PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2009
English version
Katolická teologie je v těžké krizi z řady důvodů. Ten méně závažný důvod je, že moderní biologie generuje otázky, o kterých se tradičním teologům ani nesnilo - například chimérismus, tedy fakt, že jeden člověk může mít DNA od své biologické matky, ale také od dvou biologických otců. Může mít dva, tři, čtyři, nebo i víc biologických rodičů. Tím druhým důvodem hluboké krize katolické teologie je fakt, že teologové nijak zvlášť neusilují o skloubení teologie s moderní přírodovědou.
O chimérismu si poslechněte přednášku Jana Černého z PřFUK - chimérismus a mozaicismus. Připomeňme si tradiční katolickou představu: Ke každému oplodněnému vajíčku, které je schopné života a růstu do dospělého člověka, vytváří Bůh nesmrtelnou, nehmotnou duši v okamžiku početí. Dobrá, tak se ale podívejte na následující obrázek:
Tento člověk má na sobě tzv. Blaschkovy linie - střídající se černé a bílé pruhy. Jak takové pruhy vznikají? Je to projev chimérismu. Jeho matka byla běloška a dejme tomu v pondělí měla pohlavní styk s bělochem. Při tomto styku se oplodnilo jedno uvolněné vajíčko a podle katolického učení mu Bůh ihned stvořil nesmrtelnou duši. Ve středu měla pohlavní styk s černochem, oplodnilo se druhé vajíčko a i tomu Bůh stvořil nesmrtelnou, nehmotnou duši. Jenže ženě se nenarodila dvojčata, ale za pár dní bez dalšího přičinění ženy tyto dvě vajíčka splynuly do jednoho embrya. Jejich buňky se chaoticky promíchaly, a tak vznikl muž, který je složeninou dvou brášků - černého a bílého. Každá barva proužku na jeho těle má DNA jiného biologického otce, byť stejné biologické matky (tři biologičtí rodiče).
To se prý děje v incidenci přibližně 1:10 000 porodů. Jestli dobře počítám, tak je v ČR řádově 1000 chimér tohoto typu. Ty proužky, pokud oba otcové jsou také běloši, prý uvidíme jen pod UV lampou. Proto my, co si na lidi touto lampou běžně nesvítíme, to nemůžeme na první pohled poznat. Ale posviťe si večer na svého partnera lampou na testování pravosti bankovek. Možná budete překvapeni, že spáváte vedle chiméry.
Koce česky, anglicky geep
Toto nebohé zvíře má dokonce čtyři biologické rodiče. Jeden táta byl kozel, druhý beran, jedna matka byla ovce a druhá koza. Tak se mu říká koce - ko(za)-(ov)ce, nebo geep g(oat)-(sh)eep.
Dobrá, co z toho plyne pro teologii?
Především otázka: Čí duši ten pruhovaný pán nakonec má? Bílého bratra nebo toho černého? Co se stalo s duší toho druhého? Poslal Bůh oboje předchozí duše do limbu a vytvořil tomuto člověku duši třetí? Atd. Uvědomme si, že podle tradičních tomistických představ je nemožné, aby jednoduchá, nesložená, nesmrtelná a nehmotná duše jen tak s něčím splynula... Prostě tady vznikají pro katolickou teologii neřešitelné aporie.
Transplantace orgánů
Podobný problém. Duše je princip života, čili to, díky čemu člověk žije a jeho srdce tluče. Jestliže tvrdíme že lidská duše je v každé části těla celá a nedělitelná, tak dává život i lidskému srdci - nesmrtelná jednoduchá duše je principem jeho tlukotu. Tak jak vysvětlíme, že nedělitelná lidská duše dárce ještě pár let tluče v jiném těle příjemce? Protože forma srdce je forma dárce a ta se transplantací nezmění. Apropos čí bude to srdce po vzkříšení?
Tradiční tolerovaná aporie byla tzv. forma cadaverica, tedy jakási vegetativní duše, díky které mrtvole rostou nehty a vlasy.
Díky těmto a podobným úvahám, jsem dospěl k přesvědčení, že tradiční představa duše jako nehmotného batůžku na hmotném nosiči je mimo. Proto jsem do své knihy: Psycholog a jeho svědectví o Kristu - https://kristus.klimes.us zařadil kapitolu o nesmrtelnosti, kde hledám alternativní teorii k tomuto zdá se již nefunkčnímu pojetí. Uznávám, že se Vám nemusí líbit. Já však jinou lepší neznám. Pokud znáte lepší teorii, která by skloubila popsaný chimérismus s učením o nesmrtelnosti. Sem s ní! :-)
U nás doma jsem jediný, koho zajímá, jak funguje mikrovlnka
Ale také jsem ten jediný, kdo je volán, aby opravil toustovač. Ano, dnes jsem k tomu přivolal jednu z dcer, aby se naučila pájet a rozumět toustovači. Opravila ho transformátorovou páječkou. Elektronika má jednu velkou "výhodu", když vymyslíme špatnou teorii, tak nás to zabije. Otázka pravda-omyl se platí životem. V teologii bohužel za omyly neplatíme životy, proto nás tolik netrápí mylné myšlení a blábolení. A obávám se, že nás, které trápí fakt, že tomistické učení katolické církve nevysvětluje chimérismus, je proto o několik řádů menší, než je počet věřících v kostele, kteří vědí, jak funguje mikrovlnka. Když se za omyly v teologii neumírá, proč je tedy řešit?
Můj patron sv. Jeroným řekl: "Kdo nezná Písmo nezná Krista." Věta zcela pravdivá, ale neúplná. Bůh kromě Bible napsal ještě jednu knihu a to knihu světa. Tu musíme přidat k Bibli, abychom hlouběji rozuměli Ježíšovi. Mám na mysli jeho výroky:
Lk 16,9 Já vám pravím: I nespravedlivým mamonem si můžete získat přátele; až majetek pomine, budete přijati do věčných příbytků.
J 14, 2-3 "V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo. A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já."
J 14, 23 Ježíš mu odpověděl: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.
Tyto tajemné výroky o příbytku souvisí s Ježíšovým životem po nanebevstoupení, posmrtným životem a koncem světa. Bible nám moc světla na tyto výroky nevrhá, ale zjevně to nejsou jen metafory, protože je Ježíš neustále rozvíjel. To platí i pro eucharistii. Ani výrok "Já jsem chléb živý", není míněn jako metafora. Opravdu Ježíš odešel s tím, že pro každého z nás musí vytvořit nějaký příbytek, abychom mohli být jako andělé (Mt 22, 30), popř. jako Mojžíš a Eliáš na hoře Tábor (Mk 9,1).
Dál se v pochopení těchto Ježíšovo výroků a termínů dostaneme jedině za pomoci přírodních věd, zde jmenovitě kvantové teorie. Jestliže budeme mít správnou terii nesmrtelnosti, pak můžeme tušit, co asi Ježíš teď dělá, když vytváří přibytky. Budeme také tušit, co má být konec světa, když to nemá být žádná válka ani běžná přírodní katastrofa. Pokud ne, zůstanou tyto výroky pro nás uzavřené a nepochopitelné stejně jako mikrovlnka.
Slyšel jsem nesčetně přednášek obhajovat, že mezi vírou a vědou nejsou rozpory, ale nepamatuji si, že by někdo někdy řekl, že to není stav ale cíl. Mezi naší dnešní vírou a dnešní vědou jsou totiž desítky rozporů, jako je popsaný chimérismus versus učení o nesmrtelné duši. Aby nebyly - jo, to bychom se museli jinak snažit.
Já se jen snažím namotivovat vás čtenáře k lásce k poznání a k přírodním vědám a přesvědčit vás, že pokud chceme pokročit v pochopení Ježíše a jeho Otce, pak musíme lépe znát přírodovědu a upravit naše zastaralé teologické představy o to, co nám přírodověda odkryla o Božím stvoření, zde tedy i o chimérismu. Protože chimérismus není jen klíč k pochopení nesmrtelnosti duše, ale dost možná i početí z Ducha sv..
Doufám, že věříme, že Maria, coby biologická matka Ježíše, mu předala polovinu jeho DNA. Stejně tak doufám, že křesťané věří i v to, že Ježíš byl diploid. Kde se tedy vzala druhá, mužská sada jeho chromozómů, kterou dostáváme z otcovy spermie? Pokud by P. Maria byla chiméra, mohla mít v sobě varlata svého nikdy nenarozeného bratra, které mohly být zdojem chromozómu Y a dalších mužských chromozómů, které Ježíš potřeboval, aby byl diploid.
Stejně jako dnes chápeme evoluci jako nástroj Boha, kterým vytesal člověka, tak můžeme chápat i chimérismus jako další jeho nástroj, kterým Bůh dodal mužské chromozómy Ježíše, který jako pravý člověk musel být diploid.
Slovo do pranice
Jinými slovy, vy, co se pokoušíte tvrdit, že mezi vírou a vědou nejsou rozpory, zkuste začít tím, že vymyslíte koherentní teorii nesmrtelné duše a chimerismu. A vám, kterým je to jedno, si kupte alespoň UV lampu za 150 Kč, ať víte, vedle koho spíte.
K otázce chimérismu, nesmrtelné duše a tradiční teologie
První věc, která mě v článku zaujala, je to, že tradiční teologii označuješ za zastaralou. Nejprve jsem si všiml, že při návštěvě moderních přednáškách ohledně syntézy vědy a víry, si uvědomuješ jejich nedostatky, ale pak sám použiješ tradiční princip, který formuloval sv. Tomáš Akvinský.
O čem mluvím: tomistická pozice říká, že pravdy zjevené vírou a pravdy dosažené rozumem (v článku se zaměřuješ hlavně na pravdy získané vědeckým postupem, nikoli na celý rozsah rozumu) mají stejný zdroj a nemohou si odporovat. Pokud někde vidíme rozpor, vzniká v našich interpretacích, modelech a způsobech porozumění, tedy v kategoriích mysli, ne v samotné realitě. Když tyto kategorie mysli začneme opravovat, zpřesňovat a vytvářet nové, zdánlivé kontradikce se postupně vytrácejí. Právě toto, spolu s pochopením sekundární kauzality, dodalo důvěru a motivaci křesťanské tradici zkoumat jak přirozené, tak nadpřirozené skutečnosti.
A je zajímavé, že z tohoto „zastaralého“ tomistického rámce jasně vyplývá, že jde o proces směřující k určitému cíli, nikoli o statický stav, což ostatně v článku správně zmiňuješ. Zároveň by bylo domýšlivé očekávat, že všechny kontradikce zmizí automaticky jen díky této důvěře, to bychom museli být vševědoucí.
V části článku s nadpisem „Dobrá, co z toho plyne pro teologii?“ ti už, ale úplně nerozumím. Píšeš, že zde vznikají neřešitelné aporie, ale já je nevidím. Na jedné straně správně zdůrazňuješ, že lidská duše je nedělitelná a nemůže přecházet z jednoho člověka na druhého, a zároveň uvádíš, že u chiméry nevíme, „kdo má čí duši“.
Základní problém je v tom, že jsi si všiml promíchání dvou zygot (dvou těl, dvou lidí – černý a bílý), které jsou obě základem pro finální tělo, ale předpokládáš, že se s tělem musí promíchat i jejich duše. To by však znamenalo, že při transplantaci srdce, ruky nebo i krve dochází nejen k promíchání těl, ale i duší, což je závěr, který tradiční teologie nikdy nepřijala.
Není to jednoduché téma, protože víme, že člověk je jednotou duše a těla, a proto nás může chiméra, ať už vzniklá v děloze nebo uměle skrze transplantaci, intuitivně mást. Přesto se nabízí poměrně prosté a zároveň tragické řešení tvého příkladu: z počátku máme dva bratry jeden černý druhý bílý, každý se svým tělem a duší. Po nějakém čase zůstane pouze jeden z nich, tento bratr má svou původní duši a jeho tělo je složeno z jeho vlastní části a z části jeho sourozence. Ten druhý bratr odešel na věčnost a podobně jako dárce orgánu, i jeho tělesná část umožní život jeho bratru. Toto mi přijde pravděpodobnější, ale nutno říct, že ani ve tvém příkladu jsem nezaznamenal nic, co by bylo v rozporu s nerozdělitelností lidské duše.
Ohledně chimérismu Panny Marie tam vycházíš z předpokladu, že Ježíš potřeboval ve světě již přítomné mužské chromozomy. Všiml sis, že v přirozeném řádu nikde žádná mužská sada není, a tak automaticky hledáš její zdroj v těle Panny Marie. Kdybych se z nějakých důvodů musel omezit pouze na přirozené vysvětlení, asi bych také začal vymýšlet bezprecedentní a extrémně nepravděpodobné scénáře. Třeba i takové, které zahrnují „sourozenecké oplodnění“. Jenže právě proto, že nevyznávám moderní teologii typu deismus, nemusím se takto omezovat.
Proč teologie typu deismus nefunguje. Bůh stvořil všechno ex nihilo. To znamená, že není stvořitelem světa ve stejném smyslu, jako je truhlář stvořitelem židle. Truhlář vezme již existující materiál (dřevo, šrouby, lepidlo) a změní ho v židli. Bůh však nevzal žádný již existující před-vesmírný chaos, který by „přepracoval“ do světa. On vše přivedl do existence z ničeho.
Z toho plyne, že Bůh může přivést do existence cokoliv, co chce. Deismus sice připouští, že Bůh svět stvořil, ale zároveň tvrdí, že do něj už dále nezasahuje, což je v rozporu s Biblí. Když Pán změnil vodu ve víno, nepotřeboval klasický kauzální řetězec voda–hrozny–cukr–kvašení–víno; On sám byl příčinou této změny. Ještě jasnější je rozmnožení chlebů: nové chleby nepřišly z mouky našeho světa, ale vznikly přímo Božím působením, ex nihilo. Bůh přeskočil běžný sled událostí a byl příčinou nového chleba.
Vidíme tedy, že Bůh může tvořit ex nihilo a že to v dějinách spásy skutečně dělá. A právě toto můžeme přenést i na otázku nepřítomné mužské sady chromozomů: jednoduše ji dodal Bůh. Byl to zázrak. Potom není nutné hledat jeho vysvětlení v přirozeném světě. To je tradiční učení, které je vnitřně konzistentní. Problém vzniká až tehdy, když z nějakého důvodu předpokládáme, že Bůh se k něčemu, čeho je schopen, neschýlil.
Pokud to tedy shrnu: kritika tradiční teologie je v těchto otázkách nezasloužená, a stejně tak i volání po nové teologii. Článek se na některých místech o tradiční teologii opírá, ale jinde ji označuje za nedostatečnou při řešení problémů, které by v rámci tradičního pochopení vůbec nevznikly. Naopak při opírání se o moderní teologii typu deismus začínají tyto problémy nabírat na váze. Proto bych se v těchto případech k novým teologiím ani neobracel.
Já ti rozumím. Detaily řešit nemusíme, ale shrnul bych to tak, že máme jiné "menší víry".
Jsou takové "velké víry": Trojice, vzkříšení ap. Pak existují "menší víry". O jedné mluvil Akvinsky jako o otázce:
Zda mohlo být, že nebylo minulých. (I q. 25 a. 4 arg. 1)
Pochopil jsem to tak, že Hospodin mohl stvořit svět de nihilo před sekundou s tím, že se ten svět fiktivně tváří, že je starý několik miliard let. Ano, to Hospodin může udělat. V to věříme "velkou vírou". Menší víra je ta, že to tak neudělal - prostě ten svět opravdu trval 14 miliard let. Ale oboje je víra. Není na to vědecký důkaz. Prostě věříme.
Stejně tak já věřím, že Hospodin může prsknout zázrak a moje dcera bude najednou těhotná. Ano může, ale stejnou menší vírou si myslím, že to tak nedělá, že má po ruce dost svých zákonitosti, kterými to může udělat bez zázraku. Proto mám-li věřit, že P Maria byla oplodněna stylem cililink Zázrak nebo zda to bylo chimerismem, tak já se kloním k tomu, že to byl chimerismus. Protože jak znám Hospodina, tak ten zázraky moc nemiluje a pokud, tak jimi šetří, jak může. On má rád zákonitosti - bakterie, evoluci, mraky - postupný vývoj.
A vůbec zázraky mají rádi jen věřící. Ježíš s nimi měl převážně špatně zkušenosti a myslím, že i teď jimi šetří, jak může, viz:
Pokud nějaký zázrak na nás dělá, tak většinou tak, abychom to nepoznali a hlavně, abychom tím nemohli argumentovat nevěřícím. Takže to je jedna z mých menších věr.
Jinak ještě k chimerismu.
Ano, můžeme si myslet teorii, že Hospodin vyrobí dvě duše a pak jedna jako kukačka vytlačí tu druhou duši z těla. Takže vlastně splynutí dvou embryí je bratrovražda. Ano, to jsem zavrhl - opět menší vírou. Prostě se mi to hnusí.
Konstatováním víry ale končí debata, protože pro víru není důkaz. To prostě jen tak člověk cítí.
Každopádně díky za odpověď. Detaily někdy to probereme na spolču.
:-)
jk