Protože nemáme se ženou rádi duchovní televarieté, začali jsme doma dělat s dětmi reálné nedělní bohoslužby. Máme zjednodušenou liturgii, kdy se střídáme ve čteních. Výhodou je, že můžeme dětem vysvětlit význam čteného (třeba "Kdo to byl prokop Izaijáš a jakou díru do světa prokop?"). Na mě připadla kázání. Občas kladu dětem jednu otázku, aby si ji zapamatovaly: Jaký je rozdíl mezi poznáním a moudrostí?
Odpověď je vcelku jednoduchá: U poznání víme, jaká je správná odpověď, a můžeme rozhodnout, co je pravda a co nepravda. Například jaký kopec je v Jeruzalémě - Sichem, Sión, Sinaj, Sachr či hora pistáciová? U moudrosti je to složitější, je to rozhodování mezi výroky, které jsou všechny pravdivé, jen mají různou váhu. Například včera jsme se dohadovali na sociálním odboru, zda pro jednu dívku je lepší jít na chemickou průmyslovku a pak rovnou do praxe, nebo napřed na gymnasium a pak na vysokou školu chemicko-technologickou. Každý měl pět pádných argumentů pro svoje přesvědčení, dohodnout jsme se nemohli, ale hlavní je si uvědomit, že jsme se nehádali o poznání, protože pravdu měli všichni, ale o moudrost. Poznání se dá nastudovat či naučit. Moudrost se musí hledat a nacházet, protože to není výplod našeho mozku, ale spíše dar Ducha svatého.
Doba koronavirového branného cvičení je zmatená. Je v ní třeba více moudrosti než kdy jindy. Například staří lidé musejí zvažovat, zda upřednostní kontakt s vnoučaty, kdy pravda možná riskují život, nebo upřednostní samotu ve svém bytě, která může trvat ještě velmi dlouho. Každý inklinuje k jiné z těchto odpovědí a každý z nás dostává od Ducha jiný pokyn. Někdo má zůstat doma. Někdo se má vykašlat na opatření a žít naplno ten čas, který mu ještě zbývá. Například Ježíš na podobnou obavu řekl: "Což nemá den 12 hodin?" (J 11,8-9) a upřednostnil život bez strachu.
Vzpomínám, jak teta bránila babičce, aby jezdila na kole, protože v pozdním věku už měla závratě: "Spadneš pod náklaďák a zabiješ se." Na toto doporučení jsem dlouho vzpomínal, když jsem viděl babičku velmi pomalu a bolestně umírat následujících pět let na Alzheimera. Říkal jsem si: "Zlatý náklaďák. Co by za něj babička dnes dala..." Podobné hledání moudrosti bylo i na jejím pohřbu. Vedoucí krematoria na mě hleděla konsternovaně, že chci svým dětem (5 a 8 let) ukázat mrtvou babičku. Děti z toho samozřejmě neměly ani trauma, ani divoké sny (*). Naopak občas na "tu mrtvou babičku" v dobrém vzpomínají. Sovy nejsou tím, čím se zdají být. Lidé se bojí, čeho nemají, a nebojí, čeho mají.
Moudrost je mimoběžná jak s poznáním, tak s morálkou, přesto se člověk může zatvrdit pro špatné, nemoudré rozhodnutí (hodnoceno zpětně). Ať je to tvrdost srdce při rozvodech, nebo tvrdost srdce faraóna, který pronásledoval Židy do rozestoupeného moře. I nám dá budoucnost odpověď, čí rozhodnutí bylo dnes moudré a prozíravé, a která dnešní rozhodnutí vyplodila pošetilá, zatvrzelá srdce. Co však dělat nyní? V přítomné době máme jeden osvědčený návod - teocentrismus. Hledat Boží vůli a budovat jeho království. Přemýšlet, čím bychom Hospodinovi nejvíc prospěli? Sedět doma v izolaci, nebo nějak rozumně porušovat doporučení vlády?
Ano, můžete se poradit s přáteli, obrátit se na autority, ale stejně nakonec je dobré udělat rozhodnutí před Boží tváří podle svého svědomí, které je výsledkem vašeho hledání moudrosti. Pamatujme, že Hospodinovy cestičky, co vedou údolím smrti, bývají úzké a při rozhodování se nám svírá žaludek. Zpětně ale zpravidla vidíme, že to byla nejlepší cesta. Moudrost se totiž ochotně dává nalézt těmi, kdo ji hledají s čistým, neegoistickým srdcem.
(*) Z emailu kamaráda - reakce na krematorium
Majitel pohřební služby (solidní a celkové jsem byl se vším velmi spokojen) při pohřbu matky nervózně obcházel, kdy už rakev zavřít s poznámkou "Lídě se boji". Někteří se asi skutečně boji. Mě dojala žena, jak vzala dceru k otevřené rakví a zvedla k babičce aby ji tam mohla dát před kostelem natrhanou kytičku sedmikrásek. Jinak dcera čas od času na babičku vzpomene a zanotuje z písniček, co spolu zpívali. Souhlasím, že množství strachu si sami přivozujeme. Často si připomínám Mi 6,8 s tím co všechno to vlastně znamená to "a pokorně chodil se svým Bohem".
(Mi 6,8): Člověče, bylo ti oznámeno, co je dobré a co od tebe Hospodin žádá: jen to, abys zachovával právo, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem.
Citace z disertační práce
"Po 4. roce věku dívky zemřel její děda (otec matky), který bydlel ve společné domácnosti. Dívce to rodiče tajili, později na to ale přišla."
(Citace z Bockschneiderová Alena: Rehabilitační pobyty na letním táboře pro děti trpící enurézou a enkoprézou)
Poznámka JK: Představy rodičů o "dementní" paměti dětí jsou opravdu (tragi)komické. Stejně tak předpokládají, že dítě si nebude z minulého týdne pamatovat, že ji odtrhávali od matky při předání, nebo že ji včera nechali osiřelou mezi úplně cizími lidmi ve školce ap.