Přísahám, že mám akvárium plný ryb,
a v něm loď z dopisů a pravopisnejch chyb,
bloudím po svým pokoji jak po lese,
za oknem čeká tma a bojí se.
Přísahám, že mám sbírku kamenů,
skříň plnou hedvábí a saténů,
z ulice zaznívá vzdálenej hlas z davu
někdo tam někomu provolává slávu.
Nechápeš, co znamená,
že ani nejhlubších z řek
nemůže bejt bezedná
a každá z vyřčených vět
na hlavu postavená.
Přísahám, že mám akvárium plný ryb,
A v něm loď z dopisů a pravopisných chyb.
Bloudím po svým pokoji jak po lese
Za oknem čeká tma a bojí se
Přísahám, že mám sbírků kamenů,
Skřín plnou hedvábí a satenů,
Z ulice zaznívá vzdálený hlas z davu
Někdo tam někoku provolává slávu.
Nechápeš co znamená,
Že ani z nejhlubsích řek
Nemůže být bezedná
A každá z vyřčených vět
Na hlavu postavená.
Mile dite, jsem okouzlen
Jste cela v cernem
Je to sen?
Ja nejsem zadne dite
Jsem slon a nevidim te
Kdo je ta dama, co pysne
Pojídá s chutí visne?
To je obchodnik s uhlim
Co po praci
Penize za jidlo utraci
Zboznuju za svitani
To nezne ptaci cvrdlikani
To jen opilec ve svem pokoji
Chlasta a nic ho neboli
Dej mi svou ruku, nevesto mila
Abys mou zenou navzdy byla
Ja nejsem zadna vase nevesta
Jsem stara a specham do mesta.
Mile dite jsem okouzlen
Jste cela v cernem
Je to sen?
Ja nejsem zadne dite
Jsem stroj a nechapu te
Zboznuju za svitani
To nezne ptaci cvrdlikani
To jen opilec ve svem pokoji
Chlasta a nic ho neboli
Dej mi svou ruku, nevesto mila
Abys mou zenou navzdy byla
Ja nejsem zadna vase nevesta
Jsem stara a specham do mesta.
Do kopce pěšky,
s kopce koloběžkou
jela teta veška
za tetou bleškou.
Našla ji uprostřed práce
na zahrádce,
jak v skořápce
míchá pivo vařečkou.
Na bleším domečku,
na krtčím kopečku,
ve všivé zahrádce,
v slepičí skořápce
bleška pivo vařila.
Bleška fňuká,
že je to práce těžká,
nato veška,
ať bod varu nezmešká.
V tom bleška vařečkou trhne
a už se do piva se zvrhne
a opaří se bleška.
Na bleším domečku,
nakrtčím kopečku,
ve všivé zahrádce,
v slepičí skořápce
bleška pivo vařila,
celá se opařila.
Teta veška ani chvíli nemešká,
křičí, že to bleška nepřečká,
koloběžka plná vervy
řve na ni: Nervi mi nervy,
to je vinna vařečka.
Na bleším domečku,
na krtčím kopečku,
ve všivé zahrádce,
v slepičí skořápce
řve vařečka na vešku,
veška na koloběžku:
Bleška pivo vařila,
celá se opařila.
Vidí to a slyší to
veliký mrak,
chtěl by taky pomoct,
ale neví jak.
Jak byl velký,
tak byl hloupý,
spustil dolů velký kroupy
a za kroupama liják.
Podemlel kopeček,
zatopil domeček,
potloukl zahrádku,
odplavil skořápku
i vařečku i blešku,
koloběžku i vešku
a lil a lil a lil,
až se vylil a nebyl.
I ta sebelepší vůle zaniká,
když z vůle vzniká zvůle a panika,
vždyť i mrak, když neplánuje,
pluje tam, kam vítr duje,
a na konec zaniká.
Šel mladý baronet do lesíka
a jmenoval se Ambrož. (Welen)
Tu na něj z houštiny, jak se říká,
vyskočil statný _ mrož. (jelen)
A v jeho paroží zaplálo světlo
Baronet přiběh' blíže
aby si prohlédl to, co ho pletlo,
to prapodivné žvíže.
Uchopil zjevení za přední tlapu,
zakryl mu hlavu sakem
zašeptal: "au revoir", což celkem chápu,
a zastřelil ho (se) prakem.
Měsíc snílek stoupá nad skalou,
a zpívá si svou píseň pomalou.
Je podobná té, co jsem složil sám,
tak poslouchej a nehleď k hodinám.
Jako kotě si příst a víčka mít zavřená únavou.
Málo je míst, kde staré lásky naráz uplavou.
Jedním z nich je náruč tvá a tudíž máš to znát,
že jak kotě si příst a víčka mít zavřená, chtěl bych rád.
Dnešní noc je stokrát ztřeštěná
a dozná, že jsem šťastný, že tě mám.
Už vítr vlahý stopy bázně svál
a tak můžu říci, co léta jsem si přál.
Jako kotě si příst a víčka mít zavřená únavou.
Málo je míst, kde staré lásky naráz uplavou.
Jedním z nich je náruč tvá a tudíž máš to znát,
že jak kotě si příst a víčka mít zavřená, chtěl bych rád.
Nevyznám se příliš v lichotkách,
a občas se tak stydím, že bych plak.
Za blízký strom se ukrýt a pak vím,
že bych šeptal ovšem hlasem dunivým:
Jako kotě si příst a víčka mít zavřená únavou.
Málo je míst, kde staré lásky naráz uplavou.
Jedním z nich je náruč tvá a tudíž máš to znát,
že jak kotě si příst a víčka mít zavřená, chtěl bych rád.
Znám já jeden krásný zámek nedaleko Jičína,
Ostává tam ovčaříček a má krásného syna
A v tom zámku panna byla, ovčaříčka milovala
Milovala v tajnosti, přišla k němu v rychlosti
Vstaň ovčáčku, vstávej vzhůru, bude brzo svítat
Poženeme do háječku, tam se budem vítati
Tam je ptactva překrásného, je tam kvítí líbezného
Já Tě ráda poslouchám, jen když tě u sebe mám.