v Líbeznici 13. 3. 2006

Vážený pane doktore,

Jsme rádi, že jsme Vás zase viděli. Je s Vámi rozumná řeč. Lidi na Vás vcelku dobře reagují.

Vy jste několikrát řekl něco ve smyslu: "Tak to je spíše práce pro psychologa." Většinou to bylo, když někdo projevoval emoce či smutek nad tím sloučením. Z toho jsem vysoudil, že se v tomto procesu příliš neorientujete. Lidi z Líbeznice mají k farnosti jiný vztah než já. Já jsem tam dva roky. Takže já nemám moc smutnění po zrušené farnosti. Mě spíš štve, že je to diletantsky udělaný a že tento způsob spíš urychlí vymírání katolíků, než by ho obrátil. (To je můj hlavní zájem.)

Jenže místní chtějí svou farnost a svého kněze - říkal Vám to Ing. Stoll, pí. Pancířová, pí. Mirtisová atd. Když jim byla sebrána, tak procházejí fázemi smutnění. Ty nejdou utnout. Těm je možno určitým způsobem předejít, jak ukáži. Možné je zmírnit, ale nelze je zastavit na místě, stejně jako vlak.

Ukáži Vám to na jiném, názornějším příkladu. Když je svatba, tak děti odcházejí od rodičů. To bolí. Tedy svatba z poloviny není veselá záležitost. Existuje řada mechanismů, který tento bolestný proces ulehčují. Z evolučního hlediska je to především zamilovanost. Ze sociálního jsou to svatební obřady. Ty začínají zasnoubením - rok, půl roku předem. Slavnostní představení, prstýnky, večeře, začátek oficiálních kontaktů dvou rodin. Pak ohlášky - veřejně v kostele. Pak svatba. Tam to maminky opláčí, otcové, i když se jim "ten mladej" vůbec nelíbí, tak hmm, musí to zkousnout. Prostě proběhnou všechny fáze smutnění, aniž je z toho velký konflikt, aniž se musí unášet nevěsty, vyhlašovat války atd. Svatební obřad je geniální vynález. Stejně tak pohřby - na přednáškách psychoanalýzy nám říkali paradoxní poučku: Pohřeb neslouží k rozloučení se s nebožtíkem, ale naopak k jeho zakonzervování v mysli.

Totéž platí i pro slučování farností. Když spouštíte takové procesy, tak musíte s fázemi smutnění počítat a ne pak říkat pí. Pancířové: "On Vás z toho dr. Klimeš vyléčí. To je jako když Vám padá most a vy příjdete za statikem a chcete, aby to zastavil. Žádný statik padající most neudrží. Ten se měl opravit, dokud ještě stál, tehdy by Vám byl statik k užitku, teď muže přihlížet stejně pasivně a bezmocně jako ostatní. I já teď vidím vzteklý věřící a říkám si: "Nojo, tak maj, co chtěli." Já nevím, jak to děláte, ale já kdybych chtěl vyhnat lidi z kostela, nevěděl bych se všemi svými odbornými znalostmi, jak to udělat lépe. Vy říkáte, že jsme jediná farnost, ale takových bezvýznamných a bezmocných lidí, jako je pí Mirtisová je rozhodně víc. Jestliže polověřící místní mají ke kostelu vlažný vztah, tak je rozhodně k identifikování s kostelem tahle akce nepovzbudí.

Prostě všechny psychologický procesy mají nějakou logiku. Nedá se s nimi čarovat jako s králíky z klobouku. Prostě když chci dělat bolestný krok, tak ohlášky dopředu, roční příprava s laiky v kostele, hledání pověřených laiků, osobní povolávání jáhnů, školení, komunikování po emailu, laici na sv. Hoře, na vikariátních setkáních atd. (Na okraj toto zfušařil to i Vodafone, takže nejste v tom sami.)

Pak trumpety a velká sláva, pan starosta, sbory, dožínky, buchty, bučí krávy, ohřívané párky, kolotoče a houpačky. Přijel pan biskup. Slučuje farnosti, vzniká cosi velikého a honosného. Jmenují se nové funkce, pověřují se laici, každý má nějaký úkol, klaněčky a děkovačky na všechny strany, děti dostaly frkačky se svatým obrázkem. A výsledek: Máte sloučené farnosti. Nikdo není naštvaný. Máte deset motivovaných laiků, kteří najednou mají pocit, že na ně klérus nekašle a budou mít i potřebu se za něho bít. Podívaná pro místní nevěřící. Pan starosta pustí korunu na opravu hřbitovní zdi, aby se i nebožtíkům lepší bydlelo. Vždyť je to úplně jednoduchý. Navíc my katolíci jsme na tyhle ceremonie kadeti.

Co teď? Já bych zkusil zachránit, co se dá. Samozřejmě, že to můžete nechat vyhnít, ale je to proti zdravému rozumu. Stále si myslím, že by bylo nejlépe, kdyby dorazil Vlk s velkým halo. Stejně se mu nemůže nic horšího stát, než že mu lidi vynadají. Tady se obřadně omluví (Vám to šlo mimochodem dobře, takže je jasný, že to není žádný problém). Pak řekne, že to dáme všechno do pořádku. Osobně pověří dva tři laiky, po nějakém pro forma školení pověří pana ing. Stolla na jáhna či kněze (je to vdovec a je mu 73 let, tady není žádná překážka). Pak trumpety a velká sláva, da capo al fine, na závěr coda, vypnout varhany a jde se domu.

Tedy v bodech:

1. Dočasně odvolat či pozastavit sloučení farností.
2. Co nejdřív návštěva biskupa.
3. Pověřit laiky, poslat na školení, na fakultu atd.
4. Udělat databázi těchto laiků - zvát je na vikariátní setkání, sv. Horu a jiné dříve výlučně kněžské akce (ať je trochu motivujete).
5. Na www.apha.cz vyvěšovat pravidelně kázání a dát tam liturgii pro laiky, co jste mi poslal.
6. Udělat obřadnou a hogo fogo akci, kde se sloučí farnosti za přítomnosti celé obce, pana starosty atd., a slavnostně "inaugurují" pověření laici, jak popsáno výše.
7. A všechno se to hezky napíše do Katolického týdeníku a povídání s fotkami hodí na web a vetká do městské kroniky.

Hlavní zásada č. 1: Ve vedení farností by měli být lidi, kteří jsou přirozenými autoritami, kteří přirozeně vedou lidi. Ne ti, kteří náhodou dostali dar celibátu, nebo si to kdysi o sobě bláhově mysleli. Jestliže si víc než tři čtvrtě farnosti ťuká při kázání na čelo, tak to asi není dobrý obraz Krista, kterého lidi naopak žrali.

Hlavní zásada č. 2: Pokud Dr. Slavík či někdo jiný z vedení zná dobré a účinnější pastorační metody než jsou stávající kázání. Tak by měli biskupové udělat maximum proto, aby se tyto metody rozšířily. Především doporučovat je v pastýřských listech a pravidelně zvát lidi na předváděcí akce v tom či onom kostele.

Po Vašem odchodu jsme Vás samozřejmě zdrbli. Vaše kázání s otázkami na úvod se setkalo s úspěchem. Opravdu by mě tedy zajímalo, proč to biskupové nepropagují horem dolem. Všichni podomní prodejci umí lépe předávat své dovednosti než celá katolická církev.

Jinak na okraj k tomu extempore kardinála v MFDnes. Copak on není schopen napsat článek na požadovaný počet znaků? Mně řeknou téma, počet znaků a dokdy to má být napsaný, tj. do pěti odpoledne. Do uzávěrky v 17:02, tam mají článek jako na koni, jen zasunout do rámečku v tom jejich sázecím stroji. Prostě 3600 znaků může člověk překročit tak o 100 znaků. Kromě toho naprostá většina úprav, co mi redaktoři MFDnes dělají jsou k prospěchu. Jestli Vlk neví, jaký je v novinách frmol, tak ať tam zajede na přátelskou návštěvu. Oni mu uvaří kafe, poklábosí, sní tři sušenky a bude tam mít dveře otevřený. Takhle si v redakci tak akorát ťukají na čelo a mezi námi zcela právem.

Ještě jsem se Vás ptal na přeposlání těchto dopisů biskupům. Předpokládám, že by to šlo, protože by to měli taky vědět.

K té mé nemoci. Lymfom nebolí, není cítit, někdo je unavený a víc se potí. Já subjektivně nic nepociťuji, jen mam zvětšené uzliny. Blbě mi bude až po chemoterapii - to je jako když vás střelí do břicha - mrtvý nejste, ale o životě to taky moc není. No tak uvidíme.

Mějte se hezky

s úctou

JK

PS. Pár čísel:

Tuhle jsem si to spočítal v absolutních číslech (1 % ročně z 10 000 000). Každý den ráno si cca 280 lidí v Čechách říká: "Jsem katolík." a těch samých 280 si večer řekne: "Tak teď už ne."

Taky jsem si udělal na webu malý dotazník. Odpovědělo zatím kompletně nějakých 150 lidí:

http://klimes.mysteria.cz/test/vyhodnoceni.php?idt=1

Tady vidíte, že věřící o tom jednak nic neví, a když, tak tomu nevěří. Jak můžete spouštět akci, když nemáte mediálně připravenou půdu? To je opravdu fušařina.

Sedět v kostele na kázání je prostě ztracený čas...