PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2025-05-22
Psychopatologie se nevyhybá nikomu, tedy ani nadřízeným, ani podřízeným. Jen v případě nadřízených je to celé složitější o tu autoritu, kterou nad svými podřízenými mají. Proto Ježíš na adresu nadřízených míří řadu ostrých varování: „Komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává, a komu mnoho svěřili, od toho budou žádat tím více.“ (Lk 12, 46-48)
Návod na toxické vztahy jsme dostali vcelku přímočarý - přejít do jiného města, farnosti, církve ap. a setřást si prach z nohou, tedy netrávit celý život válkou s toxickými lidmi, ale zeptat se Boha, jaké jiné plány s námi má a jít pryč. Změna sociálního prostředí je jistě bolestná, ale počítejme s tím, že dostaneme od Ježíše vynadáno, když promarníme moc času v planých a vleklých válkách s voly. Nevysvětlujte volům, že jsou volové! Volové to z principu nemohou pochopit.
Mnohem těžší otázka je, co si má toxický duchovní či obecně nadřízený počít sám se sebou? Měl jsem klientku, která popisovala vleklou krizi svých rodičů, kdy se schylovalo k tomu, že ji otec pohlavně zneužije - už ji všelijak, ne úplně nevinně osahával. Pak to celé vztahové a morální dilema vyřešil tak, že utekl od rodiny, a už se jim prý nikdy neozval. Dceru mrzelo, že přišla o tátu, ale jeho odchod bylo zřejmě lepší řešení, než kdyby ji znásilnil. Pamatujme, že v rozvodech obecně přechází láska na děti, bohužel u otců občas i ta erotická. Když nemohou léta sáhnout na manželku, tak mají často neudržitelnou touhu si sáhnout na dceru, v případě duchovního na farnici. Bohužel ne u každého se vyvine rodinné sexuální tabu.
Co má nadřízený dělat s vědomím, že má takřka neudržitelný sklon ublížit „maličkým“ (Mt 18, 6), když má svým patologickým či nemravným chováním sklon ničit i církev? Jednou drsnou technikou je udělat koalici s druhými lidmi proti svým hříšným či patologickým sklonům. Vzácně zvítězí gambler na svou nemocí tím, že udělá koalici se svou ženou: „Tady ti začala chodit má výplata na tvé konto, dávej mi prosím na den jen dvě stovky, jinak všechno prohraju.“ Pro gamblera je to velice těžká věta, ale tím že takto zabije všechny své sny o bohatství, získá svou ženu a děti i pracovní kariéru, protože jinak gambleři většinou o toto vše přicházejí. Koalicí se ženou získá svůj život (Mk 8, 35). Duchovní udělá koalici s tím, že se proti svému problému spojí s nadřízenými a třeba vystoupí z duchovní služby.
Znal jsem i případy, kde svou toxicitu úchylní faráři vyřešili sebevraždou. Asi bylo pro ně jednoduší zabít sebe, než odejít z duchovní služby. Není to správné, ale snad lepší než zástupy zneužitých dětí. Myslím ale, že nejsprávnější v takových případech je se z duchovní služby po anglicku vypařit, tzn. nechat se „přeřadit“ do jiného města a tam potichu opustit duchovní službu, aby naše hříšné sklony nepoškodily navíc i pověst církve či obecně neznesvětili Boží jméno.
Toxičtí nadřízení (střihorucí Edwardi) by měli prosit Boha - „prosím nedej, abych tímto svým hříšným sklonem, zničil to, co spolu od mého dětství budujeme (rodinu, církev). Raději ať umřu.“ Milovat církev totiž znamená milovat Ježíše, protože církev je jeho tělem.
Teologicky řečeno toxický člověk by měl svou hříšnou touhu stále vyznávat Bohu jako celník, totéž řečeno psychologicky - jeho sklon by měl zůstat egodystónní. Měl by si stále uvědomovat, co je Boží vůle a co je jeho vlastní patologie, toxicita. Morální bahno začíná, když se patologie začne vychvalovat jako přednost (egosyntónie), například když se zloděj chlubí tím, co ukradl, nebo když náš prezident Zeman se v televizi chvástavě holedbal tím, že na návštěvě kouřil, i když věděl, že to hostitelům vadí. To jsou pak ti toxičtí lidé, kteří nerozlišují svou pravici od levice. Naopak měl jsem dobrého kolegu, který zásadně nepsal znalecké posudky na ženy, protože věděl, že nemá sílu odolat jejich svodům. Zredukoval proto svou kariéru a tuto slabost nám studentům otevřeně vyznal (egodystónie). I proto jsme si ho vážili jako vynikajícího psychologa.
Toxičtí duchovní často se sebou nemohou nic dělat, ale o jejich patologii většinou dobře vědí jejich kolegové. O Kulinském či Cimickém to taky jejich kolegové věděli celá léta. Například mám za zlé katolickým farářům, že většinou znají mnoho svých kolegů, jejichž chování je těžce toxické, a nijak mu nebrání a „poslušně mlčí“. Jenže Ježíš se ztotožňuje s těmi nepatrnými týranými, ne s mocným klérem (Mt 25, 45). Tedy nejtěžší je otázka, jak přesvědčit ty netoxické duchovní, aby ze svých řad vyloučili ty toxické. Největším hříchem netoxických duchovních je totiž nečinnost - tak dělají tichou koalici s těmi toxickými a tím i oni otravují církev.
Populární slovo „toxický“, česky jedovatý, neznamená nic konkrétního. To je možná výhoda, protože si za ně můžete dosadit jakékoli chování, které je jedovaté Božímu království.