimetr.
Kdo je Josef Novák?
Hodně štěstí, zdraví!
Josef Novák byl profesionální školitel vysílání pomocí morseovky, dnes už v důchodu a nedávno oslavil 90 let. Možná si říkáte: „To je toho, to já mohu taky.“ Ano, já taky mohu oslavit 90 let. Proč ne? Klidně i 2000 let mohu oslavit. Proto je třeba dodat, že Josef oslavil svých 90 let.
Josefa znám i osobně a měl jsem tu čest s ním strávit odpoledne velmi plodným povídáním, které mi ujasnilo mnoho otázek ohledně bastlení. O některé z těchto poznatků se s Vámi zde podělím.
Josef má svůj tester vychytaný a vylepšený o své znalosti elektroniky. Multimetry totiž většinou s člověkem komunikují zrakovým kanálem (odezíráme displej). Ale Josef umí své součástky nejen odečítat, ale i odposlouchávat. Inu radista se nezapře. Podle toho, jak se změní pískaní jeho testeru, pozná, v jaké kondici ta součástka je, aniž byste mu o ní museli říkat nějaká čísla.
Tak například máte svitkový kondenzátor. Ten má na sobě napsáno 22nF. Můžeme tomu věřit? Vždyť noviny i kondenzátor snesou vše. Co udělá takový kondenzátor, když ho připojíte na Josefův tester? Když je vadný, zkratovaný, začne souvisle pískat. Když je funkční, tak ve sluchátku cvakne a nic. Tak obrátíte polaritu a ono to znova jen cvakne. Když ani necvaká, tak to asi není kondenzátor. To si můžete vyzkoušet na zmíněných novinách. Ty taky ani necvaknou. Naopak elektrolytické kondenzátory tak dojemně kňourají, že by jim člověk dal pětikorunu. To si už musíte vyzkoušet sami.
Takto Josef umí odečíst kde co, včetně nálady své ženy (na obr. vlevo). Něco z toho je popsáno v úvodu jeho návodu na tento tester, viz následující odkaz.
Výroba testeru
Krásná ukázka pečlivé řemeslné výroby tohoto testeru včetně ukázkové krabičky (Jen na okraj podotýkám, že ten tajemný JK, co to video vyrobil, nejsem já, ani moje dcera, ani Ježíš Kristus, ale nějaký úplně jiný JK.)
Hned v úvodu se dočtete, že je to návod pro děti. Nemusíte se proto bát, že byste to nezvládli. Pokud přesto nějaké obavy přetrvávají, snad je rozptýlí Josefovy rady a těchto pár poznámek.
Součástky - tranzistory
Použil jsem párové tranzistory BC337 (NPN) a BC327 (PNP), které jsou běžné, mají přibližně stejné parametry. Hlavně zesílení proudu h(21E) mají okolo 200. Toto zesílení je poměr emitorového ku bázovému proudu, viz níže odstavec Tranzistor jako páková baterie. Hodnota 100 bývala běžná, ale dnes jsou běžně hodnoty mnohem vyšší. Dají se běžně vykuchat ze starších desek. Já jsem je koupil, neb jsem doufal, že koupené od jedné firmy budou mít víc podobné parametry (asi to byly zbytečné obavy). Vydrží do jednoho ampéru, ale tak moc je týrat nebudeme.
Oba tranzistory mají pouzdro TO92. Když kupujete tranzistory přes Internet, tak vždy kupujte montáž THT, to znamená, že tranzistor bude mít nožičky hezké, dlouhé, asi jako mají sloni od Salvatora Daliho.
Najděte 7 rozdílů. Sloni Salvadora Daliho a slušivé pouzdro TO92
Ano. Sloni mají nožičky čtyři. Každopádně na první pohled je vidět, kdo od koho kopíroval.
THT - Through-Hole Technology. Do tištěného spoje se vyvrtají díry a těmi se tyto nožičky prostrkávají.
SMT - Surface-Mount Technology - montáž bez hezkých nožiček, jen přilepeno k povrchu.
Součástky - elektroakustický měnič neboli telefonní vložka do sluchátka
Sluchátko jsem vzal staré telefonní sluchátko, pomocí kterého jsme si jako děti telefonovaly se sousedkou. Bylo to jednoduché:
moje sluchátko - dvojlinka z okna do okna (15 m) - její sluchátko
Jeden poslouchal k jednomu sluchátku a druhá mluvila do druhého sluchátka a naopak. Protože sluchátka obsahují cívky a magnet, tak vytvářejí při mluvení proud. Takže jsme nepotřebovali ani zesilovač. To, co tady píši, je svatá pravda. Sousedka dosvědčí a, jak vidíte na obrázku, máme na to i kulaté razítko od Kondík.cz.
Toto sluchátko samo o sobě obsahuje potřebnou cívku pro obvod testeru. Nic se nemusí motat.
Baterie
Mám chronický nedostatek držáků na baterie, takže kde není třeba často měnit baterky, tak si vypomáhám touto, ne zrovna doporučitelnou praxí. Prostě baterie k sobě sletuji.
Sletované baterie
Baterie nemají rády teplo, takže se to musí dělat umně a rychle podle tohoto návodu:
A) Koupíte si letovací pastu Razant či jiný driák.
Tavidlo RAZANT je driák, ale jde s ním připájet skoro cokoli k čemukoli.
B) Předpřipravíte si baterie. Na špičku baterie kápnete malinkou kapičku Razantu - ne větší než toto „o“.
C) Na špičku páječky dáte stejné množství cínu a pořádně ho rozpálíte ve vzduchu.
D) Rozpálený cín přiložíte na baterii, kde máte kapku Razantu. Mírně kroužíte hrotem páječky a do pár sekund by se měl cín přilepit.
E) Okamžitě páječku oddálíte a na horké místo foukáte, aby se to co nejrychleji zchladilo.
F) Takto nanesete cín na všechny čtyři konce obou baterií.
G) Předpřipravíte si dráty. Ze zbytků přepáleného tvrdého drátu z páječky (1,5 mm2 měď) si připravím drát o něco delší, než je šíře baterie, viz foto výše. Tvrdý drát drží tvar, ale nutný není. Nutné je, aby byl z obou konců pocínovaný. Stejně tak pocínuji konce obou přívodních drátů.
H) Spájení. Cílem je, aby se baterky co nejméně ohřály. Tedy nejlépe prohřát dráty a pak připravený cín na baterii, přiložit a rychle pryč s páječkou.
Trochu to připomíná starou lékařskou praxi, kdy ještě nebyla anestezie a končetiny musely člověku amputovat rychle, do pár sekund, jinak pacient neumřel na operaci, ale na intenzivní šok, který vznikal z pohledu, jak mu uřezávají ruku. Uf. To si přečtete tady: http://vinar.klimes.us. Tedy na tyto nebožáky ze 17. století myslete, když budete přiletovávat konce drátů k baterce.
Vypínač - udělátko
Co platí o držácích baterií, platí v neztenčené míře o vypínačích. Vypínačů je stejný nedostatek jako poctivosti v politice. Proto i zde mám toto provizorní udělátko ze zvonkového drátu.
Na konci zvonkového drátu udělám malé očko zvíci písmena „o“.
To očko zaletuji kapkou cínu. Pak udělám háček na druhém drátu, který do očka jen zaháknu. Kdy potřebuji, aby to bylo trvanlivější, tak háček zakroutím. Opět, pokud je třeba profi či trvalé řešení, tak jdu hledat, z čeho by se dal vykuchat vypínač.
Páječka
Když jsme u těch udělátek. Osvědčila se mi tato úprava držáku letovacího drátu. Ten beru ze zbytků instalačních kabelů na světla - ty mívají průměr 1,5 mm2. Aby s tím bylo méně patlání, tak jsme se synem vzali starou elektrikářkou čokoládu. Vykuchali jsme z ní ta želízka, co drží drát, a přiletovali je ne cínem, ale mosazí k páječce. Určitě budete mít mezi svými známými někoho, kdo má letovací soupravu na mosaz. Tam pozor - jako tavidlo se používá borax.
K páječce jsou zespoda mosazí přiletované dvě svorky od větší elektrikářské čokolády.
Výhoda tohoto uspořádání - velice lehce se to mění. Vyšroubovat to stačí rukou - netřeba šroubovák. Jinak starý šroubek je stále funkční, leč pochopitelně nepoužívaný. Jen na okraj ta neforemná ploutev je kousek slídy, co izoluje oba konce páječky od sebe. Zbytečnost samozřejmě, mohla by být menší.
Ostatní součástky
Potenciometry jsem koupil 50k ohmů na plochou montáž, protože tranzistory mají velké zesílení.
Kondenzátor 22nF byl pořízen stylem „co dům dal“. Stejně tak odpory byly recyklované.
Tištěný spoj
Tady mě Josef velmi inspiroval svými zásadami pro začátečníky:
A) Tištěný spoj musí být velký, jak Josef říká: „vzdušný jako vaše zámky“. Podobně i chirurgové říkají: „Díra do břicha musí být tak velká, aby tam chirurg mohl pohodlně strčit ruku, popř. i dvě.“ Tady taky, tišťák má být hezky prostorný a rozprostraněný, abyste se po něm pohodlně prošli v závěsu s páječkou jako pan táta po rynku a dobře viděli na všechny součástky.
B) Na tišťák pájíme ze strany mědi, stejně jako u montáže SMT (surface-mount technology). Tedy žádné díry, žádné vrtání. Hezky na placky cínu. Když něco připájíte špatně, mnohem lépe se to oddělává a navíc na to dobře vidíte - nemáte měď z druhé strany Cuprexitu.
C) Nožičky moc nezkracujeme, spíš je jen dole ohneme (1 mm), aby lépe seděly na desce. Navíc když je odpájíme, dají se použít i jinde. To, že koukají do prostoru - proč ne? Přejme jim to! Jsou v bezpečné krabičce - viz níže.
D) Tištěný spoj děláme metodou dělících čar Ten si můžete udělat doma na koleně za 5 minut. Stačí na to Cuprexitová deska, pilka na železo či nějaké jiné škrabátko. Já například mám malou ruční frézku, ale to rozmařilý luxus.
I zde jsem prostě vytiskl Josefův návod, překreslil nesmazatelnou fixou na měď a červené čáry prořízl frézkou, přeměřil bzučákem. Vždy se musíte přesvědčit, zda obrázek je 1:1 s očekávanou velikostí. Zde to je 9 červených čárek. Co může být jednoduššího?
Samozřejmě jde to jen u jednoduchých zapojení. Ale právě proto je to výhodné pro začátečníky.
F) Kdy nepájivé pole a kdy dělící čáry? Nepájivé pole má své kouzlo, ale i pár nevýhod. Nepájivé pole má hlavní výhodu při vývoji zařízení a jeho testování. Přehazujete si součástky - pích, pích a je odpor úplně jinde. Je to reálné zapojení, ne přibližný simulátor. Ale nedají se do něho moc strkat použité součásky a stačí drcnout, všechno vám to vypadne a můžete začít skládat znova.
Tedy na testování použijte nepájivé pole, ale na funkční výrobek už dělící čáry a letování.
G) Tišťák s vysokými součástkami uskladníte do kusu té největší elektrikářské lišty, co je k mání, např. lišta na kabely 60x40 bílá/černá. Ta, co vyhazují při rekonstrukcích domů, je naprosto dostatečná.
Tato lišta se dobře skladuje, dobře se do ní vrtají dírky na zdířky, dokonale chrání součástky a oproti profi krabičkám je neskutečně levná. Samozřejmě, když je to výrobek, který hodláte používat pravidelně, tak si hold musíte dát práci s „profi“ krabičkou. Krabička dá víc práce než ta elektrika do ní. To je bohužel dávná zkušenost elektrikářů.
Tato lišta je také důvod, proč vzdušné tišťáky můžete s klidem dělat na její šíři - prostě pod 6 cm nemá cenu jít.
Uznejte sami, že tyto rady pro začátečníka, jako jsem já, jsou jistě nad zlato, byť ne nad cín.
Jak navrhnout tištěný spoj metodou dělících čar?
Tak tady mi Josef moc nepomohl. Má jedinou radu - tužka, guma, papír a hodně času. To je dost zapeklitá práce. Proto já na to jdu přes KiCAD, ale ten na to tištěný spoj metodou dělících čar není moc stavěný. Bohužel nic lepšího neznám.
A) Překreslím do něj zapojení.
B) Nastavím dvojnásobné velikosti součástek.
C) Přenesu zapojení tišták tak, aby tam šly dobře vyškrabat dělící čáry. KiCAD neustále propojuje nožičky jednotlivých součástek čarou, takže víme, co k čemu patří.
D) Plochy vyznačím jako oblasti.
E) Vyexportuji, vytisknu, překreslím na Cuprexit.
F) Vyfrézuji drážky ruční frézou či pilkou na železo.
Výsledné zapojení
Osazená deska
Tester vnitřnosti
S oživováním nemám žádné zkušenosti, protože to fungovalo na první zapojení. Prostě jsem dal potenciometry napůl, připojil jsem baterie a už to pískalo. Nebylo co řešit.
Celé i s baterií jsem vložil do krabičky od nějakého krému na ruce, nebo co to bylo. Baterii jsem odizoloval od vlastního zařízení vytištěným Josefovo návodem - když to přestane fungovat budu mít tento návod hned po ruce.
Otvor do víčka jsem vykroužil páječkou na terase se slovy: "Nezapomněl jsi, Erlane, dnes poděkovat Hospodinu za termoplasty?" Sice to dost smrdí, ale je to rychlé, vcelku úhledné.
Celkový pohled na tester
Schéma a simulace
Josefovo zapojení si prohlédněte v návodu. Přiznám se, že když jsem se na to podíval poprvé, tak jsem viděl jen změť čar. Dalo mi dost práce se v tom zorientovat. Většinou jdu na to takto:
A) dané schéma si překreslím do simulátoru
B) přeskupím jej tak, aby bylo názornější. Abych nějaké schéma pochopil, musím si ho překreslit tak, aby proud tekl shora dolu asi jako voda teče okapem ze střechy dolu. To Josef nepotřebuje, já ano.
C) pozměním hodnoty součástek, aby běželo pomaleji a simulátor byl schopen vykreslit grafy.
A pak nastane to dlouhé období, kdy dumám: dumy dumy dumiky...
Josefův symetrický layout a mé překreslení
Topologicky vzato jsou ta schémata identická, ale v mém teče proud hezky shora dolu - z horního okapu dolu do kanálu. Já mám navíc zjednodušené potenciometry na odpory.
Teď ale koukám, že jsem překreslil nepřesně kondenzátor, který je mezi kolektory a ne mezi bázemi tranzistorů, kde by navyšoval nestabilitu tohoto obvodu. Pokud totiž chcete obvod citově stabilní, dáte kondenzátor paralelně k cívce/sluchátku. Pokud chcete obvod neuroticky nestabilní, jako je sousedovic ratlík, tak kondenzátorem propojíte báze.
Vyberte si kondenzátor podle vašich preferencí!
Na grafech Cívka, resp. Kondenzátor je znázorněn průběh napětí a proudu na cívce, resp. kondenzátoru ve dvou obdobích. Na stejných grafech zkratka C1 značí období, kdy byl pomocí vypínačů zapojen jen kondenzátor C1 a C2 byl vypnut. Zkratka C2 znamená opak. Na schématu je zachyceno období C1.
Na první pohled vidíme, že jak na cívce, tak na kondenzátoru je dost potrhlý průběh, když je zapojen kondenzátor C2. Průběh při zapojení kondenzátoru C1 je až učebnicový.
Jaké zapojení je správné? Záleží, co potřebujete. Například v televizi, v reality show se za účastníky vybírají adepti podobní zapojení s kondenzátorem C2, aby se diváci nenudili. Když ale potřebujete řídit jadernou elektrárnu, dáte přednost kondenzátoru C1 - vaše soukromá jaderná elektrárna pak má ladný sinusový průběh. Ne jako v Černobylu...
Muži se liší v tom, jak moc mají v oblibě neurotické partnerky. Někdo chce ženu potrhlou, aby se s ní nenudil. Jiný očekává od ženy klid a pohodu. Nedokážu říci, jak tato partnerská preference, bude statisticky svázaná s mužskou volbou kondenzátoru přes báze (C2) nebo přes kolektory (C1). Každopádně Josef dává přednost neurotickému kondenzátoru přes báze, protože ten má více všelijakých parazitních frekvencí, ze kterých je Josef schopen diagnosticky odečíst kvality testovaných součástek. Já ale dám v dalším výkladu přednost ukázněnému kondenzátoru přes kolektory (C1), neb na něm můžeme názorněji pochopit fungování tohoto testeru.
Tranzistor jako páková baterie
Z předchozích dílů tohoto seriálu víme, že tranzistor není nic jiného než páková baterie pro elektrony. Tou pákou je tady odpor, který přivádí proud na bázi.
Tranzistor NPN je jako páková baterie, když pomyslně točíme pákou na bázi od plus k minus, tak se nám postupně uzavírá tok. U tranzistoru PNP je ta páka naopak - od minus k plus. Na obrázku též vidíme co se rozumí zesilovacím koeficientem h(21E) o kterém jsme mluvili na začátku - zde je to 100×.
Tranzistory jsou dvojího druhu PNP a PNP podle toho, kam směřuje šipka - emitor. Ten je nejsilnější, protože jím vždy teče největší proud. Platí totiž pravidlo, že aby tranzistor vedl proud, musí se na něj ty dva slabší konektory domluvit a spojit, aby toho „silného emitora“ přemohly.
Tak a teď je třeba, abyste zapojili veškerou svou fantazii. V zapojení Josefova testeru si umažte cívku i kondenzátor a celý LC obvod nahraďte drátem. Pak zkuste v tom zbytku uvidět některé z těchto zapojení:
Otevření či zavření tranzistoru
V hotelu ve sprše občas nevíme, na jakou stranu máme otočit pákou baterie, aby nám tekla teplá či studená voda. Prostě záleží, jestli tu baterii zapojoval Pat nebo Mat. I u tranzistorů musíme chvíli přemýšlet, kam otočit drát od báze, aby byl tranzistor otevřený či naopak zavřený. Tranzistory máme dvojího typu, nepřekvapí, že každý to mají každý jinak.
To je případ i Josefova testeru. Jedná se o dva tranzistory, které jsou zapojené tak, aby byly oba otevřené, tzn. oba mají přes přiměřený odpor spojenou bázi s kolektorem. Tyto okruhy je třeba vidět ve schématu výše:
Schéma obsahuje dva otevřené tranzistory
Jsou to schémata dvou otevřených tranzistorů, které jsou pláclé přes sebe. Člověk by nevěřil, že může fungovat dát dvě zapojení přes sebe a tiše doufat, že každý s tranzistorů si vezme jen to, co mu patří. Tomuto zázraku se říká superpozice a opravdu drátem L vede součet, popř. rozdíl proudu od zeleného i červeného tranzistoru. To třeba na silnici neplatí. Když na jedné silnici jede pět aut ze Semil do Jilemnice a deset aut z Jilemnice do Semil, tak nejde auta odečíst, že by zůstalo jen pět aut z Jilemnice do Semil. Prostě silnicí projede 15 aut. V analogické situaci u elektronů ale cestou L proteče jen pět elektronů. Pro zvídavé podotkněme, že tyto vztahy popisují Kirchhofovo zákony.
Rezonanční LC obvod
Kdyby nebylo cívky - sluchátka mezi nimi, tak by byly oba tranzistory vesele otevření, proud by tekl a nic by se nedělo. Cívka se zde snoubí s případným paralelním kondenzátorem a jako pár tvoří rezonanční LC obvod. Ten má sklon udržovat zvuk pískátka na frekvenci, která je určená její rezonanční konstantou - viz níže. Právě tento LC obvod (L=cívka, C=kondenzátor) má za následek, že oba tranzistory se postupně oba současně otvírají a zavírají.
Výstup ze simulátoru
Na horním grafu vidíme, že dva tranzistory běží souběžně - oba jsou současně otevření nebo současně zavření. Osa x je napětí emitor-kolektor. Pořadí těchto pólů je opačné u každého tranzistoru, proto jsou i jejich grafy zrcadlově převrácené.
Spodní grafy jsou zastaveny, když pracovní body (černé tečky) podávají maximální ztrátový výkon (součin U.I), který se projevuje tím, že tranzistory hřejí. Tyto tečky běhají symetricky od sebe k sobě. Když jsou na krajích, nejvíce od sebe, tak je vysoké napětí, nulový proud, tedy tranzistory jsou zavřené. Naopak vrcholy trojúhelníků jsou okamžiky maximálního proudu, kdy na tranzistoru je malé napětí, cca 0,7 voltu. V tomto bodu či vrcholu se říká, že tranzistor je nasycen a má minimální odpor. Když tečka běží po hranách trojúhelníku, tak jsou tranzistory otevřené, zesilují a proudem, co jimi prochází, nabíjí LC obvod (cívku a kondenzátor).
Když jsou tečky čili pracovní body tranzistorů co nejblíže k sobě, tranzistor pracuje v inverzním režimu, což sice jde, ale nemá to nic moc dobrou charakteristiku (viz předchozí díl tohoto seriálu). V této chvíli teče proud v cívce odspoda nahoru - tedy opačně, než jak by si přála baterie. Tento inverzní režim také deformuje sinusovku, kterou vidíme na tranzistorech. Eliminovat tento inverzní režim bychom mohli navýšením bázových odporů - ty chladí horké hlavy tranzistorů.
Když začne téci proud, postupně se rozkmitá LC obvod na své rezonanční konstantě (f = 1/(2⋅π⋅√(LC))), tzn. běží v něm sinusoida, která současně otvírá a zavírá oba tranzistory. Když je napětí na cívce orientováno nahoře plus dole minus, tak to oběma tranzistorům vyhovuje a oba se otevřou. Teče proud, cívka a její magnetické pole se nabíjí, jenže LC obvod se časem překlopí, napětí na cívce bude orientováno nahoře minus a dole plus, což oba tranzistory zase uzavře.
Tedy cívku si proto můžeme představit jako točící se baterii, která jednou proud urychluje a podruhé brzdí. Zajímavé je, že na této přídavné „cívko-baterii“ je občas větší napětí, než je na té vnější.
Náhradní zapojení cívky
Na prvním obrázku má cívka dole plus, což ani jednomu tranzistoru nevyhovuje. PNP chce, aby báze byla na minus, stejně tak PNP chce, aby jeho báze byla připojena k plus. Teď je to právě naopak. Na obou je velké napětí, ergo mají podle Ohmova zákona velký odpor, jinými slovy jsou zavřeni.
Na druhém obrázku je skvělá situace. PNP má na bázi minus, díky cívce ještě prohloubené. NPN naopak díky cívce zvětšené plus. Oba tranzistory se unisono otevřely, kladou proudu minimální odpor, ergo je na nich malé napětí.
Třetí obrázek jsou na jednom grafu tyto dvě možnosti v kombinaci s kmitajícím LC obvodem.
Ještě slovo o pluku Igorově, tedy o rezonanční konstantě LC obvodu
Když znáte hodnoty cívky a kondenzátoru, lehce si spočítáte, na jaké frekvenci bude pískat sluchátko.
frekvence = 1/(2⋅π⋅√(LC))) [Hz, H, F]
V praxi je problém opačný. Na kondenzátoru si můžeme přečíst hodnotu. Na multimetru můžeme změřit frekvenci, ale u motaných cívek si hodnotu jejich induktance můžete jen domýšlet, či přesněji řečeno dopočítat ze stejného vzorečku.
Tady je ještě návod, jak určit běžné frekvence, když nemáte multimetr, který by je změřil, a nebo to nejde, jako třeba u spineru. Nám, co máme doma klavír, stačí najít klávesu, která má stejně vysoký tón jako naše pískátko a máte víceméně frekvenci určenou:
ln je přirozený logaritmus (počítá Calc/Excel).
n - počet půltónů od komorního a’ (jednočárkováné a uprostřed klaviatury)
e - Ludolfovo číslo, základ přirozených logaritmů
Takže když tester píská někde mezi dvojčárkovaným c’’ - cis’’, tak lehce spočítáme, že je to 14-15 kláves od komorního a’ (mělo by to být to a, které je uprostřed kláviatury přímo pod nápisem Petrof či Bösendorfer). Podle tohoto vzorečku je tedy frekvence je mezi 987 až 1046 Hz, lidově řečeno "nějakých 1000 Hz".
Pro ty, co trpí nedostatkem klavírů, můžeme doporučit programy sox nebo ffmpeg v Linuxu :
ffplay -f lavfi -i "sine=frequency=1000" -nodisp # vyrábí tóny se zadanou frekvencí
play -n synth .5 sine E4 sine G4 sine B3 # sox vytváří noty podle názvů
pactl load-module module-sine frequency=1000; sleep 1; pactl unload-module module-sine # variace od PulseAudio.
Závěr
Tak končí naše komedie. Zlo prohrává a dobro žije. Byl to hezký výlet do neotřelého světa kondenzátorů a tranzistorů. Díky Josefovi za něj a za vše pro elektrosvět udělal za svých 90 let. Viz například jeho články na www.hamik.cz.
Nezapomeňte si ještě prohlédnout již zmíněné video, jak se takový tester vyrábí, od tajemného JK.
Literatura
Použitý simulator Paula Falstada do kterého musíte načíst některý z těchto souborů (pozor na kódování je to UTF-8 a ne windowsovská CP1250).