viz ještě obrázek na str. 10 v https://fotovoltaika.klimes.us.
Milí a vážení rodiče,
nasliboval jsem Vašim dětem, že jim pošlu tuto stránku:
https://www.falstad.com/circuit/
Tak jim ji prosím předejte s omluvou za zdržení, nějak nestíhám...
Je to docela dobrý simulátor, kde si mohou na obrazovce vyzkoušet to, co pak v realitě sletují. Problém je, že do toho je musíte zaučit Vy rodiče. Škola to neudělá a samy to nepochopí. Toto uvedení do řemesla je v tomto světě tedy primárně úkol nás rodičů. Nikdo to za nás neudělá. Proto moje dcera - baletka - musí vrtat se sbíjecím kladivem a se svým bratrem - chrabrým rytířem - musejí nakládat hnůj do pytlů. To se na škole neučí.
viz ještě obrázek na str. 10 v https://fotovoltaika.klimes.us.
Jak předat svět?
Úkolem školy a rodičů je postupně předat dětem tento svět, přesněji řečeno všechny problémy tohoto světa. Od ucpané kanalizace, přes vyražené pojistky až po rozvody a války o děti... Zatím trend je připravovat je na to, že si mají užívat a hrát hry na mobilu. Bohužel to není reálné a v dospělosti je tyto problémy zastihnou zcela nepřipravené.
Jak si vybrat vysokou školu - https://vs.klimes.us
Když jsme se s kolegy dívali na Vaše děti, tak jsme si říkali - to jsou děti rodičů, kteří si toto alespoň nahrubo uvědomují, a proto poslali své děti na elektro tábor a ne na tábor kouzel Harryho Pottera.
Tábor máme za sebou, děti - to klubko hadů - díky Bohu přežilo celé. Pájení a elektrika je svět dospělých. Nedá se pájet s bezpečnými 30 ˚C, ale pájí se s 300 ˚C. Nepoužíváme dětské umělohmotné kleštičky, ale skutečné ostré štípačky, protože štípeme skutečné dráty. To všechno, aby děti uměly skutečné řemeslo, kterým se dá ovládat bojler či cirkulárka a jiné skutečně nebezpečné, ale přesto potřebné věci.
Proč to píšu? Je třeba dětem brát šidítka a nahrazovat je skutečnými nástroji. Když dětem seberete mobil - šidítko a dáte jim zmíněný simulátor, ony si začnou uspokojovat stejnou potřebu klikání na nástroji, který je i prakticky využitelný, např. schémata v tomto článku jsou testovaná a kreslená v tomto simulátoru:
Ovládání bojleru pomocí ESP8266 - https://bojler.klimes.us
Do toho simulátoru je ale musíte nasměrovat Vy rodiče. To za Vás nikdo neudělá. Hry a drogy si najdou samy. Vy se musíte naučit tento simulátor trochu ovládat, zaučit je, sebrat jim mobil a ony Vás i nás pak předběhnou a možná za 20 let budou umět elektriku lépe než my. Navíc hry se opravdu chovají jako nelátková závislost, tedy jako droga, která citelně hatí to, o co ve Vaší výchově usilujete.
Počítačová závislost - https://pocitacovazavislost.klimes.us
Rodiče jsou první stupeň rakety - ten největší, jehož úkolem je dostat raketu do 60 km nad zem - na hranici vesmíru. Pak děti v cca 18 letech musejí zažehnout druhý stupeň a ony samy pak musejí letět dále, aby se dostaly na oběžnou dráhu každodenního života dospělého člověka. Ale to strašné úsilí - dostat raketu do 60 km - leží na nás na rodičích.
Vše, na čem nám skutečně záleží, musíme brutálně předimenzovat
Zapamatujte si tuto větu. Nemáme tolik dětí, abychom je mohli ponechat náhodě - ono to tak nějak dopadne. Ano, hodně takových raket skončilo dřív než vystartovaly. Nevěnuji něčemu třicet let práce, aby to tak nějak dopadlo...
Tady myslím mohu mluvit i za své kolegy - věnovali jsme týden svého života, aby se Vaše děti trochu odlepily od země v oboru elektroniky. Bez Vás rodičů ale zase kecnou zpátky na zem a nebude z toho nic. Vracíme Vám je, abyste je mohli dále směřovat na oběžnou dráhu křemíkového elektronebe.
Zkuste zmíněný simulátor, přečtěte si s nimi tuto knihu:
Emil Holan: Jiskra, ktera dobyla světa - https://jiskra.klimes.us
Najděte si jednoduchá zapojení na
Naučte se sami letovat. Ale hlavně je nenechte zpátky kecnout na zem do zapomění... Prostě tu péči o děti trochu předimenzujte.
s úctou a díky
JK
PS. a pozdravujte je od podržtašky... :-)