Hledání Procházení Šrotovač Nové slovo Výpis Pešita Login Help Odkazy Gram.

Neučesané poznámky ke gramatice

GNU-GPL Hebrejsko-český slovník

Roztřídit a dodělat

Obsah

Abeceda

Diakritika, nekudot, punktace

Podstatná jména

Podstatná jména slovesná

Přídavná jména

Číslovky

Slovesa

Absolutní infinitive

Ostatní

Přípony přivlastňovací a jiné

Příslovce

Abeceda, alefbeta, kurzíva, transkripce, výslovnost

Alefbet je dobré se učit po třech, pak i čísla vycházejí po třech:

Odkazy:
Steve Morse: Kurzíva - Versalky - převodník Většinou používáme Aškenázkou čili německou kurzívu.

Někde v České národní knihovně jsem našel tento návod na výslovnost a transkripci, který je myslím pro našince to nejlepší.

Hebrejská abeceda a kurzíva - jak správně psát hebrejská písmena

abeceda_punktace.jpg

Prázdný znak - kolečko

◌ (U+25CC - Dotted Circle), např. Kamatz (a): ◌ָPatach (a): ◌ַTzere (e): ◌ֵSegol (e): ◌ֶHiriq (i): ◌ִHolam (o): ◌ֹShva (e/empty): ◌ְ

Na stránce B’nai Mitzvah Academy vysvětlují, že hebrejština má samohlásky dlouhé, krátké a redukované, ale naše evropské ucho není s to je rozlišit, tak se je učíme vše jako krátké samohlásky. Možná přesněji řečeno, moderní hebrejština délky samohlásek zrušila, ale přesto v ní vznikají dlouhé samohlásky protažením třeba tichého alefu: באה [baa] ona přišla. Tento systém diakritiky se označuje jako “Nikud Taberni”.

Zjednodušená pravidla:

A je vše, co má čárku

Kamac (קָמָץ) je dlouhé a

Chataf Kamatz (אֳ) se čte jako o (to proto, aby se z toho člověk zbláznil)

Patach (פַּתַח) je krátké a

Chataf patach (חֲטַף פַּתַח) je redukované a

E je vše, co má 2,3,5 teček a nemá čárku. Mnemotechnika 2+3=5

Segol (סֶגוֹל) אֶ je krátké e.

Šva (שְׁוָא) např. בְּ je po souhlasce redukované e, nebo po samohlásce stopka.

Používám toto pravidlo: Zkusím slabiku vyslovit bez e, pokud to jde, tak to vyslovuji bez e. Pokud to nejde čtu jako obyčejne e. Například slovo לִקְטֹל mohu číst buď jako liktol nebo liketol. Liktol nedělá problémy, tak používá verzi bez e.

Problematické pro začátečníka jsou slova jako תִּקְטְלוּ - zabijete. Tady jsou čtyři možnosti:

תִּקְטְלוּ - tiktlu, tiketelu, tiktelu, tiketlu

Časem si člověk zvykne na to, že je to tiktelu. Tedy první šva uzavírá, druhé šva se čte jako e. Logiku to moc nemá.

Hrdelnice (gutteral letters), jako např. alef, nikdy nemají šva.

I má jednu tečku pod sebou

Chirik (חִירִיק) בִ‎ [bi]

Chirik male, či Chirik jud - בִי ,אִי

Pokud jud nemá znaménko pod sebou, nebo nahoře vedle sebe, pak se asi dřív četlo jako jako j, problém je, že v moderní výslovnosti se toto j vynechává úplně. תִּינוֹק‎, robě, se nečte [tijnok], ale [tinOk].

vowel-absorbing letters

Pohlcují jud, vav a he: בְּרֵאשִׁית פְּנֵי אוֹר כִּי טוֹב בֵּין וּבֵין עֹשֶׂה

Cholam (חוֹלָם) - dlouhé o

Cholam male וֹ - nečte se vo, ale jen o

Kubutz (קֻבּוּץ) - krátké u

Šuruk (שׁוּרוּק) - dlouhé u

Cere (צֵירֶה) je dlouhé e, ale dříve asi ej.

Cholam Chaser vav OH Vowel - אֹ - tečka vlevo nahoře - dlouhé o

- סוֹפִית [sofit] koncové
- 22 písmen celkem
- uvozovky se píší Alt-Gr+L

Alef (א) a ajin (ע) odpovídají českému rázu například říkáme 'Anežka, kde před A máme sevřené hrdlo, které s vyslovením A uvolníme. Tento foném, zvaný jazykozpyty ráz, nemá v češtině grafém, naznačuje se apostrofem (') - jako že tam něco chybí. Zato hebrejštině má pro ráz hned grafémy dva (א, ע). Ryze teoreticky vzato, tak statisticky častěji se alef čte se samohláskou e, ajin se samohláskou a, ale spoléhat se na to jako na pravidlo nedá.

Písmeno י [jud] odpovídá českému J, ne I, proto se čte oslátko עַיִר [ajir] a ne [a'ir]. Srovnejte הָעִיר [ha ir], ne [ha jir]

Když po rázu následuje samohláska, pak říkáme, že ráz je zabarvený vokálem: 'A, 'O a podobně. Například ve slově Amen je ráz zabarven vokálem či souhláskou A.

Konotace jud - vav

Židi vnímají konotaci mezi jud (krátké, slabé) a vav (dlouhé, silné) a vznikají páry slov:

אָכוּל [achUl] snědený

אָכִיל [achIl] jedlý

שָׁבוּר [šavUr] rozbitý

שָׁבִיר [šavir] rozbitelný, křehký

סָבוּר [savUr] spočítaný (prý, dle učitele)

סָבִיר [savIr] spočitatelný, např. סָבִיר לְהַנִּיחַ [savIr lehaniach] je důvodné předpokládat

A דבוק dabuk přilepený A איש דביק iš dabik ... lepivý závislý člověk

Výslovnost

Matres lectionis‎ אִמּוֹת קְרִיאָה [imot kri'a] (sg. mater lectionis אֵם קְרִיאָה [em kri'a]), dosl. matka čtení, kalk z latiny, pomocné vokalizační hlásky: י, ו, ה, א.‎ Matres lectionis jsou písmena souhlásek, které zastupují vyslovované samohlásky. Takto vyznačená výslovnost se anglicky označuje za excessive spelling. Například אדום [adom] od původního či základního אָדֹם, kde přidaná souhláska vav/v se ale čte jako o.

Výslovnost nekudot

Zvláštní výslovnost má dageš uprostřed slova, viz např. sloveso לָמוּת [lamut] umírat. Ve tvaru מַתִּי | מתתי [matti] je chirik a dageš pod tav. Ty "rozklepnou" jeho výslovnost. Viz další jeho tvary.

Diakritická znaménka - nekudot, punktace

V Linuxu většinou pod daným písmenem leží i znaménko stejného názvu.
Dageš najdeme pod ד - dalet.
Cere najdeme pod צ - cade.
Šva pod ׁש šin atd.
Jen holam je pod ו - vav, protože nad vav se nejčastěji dává a zní jako O.
Tedy napíši písmeno ד - dalet (na naší klávesnici S) a zmáčknu AltGr-S a to mi přidá k dalet ještě důraz dageš - דּ. Windows nemám, ale pokud vím, všechna nekudot jsou seřazena po číslicemi.

Tečky šin/sin jsou "logicky" nad ש (klávesa A) - AltGr-Q, AltGr-W.

Důraz na slabice se značí jako v notách < (jen je to otočené doleva). Klávesová zkratka je AltGr-6 שָׂ֫מָה [šAma].

Anglické názvy nekudot (Obří rozměry jsou pro mobil.)

Hebrejské názvy nekudot

Dříve v hebrejštině a i dnes v různých nářečích se ve výslovnosti rozlišuje kamac od patachu. Kamac je něco mezi A-O, zatímco patach je čisté A. Zůstalo to dnes jen ve slovech jako: כָּל‎ [kol] vše, každý, ale
קַּל [kal] lehký; snadný

Výslovnost tichého alefu - א

Tichý alef je například ve slovese לבוא [lavo], například ve tvaru בא [ba]. V ženském rodě však slabě zaznívá באה [baa] ona přišla. "A" se zvlní a prodlouží. V podstatě tam ale nezazní tvrdý ráz: ba'a, možná jen, kdyby to chtěli opravdu fakt jako zdůraznit.

Podstatná jména

Hebrejština má mnoho vzorů pro podstatná jména, protože na rozdíl od češtiny, oni mají vzory pro různé druhy věcí. To co my řešíme příponou, např. šroubovÁK, hasÁK, pásÁK, škrabÁK ap., to oni řeší vzorem podstatného jména. Například slova tvaru מַחְשֵׂב, tedy מַ◌ְ◌ֵ◌, bývají věci označující nejrůznější nástroje. Podobně jsou tak napůl specializované vzory pro nemoce, profese ap.

Rod jmenný

Slovo עִיר [ir] "město" je ženského rodu, takže všechna města jsou vcelku bez vyjímky ženského rodu. Pokud se vesnice stane městem, přejde z mužského do ženského rodu.

Terezín jako město - ženský rod
Terezín jako gheto - mužský rod

Slovo země מְדִינָה [medina], proto všechny země jsou ženského rodu, i když jsou v množném čísle: פִּילִיפִּינִים גְּדוֹלָה [filipinim gdola] Filipíny jsou velké.

Číslo

Podobně jako čeština hebrejština má duál (dvěma rukama). Tvoří se koncovkou יים [ajim], a to i u substantiv ženského rodu: שָׁנִים [šanim] roky (femininum), שְׁנָתַיִם [šnatajim] dva roky. Pravidla jsou ale dost složitá (přidává se ת ap.).

Určitý člen

Pravidlo palce pro začátečníky: Na začátku otvíráme slovo, proto je logický otevřený patach pod určitým členem הַ [ha] a následující písmeno má dageš. Stejné pravidlo týká i odvozených předložek: לַ [la], בַּ [ba]

Pravidla pro pokročilé

patach a následný dageš (základní varianta) סוּס [sus] kůň (nemá dageš) a הַסּוּס [ha sus] ten kůň (má dageš na samech)

patach bez dageše (1. varianta u guturálů, hrdelnic) חֹשֶׁךְ [hošech] temnota a הַחֹשֶׁךְ [ha chošech] ta temnota -

kamac bez dageše (2. varianta u guturálů, hrdelnic) אִישׁ [iš] člověk, muž a הָאִישׁ [ha iš] ten muž/člověk

segol bez dageše (3. varianta guturálů, hrdelnic) עָפָר [afar] prach a הֶעָפָר [he afar] ten prach, podobně הֶחָסֵר [he chaser] ten chybějící

Pravidla, která rozhodují tu kterou variantu, neznám.

Zdroj a další info: https://uhg.readthedocs.io/en/latest/particle_definite_article.html

Otázka: Když dřív měla hebrejština důraz na první slabice, neznamenal dageš důraz? ha SUS?

Určitý člen se používá jinak než v angličtině i jinak než v němčině.

Určitý člen je jedno z hlavních vodítek, jak rozeznat, co je podstatné jméno a co přídavné jméno. Pokud má sousloví tvar:
ha-xxx ha-yyy, tak víme, že je to spojení podstatného jména xxx a následného přídavného yyy. Pokud ale má sousloví tvar:
zzz ha-yyy, pak zzz je vázaný tvar podstatného jména čili smichut, více viz níže, a po něm přichází druhé podstané jméno v základním tvaru. Chceme-li slova nalézt ve slovníku, musíme jednak odříznout úvodní člen "ha" a dále tipnout si, co je asi základním tvarem ke smichutu zzz. To vše je ještě komplikováno tím, že člen ha může být pohlcen předložkami, viz výše.

Osobní, zájmenné, přivlastnovací přípony

Anglicky pronominal suffix

Přípona -נּוּ [nu] s dagešem znamná "jeho".

Osobní přípony nasedají podstatné jméno ve vázaném tvaru plus vlastní přípona.

Vázaný tvar může obsahovat vcelku jakékoli hlásky, protože se odvozuje od daného slova, ale vlastní osobní přípony obsahuje jen několik málo diakritických znamének. Co tedy neobsahují?

Hláska O jsou vždy holam, nikdy ne kamac,

Hláska E je vždy segol, ne cere

Hláska U je vždy šuruk(***mapik, dageš vypadají zcela stejně), nikdy ne kubuc.

Hláska A v osobních koncovkách píše většinou jako kamac (ָָָָקָ). Patach se v koncovkách píše, když uslyšíte v otevřené aj, nebo ajich. Proto se mu říka patach (od slovesa otevřít). Například עַלַי [alaj] na mě, אַחֲרַיִךְ [acharajich] po tobě, עֲדַיִךְ [adajich] až k tobě♀, אֶלַי [elaj] ke mně.

Stejná pravidla platí i pro přivlastňovací částici שֶׁל [šel], předložky לְ [l], אֶת [et], בּ [b], מִ [mi], עִם [im], בִּשְבִיל [bišvil], takže když slyšíme slovo "šelanu". Napíšeme, jak slyšíme, שלנו a doplníme zmíněné tři samohlásky, tedy: שֶׁלָנוּ a víme, že je to správně.

Podobné zásady nikudot platí pro ženské přípony podstatných jmen, kterými se z mužských tvarů odvozují ženské varianty. דּוֹד [dod] - דּוֹדָה [doda]. Jen pozor, kamac patří na předcházející písmeno. Prostě na konec slova spíš dávat kamac než otevřený patach.

Podstatná jména slovesná (שְׁמוֹת פְּעֻלָּה [šmot pe'ula])

***V gramatice k PJS dat piel ניקוי, כינוי ap.

Většinou jsou ženského rodu, zejména pokud končí na a.
PJS od nifalu a hitpaelu končící na -ות jsou vždy ženský rod.
Výlučně mužského rodu jsou jen od pielu (-ות).
Ostatní nevím, tipuji.

Vázaný stav čili smichut

Terminologie: Vázaný stav versus samostatný, lat. status constructus, absolutus (z toho i anglická terminologie). Hebrejská etymologie slova smichut se odvozuje od kmene סמך [s-m-ch] záviset, být založen na něčem.

Členy této dvojice se označují: 1. člen נִסְמָךְ [nismach] a 2. člen סוֹמֵךְ [somech].

Vázaný stav a přídavné jméno s určitým členem:הָלַכְנוּ לְבֵית הַמִּשְׁפָּט הָעֶלְיוֹן. [halachnu le veit ha mišpat ha alion] Šli jsme na nejvyšší soud, dosl. šli jsme k domu věty nejvyššímu - nismach(בית, dům), somech(משפט, věty/rozsudku, genitiv), adjektivum(ה-עליון, nej-vyšší; ה-טוב dobrý).

https://he.wikipedia.org/wiki/%D7%A1%D7%9E%D7%99%D7%9B%D7%95%D7%AA

Vázaný stav čili hebrejsky smichut je vazba dvou podstatných jmen, která našinci nejvíce připomíná přívlastek shodný (svatební veselí), popř. genetivní vazbu dvou podstatných jmen (Karlova svatba). Latinsky, potažmo anglicky se mu říká status constructus, protože pro našince je to trojmo divná konstrukce.

A) Je to vazba pouze mezi podstatnými jmény, ale většinou ji překládáme přívlastkem shodným. Hebrejsky se řekne doslova "džus (těch)pomerančů", ale překládáme "pomerančový džus/mošt", kde slovo pomerančový už není podstatné jméno. Pochopitelně - podstatné jméno, či filosoficky řečeno podstata, substance, to bylo, dokud to neprošlo moštovačem, pak už má s pomeranči společné jen to přídavné jméno. Ale tuto zjevnou logiku hebrejština nectí. Nicméně i v češtině máme též vazby dvou podstaných jmen, např. šelma sedlák, chudák děti (to se říká v jižních Čechách).

B) Trochu jsme zvyklí z němčiny, že říkáme třeba "houba lesní, lošák zprohýbaný, mrcha zákeřná". I zde je hlavní slovo první, přidané až druhé. Budiž to ještě našinec chápe.

C) Z přívlastku shodného jsme zvyklí, že hlavní slovo určuje tvar řízeného: (šel s) bujarou kšticí. V této větě tvar kštice určil i tvar adjektiva bujarý.

V hebrejštině jako by to bylo naopak. Vedlejší přilepené slovo změní tvar hlavního. To je to, co Čecha mate nejvíc - fakt, že to slovo, které vypadá, že se skloňuje, je to hlavní, řídící.

To, co vypadá jako skloňování, je možná nějaký vzdálený předchůdce skloňovácích přípon, ale skloňování ve vlastním slova smyslu to ještě není. Jsou to zřejmě alespoň z části hlásky, které se objevují a zanikají na švech slov.

Vyjímám z gramatiky Ivrit bekalut: "...koncovka -at je pozůstatkem velmi staré vývojové fáze hebrejštiny. עוּגָה [uga], psané s němým koncovým ה [he], se před tisíciletími vyslovovalo *[ugat]. Koncové -t později zmizelo a jeho pozůstatek se objevuje jen ve vázaném stavu."

I v češtině máme takové jevy, ale jsou málo známé. Slovo panna se píše se dvěma N. Mezi nimi je zaniklá, ergo dnes neviditelná háska - tvrdý znak, jer. Ta ožívá jen ve zdrobnělině "panenka", ale jak vidíme, převlečená za "e". V hebřejštině se děje něco podobného ve vázaném stavu, proto se musíme tyto změněné tvary učit zvlášť, jako by to byl genitiv čili druhý pád. Ale víme, že není, jsou to jen oživlé či zanikající přechodové hlásky.

Přídavná jména

Řada přídavných jmén jsou často jen tvary slovesa v přítomném čase. Například přídavné jméno דּוֹמֶה [dome] podobný jsou v podstatě tvary slovesa לִדְמוֹת [lidmot] podobat se, viz zde. Proto když ve slovníku nenaleznete přesně tvar slovesa či naopak přídavného jména od daného kořene, tak je možno z nouze tipovat z této logiky. Prostě הוא רווח [hu roveach] je obojí - "on je rozšířený", běžný, i "on se rozšiřuje".

Stupňování

אֵין כְּמוֹ הַבַּיִת שֶׁלָּנוּ. není nad náš dům. Náš dům je nejlepší.

גִּיבּוֹר עַל superhrdina

Číslovky

Odkazy:
Steve Morse: převody hebrejských, římských a indických čísel
převod číslic na text

Základní, kardinální číslovka (jeden) - מִסְפָּר מוֹנֶה, מִסְפָּר יְסוֹדִי, מִסְפָּרִים יְסוֹדִיִּים [mispar mona, mispar jesodi, misparim jesodijim]

Pořadová, řadová číslovka (první) - מִסְפָּר סוֹדֵר ,מִסְפָּר סִדּוּרִי, מִסְפָּרִים סִדּוּרִיִּים [mispar soder, mispar siduri, misparim sidurijim]

Zlomková (podílná?) číslovka (pětina), zlomky (něm. Bruchzahlen, lat. numeri fracti) - מִסְפָּר חֶלְקִי, מִסְפָּרִים חֶלְקִיִּים, שְׁבָרִים [mispar chelki, misparim chelkijim, švarim]

V češtině ani v latině není, pokud vím, označení pro zlomkové číslovky (polovina, pětina, setina). Podílné či distributivní číslovky jsou většinou vykládány jako "po dvou", "po pěti". Důvodem je asi fakt, že v latině neexistují. Třetina se vyjadřuje pořadovou číslovkou "třetí část" - tertia pars.

Viz též https://de.wikibooks.org/wiki/Latein/_Grammatik/_Zahlen

https://en.wiktionary.org/wiki/%D7%AA%D7%A9%D7%A2%D7%94:

V moderní hebrejštině, pokud jsou splněny tři podmínky: jedná se o číslovky 3-9, určitý člen, následuje podstatné jméno, pak se používá smichut:

devět (nějakých knih) - תִּשְׁעָה סְפָרִים ― [tiš'A sfarim]

těch devět knih תִּשְׁעַת הַסְּפָרִים ― [tiš'At sfarIm]

U číslovek větších než 9 nepoužíváme vázaný tvar, smichut:

těch 99 knih - עֶשְׂרִים וְתִשְׁעָה הַסְּפָרִים ― esrIm ve tiš'A ha sfarim

V hovorové hebrejštině se používá ženský tvar תֵּשַׁע (tésha') pro oba rody, tzn. i pro mužský.

Číslice

Vyjímečně můžeme narazit na kódování čísel 500 až 900 pomocí koncových písmen (final letters, sufit). Pokud možno toto nepoužívejte:

500 ך   (final khaf)
600 ם   (final mem)
700 ן   (final nun)
800 ף   (final feh)
900 ץ   (final cadi)

Od tisíce výše jsou čísla oddělována pomocí apostrofů po třech řádech.

5,699 תרצט'ה [he apostrof tav reš cadi tet] (5)×1000 + (400 + 200 + 90 + 9)

5,761 תשסא'ה [he apostrof tav šin samech alef] (5)x1000 + (400 + 100 + 60 + 1)

Podobně jdeme po třech řádech výše - milióny, miliardy...

1,000 א' (alef apostrof)

1,010 י'א (alef apostrof jud)

1,100 ק'א (alef apostrof kuf)

10,000 י' (jud apostrof )

100,000 ק' (kuf apostrof )

1,000,000 א'' (alef apostrof apostrof )

1,002,003 ג'ב'א (alef apostrof bet apostrof gimel)

10,000,001 א''י (jud apostrof apostrof alef )

Za předposlední znak číslice se vloží uvozovky, aby bylo jasné, že se jedná o číslo a ne slovo. 5,699 would be written as:

5,699 ה'תרצ"ט (heh apostrof tav reš cadi uvozovky tet)

Jednopísmenná čili jednočíslená čísla jsou bez uvozovek.

15 (jud heh ) יה (10+5) by obsahovalo písmena Božího jména, tak se místo toho použije součet (6+9) tedy טו (tet vav)

16 (jud vav) je opět nahrazeno za součet טז tet (9) zajin (7).

Slovesa

Když neexistuje hitpael, tak se místo zvratného slovesa používá fráze: מְחַפְּשִׂים אֶת עַצְמָם [mechapsim et acmam], hledat sám sebe, hledat se, zde ted piel לחפשץ.

Slabá a silná slovesa

Silná, pravidelná, neboli kompletní slovesa - ‫שְׁלַמִים‬ [šlemim] neobsahují hrdelnice ani slabé souhlásky:
a) v kořeni b) v třetí osobě minulého času mužského rodu (on dělal) c) neobsahují skupinu יונ.

Hrdelnice, guttural: ‫א‬ ,‫ע‬ ,‫ח‬ ,‫ה‬

Slabé souhlásky, weak consonants: ‫ר‬, ‫י‬, ‫ו‬, ‫נ ‬

Drží si všechny souhlásky kořene během časování.

Nejčastější typ sloves v Hebrejštině.

Paal - Piel rozdíly

A) Paal bývá netranzitivní. Piel bývá tranzitivní.

B) Denominativnost - Piel bývá odvozen od podstatných jmen.

C) Zesílení, opakování, zintenzivnění. Paal dělal. Piel dělával.

D) Jiné možnosti

V Constructor v Pealim je volba "Polel-type conjugation". Na ukázku se to týka slovesa לְבוֹדֵד [levoded], které typu polel, versus ְלבַדֵּד [levaded], které není typu polel. Obě tato slovesa jsou ale v konjugaci Piel.

Hitpael - výklad

https://he.m.wiktionary.org/wiki/התפעל

Infinitivy hebrejského slovesa - vázaný

Infinitiv neboli neurčitek je tvar slovesa, který nemá některé obvyklé mluvnické kategorie jako čas, osobu ap. Běžně se používají konstruktní čili vázané infinity, které se tvoří pomocí předpon ל-, ב-, כ-. Tedy vezme se základ שְׁמוֹעַ a přidají se k němu předpony:

לִשְׁמוֹעַ [lišmoa] k slyšení; aby slyšel

בִשְׁמוֹעַ [bišmoa] když slyšet; během slyšení; slyšíce

כִשְׁמוֹעַ [kišmoa] jak slyše, slyšíc, slyšíce; po tom co slyšel...

Infinitivy hebrejského slovesa - absolutní

Definice absolutního tvaru, nejen u sloves: absolutní tvar se může objevit se spojkou, ale nikdy není ve vazbě (konstrukci) s předponou, příponou, předložkou, natož podstaným jménem. (The form can appear with the conjunction, but it never occurs in any other kind of construction with a prefix or suffix, an attached preposition, or with a noun in a construct.
https://uhg.readthedocs.io/en/latest/infinitive_absolute.html#infinitive-absolute
https://hebrew-academy.org.il/2024/02/08/שמות-הפעולה-מגוון-המשקלים-וחריגים/ )

Infitiv absolutní nalezneme nejčastěji v Toře a dále např. v Delitzschovi (v Mt 15:19 je asi 5 absolutních infinitivů za sebou). Chová se jako infinitiv zesilující význam sousedního slovesa, popř. jako podstatné jméno cizoložit=cizoložství. Někdy jako doporučující příkaz (emfatický imperativ)

Příklad Ge 2:17 בְּי֛וֹם אֲכָלְךָ֥ מִמֶּ֖נּוּ מ֥וֹת תָּמֽוּת [be jom achalcha mimenu mot tam'ut] v den, kdy z něho pojíte smrtí zemřete, kde absolutní infinitiv je přeložen slovem "smrtí", či příslovcem "najisto".
další příklady a následující tabulka

Nekudot minulý a přítomný čas

přítomný čas - patach (ַ◌)
minulý singular - kamac (ָ◌)
minulý plural - segol (ֶ◌)

Rozkazovací způsob - imperativ

Rozlišujeme pozitivní imperativ - dělej! a negativní imperativ - nedělej! Pozitivní se odvozují od budoucího času (imperfekta). Negativní imperativy jsou přímo tvary budoucího času (imperfekta) uvozené předložkou אַל [al], v Tóře i לֹא [lo], např. nezabiješ לֹא תִּרְצַח [lo tircach] originální, archaický, אַל תִּרְצַח [al tircach] moderní hebrejština.

Rozkazovací způsob, emfatický, důrazný rozkazovací způsob a negativní zákaz

překlad z https://www.blueletterbible.org/assets/pdf/grammars/Simplified_Hebrew_Grammar_v4.pdf

Pravidlo palce: Pokud je na konci slovesa divné ה◌ָ, nedejbože ještě ־נָה, pak zvažte, zda kromě ženského rodu to ještě nemůže být archaický rozkazovací způsob.

Rozkazovací způsob prostý je jednoduchý pozitivní příkaz, nikdy ne zákaz a je vždy používán v druhé osobě jednotného či množného čísla slovesa.

Emfatický, důrazný rozkazovací způsob, jako např. kohortativ, má na konci prostého rozkazovacího způsobu připojeno: ה◌ָ

Dále kohortativ, jussiv i prostý imperativ mohou mít na konci připojenou částici ה◌ָ jako zesílení, stejně jako částici ־נָה (=prosím).

Zákaz (negativní imperativ) se vytváří pomocí hebrejské záporky לֹא‬ (lō’) a normálního imperfektu čili budoucího času.

U jussivu se též používá záporka ל‬‫א‬ַ [‘al]

Příklady

1. prostý imperativ, rozkazovací způsob

Važ si! Respektuj! Cti! כַּבֵּד [kabbEd] (Deut. 5:16)

2. Emfatický, důrazný imperativ s ה◌ָ či s ־נָה:

a. Vstaň! Povstaň! קוּמָה [kuma] – emfatický, důrazný imperativ s příponou ה◌ָ

שָׁפְטָה [šofta] – emfatický, důrazný imperativ s příponou ה◌ָ (obé Žalm 82:8)

b. Promluv! Pověz! דַּבֶּר-נָה [dabber-na] – emfatický, důrazný imperativ s příponou ־נָה (Ex 11,2)

3. Negativní zápor, zákaz

a. Nenaslouchej! doslova „nebudeš naslouchat!“ לֹא תִשְׁמַע [lo tišma] (Deut. 13:3).

b. Neskrývej! אַל־תַּסְתֵּר [al tastEr] (Ps. 27:9).

Delitzsch Mt 20,31: הוֺשִׁיעָה-נָּא אֲדֹנֵינוּ בֶּן-דָּוִד Zachraň nás prosím náš pane, syne Davida.

Paragogics - divné ה nebo ן na konci slovesa zpravidla v budoucím čase

Zdroje: biblicalhebrew hebrewsyntax

Divnotvary jako תֹאמְרוּן [tomrun] intuitivně připomínají תֹאמְרוּ [tomru], zde tedy druhou osobu budoucího času množného čísla, což je správná úvaha. Jsou to tedy neetymologické přípony různých slovesných tvarů. Neetymologické znamená, že jsou ke slovesu přilepeny asi jako batoh na záda. V zásadě jsou dva: nun a ha.

Paragogic nun נ

Paragogics go after subject ending --- tedy to, co je, a bude dál trvat. V zásadě neuděláme chybu, když ho budeme zcela ignorovat, a při překladu budeme vycházet ze základního tvaru.

Jsou dvě možnosti:

Paragogic He - sloveso končí na "kamac he" ה◌ָ

Sloveso končí na souhlásku, konsonantu: אֶקְטֹל ale ne יִקְטְלוּ

Všelijak to mění nekudot.

Paragogic Nun - sloveso koncí na ן

Sloveso končí na samohlásku, vokál: תִּקְטְלוּ --> תִּקְטְלוּן

Slyšel jsem, že prý se jedná o tzv. konzistentní budoucí čas, tedy něco jako český průběhový čas. Něco, co se opakuje či bude opakovat stabilně, ale asi to není zavedený gramatický termín.

Příklady:

Řeknete תֹאמְרוּ [tomru]
Budete říkat תֹאמְרוּן [tomrun]

Uhasí יִרְווּ [jirvU]
Budou hasívat יִרְוָיֻן [jirvajun]

וְיָרְשׁוּ — “and they shall inherit”
וְיָרְשֻׁן — “and they shall inherit” (with paragogic nun)

Paragogické kohortativní he ה

Hebrejsky ה ההוראה - správnou výslovnost neznám: [ה הַהָרְאָה] nebo [ה הַהוֹרָאָה] nebo [ה הַהֻרְאָה]

Pravidlo palce: Když je na konci slovesa divné he, navíc s kamacem, např. אֶקְטֹלָה [ektola(h)]. Zkusím odškubnout batoh - he na konci. Když vznikne úhledné sloveso v první osobě budoucího času: אֶקְטֹל [ektol], tak se jedná o kohortativ, zde třeba zhusta použivané Kainovo přání: Kéž bych zabil...

Zdroj a příklady: readthedocs.io

Definice infinitivního vázaného tvaru, smichut infinitivu, angl. "Infinitive Construct"

Slovesné podstatné jméno se používá v hebrejštině stejně jako angličtina používá infinitiv "to go" a gerundium "going". Často mu předchází předložka ל, le "k".

A verbal noun which is used in Hebrew in much the same way that English uses its infinitive “to go” and its gerund “going.” It is often prefixed with the preposition le (“to”).

Definice vzata z https://www.blueletterbible.org/search/search.cfm

Jestli jsem to správně pochopil je to smichut od absolutního infinitivu (bez záruky)***.

tzv. zdroj (מקור) od לבוא‎ pozn. Jestli to dobře chápu zdroj, מקור [makor], je to, z čeho se dělá vázaný infinitiv ל-בוא [la-vo]. Mám dojem, že se tomu též říká abstraktní tvar.

Konsekutivní vav a perfektum s imperfektem

Pravidlo palce: Jak vidíme ve Starém zákoně sloveso začínající vavem (ו), obracíme jeho čas z minulého na budoucí a naopak. V Novém zákoně má pravý konsekutivní vav pouze Delitzschův překlad. Hebrejský překlad Pešity (též Nový zákon) začíná věty také vavem, ale nemění čas slovesa, takže je to obyčejné vav, "nepravý" konsekutivní vav. Vypadá to jako konsekutivní vav, ale není.

Konsekutivní vav je charakteristický pro biblickou hebrejštinu, kde vyprávění je pojato jako jedno dlouhé souřadné souvětí: "Karel změní svět a povstal a zamyslel se a řekl." Proto vyprávění začne slovesem v nějakém čase a všechna slovesa v následujících větách se chápou jako pokračování tohoto prvního slovesa, tak nějak proto mají obrácený čas, než byl výchozí. Příklad "Karel změní svět" byl v budoucím čase, teď tedy příklad v minulém čase:

V češtině řekneme: "Karel nesouhlasil a povstal a zamyslel se a zařval." Když toto je zapsáno konsekutivním vavem, tak to v archaické hebrejštině doslova vypadá takto:
"Karel nesouhlasil a povstane a zamyslí se a zařve a řekne." Protože toto vše je následek toho, že rozhodně nesouhlasil.

Ostatní - termíny, poznámky ap.

Koncový, pauzální tvar, pausal form

Koncové tvary slov nahrazovaly interpunkci stejně jako koncová písmena nahrazovaly mezeru. Jiné mírně odlišné znění označovalo konec věty, nebo fráze. Koncový tvar může mít jakékoli slovo - sloveso i podstatné jméno, možná i jiná.

Slunce שָׁמֶשׁ [šameš] – koncový pauzální tvar – צורת הֶפְסֵק [curat hefsek].
Slunce שֶׁמֶשׁ [šemeš] – obyčejný tvar – צורת הֶקְשֵׁר [curat hekšer].

Logografický zápis

V angličtině se psané latinské zkratky čtou jinak, ne latinsky:
e.g. (exempli gratia - milostí příkladu), ale angličan vysloví "for example"
i.e. (id est - to jest) vysloveno "that is/namely"
viz. (videlicet)
Ampersand ⟨&⟩ je původně ligatura (zkrácený zápis) latinského slova "et" čili spojky "a". Čte se anglicky "and".
Tomuto jevu, kdy se nějaké slovo čte navzdory písmennému zápisu zcela jinak, se říká logografie.

Piel forms were transformations from nominal clauses, and Hifil forms were transformations from verbal clauses.

Jenni proposed that Qal referred to the action and Piel to the result of the action. Piel indicates indirect action; “Caesar built bridges”

Roots with transitive Qal forms produce transitive Piel forms. Jenni proposed that Qal referred to the action and Piel to the result of the action. This results in several distinctions in the use of Qal and Piel: For example, the Piel indicates indirect action; “Caesar built bridges” implies that Caesar had bridges built, and not that he worked on them with his own hands as would be the case for Qal.

Tranzitivní slovesa

Netranzitivní sloveso je bez předmětů. (Karel spí.)
Tranzitivní sloveso přijímá jeden nebo více předmětů. (Karel uspal dítě.)

A transitive verb is a verb that accepts one or more objects.
This contrasts with intransitive verbs, which do not have objects.

https://he.m.wiktionary.org/wiki/תבנית:כינויי_שייכות

כִּנּוּיֵי שַׁיָּכוּת [kinujej šajachut] - přivlastňovací přípony
כִּנּוּי שַׁיָּכוּת [kinuj šajachut] - přivlastňovací přípona

Konjugace čili časování פָּקַד‎ (pakád) s osobními příponami (suffixed object pronouns)

Na anglickém Wikislovníku je nějaký nadšenec, který vyrobil tuto úžasnou tabulku pro velmi otrlé jedince, kde ke každému tvaru slovesa existuje cca 10 osobních přípon. Na okraj poznamenávám, že saň, která chtěla udolat prince Bajaju, měla hlav jen sedm, což považuji za ryzí nespravedlnost ve srovnáním s následujícím seznamem, kde část hlav tvoří pokémoni. Najděte si jejich jména sami.:

Typické přípony

Příslovce

Příslovečná přípona

חינם / חִנָּם (khinám) Od חֵן (khEn, “milost”) +‎ ־ָם (-Am, přípona tvořící příslovce). Z en wictionary.

Směrové ha, ָ-ה

Stejně jako arabština i archaická hebrejština měla tři pádkové koncovky:
nominativ -u/ו (zanikla) Například jméno SamUel שְׁמוּאֵל [šmu'el]
genitiv -i (zanikla)
akuzativ -a/ה (zůstala jako směrové ha)

• Přípona ָ-ה nepřesouvá přízvuk na poslední slabiku, ale přízvuk zůstává na původní slabice: šAm, ergo šAma. Chybně šamA.
• U substantiv je většinou s určitým členem.
• Kamac je na předchozím písmenu.
• Nejde to automaticky u všech podstatných jmen, jen zaužívané tvary (מִצְרַיְמָה do Egypta, směrem k Egyptu; dnes častější לְמִצְרַיִם).

Příklady: שָׁמָּה (směrem tam), הַבַּיְתָה (domů), הַשָּׁמַיְמָה (k nebesům), הֵעִירָה (do města)