PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2026-03-30
Kamarád mě upozornil na jedny stránky o rozchodu a tam jsem nalezl opravdu učebnicový příklad impulzivního násilí, které se objevuje v rodinách s distribucí viny. Protože tyto příklady sbírám pro přednášky, tak jsem si tento článek zde uložil pro strýčka Příhodu.
Násilí v rodině - PDF presentace (zmiňovaná kniha
Ettore Biocca: Sama mezi indiány)
Násilí mezi partnery - audio
Násilí na dětech - audio
Autor článku, kterého neznám, vkládal do textu své interpretace, které jsem vymazal, protože byly zčásti nepřesné a zčásti zapšklé (nezpracovaný vlastní rozvod), ale kompletní, needitované znění tohoto článku najdete na této adrese, popř. zde.
V knize Partneři a rozchody a v přednáškách a prezentacích na stránce media.klimes.us najdete dost informací o partnerské patologii zvané distribuce viny. Je to jedna z mnoha asymetrií mezi partnery. Většinou ji vídáváme v podobě, že žena vyčítá muži mnohonásobně více než on jí. Na tuto asymetrii vzniká obranná reakce, která mívá poměrně stabilní průběh a podle ní ji můžeme i diagnostikovat. Diagnóza této vcelku běžné poruchy, pokud ji znáte, je poměrně lehká. Mimořádně těžká je její terapie.
V tomto příkladu je distributor viny žena a nositel viny muž, a to velmi dlouho před tímto incidentem. Zčásti to jede podle pravidla: Může za všechno - buď to způsobil, nebo neodstranil. A pokud to odstranil, tak buď málo, nebo pozdě.
Podle kultivovanosti partnerů distribuce viny končívá buď v nekončícím tichém dusnu nebo jako tady v ječení a domácím násilí. Zachycuje to i scéna ve filmu Slavnosti sněženek (Hrušínský, vosy a „tyranský řev“) a jiných v filmech z pera Hrabala a Mencla (hrabal.klimes.us).
Orientační odhad míry distribuce viny
Jestliže jeden z páru moc vyčítá (distributor viny, ), pak nositel viny:
1) zvyšuje vlastní úsilí vyhovět distributorovi, zavděčit se mu a uspokojit jeho přání. (Krátké období - cca půl roku)
2) resignuje a stahuje se do sebe, vyhýbá se rozhovoru a kontaktům s distributorem. Typickým obrazem je muž, který se po příchodu z práce (z hospody) zavře v dílně, u počítače, u včel ap., zatímco manželka si stěžuje na samotu, na pocit, že žijí vedle sebe, a ne spolu ap.
3) objeví se odpor k sexu s distributorem, ale nesnesitelně roste sexuální atraktivita jiných lidí. Začne spávat raději na kanapi před televizí, aby nemusel do ložnice, vymůže si oddělená lože ap. Paradoxně ale zároveň narůstá atraktivita mimopartnerských vztahů, jiných žen či milenek.
4) ztrácí se pocity žárlivosti, objevuje se lhostejnost a apatie k myšlence, že by si distributor našel milence, milenku.
5) impulzivní fyzické násilí. Zatmění před očima, rána pěstí, rychlé opadnutí agrese, masivní výčitky, odčiňování viny.
Další typickou vlastností distribuce viny je, že ji celou zažili jen dotyční, ale nepamatují si všechny fáze. Všichni okolo znají jen tu či onu aktuální fázi, ostatní neznají a neočekávají. Tedy musíte tomu dobře rozumět, abyste dokázali dohledat zbývající fáze, nebo alespoň je tušili z jejich popisu. I v tomto příkladu nevidíme první fázi a domýšlet si musíme snad i fázi čtvrtou, ztrátu žárlivosti. O třetí též není zmínka. Zde vidíme jen fázi dva a pět.
Žili byli dva manželé, říkejme jim třeba Josef a Marie. Měli spolu dvě děti – v době, kdy se jádro příběhu odehrálo, školou povinné. Marie trpěla ve svazku manželském, protože Josef nesplňoval její očekávání. Marie prostě nebyla šťastná. A když Marie nebyla šťastná, tak kdo byl viník? Za vše pochopitelně mohl Josef. Tak mu začala zahýbat a doma mu dávala čočku v podobě emocionálních výstupů a agresivního vyštěkávání.
JK: Po prvním nepopsaném období štěstí, přichází doživotní nespokojenost obou partnerů s výraznou asymetrií viny. Nehodí se k sobě, ale jsou k sobě osudově přitahováni. Bohužel většinou těžko můžeme doporučovat rozchod, když si vzápětí najdou kopii bývalého partnera, proto má cenu se pokoušet o nápravu. Tento typ netrpí nedostatkem lásky, ale přebytkem odpudivých sil. Ty je třeba zkoušet opravit.
Josef, nevěda o nevěře, reagoval na tyto výstupy tak, jak reaguje většina nositelů viny. Snažil se vše vymlčet, začal se manželce vyhýbat a začal chodit do hospody, kde popíjel pivo s kamarády, za které utrácel vydělané peníze a kvůli hostilnímu domácímu prostředí trávil stejně jako většina ostatních chlapů v hospodě víc a víc času.
JK: Příznaky druhé fáze. Nevěra u distributora viny, zde u ženy je vzácnější. Většinou jsou nevěrní nositelé viny.
Marii samozřejmě hospodské výlety Josefa tím více frustrovaly a tím více jí chyběl pocit štěstí, dostatku a adorace. A tak se jednoho dne rozhodla, že za Josefem do hospody přijde, pořádně mu to vytmaví a ukáže i tam všem, kdo je doma pánem situace. I přišla večer do restauračního zařízení v době, kdy tam Josef popíjel se svými kumpány. A začala nejen vztekle vřeštět jako obvykle, ale tentokrát to na Josefa vybalila naplno. Josef je prý obyčejný impotent a idiot a taky je to pěknej paroháč, hehe a ona si proto musí užívat s Karlem, protože ten jí to aspoň umí pořádně udělat a už ho prý podvádí pěkně dlouho, a tak je vlastně dobře, že Josef chlastá s kamarády, protože ona má aspoň možnost si užívat milostné radovánky, které si s ní Josef už nikdy neužije, protože ona i s dětmi odejde ke Karlovi a požádá o rozvod! A Josef, ten idiot a paroháč, co neprojde dveřma, jí ještě bude muset pořádně platit, o to už se spravedlivý soud prý postará. Tak mu to jako přišla „slušně vysvětlit“.
JK: Marie zřejmě ve vyčítání neznala míru, což jí bylo osudné.
Marie zapomněla dodat, že Josef si s ní radovánky neužil už pěkně dlouho a doma mu nevařila. Pro Josefa byla tedy hospoda nejen přátelskou oázou, ale taky se tam chodil najíst.
JK: Vytvoření dvou teritorií (On: hospoda – Ona: doma) a velká psychická vzdálenost jsou typické pro distribuci viny. Dále vidíme, že Josef je na rozdíl od ní typ věrný, nemá potřebu nevěry. Aby mohl být nevěrný, musí se napřed zamilovat. Tento výstup měla být zřejmě verbální agrese či manipulace, aby Josefa donutila něco udělat. V tom byla úspěšná, bohužel. Lidem se jak vidno vyplácí mít nějakou míru, za kterou ve svém chování už nejdou, ať jsou jakkoli nešťastní.
Teď se ovšem Josef nasral přímo pekelně. Nikdy předtím své ženě neublížil a její emocionální výlevy se snažil vymlčet, ale po tomhle ponižujícím extempore přestal mít náladu na fóry a před očima se mu zatmělo, jak výstižně zpívá Ivan Mládek (JK: tunelové vidění při extrémním stresu). Jeho výraz ve tváři nepřirozeně ztvrdnul, něco nesrozumitelně zamumlal, vstal od stolu a jeho tvrdou manuální prací posílené bicepsy začaly konat.
JK: Zde snaha muže ovládnout svůj vztek a jazyk má paradoxně právě opačný efekt. Klid a mlčení muže si žena vysvětluje jako jeho výsměch, ne jako jeho pocit naprosté bezmoci. Ten jeho klid ji dovádí ještě k větší zuřivosti, až se zlomí síla ovládání muže. Na velmi krátký okamžik se přestane ovládat. Zde by naopak pomohlo, kdyby předem signalizoval svůj narůstající vztek. Došlo by k vyrovnání frustrace a žena by se zklidnila. Podrobnější vysvětlení je na konci knihy Partneři a rozchody. To, co následuje je krátké období neovladatelného chování, impulzivního násilí, které ovšem je otázkou naprosté náhody. Nikdo ho neřídí, nikdo s ním nemůže nic dělat, ergo ani psychologie. Ovládnout se dá období před a po.
Chytil Marii oběma rukama za flígr a vší silou ji vyhodil ze dveří restauračního zařízení. Byly to dvoje bytelné prosklené dveře, které bohužel nebyly otevřené, a kterými Marie proletěla. Její tělo udělalo ve vzduchu něco jako nedokonalé salto a skončilo na schodišti vedoucímu k restauračnímu zařízení, po němž udělalo ještě několik kotrmelců. Pod schodištěm se tělo bezvládně zastavilo. Když přestalo řinčení střepů, byl v hospodě ticho, že byste mohli slyšet pád špendlíku. Trvalo asi tři vteřiny. Následně se začalo ozývat mumlání a výkřiky. Pár lidí spěchalo za Marií zjistit způsobené škody.
Josef s Marií jedou podle prvního scénáře. Dlouho ticho, pak smrtelná rána. Výhodnější by bylo, kdyby Josef mluvil a dával najevo, že v něm roste zlost. Pak by Marie neměla pocit, že ji ignoruje, a včas by se stáhla.
Josef se před zkoprnělou hospodou, která se ještě před třiceti vteřinami bavila na jeho účet, ve vnějším klidu došel ke svému stolu, sedl si a dopíjel poslední pivo. Personál restaurace samozřejmě zavolal sanitku a policii a lidé se více a více hrnuli ven na pomoc zraněné Marii ale hlavně očumovat a rozdávat svá moudra. Pár lidí na Josefa cosi pořvávalo, jako jestli se nezbláznil, ale drželi se od Josefova svalnatého těla v uctivé vzdálenosti.
JK: Tomuto vnějšímu klidu nerozumí ani okolí. Když se vybil naakumulovaný vztek, Josef se opět dostal do stavu, kdy se ovládá. A když se ovládá, tak víme, že mlčí. Je to introvert. Je naučený, že za každé slovo bude potrestán. Proto ani v této vypjaté situaci nezařval, a vůbec v tomto příběhu neřekl ani slovo, ani následně u soudu neřekne ani slovo, kvůli čemu na něj padne veškerá vina a že dostane 9 let kriminálu. Být introvert je psychické postižení, ze které se často draze platí.
Záchranka přijela jako první asi za 10 minut a policie v těsném závěsu. Marie přežila, ale nebyla v dobrém stavu. Jak se později ukázalo, utrpěla frakturu base lební s oboustrannou a vpravo transkapsulární frakturou pyramidy, frakturu hrudní páteře a mnohočetné zlomeniny žeber. Krom toho traumatický SAK a subdurální hematom s obsáhlou kontuzí mozku nitrolební hypertenzí. Byla intubována a po krátkém období stabilizace stavu jí na neurochirurgii odsáli půl mozku. Zlomenina páteře naštěstí neměla vliv na stav míchy. Po speciální neurochirurgické operaci na její záchranu byla dlouho na ÁRU, prodělala komplikující bronchopneumonii, byla jí provedena tracheotomie a posléze i gastrostomie. Její stav se podařilo stabilizovat po měsíci a půl, kdy už dýchala sama bez přístrojů. Asi po dalších dvou měsících jí propustili z nemocnice. Nicméně se nevyhnula následkům. Především její krásná tvář utrpěla trvalou parézou lícního nervu v souvislosti se zlomeninu lební baze, jednostrannou hluchotou, polykání jí stále nešlo, chodila sice, ale jen s oporou. Odsátí téměř půl mozku si vyžádalo svoji daň ve formě těžkého organického psychosyndromu.
Když přijeli policisté zatknout Josefa, tvářil se sice sveřepě, ale nechal se v klidu sbalit. Putoval rovnou do báně a spravedlivý soud jej za úmyslné těžké ublížení na zdraví odsoudil na 9 let kriminálu (některé zdroje tvrdí 8 let). Děti putovaly rovnou do děcáku.
JK: Že to byla i jinak divná rodina, je patrné, že si ty děti nevzali žádní příbuzní či sousedi do pěstounské péče. Viz nezájem příbuzných níže.
Rozvod probíhal v zastoupení. Na straně manželky stál její opatrovník, nějaký ex offo advokát, neb Mariiny kognitivní funkce a celkový zdravotní stav smysluplnou účast na soudním řízení vylučovaly a příbuzní, pokud nějaké měla, o ni nejevili zájem. Josef neprojevil zájem se účastnit, respektive mu to nebylo dovoleno a soudní řízení se konalo v jeho nepřítomnosti neb soud shledal, že má dostatek materiálu k tomu, aby manželství bylo rozvedeno a práva a povinnosti po rozvodu upraveny. Opatrovnické řízení zbavilo Josefa všech rodičovských práv a veškerý rodinný majetek, kterého v té chvíli ale již mnoho nezbylo, protože téměř do posledka připadl Marii. Té byl nicméně k ničemu a Marie posléze skončila v ústavu sociální péče.
JK: Soud byl na straně ženy a trest byl dán podle trvalých následků, ne podle viny obou partnerů. Stejně soud nevzal do úvahy, že v době činu Josef vůbec své chování neovládal, že nebyl násilný ani před tím, ani potom, že jako introvert v těchto chvílích nemůže mluvit, a že to byla naprosto učebnicová ukázka impulzivního násilí u distribuce viny. Osobně bych dal trest tak poloviční. Je otázka, jak moc žádat od soudců znalosti partnerských patologií, zejména distribuce viny, která bývá opravdu velmi záludná i pro psychology.
Stroje na vraždění
Lidský druh je velmi vražedný, i Bible začíná bratrovraždou a dějiny dnes končí dvěma bratrovražednými válkami na Ukrajině a Iránu. To platí zejména pro muže, což jsou evoluční stroje na vraždění. Nejraději mají hry střílečky, koukají na horory a válečné filmy, i detektivky jsou většinou o vraždách, o vraždění je i velká část našich snů. Psychologové naměřili, že z pěti lidí čtyři, tzn. 80 %, většina vaší kanceláře, jsou schopni, když jsou správně navedeni, zabít jiného člověka. To je biologické a psychologické faktum, které je třeba vzít vážně. Jestliže žena, která je 25 % menší a o 25 % slabší než muž, vstupuje do situací, kdy se chová vyzývavě maskulinně jako válečný protivník svého muže, musí počítat s tím, že dráždí vražedný stroj bosou nohou. Proto se ženám ve středověku zakazovalo vstupovat do jakéhokoliv ozbrojeného boje s muži, protože to vždy končilo masakrem ženy.
Muži se vzhledem k násilí na ženách dělí takto:
Jak vypadá tabuizované násilí na ženách?
Dva spolužáci, kluk a holka, sedí v hospodě u piva. Ona má ten večer rozvernou náladu, tak zkusí po něm chrstnout z půllitru pivo. Jaká bude jeho reakce? Když ztuhne a něco (urazí se, odejde, rozpláče se, začne řvát), tak má tabuizované násilí na ženách. Pokud ve vteřině ona má na sobě jeho půllitr, tak by měla si dát pozor, protože tento muž nemá tabuizované násilí na ženách. To může být ráda, že ten půllitr nemá zaražený do lebky. Prostě tento muž nedělá rozdíl, když po něm chrstne půl litr či hodí rukavici žena nebo muž, ten zná plnou rovnost pohlaví. To ale ještě neznamená, že tento muž bude bít ženy, jak je naznačeno v diagramu, ale jen že ženy nejsou před jeho násilím chráněny evolučním tabu. Musejí si dávat pozor na to, aby nevysílaly výzvy k boji, stejně jako si na to dáváme pozor my muži mezi sebou.
Všimněte si, že žena v tomto příběhu požívala před násilím veškeré ochrany právní i evoluční. Měla muže, který měl násilí na ženách evolučně tabuizované, proto ani žádný úřad nemohl zasáhnout. Bylo známé jen verbální násilí ženy vůči němu. Byla v prvním rozhodovacím bloku na tomto diagramu. Jinými slovy nikdo na tomto světě ji nemohl před tímto výbuchem násilí ochránit, protože ho nikdy před tím nezažila. Stalo se jednou a naposled. Stejně tak všechny moralistické řeči, jak by se muži měli ovládnout za každé situace, jsou jí dnes na nic, protože ona skončila s organickým psychosyndromem, tzn. bez půlky mozku. Toto je realita a následující obrázek a video jsou jen naivní sny žen, jak se samy ubrání. Mám jich v počítači celou řadu. Například v tomto videu je to do 34. sekundy realita, od 34. sekundy ženský sen, reklama obchodního řetězce, aby prodali své výrobky. Pozor, ne "Kataloge braucht man immer, sonst Vernunft braucht jeder immer".
Metání kamení, písku, házení rukavic, poštářů, chrstání piva po sobě je signál k boji, který jsme si přinesli od opic, je tedy starý dobře 8 miliónů let. S těmito geny tedy opatrně.
Proto ať si právníci říkají cokoli, ženám patří varování – buďte opatrné – ve výběru partnera i v eskalaci partnerských hádek, neboť jak vidíte, když přijde na věc – nikdo vám nebude moci pomoci. Uvědomme si, že moderní doba na tomto nic nezměnila a nezmění. Války, které t.č. běží po celém světě, opět dají přežít těm mužským genům, které jsou ideální pro vraždění a násilí. Žádné citelné zlepšení v tomto směru nečeká ani nás, ani generaci našich dětí.
Širší rámec
Tento článek pojednává o partnerské patologii zvané distribuce viny, u které je impulzivní násilí jen okrajovým jevem. Proto je třeba na závěr přidat k tomuto článku poznámku o domácím násilí obecně. Případů, kde žena vyprovokuje domácí násilí (jako byl probraný případ) je poměrně málo, řekněme tak 5 %, tzn. jeden případ z 20. Naprostou většinu případů domácího násilí netvoří ani tyto případy distribuce viny, ani to, čemu se říká pravé domácí násilí, tzn. ty případy, kdy agrese muže neustále narůstá a spouští ji pak cokoli, i to, co s ženou vůbec nesouvisí. To je v podstatě sadismus, kdy si dodyčný násilí na ženě a mocenské převahy nad ní užívá. I toho je v populaci málo, okolo jednoho procenta. Naprosto největším číslem v populaci je domácí násilí občasné, které vyvěrá z obyčejných hádek, které přerůstají do rvačky, popř. do bití slabšího (ne vždy to je žena, často jsou to staří jakéhokoli pohlaví). Osobně se domnívám, že větší část toho druhu občasného domácího násilí není násilí patologické (které dotyční nedokáží vůlí ovládnout), ale prostě bezcharakterní (bijí partnera/partnerku, protože si myslí, že je to správné, že si to zaslouží ap.). Této bezcharakternosti a sebestřednosti se bojím víc než sadistického "pravého" domácího násilí, protože představuje naprosto největší procento v populaci (jistě >10%), které zřejmě bude narůstat.
Špatná diagnóza = nefunkční terapie
Domácí násilí je obecně velmi různorodá směsice různých typů a příčin. Bohužel organizace zabývající se domácím násilím mívají sklon ty případy naopak paušalizovat a zjednodušovat, jako by existoval jen jeden jediný typ, a to jen ten sadistický. Myslím, že je to jen ke škodě věci, protože bez správného posouzení není možná ani účinná terapie, popř. zbytečně rozbijíme rodiny, které by mohly danou krizi překonat.
Například pokud terapeut nedokáže diagnostikovat distribuci viny a s ní i mechanismus impulzivního násilí, pak má sklon ještě víc tlačit pomocí výtek na muže, aby se ještě více ovládal. Což on už dělá na hranici svých sil a výtkami je zalit také až po uši. Terapie naopak se musí vést přes pochopení fází distribuce viny a nahlédnutí, že taktika budu mlčet za každou cenu, je právě příčinou, že dochází k těmto agresivním výbuchům, že naopak by měl signalizovat, že se k domácímu násilí schyluje, aby žena měla pocit, že je slyšená a stáhla se ve svém verbálním útoku. Stejně ten její řev nemohl nijak zmírnit následky distribuce viny v jejich vztahu. Podobnou analýzu ale musíme udělat v každém případě domácího násilí, má-li následná intervence být efektivní.