Pár slov úvodem
Téměř 4000 let starý zákonník Chammurapiho je zajímavý z psychologického hlediska již proto, že kodifikuje pravidla, která řídila bigamii. Ta dnes vzniká spontánně a chaoticky z přiznané nevěry a dala by se charakterizovat bonmotem: "Nespokojený chlap mezi dvěma nespokojenými ženami."
Bohužel dnes už se neví, že pokud má bigamie fungovat, tak vyžaduje tvrdá pravidla, která jsou mnohem tvrdší než pravidla monogamie. Ten pořádek mezi svými ženami zpravidla musí nastavit muž, kterému se do toho zpravidla vůbec nechce. Není možné, aby těhotné manželce na Štědrý večer přišly od milenky erotické fotky, kde je ona s jejím manželem. Muž musí mít jasně určeno, kdo je první manželka a kdo druhá. Stejně tak naprosto naivní jsou vize muže, že všichni se budeme mít rádi a budeme spolu bydlet v jednom velkém domě. Nejen Chammurapi, ale i výzkumy biologii ukazují, že v celé živočišné říši platí, že pokud existuje bigamie, tak jsou to dvě oddělená teritoria samiček, které sdílejí jednoho samečka (více viz výzkumy sociobiologie). Jinými slovy mezi teritorii existuje tunel, kudy muž (nejlépe nahý) přeleze z teritoria do teritoria. Proč nahý? Protože z jednoho do druhého teritoria by neměl nic nosit, neboť to obě ženy připravuje o rozum: „Koukej Mirko, nechceš tady zkusit tuhle sukni? Jana říkala, že už ji nechce a mně se docela líbí.“ „Ahoj děti, přinesl jsem vám od tety Janičky kostky na hraní...“
Ukázku tohoto poměrně tvrdého světa nacházíme i v Bibli. Vztahy mezi Abrahámem, jeho neplodnou ženou Sárou a egyptskou otrokyní Hagar, která mu zplodila syna, se podle literatury řídily Chammurapiho zákoníkem:
Sáraj, žena Abramova, mu nerodila. Měla egyptskou otrokyni, která se jmenovala Hagar. Jednou řekla Sáraj Abramovi: "Hle, Hospodin mi nedopřál, abych rodila, vejdi tedy k mé otrokyni, snad budu mít syna z ní." Abram Sárajiny rady uposlechl. Vzala tedy Abramova žena Sáraj svou otrokyni, Hagaru egyptskou, deset let po tom, co se Abram usadil v kenaanské zemi, a dala ji svému muži Abramovi za ženu. I vešel k Hagaře a ona otěhotněla. Když viděla, že je těhotná, přestala si své paní vážit. Tu řekla Sáraj Abramovi: "Mé příkoří musíš odčinit. Sama jsem ti dala svoji otrokyni do náruče, ale ona, jakmile uviděla, že je těhotná, přestala si mě vážit. Ať mezi mnou a tebou rozsoudí Hospodin." Abram Sáraji odvětil: "Hle, otrokyně je v tvých rukou, nalož s ní, jak uznáš za dobré." Od té doby ji Sáraj pokořovala tak, že Hagar od ní uprchla. (Gn 16, 1nn.)
Logika bigamie se řídí pravidly pro exkluzivní a inkluzivní vztahy, které ale v tomto úvodu nebudu dále rozvíjet. Spíše nechám větší prostor osvícenému starověkému panovníkovi.
PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D.
www.klimes.us
(I)
Když Anum, vznešený, král Anunnaků, (a) Enlil, pán nebes a země, jenž určuje osudy země, Mardukovi, prvorozenci Eovu, přiřkli nejvyšší moc nad veškerým lidstvem, nad Igigi jej povýšili, jeho vznešené jméno Babylon vyřkli, na všech stranách světa je učinili všemocným, trvalé panství v něm mu vybudovali, jehož základy jsou pevně zakotveny jako nebesa a země — za oněch dnů mě, Chammurapiho, vladaře pozorného, bohům oddaného, abych spravedlnosti dal v zemi zazářit, abych zničil ničemy a zlosyny, abych zabránil silnému utiskovati slabého, abych jako Šamaš vyšel nad černohlavci a zemi ozářil, Anum a Enlil pro blahobyt lidu mé jméno vyslovili. Chammurapi, pastýř, povolaný Enlilem (jsem) já, jenž rozmnožil hojnost a blahobyt, jenž splnil vše, co má své jméno pro Nippur — svazek nebes a země, pozorný pečovatel o chrám Ekuru. Král zdatný, jenž obnovil Eridu, jenž udržel očistné obřady (II) v Abzu. Orkán čtyř stran světa, jenž učinil velikým jméno Babylónu, jenž těší srdce Marduka, svého pána, jenž denně stojí ve službě pro Esagilu.
Sémě království, jež Sin vytvořil, jenž obohatil Ur, prosebník, pokorný, jenž přináší nadbytek pro Ekišnugal.
Král rozvážný, poslušný Šamaše, silný, jenž upevnil základy Sipparu, jenž oděl zelení svatyni Ajinu, jenž načrtl (plán) Ebabbaru, který je jako příbytek nebes. Hrdina, jenž dal milost Larse, jenž obnovil Ebabbar pro Šamaše, svého pomocníka. Pán, jenž dal život Uruku, jenž připravil vodstva hojnosti svému lidu, jenž pozvedl témě Eanny, jenž navršil bohatství pro Ana a Ištaru.
Záštita země, jenž shromáždil rozptýlené obyvatelstvo Isinu, jenž zahrnul hojností Egalmach.
Drak králů, milý brat Zababy, jenž pevně vybudoval obydlí Kiše, jenž obklopil svatozáří Emete'ursag, jenž upravil veliké obřady Išta-řiny, jenž se stará o správu Chursagkalammy.
Sít na nepřátele, jemuž Erra, jeho společník, (III) dal splnit jeho tužby, jenž pozvedl město Kutu, jenž rozmnožil vše, co má své jméno, pro Meslam. Nezkrotný býk, jenž na rohy nabírá nepřátele, miláček Utua, jenž rozradostnil Barsippu, pozorný, jenž neustává v péči o Ezidu.
Vybraný král, jenž oplývá moudrostí, jenž rozšířil obdělávanou půdu Dilbatu, jenž naplnil sýpky pro statečného Uraše.
Pán, ozdoba žezla a koruny, jejž učinila dokonalým moudrá bohyně Mama, jenž pevně načrtl plány Keše, jenž rozhojnil čisté pokrmy pro Nintu.
Rozvážný, dokonalý, jenž založil pastviska a napajedla pro Lagaš a Girsu, jenž zabezpečuje veliké oběti pro Eninnu.
Jenž chytá nepřátele, oblíbenec „Vznešené", jenž plní příkazy Zabalamy, jenž rozradostňuje srdce Ištařino.
Kníže jasný, jehož modlitbu zná Adad, jenž uklidňuje srdce Adada, hrdiny v Bít-karkaru, jenž neustává zařizovat potřebné pro Eud-galgal.
Král, jenž daroval život Adabu, jenž bdí nad chrámem Emách.
Bůh králů*, bojovník, jenž nemá sobě rovna, (IV) jenž daroval život Maškan-šápiru, jenž napojil hojností Meslam.
Rozvážný, prozíravý, jenž dosáhl veškeré moudrosti, jenž zavedl lid z Malgúmu v úkryt před nebezpečím, jenž pro něj zřídil dostatek příbytků, jenž pro Eu a Damgalnunnu, kteří rozšířili jeho království, určil navěky čisté obětní pokrmy.
* Podle Von Sodena, AHw 372b, vyplývá překlad „Vynikající mezi králi"; běžně užívaný překlad „bůh králů" zdůvodňuje nyní Borger, BiOr 28, 1971, 225, zejména proti názoru E. Beinerové, RA 64, 1970, 73, jež za výrazem Emách předpokládá mezeru v textu, vzniklou opomenutím písaře, a vyplňuje ji slovem „příbytkem" s navázáním „boha králů". Srv. též Seux, Epithětes royales, 10914.
První mezi králi, jenž podrobil sídliště při Eufratu na rozkaz Da-gana, svého stvořitele, jenž ušetřil lidi z Mari a z Tuttulu.
Vladař pozorný, jenž dává rozzářit tvář Tišpaka, jenž chystá čisté pokrmy pro Ninasua, jenž zachránil svůj lid ve svízelích, jenž upevnil v míru jeho základy v Babylónu.
Pastýř lidí, jehož činy se líbí Ištaře, jenž nastolil Ištaru v chrámu Ulmaši, v Akkadu, městě tržišť.
Jenž dává vzejít spravedlnosti, jenž vede národy podle práva, jenž vrátil Aššuru jeho božskou ochránkyni.
Jenž umlčel vzbouřence, král, jenž v Ninive, v Emesmes, dal vyhlásit nařízení Ištařina.
Pozorný, horlivý prosebník velikých bohů, potomek Sumula'ela, mocný dědic Sínmuballita, (V) z věčného rodu královského, král silný, Slunce Babylónu, jenž dává vzcházet záři nad zemí Sumeru a Akkadu, král jenž si zjednává poslušnost čtyř stran světa, oblíbenec Ištařin — (jsem) já. Když Marduk mě pověřil, abych lidem správně vládl, dal zemi vedení, vložil jsem do úst země řád a právo, blahobyt lidí jsem naplnil. Tehdy:
(§ 1) Jestliže někdo někoho obvinil a udal jej z vraždy, avšak neprokázal mu to, ten kdo jej obvinil, bude potrestán smrtí.
(§ 2) Jestliže někdo někoho obvinil z čarodějtví, avšak neprokázal mu to, ten kdo byl obviněn z čarodějství, půjde k Řece, v Reku se ponoří a jestliže Řeka jej zdolá, ten, kdo jej obvinil, si vezme jeho majetek; jestliže Řeka tohoto člověka očistí a on vyjde neporušen, bude ten, kdo jej obvinil z čarodějství, potrestán smrtí; ten, kdo se ponořil v Řeku, odnese si majetek toho, kdo jej obvinil.
(§ 3) Jestliže někdo vystoupil u soudu s křivým svědectvím a výpověď, kterou učinil, neprokázal, bude, jestliže jde o hrdelní spor, potrestán smrtí;
(§ 4) jestliže vystoupil se svědectvím (ve sporu) o obilí nebo o peníze, ponese trest v hodnotě tohoto sporu.
(§ 5) Jestliže soudce rozsoudil spor, vydal usnesení, sepsal doklad opatřený pečetí, potom však své usnesení změnil, tohoto soudce usvědčí, že změnil usnesení, jež vydal, (a) on zaplatí dvanáctinásobek hodnoty sporného nároku, také jej odstraní z jeho soudcovské stolice ve sboru, nevrátí se a se soudci na soudu nebude zasedat.
(§ 6) Jestliže někdo ukradl majetek boží nebo paláce, tento člověk bude potrestán smrtí; také ten, kdo z jeho rukou přijal ukradenou věc, bude potrestán smrtí.
(§ 7) Jestliže někdo koupil nebo vzal v úschovu od (nedospělého) syna plnoprávné osoby buď stříbro, buď zlato, buď otroka, buď otrokyni, buď dobytče, buď ovci nebo cokoliv bez svědků a(nebo) bez smluvního dokladu, ten člověk je zlodějem, bude potrestán smrtí.
(§ 8) Jestliže někdo ukradl dobytče, buď ovci, buď osla, buď vepře nebo loď, jestliže (jsou tyto věci) boha (nebo) jestliže (jsou) paláce, zaplatí třicateronásobek; jestliže (jsou) muškéna, zaplatí desateronásobek; jestliže zloděj nemá, co dát, bude potrestán smrtí.
(§ 9) Jestliže někdo, komu se ztratila věc, dopadl svou ztracenou věc v rukách někoho, člověk, v jehož rukách byla ztracená věc dopadena, řekne: „prodatel mi ji prodal, koupil jsem ji před svědky", a vlastník ztracené věci řekne: „chci přivést svědky, kteří znají mou věc", (jestliže) kupec přivede prodatele, jenž mu (věc) prodal, a svědky, před nimiž (ji) koupil, a vlastník ztracené věci přivede svědky, kteří znají jeho ztracenou věc, soudci přezkoumají jejich prohlášení, a svědci, před nimiž byla koupě uzavřena, i svědci, kteří znají ztracenou věc, vypovědí své znalosti před bohem, pak je prodatel zlodějem, bude potrestán smrtí; vlastník ztracené věci si vezme svou ztracenou věc, kupec si vezme peníze, jež zaplatil;
(§ 10) jestliže kupec nepřivedl prodatele, jenž mu (věc) prodal, a svědky, před nimiž (ji) koupil, vlastník ztracené věci však přivedl svědky, kteří znají jeho ztracenou věc, kupec je zlodějem, bude potrestán smrtí;
(§ 11) jestliže vlastník ztracené věci nepřivedl svědky, kteří znají jeho ztracenou věc, je podvodníkem, rozšiřoval pomluvu, bude potrestán smrtí;
(§ 12) jestliže prodatel odešel za osudem, kupec si vezme z majetku prodatele pětinásobek žalobního nároku tohoto sporu;
(§ 13) jestliže svědkové tohoto člověka nejsou po ruce, soudce mu stanoví lhůtu do 6 měsíců; jestliže nepřivede své svědky do šestého měsíce, tento člověk je podvodníkem, ponese trest tohoto sporu.*
(§ 14) Jestliže někdo ukradl dítě plnoprávné osoby, bude potrestán smrtí.
(§ 15) Jestliže někdo nechal projít městskou branou buď otroka nebo otrokyni paláce, buď otroka nebo otrokyni muškéna, bude potrestán smrtí.
(§ 16) Jestliže někdo ukryl ve svém domě buď otroka, buď otrokyni paláce nebo muškéna, kteří uprchli, a nevydal je na výzvu hlasatele, bude potrestán smrtí.
(§ 17) Jestliže někdo dopadl uprchlého otroka nebo otrokyni ve volné krajině a přivedl jej k jeho pánovi, pán otroka mu dá 2 šekely stříbra;
(§ 18) jestliže tento otrok neoznačil svého pána, dovedou jej do paláce, jeho případ bude vyšetřen a vrátí jej jeho pánovi;
(§ 19) jestliže si (někdo) zadržel tohoto otroka ve svém domě, otrok byl potom dopaden v jeho rukách, tento člověk bude potrestán smrtí;
(§ 20) jestliže otrok uprchl z rukou toho, kdo jej zadržel, tento člověk pánovi otroka odpřisáhne při bohu a bude prost viny.
(§ 21) Jestliže se někdo proboural do domu, bude před touto dírou potrestán smrtí a pověsí jej.
(§ 22) Jestliže se někdo dopustil loupeže a byl dopaden, tento člověk bude potrestán smrtí;
(§ 23) jestliže lupič nebyl dopaden, oloupený oznámí vše, oč byl oloupen, před bohem, a obec i představený, na jejichž půdě a úředním obvodu došlo k loupeži, mu nahradí vše, oč byl oloupen;
(§ 24) jestliže šlo o život (oloupeného), obec a představený zaplatí členům jeho rodiny 1 minu stříbra.
(§ 25) Jestliže v domě někoho vypukl požár a někdo, kdo přišel k hašení, upřel pohled na věci vlastníka domu a věci vlastníka domu si vzal, tento člověk bude hozen do tohoto ohně.
*Nejnovější (anglický) překlad § § 6—13 CH (s komentářem) podávají Westbrook—Wilcke, AfO 25, 1974—1977, lllns.
(§ 26) Jestliže voják rědum nebo voják bďirum, jenž dostal rozkaz, aby šel na královu výpravu, nešel, avšak zjednal si námezdníka a poslal jej jako svého zástupce, tento voják rědum nebo voják bďirum bude potrestán smrtí; ten, kdo jej udal, si vezme jeho majetek.
(§ 27) Jestliže buď voják rědum nebo voják bďirum, který byl vzat do zajetí při službě v králově pevnosti, potom dali jeho pole a jeho zahradu jinému a ten vykonával jeho službu, jestliže se (zajatec) vrátil a dosáhl své obce, vrátí mu jeho pole a jeho zahradu a bude konat svou službu.
(§ 28) Jestliže bud voják rědum nebo voják bďirum, který byl vzat do zajetí při službě v králově pevnosti, a (jestliže) jeho syn může konat službu svého otce, bude mu dáno pole a zahrada, a bude konat službu svého otce;
(§ 29) jestliže jeho syn je nedospělý a nemůže konat službu svého otce, bude dána třetina pole a zahrady jeho matce a jeho matka ho bude vychovávat.
(§ 30) Jestliže buď voják rědum nebo voják bďirum, pro (tvrdost) služby opustil své pole, svou zahradu a svůj dům a vzdálil se, potom si jiný vzal jeho pole, jeho zahradu a jeho dům a po tři roky vykonával jeho službu, jestliže (první) se vrátil a požaduje své pole, svou zahradu a svůj dům, nevydají mu je; kdo si je vzal a konal jeho službu, ten ji bude konat (nadále);
(§ 31) jestliže se vzdálil jen na jeden rok a vrátil se, vydají mu jeho pole, jeho zahradu a jeho dům, a on sám bude konat nadále svou službu.
(§ 32) Jestliže obchodník vykoupil vojáka rědum nebo vojáka bďirum, který byl při králově výpravě vzat do zajetí, a dal jej dopravit do jeho obce, jestliže v jeho domě je (majetek) na jeho výkupné, on sám se vykoupí (z vlastních prostředků) ; není-li v jeho domě (nic) na jeho výkupné, bude vykoupen v chrámu boha své obce; jestliže v chrámu boha jeho obce není (nic) na jeho výkupné, vykoupí jej palác; jeho pole, jeho zahrada a jeho dům nebudou dány na jeho výkupné.
(§ 33) Jestliže buď kapitán nebo četař měl zběhy (ve svém kontingentu), nebo přijal na královu výpravu námezdného ná/Eradníka a použil (jej), bude tento kapitán nebo četař potrestán smrtí.
(§ 34) Jestliže buď kapitán nebo četař si přisvojil věci vojáka rědum, ukřivdil vojáku rědum, dal vojáka rědum v nájem, přenechal vojáka rědum ve sporu mocnějšímu, vzal si dar, který dal vojáku rědum král, bude tento kapitán nebo četař potrestán smrtí.
(§ 35) Jestliže někdo koupil brav nebo skot od vojáka rědum, které dal vojáku rědum král, přijde o své peníze.
(§ 36) Pole, zahradu a dům voják rědum, voják bďirum a plátce dávek nemohou prodat;
(§ 37) jestliže někdo koupil pole, zahradu a dům od vojáka rědum, od vojáka bďirum nebo od plátce dávek, jeho tabulka bude rozbita a on přijde o své peníze; pole, zahrada a dům se vrátí jejich majiteli;
(§ 38) voják rědum, voják bďirum nebo plátce dávek nepřipíše pole, zahradu a dům, spojené s jeho službou, své manželce nebo své dceři, a nedá je k zajištění svého dluhu;
(§ 39) z pole, zahrady a domu, které nabude koupí, může připsat své manželce nebo dceři nebo dát k zajištění svého dluhu;
(§ 40) kněžka naMtum, obchodník nebo osoba obdělávající přidělenou půdu za jiného, může své pole, svou zahradu nebo svůj dům prodat; kupec bude konat službu, spjatou s polem, zahradou nebo domem, které koupil;
(§ 41) jestliže někdo směnil pole, zahradu nebo dům vojáka rědum, vojáka bďirum nebo plátce dávek a dal doplatek, voják rědum, voják bďirum nebo plátce dávek se vrátí k svému poli, své zahradě nebo k svému domu a vezme si doplatek, který mu byl dán.
(§ 42) Jestliže si někdo propachtoval pole k obdělání, avšak na poli nevypěstoval obilí, prokáží mu, že na poli (patřičnou) práci nevykonal; majiteli pole dá obilí (poměrně) podle (výtěžku) svého souseda;
(§ 43) jestliže pole neobdělal a zanedbal, dá majiteli pole obilí (poměrně) podle (výtěžku) svého souseda, a pole, které zanedbal, protáhne rádlem, zvláčí a vrátí je majiteli pole.
(§ 44) Jestliže si někdo propachtoval neobdělané pole na tři roky, aby je obdělal a jestliže byl netečný a pole neobdělával, ve čtvrtém roce protáhne pole rádlem, překope a zvláčí a vrátí je majiteli pole; také naměří na 1 bur plochy 10 gurů obilí
(§ 45) Jestliže někdo dal své pole za pachtovné a přijal pachtovné za své pole, potom bůh Adad na pole seslal průtrž nebo (je) splavila povodeň, škodu nese pachtýř;
(§ 46) jestliže nepřijal pachtovné za své pole nebo pole dal (v pacht) buď za polovinu nebo třetinu úrody, obilí, jež se urodí na poli, si pachtýř a majitel pole rozdělí podle určeného poměru;
(§ 47) jestliže pachtýř, poněvadž si neuhradil náklady za svou práci v předešlém roce, prohlásil „pole obdělám", majitel pole nebude odporovat a pachtýř jeho pole obdělá a při žních si vezme obilí podle své smlouvy.
(§ 48) Jestliže na někom vázne úročný dluh a Adad na jeho pole seslal průtrž nebo (je) odplaví povodeň nebo se z nedostatku vody na poli obilí neurodí, v tomto roce věřiteli obilí neodvede, navlhčí svou tabulku a úrok za tento rok nezaplatí.
(§ 49) Jestliže si někdo vzal od obchodníka peníze a dal obchodníkovi pole na zasetí obilí nebo sezamu a řekl mu „obdělej pole a vezmi si obilí nebo sezam, které se urodí", jestliže pachtýř (zjednaný obchodníkem) vypěstoval na poli obilí nebo sezam, v době žní si majitel pole vezme obilí nebo sezam, jež se na poli urodily, a dá obchodníkovi obilí místo peněz a úroků, jež si vzal od obchodníka a nahradí obchodníkovi náklady za obdělání;
(§ 50) jestliže dal (jak záruku) obdělané pole nebo pole oseté sezamem, majitel pole si vezme obilí nebo sezam, jež se na poli urodily, a vrátí obchodníkovi peníze s jejich úrokem;
(§ 51) nemá-li peníze k vrácení, dá obchodníkovi obilí nebo sezam podle jejich právě platného kursu místo peněz s úrokem, které vzal od obchodníka, podle královské vyhlášky;
(§ 52) jestliže pachtýř ne vypěstoval na poli obilí nebo sezam, (věřitel) jeho závazky nezmění.
(§ 53) Jestliže někdo při zpevňování hráze svého pole byl nedbalý a svou hráz ne-zpevnil, v jeho hrázi se provalil otvor a on nechal vodou odplavit půdu občiny, člověk, v jehož hrázi se provalil otvor, nahradí obilí, jehož ztrátu způsobil;
(§ 54) jestliže nemůže obilí nahradit, prodají ho i jeho majetek; příslušníci občiny, jejichž obilí bylo odplaveno, se podělí (o výtěžek).
(§ 55) Jestliže někdo si otevřel svůj zavodňo-vací kanál, byl nedbalý a nechal pole svého souseda odplavit vodou, naměří obilí podle (výtěžku) souseda (nad ním);
(§ 56) jestliže někdo vpustil vodu a nechal odplavit setbu z pole svého souseda, naměří na 1 bur (plochy) 10 gurů obilí.
(§ 57) Jestliže se pastýř nedohodl s majitelem pole o spásání trávy bravem, a nechal pole bravem spásat bez souhlasu majitele, majitel pole své pole sklidí; pastýř, který bez souhlasu majitele nechal pole spásat bravem, naměří nad to (za) 1 bur plochy 20 gurů obilí.
(§ 58) Jestliže poté, co brav vyšel z pastvin občiny (a) po uzávěru (pastvy) při městské bráně „byly zřízeny ohrady*", pastýř vyhnal brav na pole a nechal brav spásat pole, pastýř obdělá pole, jež nechal spásat, a v době žní naměří majiteli pole na 1 bur 60 gurů obilí.
(§ 59) Jestliže někdo bez (svolení) majitele zahrady v něčí zahradě pokácel strom, zaplatí půl miny stříbra.
* nebo též: „byly vyvěšeny věcbty."
(§ 60) Jestliže někdo dal pole sadaři k osázení na ovocný sad, sadař sad osázel, po čtyři roky bude sad pěstovat, v pátém roce se majitel sadu a sadař rovnoměrně rozdělí; majitel sadu si vybere svůj díl a vezme si (jej);
(§ 61) jestliže sadař nedokončil osázení pole a nechá část neosázenou, přičtou neosázenou část k jeho dílu;
(§ 62) jestliže pole, které mu bylo dáno, neosázel na ovocný sad, šlo-li o kultivované (pole), naměří sadař majiteli pole výtěžek pole za léta, po něž nebylo obděláváno, podle souseda, pole obdělá a vrátí majiteli pole;
(§ 63) jestliže pole (jež převzal) bylo úhorem, náležitě pole obdělá a vrátí majiteli (toho) pole; na 1 bur (plochy) naměří 10 gurů obilí.
(§ 64) Jestliže někdo dal sadaři svůj ovocný sad, aby obstaral opylení, sadař, pokud má sad (v držení), dá majiteli sadu z výtěžku dvě třetiny, třetinu si vezme sám.
(§ 65) Jestliže sadař neobstaral opylení ovocného sadu a zavinil (tak) snížení výtěžku, sadař naměří výtěžek podle souseda a vrátí sad majiteli sadu...
Následuje mezera v rozsahu 7 posledních sloupců přední strany stély. V našem vydání se v další části přidržujeme úpravy BL II, 34ns. a A. Fineta, vypouštíme však příliš fragmentární úryvky, kde se již nelze dobrat smyslu příslušného předpisu. V novém překladu CH od Szlechtera jsou některé články mezery očíslovány 66—70, 89—100; jiné jsou označeny A, B, C, D, Jí (neshodují se s označením našeho překladu). ...
(§ A) Jestliže někdo přijal od obchodníka peníze a (jestliže) obchodník je na něm vymáhal a on nemá nic k zaplacení, potom co odevzdal po opylení obchodníkovi svůj sad a řekl mu „vezmi si místo svých peněz všechny datle, které se urodí v mém sadu", obchodník s tím nesmí souhlasit, (naopak) datle, které se v sadu urodí, majitel sadu si vezme sám a nahradí obchodníkovi (dlužné) peníze i s úrokem podle tabulky (dlužního úpisu). Zbývající datle, jež se urodí v ovocném sadu, si vezme majitel sadu.
(§ B) Jestliže někdo chce postavit dům [a jestliže] jeho soused [....]
(§ C) [...] za cenu [...] mu nedá; jestliže dá obilí, peníze nebo zboží za dům souseda, a dům, jejž hodlal koupit, je spojen s konáním služby, ztratí vše, co dal, dům se vrátí k svému majiteli; jestliže tento dům není spojen s konáním služby, může jej koupit, za tento dům dá obilí, peníze nebo zboží.
(§ D) Jestliže někdo po[stavil na] úhoru bez souhlasu [svého] souseda [dům], přifjde] o dům, [který postavil a vrátí úhor] je [ho majiteli],
(§ E) [Jestliže někdo pronajal svůj dům a] nájemník zapla[til] majiteli [domu] celé roční nájemné, [jestliže] majitel domu řekl nájem [niko vi], aby se vystěhoval, třebaže dny jeho [nájmu] nebyly naplněny, majitel domu, poněv[adž] dal vystěhovat nájemní[ka] ze svého domu, třebaže dny [nájmu], [přijde o] peníze, jež mu nájem[ník] [zaplatil.
(§ H) Jestliže někdo, jehož souseda dům se zboř]il nebo jehož souseda pole zpustlo, [řekl] maji[teli z]bořeniště" oprav zbořený dům, z tvého domu se lze ke mně vloupat", [nebo řekl] majiteli zpustlého pole „obdělej své zpustlé pole, z tvého [zpustlého pole] se lze vloupat do mého domu", a [jestliže] na to upozornil, ma[jitel z]bořeného domu nebo zpustlého pole dá mu náhrad[u za to, co bylo z jeho ma]jetku ztraceno kvůli zbořenému domu nebo kvůli zpustlému poli.
(§ L) Jestliže ob[chodník] dal jako [úročnou] půjčku obilí, na 1 gur vezme jako úrok 100 qa obilí; jestliže dal jako půjčku peníze, na 1 šekel stříbra vezme jako úrok 1/6 šekelu a 6 zrnek.
(§ M) Jestliže někdo, kdo se zadlužil, nemá peníze na za[placení], má však obilí, obchodník vezme jako svůj úrok obilí podle královské vyhlášky; jestliže vzal úrok [na]d 100 qa z 1 guru obilí [nebo] nad 1/6 šekeli a 6 zrnek z [1 šekelu] stříbra a přijal jej, přijde o všechno, co dal jako půjčku.
(§ N) Jestliže obchodník [dal] obilí nebo [peníze] jako úročnou půjčku a přijal úrok [...] z obilí [a] peněz a[.. .], obilí nebo peníze [.. .] ne[. ..].
(§ O) [Jestliže obchodník dal jako úročnou půjčku obilí nebo peníze a přijal úrok z obilí nebo z peněz,] neodečtl vše, co [přijal] v obilí nebo penězích, nenapsal novou tabulku nebo připočetl úrok ke kapitálu, tento obchodník vrátí dvojnásobek obilí, jež přijal.
(§ P) Jestliže obchodník dal jako (úročnou) půjčku obilí nebo peníze a při poskytnutí půjčky dal stříbro v menší váze nebo obilí v menší míře, kdežto při příjmu [vrácené půjčky] přijal stříbro ve [velké] váze nebo obilí [ve velké míře, tento obchodník ztratí vše, co dal],
(§ Q) Jestliže [obchodník] dal jako (úročnou) půjčku [obilí nebo peníze] bez svědků nebo bez [smloujvy, ztratí vše, co dal.
(§ R) Jestliže někdo přijal od obchodníka obilí nebo peníze a nemá obilí nebo peníze na zaplacení, má však zboží, vše, co má ve svých rukách, dá svému obchodníku před svědky; kdykoliv je přinese, obchodník je neodmítne*, přijme je.
(§ U) Jestliže někdo dal někomu peníze do společenství, budou se dělit před bohem rovným dílem o zisk i ztrátu, jež vznikne.
* Doslovně „nebude dělat potíže" (tj. s přijetím).
(§ V)** Jestliže obchodník dal zmocněnci peníze na nákup a prodej a poslal jej na (obchodní) cestu, zmocněnec na cestě vynaloží peníze, jež mu byly svěřeny, (na obchodování), jestliže tam, kam přišel, se shledal se ziskem, výnos peněz, tak jak jej nabyl, si zapíše a vyúčtuje své (cestovní) dny a vyrovná (čistý zisk) svého obchodníka;
** Závěr § V je zachován již na zadní straně stély (Ir 1—7), kde text již bez porušení pokračuje § § lOlns.
(§ 101) jestliže se tam, kam přišel, neshledal se ziskem, zmocněnec vrátí obchodníkovi dvojnásobek peněz, jež si vzal.
(§ 102) Jestliže obchodník dal zmocněnci bezúročně peníze a on tam, kam přišel, se setkal se ztrátou, vrátí obchodníkovi celou hotovost peněz.
(§ 103) Jestliže, když konal svou cestu, jej nepřítel připravil o vše, co vezl, zmocněnec při bohu odpřisáhne a bude prost odpovědnosti.
(§ 104) Jestliže obchodník dal zmocněnci k prodeji obilí, vlnu, olej nebo nějaké jiné zboží, zmocněnec si zapíše peníze a vyplatí obchodníkovi; zmocněnec si vezme tabulku opatřenou pečetí o penězích, které dává obchodníkovi;
(§ 105) jestliže zmocněnec byl nedbalý a nevzal si tabulku opatřenou pečetí o penězích, jež dal obchodníkovi, peníze nezapsané na tabulce opatřené pečetí, nebudou vzaty v počet.
(§ 106) Jestliže zmocněnec přijal peníze od' obchodníka & popřel je svému obchodníku, tento obchodník při bohu a přeď svědky odpřisáhne, zmocněnce usvědčí, že přijal peníze, a zmocněnec vrátí obchodníkovi trojnásobek peněz, jež přijal.
(§ 107) Jestliže obchodník dal zmocněnci úvěr, a zmocněnec vrátil svému obchodníku vše, co mu obchodník dal, obchodník popře vše, co mu zmocněnec dal (zpátky), tento zmocněnec odpřisáhne při bohu a před svědky, a obchodník, poněvadž popřel svému zmocněnci, dá vše, co přijal, zmocněnci šesteronásobně.
(§ 108) Jestliže krčmářka nepřijala obilí k zaplacení piva, (avšak) přijala peníze podle velké váhy, nebo snížila množství piva ve vztahu k množství obilí, tuto krčmářku usvědčí a hodí do vody.
(§ 109) Jestliže krčmářka, v jejímž domě se spolčovali podvratníci, a (jestliže) ona tyto podvratníky neuchopilá a nepřivedla do paláce, bude tato krčmářka potrestána smrtí.
(§ 110) Jestliže kněžka naditum nebo kněžka ugbabtumjěntum, jež nebydlí v klášteře, otevřela krčmu a vstoupila do krčmy pro pivo, tuto ženu upálí.
(§ 111) Jestliže krčmářka dala na úvěr jeden soudek piva, vezme si v době žní 50 qa obilí.
(§ 112) Jestliže někdo prodléval na (obchodní) cestě a dal někomu stříbro, zlato, (drahé) kamení nebo zboží, jež měl u sebe, aby mu je přepravil jako náklad, (jestliže) tento člověk nedodal vše, co (mu) bylo (odevzdáno) k přepravě tam, kam mělo být přepraveno, a dal (svěřené věci) stranou, majitel nákladu usvědčí tohoto člověka o čemkoliv, co mělo být přepraveno a co neodevzdal, a tento člověk odevzdá majiteli nákladu pětinásobek čehokoliv, co mu bylo dáno (k přepravě).
(§ 113) Jestliže někdo má vůči někomu pohledávku pro obilí nebo peníze a bez (souhlasu) majitele obilí si vzal obilí ze špýcharu nebo z mlatu, tohoto člověka usvědčí, že vzal bez (souhlasu) majitele obilí ze špýcharu nebo z mlatu, a on vrátí všechno obilí, jež vzal, a ztratí vše, co dal (jako půjčku).
(§ 114) Jestliže někdo nemá vůči někomu (pohledávku) pro obilí nebo peníze, avšak (přesto) si vzal rukojmí, zaplatí za každé rukojmí jednu třetinu miny stříbra
(§ 115) Jestliže někdo má vůči někomu (pohledávku) pro obilí nebo peníze a vezme si rukojmí a rukojmí v domě svého věřitele zemře podle svého osudu (přirozeně), tento případ nezakládá žalovatelný nárok.
(§ 116) Jestliže rukojmí zemře v domě svého věřitele na bití nebo týrání, majitel rukojmí usvědčí svého obchodníka (tj. věřitele); jestliže jde o syna plnoprávného občana, usmrtí jeho syna; jestliže jde o otroka plnoprávného občana, zaplatí jednu třetinu miny stříbra, mimo to ztratí vše, cokoliv dal (jako půjčku).
(§ 117) Jestliže někoho svíral dluh a on prodal svou manželku, svého syna nebo svou dceru, nebo je dal jako rukojmí pro dluh, budou po tři roky pracovat v domě jejich kupce nebo jejich věřitele; ve čtvrtém roce bude uskutečněno jejich propuštění;
(§ 118) jestliže byl dán v zástavu pro dluh otrok nebo otrokyně, (jestliže dlužník) nechá obchodníka (čekat), takže uplynula (lhůta), (pak) obchodník je může prodat; (otrok nebo otrokyně) nemůže být vymáhán zpět.
(§ 119) Jestliže někoho svíral dluh a on prodal svou otrokyni, jež mu porodila děti, pán otrokyně naváží stříbro, které obchodník odvážil, a vykoupí svou otrokyni.
(§ 120) Jestliže někdo uložil své obilí do domu někoho k uskladnění, a v sýpce nastal úbytek nebo majitel domu otevřel skladiště a vzal si obilí nebo zcela popřel, že obilí bylo uskladněno v jeho domě, majitel obilí učiní při bohu oznámení o obilí; majitel domu dá obilí, které přijal (k uskladnění), dvojnásobkem.
(§ 121) Jestliže někdo uložil obilí do domu někoho, dá ročně za jeden gur obilí 5 qa obilí jako skladné.
(§ 122) Jestliže někdo hodlá dát někomu do úschovy stříbro, zlato nebo cokoliv jiného, vše, co hodlá dát (do úschovy), ukáže svědkům, vyhotoví smlouvu a odevzdá do úschovy;
(§ 123) jestliže někdo odevzdal do úschovy beze svědků a smlouvy, a poté tam, kam odevzdal, mu to popřou, tento případ nezakládá žalovatelný nárok.
(§ 124) Jestliže někdo odevzdal někomu do úschovy stříbro, zlato nebo cokoliv jiného před svědky, a pak mu to popřou, tohoto člověka usvědčí, a on vše, co popřel, odevzdá dvojnásobkem.
(§ 125) Jestliže někdo odevzdal do úschovy svou věc, a tam, kde ji odevzdal, jeho věc se ztratila při vloupání do domu nebo probourání (zdi) spolu s věcí majitele domu, majitel domu, který byl nedbalý, nahradí majiteli (ztracené) věci vše, co mu bylo dáno v úschovu a čeho dopustil ztrátu; majitel domu bude pátrat po všem, co mu bylo ukradeno a odejme (to) zloději těchto věcí.
(§ 126) Jestliže někdo, komu se jeho věc neztratila, prohlásil „moje věc se ztratila", a (jestliže) u svého městského obvodu (bábtum) podal stížnost, jeho obvod jej před bohem usvědčí, že se jeho věc neztratila; tu on vrátí svému obvodu věc, které se domáhal, dvakrát.
(§ 127) Jestliže někdo ukázal prstem po kněžce ěntumjugbabtum nebo po manželce plnoprávného občana, a neusvědčil ji, tohoto člověka před soudci zbijí a oholí polovinu jeho hlavy.
(§ 128) Jestliže někdo si vzal manželku, avšak nevyhotovil (o tom) svou smlouvu, tato žena se nestane manželkou.
(§ 129) Jestliže něčí manželka byla dopadena, když souložila s jiným mužem, sváží je a hodí do vody; jestliže pán manželky nechá svou manželku na živu, také král nechá na živu svého služebníka.
(§ 130) Jestliže někdo zacpal ústa něčí manželce, jež (dosud) nepoznala muže a bydlela v domě svého otce, a vyspal se v jejím klíně, a dopadli jej, tento člověk bude potrestán smrtí; tato žena bude bez viny.
(§ 131) Jestliže něčí manželku nařkl její manžel, avšak ona nebyla dopadena, když spala s jiným mužem, odpřisáhne (tato žena) při bohu a vrátí se do svého domu.
(§ 132) Jestliže na něčí manželku bylo ukázáno prstem kvůli jinému muži, ona však nebyla s jiným mužem přistižena, když u něj spala, ponoří se kvůli svému muži do Řeky.
(§ 133) Jestliže někdo byl odveden jako (válečný) zajatec a v jeho domě je z čeho žít, jeho manželka bude udržovat jeho dům a dbát o sebe, nevstoupí do domu jiného muže; (jestliže) tato žena o sebe nedbala a jestliže vstoupila do domu jiného muže, tuto ženu usvědčí a hodí ji do vody.
(§ 134) Jestliže někdo byl odveden jako (válečný) zajatec a v jeho domě není z čeho žít, jeho manželka může vstoupit do domu jiného muže; tato žena nemá viny.
(§ 135) Jestliže někdo byl odveden jako (válečný) zajatec a v jeho domě není z čeho žít, (jestliže) jeho manželka před jeho návratem vstoupila do domu jiného muže a porodila (mu) děti, (jestliže) manžel se potom vrátil a dostal do své obce, tato žena se vrátí k svému manželu; děti půjdou (každé) za svým otcem.
(§ 136) Jestliže někdo opustil svou obec a uprchl, a (jestliže) jeho žena po jeho odchodu vstoupila do domu jiného muže, jestliže se onen člověk vrátil a chtěl si opět vzít svou manželku, poněvadž opovrhl svou obcí a uprchl, manželka uprchlíka se nevrátí k svému manželu.
(§ 137) Jestliže si někdo předsevzal vypudit kněžku šugitum, jež mu porodila děti, nebo kněžku nadltum, jež mu obstarala děti, této ženě se vrátí věno a dá se jí polovina pole, zahrady a zařízení, a ona bude vychovávat své děti; až vychová své děti, ze všeho, co (jí) bylo dáno pro děti, dají pro ni podíl jako jednotlivému dědici a ona si bude moci vzít manžela svého srdce. '
(§ 138) Jestliže někdo chce vypudit svou první manželku, která mu neporodila děti, dá jí peníze ve výši obvěnění, mimoto jí vrátí věno, které přinesla z domu svého otce; a (poté) ji může vypudit;
(§ 139) chybí-li obvěnění, dá jí jednu minu stříbra jako rozlučné;
(§ 140) jestliže jde o muškéna, dá jí 1/3 miny stříbra.
(§ 141) Jestliže manželka někoho, jež u něho v domě bydlí, si předsevzala, že odejde, a (jestliže) hospodaří pro svou kapsu, promrhává rodinný majetek, uráží svého manžela, usvědčí ji; a jestliže se její manžel vyslovil pro její vypuzení, vypudí ji; na její cestu a na její rozlučné nebude jí nic dáno; jestliže se její manžel vyslovil, že ji nevypudí, vezme si jinou ženu (jako manželku); ona (první) žena bude v domě svého manžela pobývat jako otrokyně.
(§ 142) Jestliže žena pojala nenávist k svému manželu a řekla mu „nebudeš mě objímat", její případ bude prozkoumán v jejím městském obvodu; tu, dbá-li o svou počestnost a je-li bez chyby, (jestliže) však její manžel odchází (z domu) a velmi ji ponižuje, tato žena nemá viny; vezme si své věno a odejde do domu svého otce;
(§ 143) jestliže nedbá o svou počestnost a ochází (z domu), promrhává rodinný majetek, uráží svého manžela, tuto ženu hodí do vody.
(§ 144) Jestliže někdo si vzal (za manželku) kněžku nadltum a tato kněžka nadltum dala svému manželu otrokyni a obstarala mu děti, (jestliže) tento člověk si předsevzal vzít si (za manželku) kněžku šugitum, tomuto člověku se to nedovolí; nevezme si kněžku šugitum (za manželku).
(§ 145) Jestliže někdo si vzal (za manželku) kněžku nadltum a ona mu neobsta-rala děti, a (jestliže) si předsevzal, vzít si (za manželku) kněžku šugitum, tento člověk si vezme (za manželku) kněžku šugitum, nechá ji vstoupit do svého domu; tato kněžka šugitum sebe nebude klást na rovno s kněžkou nadltum.
(§ 146) Jestliže někdo si vzal (za manželku) kněžku nadltum a ona dala svému manželu otrokyni a (otrokyně) porodila děti, poté se otrokyně kladla na rovno se svou paní, poněvadž porodila děti, její paní ji neprodá; vtiskne jí otrockou značku a přičte mezi otroky;
(§ 147) Jestliže neporodila děti, její paní ji může prodat.
(§ 148) Jestliže někdo si vzal manželku a (jestliže) se jí zmocnila nemoc la'bum, (jestliže) si předsevzal vzít si jinou (manželku), může si ji vzít; svou manželku, jíž se zmocnila nemoc la'bum, nevypudí; v domě, který postavil, bude pobývat; pokud bude žít, bude jí poskytovat výživu;
(§ 149) jestliže tato žena nesouhlasila s bydlením v domě svého manžela, nahradí jí její věno, které přinesla z domu svého otce, a odejde.
(§ 150) Jestliže někdo daroval své manželce pole, zahradu, dům nebo zařízení, (jestliže) jí vyhotovil tabulku s pečetí, po smrti jejího manžela její děti nevznesou proti ní nároky; matka dá své dědictví dítěti, jež má v oblibě, nemusí je dát jinému.
(§ 151) Jestliže žena, jež bydlí v domě někoho, zavázala svého manžela k vyhotovení tabulky, aby věřitelé jejího manžela se jí nezmocnili, jestliže na tomto člověku (manželu) vázl dluh [z doby], než si vzal tuto ženu (za manželku), jeho věřitelé se jeho manželky nezmocní; a jestliže na ženě vázl dluh (z doby), než vešla do domu někoho, její věřitelé se nezmocní jejího manžela;
(§ 152) jestliže poté, co tato žena vešla do domu někoho, uvázl na nich dluh, vyrovnají oba dva (pohledávku) obchodníka.
(§ 153) Jestliže něčí manželka dala usmrtit svého manžela kvůli jinému muži, tuto ženu narazí na kůl.
(§ 154) Jestliže někdo měl styk se svou dcerou, tohoto člověka vyloučí z obce.
(§ 155) Jestliže někdo vybral pro svého syna nevěstu a syn s ní měl styk, on sám se poté vyspal v jejím klíně a dopadli jej, tohoto muže sváží a hodí do vody;
(§ 156) jestliže někdo vybral pro svého syna nevěstu a syn s ní neměl styk, avšak on sám se vyspal v jejím klíně, zaplatí jí půl miny stříbra a nadto jí nahradí vše, co si přinesla z otcovského domu a muž jejího srdce si ji může vzít (za manželku).
(§ 157) Jestliže někdo se po (smrti) svého otce vyspal v klíně své matky, upálí je oba.
(§ 158) Jestliže někdo po (smrti) svého otce byl dopaden v klíně své nevlastní matky, jež porodila děti, tohoto člověka vypudí z otcovského domu.
(§ 159) Jestliže někdo, kdo dal přinést do domu svého tchána zásnubní dar, dal obvěnění, (poté) se dal obrátit k jiné ženě a řekl svému tchánovi „nevezmu si tvou dceru", otec dcery podrží vše, co mu bylo přineseno;
(§ 160) jestliže někdo dal přinést do domu svého tchána zásnubní dar, dal obvěnění a otec dcery řekl „nedám ti dceru", (otec dcery) vrátí dvojnásobek všeho, co mu bylo přineseno;
(§ 161) jestliže někdo dal přinést do domu tchána zásnubní dar, dal obvěnění a jeho druh jej pomluvil, jeho tchán řekl (nastávajícímu) pánovi manželky „nevezmeš si mou dceru", vrátí dvojnásobek všeho, co mu bylo přineseno; také jeho druh si nevezme jeho manželku.
(§ 162) Jestliže někdo si vzal manželku, (ta) mu porodila děti, poté tato žena odešla za osudem, její otec se nebude domáhat věna, její věno patří jejím dětem;
(§ 163) jestliže někdo si vzal manželku, (ta) mu neopatřila děti, (jestliže) tato žena odešla za osudem, jestliže obvěnění, které tento člověk přinesl do domu svého tchána, jeho tchán mu vrátil, její manžel se nebude domáhat věna této ženy; její věno patří domu jejího otce;
(§ 164) jestliže jeho tchán mu nevrátil obvěnění, odečte od jejího věna celé obvěnění a vrátí její věno domu jejího otce.
(§ 165) Jestliže někdo svému (synu) dědici, v němž se jeho oku zalíbilo, daroval pole, zahradu a dům, vyhotovil pro něj tabulku, opatřenou pečetí, poté otec odejde za osudem, když se bratří dělí, dar, který mu otec dal, si vezme, a nadto si rovnoměrně rozdělí majetek otcovského domu.
(§ 166) Jestliže někdo vybral manželky synům, které měl, (avšak) nedospělému synu manželku nevybral, poté, co otec odešel za osudem, když se bratří dělí, přidají z pozůstalosti otcovského domu svému nedospělému bratru, který si ještě nevzal manželku, nad jeho podíl peníze na obvěnění a zařídí mu, aby si vzal manželku.
(§ 167) Jestliže někdo si vzal manželku a ona mu porodila děti, (jestliže) tato žena odešla za osudem, po ní si vzal jinou ženu a ta mu porodila děti, když poté otec odejde za osudem, děti si nedělí (pozůstalost) podle svých matek; (každé) si vezme věno po své matce a majetek otcovského domu si rozdělí rovnoměrně.
(§ 168) Jestliže někdo si předsevzal vypudit svého syna, řekl před soudem „vypudím svého syna"; soudci přezkoumají jeho případ; a jestliže syn se nedopustil těžkého provinění, jež vede k vypuzení, otec svého syna nevypudí;
(§ 169) jestliže se dopustil vůči otci těžkého provinění, po prvé se mu odpustí; jestliže se dopustil těžkého provinění po druhé, otec může svého syna vypudit z dědictví.
(§ 170) Jestliže někdo, jehož rovnorodá manželka (mu) porodila děti a jehož otrokyně (mu) porodila děti, (jestliže) otec za svého života řekl dětem, jež mu porodila otrokyně „(jste) moje děti" (a) přičti je k dětem rovnorodé manželky, poté, když otec odejde za osudem, děti rovnorodé manželky a děti otrokyně se rozdělí rovným dílem o majetek otcovského domu; dědic, syn rovnorodé manželky, si vybere mezi podíly a vezme si (díl);
(§ 171) jestliže však otec neřekl za svého života dětem, jež mu porodila otrokyně „(jste) moje děti", poté, když otec odejde za osudem, děti otrokyně se nedělí s dětmi rovnorodé manželky o majetek otcovského domu; bude provedeno osvobození otrokyně a jejích dětí; děti rovnorodé manželky nebudou uplatňovat nároky vůči dětem otrokyně kvůli otroctví; rovnorodá manželka si vezme věno a svatební dar, jež jí její manžel dal a připsal na tabulce, a bude pobývat v příbytku svého manžela; po dobu (svého) života má požívací právo; nebude moci jej prodat; její pozůstalost (patří) jejím dětem;
(§ 172) jestliže její manžel jí nedal svatební dar, vyplatí se jí věnp a z majetku svého manžela si vezme podíl jako jednotlivý dědic; jestliže její děti s ní špatně nakládají, aby ji vyhnaly z domu, soudci vyšetří její případ a dětem uloží trest; tato žena neopustí dům svého manžela; jestliže se tato žena rozhodne, že odejde, nechá svým dětem svatební dar, jejž jí dal její manžel, vezme si věno svého otcovského domu; manžel jejího srdce si ji může vzít;
(§ 173) jestliže tato žena tam, kam vstoupila, porodila svému druhému manželu děti, poté tato žena zemřela, její věno si rozdělí její dřívější i pozdější děti;
(§ 174) jestliže svému pozdějšímu manželu neporodila děti, její věno si vezmou děti jejího dřívějšího manžela.
(§ 175) Jestliže otrok paláce nebo otrok muškéna si vzal (za manželku) dceru plnoprávného občana a ona porodila děti, pán otroka nebude mít nároky na děti plnoprávného občana kvůli otroctví;
(§ 176) jestliže však otrok paláce nebo otrok muškéna si vzal (za manželku) dceru plnoprávného občana a ona, poté co si ji vzal, vstoupila do domu otroka paláce nebo otroka muškéna s věnem z domu svého otce, poté co společně žili, založili si dům a nabyli zařízení, poté otrok paláce nebo otrok muškéna odešel za osudem, dcera plnoprávného občana si vezme věno; všechno, čeho její manžel a ona nabyli poté, co společně žili, rozdělí na dva díly, polovinu si vezme pán otroka, polovinu si vezme dcera plnoprávného občana pro své děti; jestliže dcera plnoprávného občana neměla věna, vše, čeho její manžel a ona, poté co společně žili, nabyli, rozdělí na dva díly, polovinu si vezme pán otroka, polovinu si vezme dcera plnoprávného občana pro své děti.
(§ 177) Jestliže vdova, jejíž děti jsou nedospělé, si předsevzala, že vstoupí do domu jiného (muže), bez (svolení) soudců nesmí vstoupit; když bude chtít vstoupit do domu jiného (muže), soudci zřídí soupis majetku jejího dřívějšího manžela a svěří majetek jejího dřívějšího manžela jejímu pozdějšímu manželu a této ženě; také dají jim vyhotovit tabulku; oni budou pečovat o majetek a vychovají nedospělé děti; nemohou prodat zařízení; kupec, jenž koupí zařízení vdovy, přijde o peníze, majetek se vrátí jeho pánu.
(§ 178) Jestliže kněžka ěntumjugbabtum, kněžka nadltum nebo kněžka zikrum, jíž její otec daroval věno, napsal (o tom) tabulku, na tabulce, kterou jí napsal , jí nenapsal, že může dát svou pozůstalost, kam jí libo, a nevyhradil jí plné (rozhodování) podle jejího srdce, potom co otec odejde za osudem, její bratří si vezmou její pole a její zahradu, a dají jí úměrně k výši jejího podílu potraviny, olej a oděv a uspokojí její srdce; jestliže (však) její bratří jí nedají úměrně k jejímu podílu potraviny, olej a oděv, dá pole a zahradu pachtýři, který jí bude vhod, a její pachtýř ji bude živit; po dobu života bude požívat pole, zahrady a všeho, co jí dal její otec; nic nemůže prodat; (ani) jiného neustanoví dědicem; její pozůstalost je jejích bratří.
(§ 179) Jestliže kněžka ěntumjugbabtum, kněžka nadltum nebo kněžka zikrum, jíž její otec daroval věno, napsal (o tom) tabulku s pečetí, na tabulce, kterou pro ni napsal, napsal jí, že může dát svou pozůstalost, komu jí libo a vyhradil jí plné (rozhodování) podle jejího srdce; poté, co otec odejde za osudem, může dát pozůstalost, kam jí libo; její bratří neuplatní k ní právní nárok.
(§ 180) Jestliže otec nedaroval věno své dceři, klášterní kněžce nadltum nebo kněžce zikrum, poté co odejde otec za osudem, dělí se (dcera) o majetek otcovského domu jako jednotlivý dědic a po dobu života (jej) bude užívat; její pozůstalost patří jejím bratřím.
(§ 181) Jestliže otec zasvětil bohu (svou dceru jako kněžku) nadltum, qadištum nebo kulmaMtum a nedaroval jí věno, poté, co otec odejde za osudem, dělí se (dcera) o majetek otcovského domu jednou třetinou svého dědického podílu a po dobu života (jej) bude užívat; její pozůstalost patří jejím bratřím.
(§ 182) Jestliže otec nedaroval věno své dceři, kněžce nadltum boha Marduka v Babylóně a nevyhotovil jí tabulku s pečetí, poté, co otec odejde za osudem, dělí se do majetku otcovského domu jednou třetinou svého dědického podílu; nebude konat službu (na něm váznoucí); kněžka nadltum boha Marduka dá svou pozůstalost, kam jí libo.
(§ 183) Jestliže otec daroval věno své dceři šugitum, dal ji manželovi, vyhotovil tabulku s pečetí, poté, co odejde za osudem, nedělí se do majetku otcovského domu;
(§ 184) jestliže někdo nedaroval věno své dceři šugitum, nedal ji manželovi, poté, co otec odejde za osudem, její bratří úměrně k rozsahu otcovského majetku, darují jí věno a dají manželovi.
(§ 185) Jestliže někdo si vzal jako syna nemluvně od jeho zrození* a vychoval jej, tento osvojenec nemůže být vymáhán zpět.
(§ 186) Jestliže někdo si vzal za syna nedospělce a poté, co si jej vzal, tento vypátrá svého otce a svou matku, tento osvojenec se vrátí do domu svého otce;
(§ 187) syn palácového zaměstnance glrseqqua nebo syn kněžky zikrum nemohou být vymáhání zpět.
(§ 188) Jestliže řemeslník si vzal dítě k vychování a vyučil je svému řemeslu, nemůže být vymáháno zpět;
(§ 189) jestliže je nevyučil svému řemeslu, tento osvojenec se vrátí do svého otcovského domu.
(§ 190) Jestliže někdo nepřipočtl ke svým dětem nedospělce, kterého si vzal za syna a vychoval jej, tento osvojenec se vrátí do domu svého otce.
(§ 191) Jestliže někdo si vzal nedospělce za syna a vychoval jej, poté si založil rodinu, měl své děti a předsevzal si vypudit osvojence, toto dítě neodejde s prázdnou; otec, který je vychoval, dá mu ze svého zařízení třetinu dědického podílu a (dítě) odejde; z pole, zahrady a domu nemusí mu dát nic.
(§ 192) Jestliže syn palácového zaměstnance girseqqua nebo syn kněžky zikrum řekl svému pěstounu nebo své pěstounce „nejsi mým otcem, nejsi mou matkou", uříznou mu jazyk;
(§ 193) jestliže syn palácového zaměstnance girseqqua nebo kněžky zikrum vypátral dům svého otce a pohrdl svým pěstounem nebo svou pěstounkou a vrátil se do domu svého otce, vyloupnou mu oko.
(§ 194) Jestliže někdo dal své dítě kojné a toto dítě zemřelo v rukou kojné, (jestliže) kojná bez vědomí otce a jeho matky si přiložila (k prsu) jiné dítě, bude usvědčena, a protože si přiložila (k prsu) jiné dítě, uříznou jí prs.
(§ 195) Jestliže dítě udeřilo svého otce, utnou mu ruku.
(§ 196) Jestliže plnoprávný občan vyrazil oko plnoprávnému občanu, vyrazí mu oko;
(§ 197) jestliže zlomil kost plnoprávného občana, zlomí mu kost;
(§ 198) jestliže vyrazil oko muškénovi nebo zlomil kost muškéna, zaplatí jednu minu stříbra;
(§ 199) jestliže vyrazil oko otroku někoho nebo zlomil kost otroka někoho, zaplatí polovinu jeho kupní ceny.
(§ 200) Jestliže plnoprávný občan vyrazil zub plnoprávného občana, sobě rovného, vyrazí mu zub;
(§ 201) jestliže vyrazil zub muškéna, zaplatí třetinu miny stříbra.
(§ 202) Jestliže plnoprávný občan udeřil ve tvář plnoprávného občana, jenž je výše postaven než on, bude před shromážděním potrestán šedesáti ranami volskou oháňkou;
(§ 203) jestliže plnoprávný občan udeřil ve tvář plnoprávného občana, jenž je mu roven, zaplatí 1 minu stříbra;
(§ 204) jestliže muškén udeřil ve tvář muškéna, zaplatí deset šekelů stříbra;
(§ 205) jestliže něčí otrok udeřil ve tvář plnoprávného občana, uříznou mu ucho.
(§ 206) Jestliže plnoprávný občan udeřil plnoprávného občana v šarvátce a způsobil mu zranění, tento plnoprávný občan odpřisáhne „neudeřil jsem jej úmyslně", a vyrovná (účet) lékaře;
(§ 207) jestliže na jeho rány zemře, a jestliže jde o někoho z plnoprávných občanů, odpřisáhne (a) zaplatí půl miny stříbra;
(§ 208) jestliže jde o někoho z muš-kénů, zaplatí třetinu miny stříbra.
(§ 209) Jestliže plnoprávný občan udeřil dceru plnoprávného občana a způsobil, že potratila plod, zaplatí deset šekelů stříbra za její plod;
(§ 210) jestliže tato žena zemřela, usmrtí jeho dceru;
(§ 211) jestliže způsobil, že dcera muškéna potratila pro bití svůj plod, zaplatí pět šekelů stříbra;
(§ 212) jestliže tato žena zemřela, zaplatí půl miny stříbra;
(§ 213) jestliže udeřil něčí otrokyni a způsobil, že potratila svůj plod, zaplatí dva šekely stříbra;
(§ 214) jestliže tato žena zemřela, zaplatí třetinu miny stříbra.
(§ 215) Jestliže lékař provedl na plnoprávném občanu bronzovým nožem těžkou operaci a plnoprávného občana vyléčil, nebo bronzovým nožem otevřel oboční nádor plnoprávného občana a vyléčil oko plnoprávného občana, vezme deset šekelů stříbra (jako honorář);
(§ 216) jestliže jde o syna (příslušníka) vrstvy muškénů, vezme pět šekelů stříbra (jako honorář);
(§ 217) jestliže je to otrok plnoprávného občana, zaplatí pán otroka lékaři dva šekely stříbra.
(§ 218) Jestliže lékař provedl na plnoprávném občanu bronzovým nožem těžkou operaci a způsobil smrt plnoprávného občana, nebo bronzovým nožem otevřel oboční nádor plnoprávného občana a zničil (při tom) oko plnoprávného občana, useknou mu ruku;
(§ 219) jestliže lékař provedl na otroku muškéna bronzovým nožem těžkou operaci a způsobil jeho smrt, nahradí otroka za otroka;
(§ 220) jestliže otevřel bronzovým nožem jeho oboční nádor a zničil jeho oko, zaplatí polovinu peněz jeho kupní ceny.
(§ 221) Jestliže lékař vyléčil zlomenou kost plnoprávného občana nebo vyléčil bolavý sval, pán rány* (nemocný) zaplatí lékaři pět šekelů stříbra;
(§ 222) jestliže jde o někoho z muškénů, zaplatí tři šekely stříbra;
(§ 223) jestliže je to otrok plnoprávného občana, zaplatí pán otroka dva šekely stříbra.
(§ 224) Jestliže dobytčí nebo oslí lékař provedl na dobytčeti nebo na oslu těžkou operaci a vyléčil (je), vlastník dobytčete nebo osla dá lékaři jako jeho mzdu šestinu trhové ceny (zvířete);
(§ 225) jestliže provedl těžkou operaci na dobytčeti nebo oslu a způsobil jejich skon, dá vlastníku dobytčete nebo osla pětinu jejich ceny.
(§ 226) Jestliže holič bez (souhlasu) pána otroka vyholil otrockou značku otroka, který není jeho, utnou ruku tohoto holiče.
(§ 227) Jestliže někdo přiměl lstí holiče a on vyholil otrockou značku otroka, který není jeho (tj. podvodného objednatele), tohoto člověka potrestají smrtí a v jeho dveřích pověsí; holič odpřisáhne „nevyholil jsem jej vědomě" a bude prost viny.
(§ 228) Jestliže stavitel domu postavil pro někoho dům a vybavil jej (k užívání), dá mu dva šekely stříbra za jeden sar plochy domu jako odměnu.
(§ 229) Jestliže stavitel postavil pro někoho dům, svou práci však neprovedl pevně a dům, který postavil, se zřítil, a (jestliže) způsobil smrt majitele domu, tento stavitel bude potrestán smrtí;
(§ 230) jestliže stavitel způsobil smrt dítěte majitele domu, usmrtí dítě tohoto stavitele domu;
(§ 231) jestliže způsobil smrt otroka majitele domu, dá majiteli domu otroka za otroka;
(§ 232) jestliže zničil věci (v domě), cokoliv zničil, nahradí; a poněvadž dům, který postavil, nezbudoval pevně, a dům se (proto) zřítil, postaví dům, který se zřítil, (znovu) na vlastní náklad.
(§ 233) Jestliže stavitel postavil pro někoho dům, neprovedl však svou práci náležitě a zdivo zchátralo, tento stavitel opraví toto zdivo na vlastní náklad.
(§ 234) Jestliže loďař vytmelil pro někoho loď o nosnosti šedesáti gurů, dá mu (majitel lodi) jako odměnu dva šekely stříbra.
(§ 235) Jestliže loďař vytmelil pro někoho loď, avšak svou práci neprovedl náležitě a tato loď (ještě) v temže roce dostane trhlinu* (a) utrpí škodu, (loďař) tuto loď rozebere a na vlastní náklad opět pevně postaví a pevně postavenou dá majiteli lodi.
(§ 236) Jestliže někdo dal loďaři v nájem svou loď a loďař byl nedbalý a nechal loď potopit nebo ji nechal zničit, loďař nahradí loď majiteli lodi.
(§ 237) Jestliže někdo najal loďaře a loď, a naložil ji obilím, vlnou, olejem, datlemi nebo jakýmkoliv zbožím, (jestliže) tento loďař byl nedbalý a zničil její náklad, loďař nahradí loď, již nechal potopit, a cokoliv z jejího nákladu, čeho dopustil ztrátu.
(§ 238) Jestliže loďař nechal potopit něčí loď, ale dal ji znovu vyzdvihnout, dá polovinu její ceny ve stříbře.
(§ 239) Jestliže někdo [si najal] loďaře, dá mu za rok šest gurů obilí (jako mzdu).
(§ 240) Jestliže [loď] plující proti proudu narazila a potopila loď plující po proudu, majitel lodi, jehož loď byla potopena, ohlásí přísežně zboží, které bylo na jeho lodi ztraceno, a loďař plující proti proudu, jenž způsobil potopení lodi plující po proudu, mu nahradí loď a všechny jeho ztracené věci.
(§ 241) Jestliže si někdo vzal jako zástavu (bezdůvodně) dobytče, zaplatí třetinu miny stříbra.
(§ 242 -f- )
(§ 243) Jestliže si někdo najal (dobytče) na rok, nájemné za zadní dobytče (= tažné), čtyři gury obilí, (a) nájemné za přední dobytče, tři gury obilí, dá jeho majiteli.
(§ 244) Jestliže někdo si najal dobytče nebo osla a v otevřené krajině je usmrtil lev, připadá to k tíži jejich majitele.
(§ 245) Jestliže někdo si najal dobytče a nechal je zahynout z nedbalosti nebo pod ranami, nahradí majiteli dobytčete dobytče za dobytče;
(§ 246) jestliže někdo si najal dobytče a zlomil mu jeho nohu nebo prodřel krční šlachu, nahradí majiteli dobytčete dobytče za dobytče;
(§ 247) jestliže někdo si najal dobytče a vyrazil mu oko, dá majiteli dobytčete polovinu jeho kupní ceny ve stříbře;
(§ 248) jestliže někdo si najal dobytče a zlomil mu roh, přeřízl mu ocas nebo poškodil hřbet, zaplatí pětinu jeho kupní ceny ve stříbře.
(§ 249) Jestliže někdo si najal dobytče a bůh je udeřil (zašlo na vyšší moc), člověk, který si najal dobytče, odpřisáhne při bohu a bude prost viny.
(§ 250) Jestliže dobytče při své cestě po ulici někoho potrkalo a způsobilo mu smrt, tento případ nezakládá žalovatelný nárok;
(§ 251) jestliže něčí dobytče má ve zvyku nabírat na roh a (jestliže) městský obvod jej (tj. majitele) dal uvědomit, že (dobytče) má ve zvyku nabírat na rohy, avšak on (tj. majitel) jeho roh nezajistil a své dobytče neohlídal, a (jestliže) toto dobytče nabralo na rohy dítě plnoprávné osoby a způsobilo jeho smrt, zaplatí polovinu miny stříbra;
(§ 252) jestliže je to něčí otrok, zaplatí třetinu miny stříbra.
(§ 253) Jestliže někdo si najal někoho, aby pečoval o jeho pole a svěřil mu osivo a dal mu na starost brav (a) zavázal jej smluvně k obdělávání pole, jestliže tento člověk zpronevěřil zrní nebo krmení a (toto) bylo zadrženo v jeho ruce, uříznou mu jeho ruku;
(§ 254) jestliže zpronevěřil zrní a nechal zeslábnout brav, nahradí dvojnásobek obilí, jež si vzal;
(§ 255) jestliže dal něčí brav za mzdu nebo zpronevěřil obilí a na poli nic nevypěstoval, tohoto člověka usvědčí a (on) ve žních naměří na jeden bur (polní plochy) šedesát gurů obilí;
(§ 256) jestliže nebyl schopen splnit svůj závazek, na tomto poli jej usmýkají dobytkem.
(§ 257) Jestliže někdo si najal oráče, dá mu za jeden rok osm gurů obilí.
(§ 258) Jestliže někdo si najal poháněče dobytka, dá mu za jeden rok šest gurů obilí.
(§ 259) Jestliže někdo ukradl v občině pluh, zaplatí majiteli pluhu pět šekelů stříbra;
(§ 260) jestliže ukradl secí pluh nebo brány, zaplatí tři šekely stříbra.
(§ 261) Jestliže někdo si najal hlídače, aby pásl brav nebo skot, dá mu za jeden rok osm gurů obilí.
(§ 262) Jestliže někdo dobytče nebo ovci k. . .*;
(§ 263) jestliže nechal zahynout dobytče nebo ovci, které mu byly svěřeny, nahradí jejich majiteli dobytče za dobytče, ovci za ovci.
(§ 264) Jestliže pastýř, jemuž byl svěřen (k pastvě) brav nebo skot, přijal mzdu v plné výší a jeho srdce bylo uspokojeno, (potom) zmenšil počet bravu nebo skotu, zmenšil přírůstek, dá přírůstek a výtěžek podle znění smlouvy.
(§ 265) Jestliže pastýř, jemuž byl svěřen k pastvě brav nebo skot, se dopustil nepoctivosti, vyměnil známku majitele a prodal jej, usvědčí ho, on poté nahradí jeho majiteli desetinásobek toho, co zpronevěřil na bravu nebo skotu.
(§ 266) Jestliže se v ohradě projevil zásah boha nebo lev usmrtil dobytče, pastýř se očistí přísahou před bohem a škodu v ohradě ponese pouze majitel ohrady.
(§ 267) Jestliže pastýř byl nedbalý a dopustil, že se v ohradě rozšířila prašivina, pastýř ponese sám škodu z prašiviny, kterou nechal v ohradě rozšířit; nahradí brav i skot a dá [je] jejich majiteli.
(§ 268) Jestliže někdo si najal dobytče k vyšlapávání obilí, jeho nájemné (bude) dvacet qa obilí;
(§ 269) jestliže někdo si najal osla k vyšlapávání obilí, jeho nájemné (bude) deset qa obilí;
(§ 270) jestliže někdo si najal kozlíka k vyšlapávání obilí, jeho nájemné (bude) jeden qa obilí.
(§ 271) Jestliže někdo si najal dobytčata, vůz a vozku k němu, za den dá stoosmdesát qa obilí;
(§ 272) jestliže někdo si najal pouze vůz, dá za den čtyřicet qa obilí.
(§ 273) Jestliže někdo si najal nádeníka, od počátku roku do pátého měsíce dá mu denně šest zrnek stříbra, od šestého měsíce do konce roku dá mu denně pět zrnek stříbra.
(§ 274) Jestliže někdo si najímá řemeslníka, jako mzdu [...] pět zrnek stříbra, jako mzdu [zpraco]vatele cihel [?] pět [zrnek stří]bra, [jako mzdu z]pracovatele plátna [?] [x zrnek] stříbra, [jako mzdu zjpracovatele pečetítek [?] [x zrnek stříjbra, fjako mzdu zpracovatele kamene [?] [x zrnek stří]bra, [jako mzdu zjpracovatele kovu [?] [x zrnek stří]bra, [jako mzdu z]pracovatele dřeva [?] pět [?] zrnek stříbra, jako mzdu zpracovatele kůže [x] zrnek stříbra, [jako m]zdu zpracovatele rákosu [x] zrnek stříbra, [jako mzdu zjedníka [x] zrnek stříbra [za] jeden [den d]á.
(§ 275) Jestliže někdo si najal loď plující po proudu, její denní nájemné jsou tři zrnka stříbra;
(§ 276) jestliže někdo si najal loď plující proti proudu, její denní nájemné jsou dva a půl zrnka stříbra.
(§ 277) Jestliže někdo si najal loď o nosnosti šedesáti gurů, dá za její nájemné na jeden den 1/6 (šekelu) stříbra.
(§ 278) Jestliže někdo koupil otroka (nebo) otrokyni a od jeho (koupě) není ještě plný měsíc a objevila se u něho padoucnice, vrátí (jej) prodateli a kupec si vezme peníze, které zaplatil.
(§ 279) Jestliže někdo koupil otroka (nebo) otrokyni a došlo k (jejich soudnímu) vymáhání, jeho prodatel bude odpověden za vymáhání.
(§ 280) Jestliže někdo koupil v nepřátelské zemi otroka (nebo) otrokyni od někoho, když se pak vrátil do vlastní země a (bývalý) pán otroka nebo otrokyně poznal svého otroka nebo otrokyni, jestliže tento otrok nebo otrokyně jsou dětmi (tj. příslušníky) země, bude jejich osvobození uskutečněno bez jakékoliv úplaty;
(§ 281) jestliže jsou dětmi (tj. příslušníky) jiné země, kupec před bohem udá peníz, který zaplatil, a (bývalý) pán otroka nebo otrokyně dá obchodníku peníz, který zaplatil, a vykoupí svého otroka nebo otrokyni.
(§ 282) Jestliže otrok řekl pánovi „nejsi mým pánem", jeho pán jej usvědčí, že je jeho otrokem, a utne mu ucho.
Nálezy spravedlnosti, které Chammurapi, král mocný, pevně stanovil a (jimiž) pro zemi opatřil správný chod a dobré vedení.
Chammurapi, král dokonalý, (jsem) já! K černohlavcům, jež mi daroval Enlil, nad nimiž Marduk mi svěřil pastýřství, nebyl jsem nevšímavým, nesložil jsem ruce v klín, vyhledával jsem pro ně pokojná sídliště, vážné tísně jsem odvracel, světlu jsem dal nad nimi vzejít.
Silnou zbraní, kterou mi Zababa a Ištar svěřili, rozhledem, který mi Ea dal údělem, mocí, již mi přiznal Marduk, vyhladil jsem nepřátele nahoře i dole, vzpoury jsem uhasil pro blahobyt země. Dal jsem obyvatelům sídlišť pobývat v žírnosti, nedopustil jsem, aby je někdo děsil.
Velicí bohové mě povolali — a pastýřem, jenž přináší spásu, jehož žezlo je přímé, (jsem) já. Můj blahodárný stín se rozprostírá nad mým městem, na svém klíně chovám obyvatele Sumeru i Akkadů, s pomocí mé božské Příznivkyně se jim vedlo dobře, vládl jsem jim v míru, svou prozíravostí jsem je chránil.
Aby silný neubližoval slabému, aby sirotě a vdově se dostalo práva, aby v Babylóně — městě, jehož témě vyzdvihli Anum a Enlil, v Esa-gile — chrámu, jehož základy jsou zajištěny jako nebesa a země, se soudilo podle práva země, aby se rozhodovalo podle rozhodnutí země, aby se dostalo ukřivděnému práva, vryl jsem svá vzácná slova na svou stélu a postavil před svou sochu „Krále spravedlnosti".
Já — král, který má převahu mezi králi, moje slova jsou vybraná, moje síla nemá sobě rovné. Na rozkaz Šamaše, velikého soudce nebes i země, nechť moje spravedlnost zazáří na zemi! Na slovo Marduka, mého pána, nechť moje vryté dílo nenajde nikoho, kdo by je zneuctil! V Esagile, (chrámu), jejž zbožňuji, nechť moje jméno je v dobrém vyslovováno na věky!
Ukřivděný, jenž se dostal do sporu, nechť přijde před mou sochu „Krále spravedlnosti", nechť si dá přečíst slova vrytá na mé stéle, nechť vyslechne má vzácná slova, nechť moje stéla osvětlí mu jeho případ, nechť najde rozhodnutí, nechť dá svému srdci oddychnout, nechť řekne „Chammurapi, zajisté, pán, jenž jako vlastní otec jest k lidem, j.emuž záleželo na slovu Mardukově, jeho pána, pro Marduka, zajistil vítězství nahoře i dole, potěšil srdce Marduka, svého pána, provždy zajistil blahobyt lidu a zemi po právu vládl", nechť z plna srdce vzdává mně díky před Mardukem, mým pánem, a Sarpanitou, mou paní! Nechť božský ochránce, nechť božská ochránkyně, nechť bozi vstupující do Esagily, nechť božská Cihla Esagily, denně před Mardukem, mým pánem, a Sarpanitou, mou paní, pronášejí dobrořečení !
Nechť v příštích dnech, ve všech dobách, král, který bude v zemi, uchrání výroky spravedlnosti, vryté na mou stélu, nechť nemění právo země, které jsem dal, rozhodnutí země, která jsem stanovil, nechť nenarušuje mé vryté nápisy!
Jestliže je tento člověk rozumný a dokáže spravedlivě vládnout své zemi, nechť dbá slov, jež jsem vryl na svou stélu! Nechť tato stéla ukáže mu správnou cestu: právo země, jež jsem vyhlásil, rozhodnutí země, jež jsem vydal; nechť své černohlavce vede ve spravedlnosti, nechť pro ně vyhlásí právo, nechť vydá pro ně rozhodnutí, nechť ze své země vymýtí zločince a zvrhlíky, nechť svému lidu zajistí blahobyt!
Já — Chammurapi, král spravedlnosti, jemuž Šamaš daroval právní řád! Má slova jsou vybraná, moje činy nemají sobě rovné, jen pro nerozumného jsou prázdná, avšak pro moudrého ukazují k slávě.
Jestliže tento člověk bude ctít má slova, jež jsem vryl na svou stélu, a neodstraní má rozhodnutí, má slova nezmění, a nebude jednat proti mému (vrytému) dílu, tento člověk nechť se stane králem spravedlnosti jako já! Nechť Šamaš jeho žezlo prodlouží, nechť svůj lid vede ve spravedlnosti!
Jestliže tento člověk nebude ctít má slova, jež jsem vryl na svou stélu, a bude podceňovat mé kletby, a bude brát v pochyby kletby bohů, právo, jež jsem vyhlásil, zruší, slova má potlačí, dílo, mnou vryté, odstraní, mé vryté jméno vyhladí, aby vryl své jméno, kvůli těmto kletbám nastrčí jiného, nechť tomuto člověku, ať je to král, ať je to „pán", ať místodržící, ať kdokoliv z lidí s jakýmkoliv označením, veliký Anum, otec bohů, jenž ohlásil mé panování, odejme lesk kralování, zlomí jeho žezlo, prokleje jeho osud!
Nechť Enlil, pán, jenž určuje osudy, jenž nemění svůj příkaz, jenž zvelebil mé kralování, vznítí proti němu nepotlačitelnou vzpouru, odpor, jenž se zahnízdí v jeho sídle, nechť mu dá údělem úzkostné panování, léta hladomoru, temnotu bez záblesku světla, smrt v mžiku,* nechť vysloví svými vznešenými ústy vyvrácení jeho města, odvlečení jeho lidu, svržení z kralování, vymýcení jeho jména a památky v zemi!
Nechť Ninlil, veliká matka, jejíž příkaz má váhu v Ekuru, paní, jež o mně dá příznivou zprávu, přednese nepříznivě jeho případ před Enlilem, na místě soudu a rozhodování, nechť zkázu jeho země, zánik jeho lidu, výdech jeho života jako vody vloží do úst Enlila, krále!
Nechť Ea, mocný vládce, jehož určování osudu jdou napřed,** mudrc boží, všeho znalý, jenž prodlužuje dny mého života, zbaví jej smyslů a rozumu, nechť jej stále vodí v pomatení, nechť ucpe jeho řeky u pramene, nechť nedá, aby se v jeho zemi urodil chléb — život lidí!
Nechť Šamaš, veliký soudce nebes a země, jenž spravedlivě vede živé bytosti, pán, moje důvěra, rozvrátí jeho království, nechť v jeho prospěch nerozhoduje, nechť ho svede z cesty, nechť uvede kázeň jeho vojska v zmar, nechť do svých věšteb vloží neblahé znamení, že základy jeho království budou vyvráceny a jeho země přijde vniveč, nechť zlověstný výrok Šamaše jej bez prodlení zasáhne, nechť jej vyrve zde na zemi ze středu živých, v podsvětí pak nechť dá jeho duchu žíznit po vodě!
Nechť Sin, pán nebes, bůh — můj stvořitel, jehož trest je mezi (tresty) bohů nejcitelnější, odejme mu korunu a královský trůn, nechť naň uvalí těžké provinění, veliký trest, který nesejde z jeho těla, nechť mu končí dny, měsíce a roky jeho panování v bezmocnosti a úpění, nechť mu dá spatřit rivala jeho trůnu, nechť mu přisoudí žití, jež je rovno umírání!
Nechť Adad, pán hojnosti, jenž řídí zavlažování nebes i země, můj spojenec, odejme mu déšť z nebes a závlahu z pramenů, nechť nechá jeho zemi zajít hladem a bídou, nechť bouřlivě zaburácí nad jeho městem, nechť jeho zem převrátí v pozůstatky po potopě! — Nechť Zababa, veliký bojovník, prvorozenec Ekuru, jenž kráčí po mé pravici, zlomí jeho zbraně na místě boje, nechť mu den promění v noc a nechť dá stanout nepříteli nad ním! — Nechť Ištar, paní vojny a bitvy, jež tasí moje zbraně, má,vzácná ochránkyně, která má ráda mé vladaření, prokleje jeho království svým rozhněvaným srdcem, svým mocným rozhorlením, nechť obrátí jeho dobrý úděl ve zlý, nechť zlomí jeho zbraně na místě vojny a bitvy, nechť mu vnese zmatek a vzpouru, nechť srazí jeho bojovníky, nechť napojí půdu jejich krví, nechť navrší kupy mrtvol jeho vojáků v širém kraji, nechť se neslituje nad jeho vojskem, nechť jej samotného vydá v ruce jeho nepřítele a nechť jej dovede v řetězech do země jemu nepřátelské! — Nechť Nergal, silný mezi bohy, nepřekonatelný bojovník, jenž posílá mi vítězství, sžehne svou božskou zbraní jeho lid jako oheň rozpoutaný v rákosí, nechť jej ubije svou mocnou zbraní, nechť jeho údy rozdrtí jako sochu z hlíny! — Nechť Nintu, urozená vládkyně zemí, má rodná matka, odejme mu dědice, nezaopatří mu jméno, nechť mezi svými lidmi nezplodí lidské sémě. — Nechť Ninkarak, dcera Anua, jež mluví za mé dobro v Ekuru, dá vypuknout v jeho údech těžké chorobě, mučivé bolesti, zanícené ráně, jež se nedá zmírnit, jejíž podstatu lékař nepozná, jíž nelze ulevit obvazy, jež jako smrtelné kousnutí nemůže být vymýcena, a pokud jeho život neuhasne, nechť nepřestane naříkat nad svým mužstvím! -— Nechť velicí bohové nebes a země, všichni Anunnakové společně, ochranný duch domu, Cihla Ebabbaru, proklejí jej samotného, jeho sémě, jeho zemi, jeho lid, jeho vojsko, zhoubnou kletbou! — Nechť Enlil svým výrokem jenž je nezměnitelný, podle těchto kleteb jej prokleje a nechť jej tyto kletby neprodleně postihnou!
JOSEF KLÍMA
Nejstarší zákony lidstva
Chammurapi a jeho předchůdci
Vydala Academia,
nakladatelství československé akademie věd Praha 1979
Přebal a vazbu navrhl Jiří Ledr
Redaktor publikace Lubor Václavů
Technická redaktorka Daniela Šebánková
Vydání I. — stran 384 (2 obr.), 8 kříd. příl.
24,51 AA — 24,90 VA
Náklad 3000 výtisků — 02/63 — 6492
Vytiskl Tisk, knižní výroba, n. p., Brno, závod 1
21-095-79
Cena váz. výtisku 51,— K6s 509-21-856