Žofie si obstarala tříbarevnou kočku. Ne, že bych z toho byl nadšený, ale hlavně, že to není křeček. Na křečky - ty zákeřné škůdce - mám totiž pifku už od dětství. Ti mi nesmí přes práh podobně jako počítačové hry.

Děti jsou na tom stále stejně: Judita studuje botaniku, Erlan se Žofií gymnázium. Baletí, zpívají, hrají na piano. Erlan k tomu přidal činění kůží. Toho jsem se nenadál, že můj syn bude koželuh.

Každopádně jedno datum stojí za zaznamenání - středa 2025-12-17. Tak jsem si říkal, zda mám zase poslat Erlana hrát na piáno a týrat ho. Nechtělo se mi, ale smysl pro povinnost a důslednost zvítězil. Tak jsem ho tam asi na třetí pokus dostal. Sednul a brnkal si nějakou písničku (asi Erica). Pak začal druhou (The Riddle), tam se ztrácel v akordech. Tak jsme je hledali spolu. Když jsme je našli. Tak mu říkám: "To by sis měl zapsat do not. Přines si počítač." Kupodivu ani moc neprotestoval. Začal to psát. Už to na hrubo umí, ale teď ho to chytlo. Napsal tu píseň pro celou kapelu, pak začal ještě Chava Nagila. Já koukal jako blázen. Skončil někdy okolo desáté, ale jen proto, že žena potřebovala péct cukroví a už jí z toho hraní brněla hlava.

Na tento den jsem čekal 12 let. Hraje z donucení a se strašným odporem od 6 let. Skoro každý den jsem ho musel dokopat k piánu a doslova a dopísmene stát u něho hodinu a dělat soukromého učitele. Sám nebyl schopen nic nacvičit. Tak si to spočítejte, kolik je to hodin. Teď je mu 18 a konečně měl u piána euforii z toho, že umí napsat své oblíbené písně do not. Za dva dny pokračoval s jinou písničkou. Stejně tak jsem si všiml, že se mu hodně zkomplikoval vkus. Má rád hudebně dost těžké písně. Vždy si přinese nějaké neznámé divnonápěvy od těch svých šermířů. Nechci říkat hop, dokud jsem nepřeskočil. Každopádně Bohu buď dík, už jen za tento "příslib". Zdá se, že se blíží k oběžné dráze. Rodičovská raketa (první stupeň) může postupně odpadnout.

Hebrejština

Největší událost letošního roku byl ale hackerský útok na náš GNU-GPL hebrejsko-český slovník. Normální provoz na něm bylo okolo 10 různých dotazů za den, když tu najednou během tří dnů jsem se dostal přes 50 000 v podstatě nesmyslných dotazů za den, čili přibližně dva dotazy za tři sekundy. Nejkurióznější bylo, že dotazy chodily z celého světa, z nejrůznějších IP adres, tabletů, počítačů, telefonů. Řekněte mi, kdo je schopen spustit takovou akci? Kdo v tomto světě ovládá tisíce nejrůznějších počítačů z různých zemí? Já nevím. Ale zůstává mi z toho dodnes rozum stát, komu stálo za to rozjet takovou akci?

Motivace je vcelku jasná - kamufláž SQL injektáže, což myslím, že bylo možné, protože slovník běžel na zastaralé verzi PHP a proti injektáži nebyl nikterak chráněn. Takže mi nezbývalo nic jiného, než ho na pár měsíců odstavit a tři měsíce jsem ve volném čase nedělal nic jiného než přepisoval ne jen slovník, ale celé své stránky na novější a více zabezpečenou verzi PHP a MySQL. Stovky hodiny práce. Nejvtipnější na tom je, že z hlediska uživatele se vcelku nic nezměnilo. Tak samozřejmě mnoho chyb jsem opravil a přidal pár vychytávek, ale žádná zásadní změna třeba ve vzhledu to nebyla.

Každopádně ze slovníku mám radost. Dnes tento slovník obsahuje 33177 tvarů (24 % trivialit) v 7365 trsech (slovníkových heslech), tzn. 4.5 tvarů na trs. Přibližně přidám 20 slovíček denně, takže něco jako Duolingo. Triviality jsou aglutinované tvary hebrejských slov, protože předložky se píšou dohromady se slovem: vhospodě, uhospody, khospodě, khospodám atd. Tyto tvary opět musejí být ve slovníku, pokud má fungovat jako online překladač. Jak dnes funguje si můžete přečíst v tomto článku: Izraelsko-palestinská otázka – svědectví pravdě [*]. Tam doporučuji se podívat na tamní křesťany, jak se staví k Židům či Palestincům, a vidíme, jak bychom asi se zachovali my u nich. Izraelští křesťané tam žádné rakety na nikoho nehážou, nevypouštějí zápalné balóny, nepodřezávají lidi na autobusových zástávkách, ani sami nevybuchují v supermarketech. Víc dokážou žít v míru jak s Židy, tak s Palestinci. Ale to tady nechci rozebírat. Šlo mi hlavně o demostraci možností toho slovníku. Například tady jsou slovíčka k druhé sloce probírané písně, jak je generuje tento slovník.

Hlavní cíl toho slovníku bylo a je být databází či konkordancí všech čtyř hebrejských překladů evangelií, co mám k dispozici, a to hlavně Matoušova. Tento cíl je vcelku dosažen. Již dnes je ve slovníku přes 90% slov všech evangelií. Doufám, že příští rok se mi to podaří Matouše dokončit. Abychom si ujasnili, co to znamená. Jeden verš ve čtyř hebrejských překladech je cca 80-100 slov. Z toho ve slovníku chybí cca 10. Když udělám denně dva verše, tak mám dost. Běžná slova v slovníku už jsou, takže zbývají nejrůznější archaismy, podivnosti a vyslovené chyby. To znamená bloudit po Internetu po nejrůznější obskurních zdrojích a pátrat, zda někde zrovna náhodou neznají ten či onen atypický tvar nějakého slova. Samozřejmě nejvíc využívám Wikislovníky a stránku Pealim, ale samozřejmě tam podivnosti většinou chybějí.

O tom, že Matoušovo a Markovo evanglium bylo původně napsáno aramejsky mě přesvědčil Tresmontant, kvůli němu jsem se začal učit hebrejsky. Každopádně, pokud nejste zblblí do teologie či judaismu, tak to nikomu nedoporučuji. Je mnohem víc užitečnějších aktivit než se hrabat v hebrejštině.

Pár slov o slovníku na Akademických týdnech, jak díky němu je mnohem jasnější původní smysl evangelií.

Eletronika a fotovoltaika

Elektronika byla díky slovníku letos trochu na okraji. Jen jsme byli s Erlanem na příměstském táboře pro děti jako vedoucí. Fotovoltaika jede s drobnými úpravami, ale stále platí, že bych potřeboval trochu přidat, protože bych rád postavil automatizaci své fotovoltaické elektrárny. V simulátoru to mám již nakreslené, ale k realizaci je ještě daleko.

Muzika - taky žádná sláva

Kapela hrála jen na jaře Na podzim se nehrálo. Jednak se mi/nikomu moc nechtělo a navíc termíny hraní připadly na špatná data, např. na prázdniny či nějaké svátky, tak se to zrušilo.

Konečně jsem se naučil od Dave Brubecka Bossa nova USA. Ve svém věku mám problém ne to zahrát, ale hlavně se to naučit zpaměti. Zkusil jsem to nahrát na našem elektrickém piánu a na web jsem hodil zjednodušené noty.

Z loňského roku přetrvávalo nadšení pro vcelku neznámého skladatele Erica Coatese. Erlan hrál jeho pochod z oskenovaných not, které měly spoustu chyb a překlepů. Tak jsem to opravil, co se dalo, a tu revizi hodil na web. Myslím si, že žák ZUŠ by si s těmito chybami neporadil.
Eric Coates: The Dam Busters March - revised version (Noty) Erlan to hrál na klavír, takže tím spíš jsem se to musel sám naučit, ale zpaměti to neumím, protože jak říkám, už ta paměť mi neslouží, jak by měla.

Vcelku živo je i na mém Musescore profilu. Například návštěvníkům se líbí tento španělský doprovod této moravské koledy. Bodejť, protože mi taky dlouho trvalo, než jsem pochopil, že to nesložil Čech, ale nějaký přivandrovalý španělský žoldák.

Všady viditelná taktovka - Muzikanti zbystří protože tady je návod, jak si vyrobit taktovku, která je viditelná skrze neprůhledné, ba i neprůsvitné objekty. Prostě v každém větším orchestru je problém, že jedna polovina muzikantů na dirigenta nevidí a druhá že se na něj ani nepodívá, protože samozřejmě necvičili, teď žmourají a luští noty z listu. Tato taktovka jim totiž zasvítí přímo pod očima, takže zaregistrují, že se něco děje.

Tento článek také vyšel na Hamíkovi a končí slovy: "Moderní školství, které učí chemii bez experimentů, elektriku bez drátů, češtinu bez čtení a psaní, je zjevně cesta do pekel. Odpovězte si sami, kolik z Vašich dětí by si umělo postavit tuto vánoční taktovku? Já mohu říci, že dvě ze tří, ale ve škole se to ale, stejně jako já, nenaučily." Tím se dostáváme k další oblasti, kde jsem byl aktivní, a to pedagogice.

Pedagogika a psychologie

Z pedagogiky mě nakrknul Otto Wichterle. Ano, správně, ten vynálezce kontaktních čoček. Zjistil jsem, že mi po II. světové válce ukradl můj geniální nápad na relativní známkování pomocí Gaussovy křivky a z-score. Děti ve škole můžeme známkovat buď absolutně, že dáme požadavky, co musejí znát - "jedna hrubka stupeň dolů", nebo známkovat relativně, jak se daný student drží v rámci třídy. Relativní známkování je vhodnější pro nevyrovnané prostředí, protože nastavuje soutěživost mezi dětmi. Což ocení učitele zejména v těch třídách, které kolektivně bojkotují výuku. V antikvariátu jsem si totiž koupil životopis Otty Wichterleho a koukám, že mi v 50. letech tuto myšlenku ukradl a drze to i přiznává: "Začali jsme vyhodnocovat testy pomocí tzv. T-hodnoty, což znamenalo, že jsme body získané v jednotlivých částech testu přepočívávali tak, aby jednotlivé T-hodoty sledovaly Gaussovskou distribuci celé testované populace."

V psychologii se tomu říkalo Z-skóre, ale je to totéž. A koukal jsem taky, že s ní udělal přibližně stejnou zkušenost jako já o cca 60 let později (~2010, ještě na Excelu). I on narazil na ochranu blbců a lenost kolegů. Prostě včera i dnes chceme i debilům dávat jedničky. Mně bylo třeba na fakultě řečeno, že většina žáků musí dostat jedničku. Ale všimněte si, jak Wichterle popisuje eidetickou, či fotografickou paměť jinak úplně blbého politruka Hrabáka. Tady je můj Excelovský program, který jsem používal na FFUK. a tady využití tohoto principu u celostátních maturit

Jak zjistil zjevně už tehdy Wichterle, cílem českého levicového školství není vzdělávat, ani připravovat na vědeckou dráhu, ale udržovat debily neustále ve stavu zdraví, tzn. podle definice Mezinárodní zdravotnické organizace (WHO) ve stavu: naprosté citové, psychické a sociální pohody. Jenže s touto potrhlou definicí je ideál vzdělávání zcela neslučitelný. České děti škola nebaví snad nejvíc z celé EU, nejsou v ní v pohodě, a tedy podle této definice WHO jsou v ní ve stavu ne-zdraví. Navíc tomuto druhu nenásilné výchovy se paradoxně vůbec nedaří vyrábět děti ve stavu spokojenosti, jak ukazuje i výzkum, na který ukazovala reportáž na Nově: Etapa maximální životní nespokojenosti klesá do mladší dospělosti, tedy mladí nezvládají přechod z dětství do dospělosti.

Za toto ale nemohou učitelé, jak je rozšířený stereotyp, to je čistý produkt levicových multikulturních ideálů Evropské unie: "Zastávám se minorit, i když nejsou v právu." Učitelé inkluzi nevymysleli. Ta jim byla vnucena. Psycholog nemusí léčit lidi, co se nechtějí léčit, ale učitel na ZŠ musí vzdělávat děti, které se nechtějí vzdělávat a narušují výuku. Není síla tyto děti eliminovat z výuky. Prostě to se musejí bouřit rodiče normálních dětí a dělat scény všude možně (viz Právo na vši). Teď jsem viděl slohové práce dětí na druhém stupni. To je opravdu úroveň pomocné školy za mých dětských let. Škoda, že jsem si to nevyfotil. Jeden rozdíl tu ale je - v pomocných školách bývalo 8 dětí na třídu. Inkluze vyrobila ze základek pomocné školy o 30 dětech, myslím, že naše PF 2024 nebylo velkou nadsázkou - jedno dvě děti na třídu, které by se chtělo vzdělávat. No myslím, že jsem na gymplu byl asi taky jediný ve třídě, koho alespoň trochu zajímal důkaz matematickou indukcí, viz výzva níže.

Lék na to je asi jen jediný - bída a chudoba, proto nevím, jestli je dobrou či špatnou zprávou to, co mi říkají i bohatí klienti, totiž že od Covidu se propadli na třetinu svých příjmů, což je samozřejmě v jejich případě stále více, než vydělávám já. Ale je to příznak všeobecného zchudnutí společnosti.

Jak si vybrat vysokou školu?

Na pomezí pedagogiky a psychologie byla má přednáška pro gymnaziální studenty v Táboře. Udělali mi radost, že opravdu dávali pozor, nespali a dokonce i kladli otázky. Stejně by mě zajímalo, co jim z ní zůstane v hlavě: Jak si vybrat vysokou školu - přednáška (Presentace) Opakoval jsem doporučení, že existují školy průchozí a špuntovací, a že ty špuntovací je rozumné studovat až jako poslední, protože jak už název napovídá, člověka zašpuntují, takže dál už jít nemůže. Psychologie, teologie, právo ap. jsou samozřejmě školy špuntovací, takže před nimi by člověk měl stihnout nějakou průchozí školu, kde se naučí přírodovědu a matematiku. Jak na té přednášce říkám i těm studentům, než půjdete studovat psychologii, tak byste měli dobře vědět, co je to logaritmus. Všechny časové osy a proměnné se v psychologii přepočítávají na logaritmy, jenže co je to logaritmus a jak se používá, vás na psychologii nenaučí.

ADHD nejen v hudebních školách

Povedla se i přednáška od ADHD pro hudební školy: 1. díl, 2. díl, Presentace. Zde obhajuji, co už jsem říkal mnohokrát, že ADHD je mužská adaptace na válku, takže je to dobrá vlastnost na pódiu či na bitevním poli, ale otravná porucha na základní škole.

Geologie

Letos vyjímečně jsem napsal i něco o geologii, i když ta už je jinak bezpečně pověšená na hřebík. Snažil jsem se jenom vysvětlit studentům biologie, jak matečná hornina ovlivňuje složení půd na ní. K tomu je třeba znát dva procesy: Tuhnutí magmatu a pak zvětrávání magmatických hornin. To jsou dva hodně odlišné procesy: Báchorka o tuhnutí magmatu a o zvětrávání magmatických hornin, aneb Bowenovo reakční schéma

Výroková a predikátová logika

Zafušoval jsem si nejen do geologie, ale i do logiky. Chtěl jsem prozkoumat proces co možno formálně nejexaktnějšího postupného zúplňování axiomatických systémů, k čemuž myslím je ona stará hádanka o kloboucích tou nejlepší učební pomůckou. Ale chybí mi nějaký erudovaný logik, aby mě poučil, jak se formálně správně takové důkazy zapisují. Já to dělám tak, jak nás to kdysi učil doc. Jauris, blahé paměti.
Nepředpokládám, že by vás to zajímalo, ale zde trochu sebestředně píši to, co letos zajímalo mě. Tady si to mohu dovolit. Nebujte ještě toho není konec. :-)

Teologie

Další fušařský výlet byl do teologie. Před kostelem se rozvila debata o Filioque - to už se tak věřícím občas stává. Říkám faráři, že je problém v tranzitivitě. Západní pojetí vycházení osob z Trojice je tranzitivní, východní není tranzitivní. To se ale nedá objasnit takto jednou větou, tak jsem to hodil na papír, aby bylo jasné, co vlastně tou větou myslím.

V rámci této metafyzické teologie jsem dal na web ještě tento přehled tomistické či aristotelské filosofie jako příspěvek k debatě o duši, kterou jsem kdysi vedl s jedním biologem. Chtěl jsem totiž po něm, aby tento přehled tomistické či aristotelské filosofie měl v hlavě dřív, než se začne navážet do oborů, kterým vůbec nerozumí. Já se taky nepovažuji za žádného znalce tomistické filosofie, ale na hrubo ji znám stejně jako tu geologii, logiku, muziku ap. Konec konců ten přehled aristotelovské filosofie je monografie o J. G. Mendelovi, což byl všeobecně vzdělaný člověk a kromě toho i botanik, biolog.

Na web jsem dal i nahrávky z přednášky o andělech z Akademických týdnů. Začalo to jako článek pro jednoho novináře, pak z toho vznikla i tato přednáška: Audio, Presentace. Já osobně esoteriku moc nemusím, přesto jako věřící jsem si musel k otázce andělů vytvořit postoj. Snažím se o umírněný postoj mezi bláznivými extrémy. Problém s otázkou nehmotných bytostí je vždy neznalost fantazijních postav a Barnumova efektu. O tom fantazijním Bohu - mentální protějšek toho reálného jsem přednášel v přednášce o Neviditelné ženě a fantazijním Bohu (Presentace). Když pochopíte, jak se žena může stát neviditelnou, tak možná uvidíte i fantazijního Boha. Od toho je pak už snadnější cesta k tomu uvidět reálného Boha.

Tato přednáška je z Třince od Adventistů. S těmi spolupracuji už mnoho let a rád. Jsou mi blízcí tím, že berou svou víru opravdu vážně (podobně jako Čeští bratři). V Třinci třeba mají nadaného pastora Jan Majer, ale kromě toho je i velmi šikovný malíř a kreslíř. Například nikdy bych nevěřil, že obrázek vedle není fotografie, ale kresba, kdybych to nedržel v ruce a sám si ho nevyfotil. Jsou lidi, kteří ještě dnes umí takto realisticky kreslit.

Z Třince je i tato přednáška o odpadech: Daň z druhého obalu Stále si myslím, že každý druhý obal by měl být zdaněn citelnou daní a že všechny lahve by měly být recyklovatelné. Ale to víme, že o ekologii se jenom žvaní.

Na web jsem dal i pár věcí o Turínském plátnu.

Co má člověk dělat sám se sebou, když je úchyl?

Co má člověk dělat, když zjistí, že je sám úchyl? Vždy se dávají návody pro oběti trestných činů. To je vcelku jednoduché, tak jsem to udělal naopak. Zkusil jsem napsat návody pro ty pachatele a okolostojící: Co si má křesťan počít s toxickým duchovním?

Technika

Loni jsem popovídal o děsuplných zkušenostech s IPhonem. To se nezměnilo, jen ten krám tím svým kuňkáním utrápil nebohou indukční nabíječku, takže ta je kách a odešla do křemíkového nebe a musím ho nabíjet drátem. Kách je i můj starý počítač Lenovo T430. Tak jsem si koupil novou hračku, taky Lenovo IdeaPad. Linux Debian v tom běží jako víno, takže jsem s tím spokojený víc než na 90%, což je při mé kritičnosti známka vrcholné kvality. Zatím se zdá, že se mi do něj hackeři nenabořili. V T430 bohužel byli a nevěděl jsem, jak se jich zbavit.

Výzva z loňského roku

Jeden z mých známých mi loni poslal tento chytrý postřeh:

Chybí pár dnů do konce roku, tak posílám svou představu o řešení. Za správnost neručím. V těch sumách jsem se ztrácel.

Co na závěr?

Z loňského roku mohu opět potvrdit, že já stárnu a jen má žena trvá ve své kvalitě coby češtinářky a stále zvelebuje žáky na ZŠ v Újezdě nad Lesy.

Přeji klid a pokoj v novém roce

Váš

Jeroným Klimeš

http://www.klimes.us

PS. Samozřejmě, pokud chcete být úplně vyřazeni z tohoto email seznamu, neváhejte, napište. :-)
Jen pro úplnost, zde snad jednou budou všechny články za rok 2025.