OSOBY: (pro potřeby menšího souboru lze počet postav výrazně zredukovat)

Královna

Sněhurka

Zrcadlo

Šašek

Hajný

Princ Filip a jeho družina

Komoří

Čarodějnice dr. Pišingrová a její asistentky Lena a Xena

2 Stráže

7 mimozemských trpaslíků: Kyslík - velitel, Dusík - škodič, Křemík - horlivý pracant, Hliník - lenoch, Vodík - kamarádský, Sodík - vtipálek, Truhlík - smolař, nešika.

Krá: Ááá. Brr, to byla zase noc. (zacinká na zvonek) Šašku!

Šaš: (vběhne, ukloní se) Přejete si, Vaše Překrásnosti?

Krá: Šašku, víš, co se mi zdálo?

Šaš: Neodvažuji se ani tušit, Vaše Nádhernosti.

Krá: Zdálo se mi, že naši zem postihlo strašlivé zemětřesení!

Šaš: No to je hrůza!

Krá: Všechno se třáslo, padalo, kácelo (strčí do věšáku, šašek ho zachytí a postaví)

Krá: A mně se stala hrozná tragédie!

Šaš: (civí, mlčí, po chvíli opatrně) Ano?

Krá: Vylila se mi moje nejoblíbenější voňavka!

Šaš: (zděšeně) Ne! -- A to bylo všechno?

Krá: Všechno. Skoro. -- Jenom - polovina města byla srovnaná se zemí a tak. Nic vážného.

Šaš: To jsem si oddechl, Vaše Neobyčejnosti..

Krá: A tý holce se nic nestalo!

Šaš: (nechápavě) Holce?

Krá: No, Sněhurce. (ironicky) Princezna Sněhurka! Hřích mládí mého nebožtíka manžela.

Šaš: Myslíte vaši nevlastní dceru?

Krá: (pohrdavě) Dceru! Taková obluda!

Šaš: (opatrně) Lidi říkaj, že je hezká.

Krá: Tss.

Šaš: A milá. A hodná.

Krá: Vypadni, hlupáku! (Šašek se ukloní a vycouvá) Chci se podívat do svého kouzelného zrcadla. (otočí se, dojde k zrcadlu. V zrcadle se objeví její obraz - stejně oblečená herečka, která přesně zrcadlově kopíruje její pohyby, pokud je královna otočená k zrcadlu. Pokud se otočí jinam, pohybuje se nezávisle na ní, dělá různé posunky atd.)

Krá: (pánovitě) Zrcadlo! (rozmyslí si to, nasadí úsměv, lichotivě, hladí ho po rámu) Zrcadélko! Kdo je na celém světě jako vždycky nejkrásnější?

Zrc: (kopíruje její postoj i mimiku, ale mluví nezávisle na ní) Víš, královno, má paní... asi tě, ehm, nepotěším.

Krá: Co - co to plácáš?

Zrc: Půvabný kvítek vykvetl přímo tady na zámku.

Krá: Jakej kvítek? Chceš mi namluvit, že je někdo krásnější než já?

Zrc: (mlčí)

Krá: Mluv!!!

Zrc: Je to -- Sněhurka.

Krá: Cože?!!! (otočí se k publiku, zrcadlo za ní dělá posunky - dlouhý nos, mrkvičku atd.) Ta holka! Ta - ta - ta ještěrka! Ta ... (otočí se zpátky k zrcadlu, to se bleskově srovná do správného postoje) Jakto? Jak je to možný?

Zrc: Myslelas jenom na sebe, královno. Nevšimla sis, jak tvoje nevlastní dcera roste do krásy.

Krá: (hrozí) Jen počkej! (otočí se k publiku, obraz v zrcadle zmizí za závěs) Já to tak nenechám! To mám za svoji dobrotu! Za to, že jsem ji už dávno nerozšlápla jako štěnici! Ale teď přišel čas se vším skončit! A ty... (obrátí se k zrcadlu, jde k němu; obraz se rychle vrátí do rámu), ty si taky dávej pozor! (pohrozí mu, což zrcadlo samozřejmě napodobí. Královna se otočí a jde na předscénu, obraz definitivně zmizí.)

Krá: (zpívá, na pódium za ní vpochodují šašek a obraz ze zrcadla a dělají jí “křoví”, případně sbor)

KRÁLOVNIN ŽALOZPĚV (svižně)

Haj: Veličenstvo?! Volala jste mě? Veličenstvo!? (rozhlíží se, hledá všude, i v rámu zrcadla, pak dojde až na forbínu, mezitím královna přijde a stojí těsně za ním. Hajný zakřičí ještě jednou ze všech sil) Vélíčénstvó!

Krá: (těsně za ním, ale křičí stejně) Tádý jsém!

Haj: (lekne se) Fujtajxl, madam, tohle mi nedělejte, už jsem starší člověk a...

Krá: (přeruší ho) No právě. Onehdy jsem si tak přemýšlela a říkám si - ten hajný ti už tolik let věrně slouží...

Haj: (hrdě) A nejen vám. Sloužil jsem už nebožtíku králi a předtím jeho otci.

Krá: ... a pořád je jenom obyčejný hajný.

Haj: No, já se nikam necpu, madam. Mám tu práci rád.

Krá: Co bys říkal na funkci vrchního lesmistra?

Haj: Tak - lepší než cihlou přes hlavu, žejo. (směje se, zjistí, že se královna nesměje a zvážní). A to jen tak? Z ničeho nic?

Krá: Musel bys splnit jeden malý úkol.

Haj: Úkol?

Krá: Přísahej, že to nikomu neřekneš!

Haj: A komu bych to povídal? Medvědům? Nebo liš...

Krá: (hrozivě) Přísahej!

Haj: No tak přísahám, no. Hrob je proti mně drbna.

Krá: Zabiješ Sněhurku!

Haj: To ne!

Krá: To jo!

Haj: Ne!

Krá: Vyber si. Buď budeš zítra lesmistr -- nebo se budeš svíjet na mučidlech!

Haj: (mlčí, kouká do země)

Krá: Mám zavolat stráže? (zvedá zvonek)

Haj: (tiše) Ne.

Krá: No vidíte, že jste dostal rozum, -- pane vrchní lesmistře! (zasměje se, odejde)

Haj: Že jsi mrcha, to jsem věděl. Ale že až takováhle... (vzdychne a se svěšenými rameny odejde)

Sně+haj: Kdybys tak náhodou měl pocit, že jsi sám, tou cestou mechovou přijď rovnou dolů k nám. Vždyť spoustu přátel máš v zeleném údolí...

Sně: Ty jseš tak hrozně hodnej, strejdo, že jsi mě vzal do lesa! Už jsem tu nebyla, ani nepamatuju! (prohlíží si houbu)

Haj: Všechno není tak, jak se zdá, děvče.

Sně: Já ti nerozumím, strejdo.

Haj: To je asi dobře, dítě.

Sně: Náhodou, já už nejsem takový dítě. Víš, že mi princ Filip ze sousedního království napsal moc krásnej zamilovanej dopis?

Haj: Pro mě budeš vždycky ta malá holčička, co k nám chodívala krmit srnky.

Sně: To už je dávno. To byl ještě tatínek naživu.

Haj: Sněhurko, musím ti něco říct. (sedne na pařez, Sněhurka k němu přiběhne)

Sně: Tebe něco trápí?

Haj: Tvoje macecha ...

Sně: Ále, na tu se vykašli... Víš, co dělala, než sbalila tátu?

Haj: Sněhurko, nemůžeš se vrátit do zámku. Hrozí ti veliké nebezpečí.

Sně: To je divná legrace.

Haj: To není legrace, děvče. Tady v brašně máš jídlo na pár dní. Jdi pořád rovnou za nosem a snad dojdeš někam k dobrým lidem.

Sně: Ty mě tu chceš nechat!?

Haj: Musím, holčičko. Ani jednoho z nás by v zámku nečekalo nic dobrého.

Sně: Strejdo?!!

Haj: Odpusť mi to, Sněhurko. (položí brašnu na zem a rychle mizí - ze zákulisí volá) A hlavně se nevracej!

Sně: Strejdo! Strejdo hajnéj!!! (potichu) Strejdo? --- (jde dopředu, k publiku) Kam to je, rovnou za nosem? To jsem v pohádkách vždycky nesnášela. Když se podívám doprava, je to doprava. Když se kouknu doleva, je to doleva. Kdybych měla nos nedejbože křivej, točím se pořád dokola.

Ještě, že jsem si vzala buzolu. (vytáhne ji z kapsy) Tak to vezmu třeba přímo na jih. (podívá se na buzolu, otočí se na stranu a jako jde. Za ní ubíhají stromy, zvířata a další krajina.

SNĚHURČINA CESTOVNÍ PÍSEŇ

Sně: (do tmy po chvíli “zvuků lesa”) To je teda tma. Už nevidím ani na buzolu. -- Škoda, že nemám bráchu. Jednak bych se tolik nebála, a jednak bych mu řekla: Hele, brácha, nezevluj a vylez na strom! A určitě by viděl světýlko. -- Jenže než se mi stačil narodit, maminka umřela. A macecha? Ta děti nechce - zkazila by si postavu! -- No - ještě, že je nechce. Když si představím, že by byly po ní... Chudák táta, úplně ho utrápila. -- To koukáš, tati, co tvoje Sněhurka vyvádí v noci v lese...

(zatímco mluví, ostatní potichu nainstalují na pódium kosmickou loď, té se najednou rozsvítí okénka, nejlépe zeleně, a ozáří pódium)

Sně (překvapeně) Jé, já vidím. To je zvláštní... (rozhlíží se) Hele, chaloupka. (prohlíží si ji) Pěkně divná. (jde k ní, zkusí kus utrhnout) Z perníku není. (klepe, ozve se kovový zvuk, jinak nic. Opakuje akci, nic) Haló, jste tam? -- Nejsou doma. Co teď? No, snad jim to nebude vadit (vleze dovnitř - vlastně za oponu) Jé, tady je všechno nějaký maličký... (vykoukne) Tak dobrou noc, lidi. A nemyslete si, že jsem nevychovaná. Jenom stráášně (zívá) uuaaveeháá. (zmizí v lodi).

Tru: (zařve vzadu v sále) Pomóóc! Pomóóc! Kamarádi! Ztratil jsem se!

Kys: (vyběhne zleva na scénu) Tiše! Nekřič, Truhlíku! V lese se neřve!

Tru: Kyslíku, to jseš ty?

Kys: To víš, že jo. Pojď sem, hrdino.

Tru: (blíží se k pódiu) Když já jsem se hrozně bál.

Kys: A čeho, ty Truhlíku? Kromě nás tady není živá duše.

Tru: Když mně se na týhle planetě zdá všechno hrozně strašidelný.

Vod: Co to bylo za řev? Málem mi praskly bubínky.

Sod: (kouká na Truhlíka, jak se škrábe na pódium, Křemík mu pomáhá) Nojo, Truhlík se zase ztratil. Jako obvykle.

Dus: Teda to je výprava, tohleto. Že já s váma letěl.

Kys: Vydrž, Dusíku. Ještě pár nocí práce a budeme mít zase dost paliva.

Vod: A vrátíme se domů!

Tru: (pořád popotahuje) Myslíte, že na nás vzpomínají?

Dus: Na tebe každopádně. A říkají si, jakej je tam bez tebe klid.

Kře: Kamarádi, nechybí někdo?

Kys: Kde je Hliník?

Sod: Odstěhoval se do Humpolce. (směje se)

Dus: To poleno zas někde usnulo.

Kře: (svítí baterkou do publika, až objeví Hliníka, jak spí na sedačce) Támhle je.

Vod: Hliníku, kamaráde, vstávej!

Kys: (k publiku) Prosím vás, můžete nám ho probudit? Strčte do něj trochu. (Hliník pořád spí, může i chrápat)

Sod: Můžete i víc, ten spí jako špalek.

Hli: (počká na vhodné strčení a pomalu se probudí) Co je?

Kys: Konec šichty, jdeme spát.

Hli: (zívá) No konečně. (vstává a štrachá se k pódiu)

Dus: Ten toho zase udělal, vyžírka jeden. Ukaž kyblík.

Vod: Nehádejte se, kamarádi.

Kys: Tak zazpívat, zatančit a spát.

Začne hrát hudba, trpaslíci tančí a zpívají:

HYMNA TRPASLÍKŮ

Trp: Umba la rumba karamba

bala bala bumbala karamba

parabola karamela la bamba

hala bala ta mu dala karamba

Kys: Kamarádi, hurá na kutě!

Tru: Tatatatatatatata - tatata - tatata

Tru: (vyděšeně) Tatata - tatata

Sod: (dělá, že střílí na Truhlíka ze samopalu) Ratatatata! Padni, nebo nehraju!

Tru: Tatata - tam někdo je! (ukazuje na loď. Ostatní se otočí a zírají. Ze dveří vyleze Sněhurka)

Sně: (upraví si vlasy) Ahoj.

Trp: (několik vteřin zírají, pak jeden přes druhého kromě Dusíka) Jé...

Dus: Co děláš v naší lodi?

Sně: To je loď? Nevidím žádnou vodu...?

Dus: (chce něco říct, ale Kyslík mu zezadu zakryje pusu)

Kys: Kamarád se přeřekl. Chtěl říct - co děláš v naší chaloupce?

Sně: Vy jste - trpaslíci?

Trp: (jeden přes druhého) No, jasně.

Tru: A kdo jseš ty?

Sně: Ještě včera jsem byla princezna Sněhurka. A teď jsem bezdomovec.

Trp: (dívají se na sebe, domlouvají se pohledy a gesty, Dusík vrtí hlavou, ostatní kývají)

Vod: Sněhurko, a nechceš u nás bydlet? Na nějakou dobu...

Sod: Truhlík potřebuje vyprat slipy! (směje se, Truhlík se zlobí)

Kře: Můžeš nám třeba něco uvařit...

Kys: A uklidit...

Dus: (vztekle) A umejt záchody!

Sně: Tak jo. Beru.

Trp: (až na Dusíka, který se mračí, a Hliníka, který zase usnul) Hurá!!!

Krá: (vchází, má dobrou náladu) Šašku!

Šaš: (přibíhá) Ano, vaše Nejkulikaťoulinkatějšnosti?

Krá: Co je to zase za drzost? Přestáváš mě bavit, šašku!

Šaš: To bych si nedovolil, vaše Strčprstskrzkrknosti.

Krá: Co je nového ve městě, šašku?

Šaš: Lidi se ptají, kam se poděla Sněhurka.

Krá: Kam by se poděla? Byla na procházce v lese a ztratila se. Zabloudila. Je fuč, no.

Šaš: Lidem se to nějak nezdá.

Krá: Jak - nezdá?

Šaš: No, lidi tak přemýšlejí...

Krá: Lidi nemají co přemýšlet! Vydala jsem oficiální královské prohlášení, co by ještě nechtěli? Asi mají málo práce. -- Co se ještě říká?

Šaš: Taky se říká, že prý v lese straší.

Krá: Straší?

Šaš: Prý se tam potulují takoví malí zelení mužíčkové.

Krá: Trpaslíci? Fujtajxl. Musím říct vrchnímu lesmistrovi, aby tu havěť vyhnal!

Šaš: Jo, a hajný onemocněl. Pořád sedí, kouká do zdi, neusměje se...

Krá: (nedokáže potlačit radost) To přejde... Za čas. Teď běž. Chci se podívat do zrcadla.

Šaš: Přeji vám příjemný, ničím nerušený pohled. (ukloní se a vycouvá)

Krá: (jde k zrcadlu, obraz vklouzne do rámu. Má opět stejné šaty jako královna. Ta se chvíli nakrucuje a prohlíží) Zrcadlo, zrcadélko, kdopak je v celém království už zase nejkrásnější?

Zrc: Královno, má paní, ... (odmlčí se)

Krá: No?

Zrc: V celém království - tom našem - je nejkrásnější - už zase - tedy - Sněhurka!

Krá: Cože?!!! Co si to dovoluješ ty - ty - střepe!

Zrc: Je mi líto, královno. My zrcadla nelžeme. Sněhurka.

Krá: Sněhurka je mrtvá! Slyšíš? Mrtvá!

Zrc: Není mrtvá, královno. Žije v lese v chaloupce u sedmi trpaslíků. Zrovna jim dělá pizzu.

Krá: (lapá po dechu) Ty - ty - (zvedne svícen nebo tak něco) Já tě rozmlátím na kusy!

Zrc: Rozbít se teda nenechám. To ne. Odcházím. Sbohem, obludo. (vyplázne na ni jazyk, otočí se a odejde)

Krá: (vztekle mlátí dovnitř prázdného rámu, pak se otočí k publiku) Ten podvodník. On ji nezabil. Já mu dám. Ale to počká. Nejdřív tu holku. Stráže! Stráže!!!

Stráže: (přiběhnou)

Str1: Výsosti?

Krá: Přiveďte mi čarodějnici! Hned!

Str2: Jedna baba právě v kuchyni nabízí koření.

Krá: Sem s ní. Dělejte, pospěšte si!

Stráže: (postaví se do pozoru a odběhnou)

Krá: (k publiku) Počkej, ty mrcho! Já ti dám pizzu!

Stráže: (přiběhnou)

Str1: Je tady, Výsosti.

Krá: (ani se neotočí) Ať jde dál.

Stráže: (postaví se do pozoru a odběhnou)

Krá: Kdo jsi?

Čar: Jsem čarodějnice doktorka Pišingrová. A to jsou moje asistentky Lena a Xena.

Krá: Potřebuju jed. Smrtící jed.

Čar: Madam bude trávit krysy?

Krá: Jednu krysu. Tu největší krysu v celém království.

Čar: Rozumím, madam. Mám tady (hrabe v košíku, vytáhne injekční stříkačku) jed na krysy.

Krá: A to to do ní mám - píchnout?

Čar: Snadná pomoc. Otrávíme návnadu. (vezme ze stolu jablko, zabodne do něj injekci a napustí ho jedem) Stačí jedno kousnutí a je po kryse, hahaha.

Krá: (zamyslí se) A ještě něco. Potřebovala bych, ehm, změnit imidž. Aby mě ta krysa nepoznala.

Čar: To není problém, madam. (otočí se na jednu z asistentek, ta jí podá knihu) Račte si vybrat z katalogu. (otevře knihu, královna v ní listuje, až ukáže na jednu stránku).

Krá: Tohle chci!

Čar: Děvčata, jdeme na to! (spolu s asistentkami maskují královnu na starou bábu a přitom zpívají)

SONG ČARODĚJNIC

Čar: Hotovo, madam. Račte se podívat do zrcadla.

Krá: (vykročí k zrcadlu, pak se zarazí) Zrcadlo se mi dneska rozbilo. Nevadí... (kouká na čarodějnici, jak stojí s nataženou dlaní) Co chceš?

Čar: Špičkové služby za špičkový honorář, madam. (nakloní se k ní) Jestli nepotřebujete paragon, bude to levnější...

Krá: Samozřejmě, královsky se ti odměním. Stráže!

Stráže: (přiběhnou, zmateně se rozhlížejí)

Str2: Výsosti?

Krá: Nepoznáte mě, hlupáci?

Stráže: (udiveně na ni koukají)

Str1: (nejistě) Přejete si, Výsosti?

Krá: Zavřete je do hladomorny!

Str2: Rozkaz, Výsosti!

Stráže (odvádějí protestující čarodějnice)

Čar: Počkej, to se ti nevyplatí!

Krá: Víš příliš mnoho, babo. Tvoje chyba. Cha cha! (vysype jablka do košíku, který tam zůstal, nahoru položí to otrávené a odejde)

4. obraz - les s kosmickou lodí

Z lodi vycházejí trpaslíci s kyblíky, Sněhurka jim mává ze dveří)

Tru: Co bude dneska k obědu, Sněhurko?

Sně: Jednička čočka s párkem, dvojka škubánky.

Dus: Fuj, to nejim.

Sod: Tak budeš o hladu, ty zmlsanče.

Kys: Ahoj, Sněhurko.

Trp: (mávají) Ahoj! (Sněhurka zavře dveře)

Kys: Tak kamarádi. Paliva už máme dost. Dneska odletíme.

Kře: A co Sněhurka?

Kys: Vezmeme ji s sebou.

Vod: Ty myslíš, že bude chtít?

Kys: Nevím. Ale v zájmu vědy - musíme přivézt nějaký vzorek. (trpaslíci se po sobě dívají)

Tru: Kamarádi, já myslím... Po Sněhurce se mi bude moc stýskat, ale, ... veliteli, já bych se jí radši zeptal.

Kře: Víte co, vyřešíme to potom. Rychle do práce, než nám Hliník zase usne.

Krá: To jsou mi dneska stavby. To je jak ta nová školka v Klánovicích. Tady určitě žijou trpaslíci a taky (k publiku) krysa! (zahraje nebo zazpívá znělku Family Frost)

Sně: (otevře, rozhlíží se) Jejda, dobrý den, babičko, co vy tady v lese?

Krá: Pozdrav pámbu, děvče. Prodávám vynikající jablíčka, dovoz z Polska.

Sně: Díky, babi, ale my máme borůvky, maliny,...

Krá: Ale tyhle jablíčka jsou móóc, móóóc dobrá. Víš co, ochutnej. Zadarmo, samozřejmě.

Sně: Když já mám po jabkách kopřivku.

Krá: (výhružně) Ochutnej!

Sně: Neblázněte, babi, dyť vás klepne pepka. Dobře, no, já si kousnu.

Sně: (s plnou pusou) Babi, vy jste dvě... a ta mlha najednou.... (skácí se k zemi)

Krá: Jo!!!! (udělá vítězné gesto) Jo!!! Je to tam! (začne tančit radostí)

Haj: (přiběhne) Sněhurko! Sněhur.. Co se stalo? Cos jí udělala, babo? (strhne ze zad pušku, namíří na ni)

Krá: Já nic. Já jsem šla okolo a ona tu takhle ležela...

Haj: Pozdě! Přišel jsem pozdě! Už jí nikdo nepomůže, nikdo. (vzpamatuje se) Kam zmizela ta baba? Hej, kde jsi? Stůj, nebo střelím!

Kys: Co to bylo za ránu?

Vod: Co se stalo Sněhurce?

Tru: (vrhne se k ní) Sněhurko! Sněhurko! (ostatní za ním)

Kře: Sněhurka je mrtvá! (všichni trpaslíci to jeden přes druhého opakují a naříkají. postupně ale ztichnou a dívají se na hajného)

Dus: A ty jsi kdo?

Haj: Jsem nešťastný starý muž. Sněhurka byla jako moje dcera.

Sod: A nezabils ji náhodou ty?

Haj: Blázníte? Vždyť vám říkám...

Kys: A co když ti nevěříme?

Kom: Ustupte! Přijíždí princ Filip! (trpaslíci a hajný se rozestoupí)

Pri: Co se to tu děje? Chtěli jste se bít?

Pri: Proč chcete prolévat krev? Proč se raději nedohodnete po dobrém,... (podívá se na trpaslíky), ... cizinci?

Haj: Odpusť princi, bolest nám zatemnila mysl. Naše Sněhurka (chce pokračovat, ale nemůže, rozpláče se. Všichni se rozestoupí a princ uvidí Sněhurku)

Pri: Sněhurka? Princezna Sněhurka? (pustí koně, přiběhne ke Sněhurce, poklekne u ní)

Pri: Je tak krásná. Jako by ani nezemřela. Sněhurko, teď už se nikdy nedozvím, jestli jsi četla moje dopisy...

Haj: Četla, princi. Vyprávěla mi o tom.

Kom: Princi, dovoluji si doporučit jaksi nelíbat.

Princ: (otočí se na něj) Proč?

Kom: Jak pozoruji, dáma má cosi v ústech. Dovolil bych si to napřed odstranit.

Sně: (rozhlíží se udiveně) Co se děje? Kde jsem?

Všichni: Je živá! Sněhurka žije! Sláva! (křičí jeden přes druhého, radují se a objímají)

Pri: Ticho! Ticho! (všichni postupně ztichnou)

Pri: (poklekne před Sněhurkou) Sněhurko, dovol mi, abych tě tady přede všemi požádal o ruku. Sněhurko, tážu se tě: Vezmeš si mě za muže?

Sně: (lekne se, vykřikne) Proboha! Mám na plotně ty škubánky!

Krá: Ty jedna bestie! Teď mi neunikneš!

Sně: (vyrazí jí z ruky nůž a vzorným chvatem ji “složí”. Přitom jí spadne z hlavy paruka a Sněhurka ji pozná) Nezapomeň, že jsem chodila na judo, matko!

Haj: Královna!

Kře: Kamarádi, tak přece jenom neodletíme s prázdnou!

Sod: Tohle se bude u nás v zoologický moc líbit! (všichni trpaslíci se radují, královna se vzteká)

Kys: (k hajnému a princi) Přátelé, bude vám vadit, když tuto osobu odvezeme, ehm, do naší říše?

Haj: Jen si ji nechte. Ale opatrně - je schopná všeho!

Dus: My už si ji pohlídáme.

Sně: (objeví se ve dveřích chaloupky s hrncem v ruce) Já to věděla! Škubánky jsou v háji. (jde k princi) A princi, nějak jsme to zamluvili, na co ses to ptal?

Pri: No, já, ptal jsem se, ptal jsem se...

Sně: Tak já říkám: Ano. (podle možností ho políbí nebo aspoň vezme za ruku)

Kom: Hurá! Ať žije princ Filip a princezna Sněhurka!

Všichni: Hurá! Hurá! Hurá!

HAPPY END