<Příklad průběhu hostitelství. Ukázka klasických a zbytečných chyb. Jména a místa jsou pozměněna. Text v ostrých závorkách je komentář. JK>

    Již dlouho jsme uvažovali o adopci. Naše podmínky, materiální i ty ostatní, nebyly ještě dostatečné a tak jsme se rozhodli pro hostitelskou péči. Na základě pracovních kontaktů Jarky jsme našli zařízení ústavní péče, kde byly děti vhodné k hostitelské péči. Ředitelka zařízení nám nabídla, abychom si dítě vybrali, ale my jsme odmítli. Výběr dítěte jsme nechali na ní. Jak nám později řekla, vybrala nám toho "největšího chudáka". <Motivace těchto žadatelů - Jaroslava a Jaroslavy - se vyznačuje velkou mírou altruismu.>

    Před prvním setkáním jsme již věděli, že se jmenuje Honzík, je mu 13 let a je to Róm. Všichni naši kamarádi věděli dlouho dopředu o našem záměru a myslíme si, že se všichni těšili s námi. Jarčina máma o tom také věděla a byla ráda, že takovou věc uděláme. Jaroslavovým rodičům jsme skutečnost oznámili až když jsme Honzu měli a ti nám to také schválili. <Positivní reakce nejbližšího okolí nebývá pravidlem. Často se setkáváme s jevem, že okolí - kolegové v práci či sousedi - toto rozhodnutí žadatelů velmi oceňují, ale příbuzní mají výrazně odmítavou reakci.> Dětem, které si také bereme na víkendy, jsme řekli, že pro ně máme překvapení. To, že tím překvapením je Honza, jsme jim řekli až bezprostředně před první schůzkou. Přijeli jsme do ústavu a tam jsme uviděli strašně hubeného, nápadně tmavého chlapce s nádhernýma očima. Po vzájemném představení, kdy Honza neřekl ani slovo, jsme odjeli k nám na chalupu. Cestou na chalupu Honza neřekl ani slovo, stejně jako další dvě hodiny. Celou cestu zvracel. Mysleli jsme, že je to nevolnost v dopravním prostředku, ale později jsme zjistili, že důvody byly psychické. Jindy již v autě nezvracel.

    <Velmi hrubá chyba, která se nakonec naštěstí obešla bez trvalejších následků. Žadatelé obecně mají velmi ubohé znalosti o problémech NRP. Zde však je na vině i ředitelka ústavu, která nerespektovala mnohokrát v literatuře popsanou zásadu, že seznamování staršího dítěte s žadateli se má nejprve dít v známém prostředí DD v kolektivu ostatních dětí, pak je možno, aby žadatelé šli s vybraným dítětem například odpoledne na zmrzlinu, pak na víkend domů, a teprve pak na výlet do neznámého prostředí s cizími neznámými lidmi. Všimněme si, že dítěti je možno ublížit, i když sami nechceme.>

    Věděli jsme, že Honza nebude zvládat spoustu dovedností, a že nebude mít některé znalosti, ale praxe ukázala, že je to v podstatě katastrofa. <Opět naivita a neznalosti žadatelů o stavu ústavních dětí.> Přestože je v ústavech od necelého jednoho roku věku, nebyli ho tam schopni naučit základní hygienické dovednosti! To byl pro nás šok. Po sobě nic neuklízel, všechno nechával rozházené, neuměl se "čistě" vymočit, ani dojít si na velkou. Nerad a špatně se myje a čistí zuby. Začali jsme ho tyto věci učit a říkáme mu, že až bude bydlet sám, že to bude muset umět. Také neuměl hodiny, měsíce, roční období, velmi špatně dny v týdnu. Dnes, po půl roce, již zvládá s menšími chybami roční období, měsíce a dny v týdnu dobře, hodiny zatím umí celé a půlky. <Vzdělávání jde zpravidla lépe, než získávání jiných vlastností, např. citové stability.>

    Dalším problémem bylo, že si Honza neuměl vybírat <typický jev>. Například výběr mezi dvěma jogurty byl takovým problémem, že si raději žádný jogurt nevzal (přesto, že dnes již víme, že má jogurty moc rád). Dnes si již vybírá cokoliv bez problémů. Honzík moc hezky zpívá, má výborný rytmus. Koupili jsme mu kytaru a zkouší na ní hrát. Nechápe sice, že je třeba znát akordy, ale to vůbec neubírá na jeho vehemenci při hraní.

    Nejlépe si rozumí s malou Alenkou. Je jí šest a tak nepřemýšlí o tom, že je Honza jiný. Pak si rozumí s velkou Alenkou. S Naděždou byly ze začátku problémy, které byly způsobeny její žárlivostí (nejenom na Honzu). Nyní již Naďa ví, že její postavení nemůže být ohroženo, a tak je s Honzou kamarádka. Děti si dnes hrají společně. Samy nacvičily divadelní představení a předvedly ho na jednom festivalu. <Přechodné jevy sourozenecké rivality.>

    Velmi dobrou pozici má Honza také mezi našimi kamarády. Všichni se stále ptají, jak se Honza má. K různým příležitostem mu kupují dárky. Také ho učí spoustu věcí, když společně někam jedeme. Moc dobře si rozumí s Jarčinou mamkou.

    Po půl roce, co se známe s Honzou, udělal mnoho pokroků, ale před námi je toho ještě mnohem víc. Je to totiž běh na dlouhou trať. Chtěli bychom ho připravit pro samostatný život. Honza nám dává mnohem víc, než my můžeme dát jemu. Je také přínosem pro naše holky, ale i pro všechny ostatní. Učí nás dávat, nejenom brát. <Velká počáteční tolerance žadatelů, je předpokladem dobré prognosy dalšího vývoje Honzy.>