Musím se k něčemu přiznat. Jsem žrout éček. Na svou obranu mohu jen říci, že nejsem jejich milovník. Asi tak jak říká Renčínův vtip: Povídají hosté číšníkovi: "Jídlo bylo výborné. Zejména stabilizátor E350, barvivo E150, kypřící látka E503 a dobře propečené byli i emulgátory E471 a E322."
Tak jsem měl radost, když jsem na Internetu narazil na stránku, která popisovala jednotlivá éčka a u každého jeho škodlivost. Byla pod tím podepsaná nějaká německá universita, takže to celé vypadalo dost věrohodně. Svou radost a vděk na nález takového pokladu jsem vyjádřil tím, že jsem tento dokument rozeslal do celého světa a párkrát vytiskl - měli jsme ho se ženou nějaký čas vyvěšený na ledničce. Když jsem bral věci z ledničky, tak jsem si pročítal, jakou rakovinotvornou hrůzu budu dneska zase papat. Podle letáku mělo být nejhorší E330. U jedné etikety jsem zjistil, že toto nejhorší s prominutím svinstvo E330 tam je. Najednou jsem měl dilemno. Mám to hodit rovnou do koše? Jenže na etiketě stálo E330 - kyselina citrónová. To mě zarazilo. Kyselina citrónová, ať přírodní nebo umělá, přeci rozhodně není nejhorší karcinogen mezi éčky. Tak jsem se začal o éčka trochu víc zajímat a zjistil jsem, že celý slavný leták je naprostý blábol a zřejmě jen kanadský žertík. Strhl jsem ho tedy z naší ledničky. Díky samostudiu moje důvěra v éčka trochu narostla, ale mnohem více jsem si uvědomil, že Internet je jen takové dítě Babylónské knihovny.
Co je to Babylónská knihovna také najdete na Internetu, dokonce na mých stránkách. Píše totiž o ní v jedné povídce Jorge Luis Borges. To je knihovna, která obsahuje všechny možné kombinace písmen naší abecedy v délce jedné knihy. V této knihovně jsou tedy nejen všechny knihy světa a jejich překlady všech možných i nemožných světových jazyků, ale například i vše, co vy sami jste za celý život kdy řekli či napsali. Ale tato geniální knihovna má jeden háček. Nevíte, kde končí pravda a začínají bláboly. V té knihovně je smícháno všechno dohromady: Pravda i lež s moudry i bláboly. Tak je to i s Internetem. Je tam téměř všechno, ale nikdo vám nedá záruku, že to není jen nahodilý shluk písmen.
Internet od základu změnil náš přístup k informacím. Na dosah ruky jsou stovky článků, spousta informací, které zřejmě nenajdete, když přijdete do místní knihovny, a často ani universitní. To byl zřejmě i případ zmíněných éček. Celé "drama" se totiž odehrálo na Internetu. S tímto propadl i náklad knih, novin i časopisů. Možná máte pravdu, když namítnete, že to není až taková tragedie. Má to ale přímý dopad na kvalitu informací. Tytam je pečlivost, se kterou náš tatíček Masaryk a s ním celý tým špičkových vědců připravoval Ottovu encyklopedii obecných vědomostí. Dnes nejrychleji rostou ne encyklopedie odborníků, jako je encyklopedie Britanica, ale Wikipedia - produkt lidové tvořivosti. Uvědomme si, že menší spolehlivost informací znamená přímý nárůst množství blábolů, které musíte každý den přečíst. Z toho zas vyplývá neochota číst dlouhé články.
Na dosah ruky však nejsou jen užitečné či neužitečné informace, ale i mnoho vysloveně zlých věcí. Nemyslím jen takové věci, jako je dětská pornografie, ale například tento příběh. Něco jsem hledal na Internetu. Náhodnou jsem zahlédl soubor nazvaný nevinně: varhany.avi. Protože jsem si doma postavil varhany, tak jsem si řekl, že se na to kouknu. Jenže když jsem to stáhl, zjistil jsem, že je to záznam popravy či přesněji řečeno zřejmě vraždy mladého muže. Bylo mi z toho špatně asi týden, víc než když jsem byl kdysi na lékařské fakultě na pitvách. Asi proto, že jsem bez varování uviděl lidské zlo, o kterém mám neustále sklon si namlouvat, že není tak strašné. Internet se před deseti lety jevil jako návrat prvotního ráje svobody a možností, ale toto zlo v lidech z něj udělalo jen další oblast našeho života, kterou bude třeba kontrolovat zákony a policií.
Uvědomuji si, že jsem zmínil dvě negativní zkušenosti s Internetem. Je však doufám jasné, že tuto nevyváženost jsem si mohl dovolit jen proto, že každý máme s Internetem převážně jen samé dobré zkušenosti.