Jiří Voskovec / Jan Werich / (ne Jaroslav Ježek)
starší Werichova verze z Circle Of Hands (1993)
1. Dřív, než hřeb do dřeva vlez, dřív, než stála první ves, dřív, než ve vsi štěkal pes, svět nebejval jako dnes, [Chorus] nebejval svět, jako je dnes. 2. Na tý louce zelný jeleni se nepásli a holka modrooká, u potoka nebyla, [Chorus] u potoka nesedala.
3. Ani na pražským mostě rozmarýnka nerostla, zkrátka na ten Boží svět nebyl krásný vzhled vůbec, [Chorus] na Boží svět nebyl vůbec. 4. Pátrá z nebe komise, v čem asi svět chybuje. Od ní pán Bůh dozví se, že se nic nerýmuje, [Chorus] že prej se nic nerýmuje. 5. A tak mocný stvořitel na svět seslal Pegasa a dal mu rýmů pytel, ať zpívá lidská chasa, [Chorus] a dal prej mu velkej pytel. 6. Pegas měl křídla zpuchřelý, spad na Nanynku do zelí a jak ji bránil Jeníček, roztrh s rýmama pytlíček. [Chorus] S rýmama se roztrh' pytel. 7. Cvrček cvrk a holub vrk, pytlák v lese usek' smrk, husák huse vytrh' brk, kozel trk, vyvrk' si krk, strč prst skrz krk, [Chorus] skrz krk strč prst. 8. A když tě štípne brabenec, učiní ti pupenec, po červnu je červenec, kdekdo příjde o věnec, [Chorus] je červenec jde o věnec.
9. Svět se veselejc točí, holka hlavou zatočí, koukne se ti do očí a serdce ti poskočí, [Chorus] koukne se ti a srdce ti.
10. Od té doby kamarád kamarádku mývá rád, milý milou miluje, rým se s rýmem rýmuje, [Chorus] milý s milou se rýmujou.
11. Hloupej na svět nadává a chytrej si libuje, tak to na světě stává, proto se svět rýmuje, [Chorus] a proto se svět rýmuje.
Novější nahrávka:
Nahrávka dokončena: 16. 11. 1951
Místo nahrání: Čs. rozhlas
Rok prvního vydání: 1952
(P) 1952 SUPRAPHON
Žánr: Pop
hudba: Miloslav Ducháč
hudba: Vlastimil Hála
hudba: Jan Werich
původní text: Jan Werich
zpěv: Jan Werich
řídí: Karel Vlach
hudební těleso: Orchestr Divadla hl. města Prahy v Karlíně
http://www.semanovice.cz/index.php?page=0030&lang=cz&dt=1151&kt=4&psy=0
Pane Ducháči, vysvětlete mi ještě prosím, jak vznikala písnička Nerýmovaná. Tiskem vyšla kdysi v malém notovém vydání, pár let po sobě, s uvedením nejprve dvou autorů, Voskovce a Wericha, a podruhé s uvedením autorů Jana Wericha, Miloslava Ducháče a Vlastimila Hály. Co se to tenkrát kolem té písničky dělo?
"No, dělo... Možná, že to je výraz, který se dá celkem použít, i když je trošku nadnesený. Text písničky Nerýmovaná vznikl v době, kdy byli Voskovec s Werichem v Americe. Tam ho Werich napsal. A jak možná víte, tak textaři, když tvoří bez muziky, tedy když text vzniká dřív než hudba, tak mají obvykle nějaký hudební vzor. On to dělal na nějakou konkrétní americkou písničku, o které nám nedovedl říct ani jaká to byla, ani jak se jmenovala. Vzal si z ní jen tu rytmickou kostru. Když se vrátil do Prahy, tak jednou říkal: ?Hergot, já tam napsal jeden text, s ním musíme něco udělat, toho by bylo škoda.' A pověděl nám tu rytmickou kostru, na kterou text psal. Byla velice jednoduchá, takže my jsme na ten text složili hudbu a udělali k ní aranžmá..."
Víte jakou roli při vzniku té písničky hrál Jiří Voskovec?
"To opravdu nevím. Možná, že to byl jejich společný text, možná jen Werichův. Já si osobně myslím, že autorem byl jenom Werich. Je ovšem také možné, že to bylo v době, kdy už tu Voskovec zase být neměl a tak si Werich řekl ? toho už uvést nemohu' a vynechal ho. My na té písničce dělali v době, kdy jsme s Werichem byli v trvalém kontaktu."
Ještě je zvláštní to pořadí, v jakém jste na tom druhém vydání napsaní: Werich - Ducháč - Hála. Je známo, že se nejprve uvádí autor hudby a pak textař...
"No, nejdříve to bylo tak, že jsme my napsali hudbu a Werich text. Tak to také brala veřejnost, protože nikdo by si nemyslel, že Werich mohl složit nějakou hudbu. Ale potom to on chtěl nějak převést na jinou míru - dneska vám už neřeknu, jak k tomu tenkrát došlo - ale pravda je, že jsme mu uznali částečný podíl i na té hudbě, protože - jak už jsem řekl - nám předal tu rytmickou stavbu."
Něco podobného asi zažil při spolupráci s Janem Werichem také Zdeněk Petr, když psal hudbu na text Ten umí to a ten zas tohle. Ve svých pamětech vzpomíná - cituji: "Jan Werich, který si text písně sám pro sebe napsal, zdokonalil v tomto případě tvůrčí metodu, jíž s Voskovcem používali při práci v Osvobozeném divadle: byl to způsob, kterému říkali 'psát na potvoru', rozumějme na jistý rytmický model, někdy dokonce na rytmus některé cizí písně. Werich, který jakožto muzikální člověk měl jistý dar zpěvnosti, přinesl tentokrát spolu s úvodními verši i základní melodický nápad a pochopitelně trval na tom, aby skladatel celého čísla z něho vyšel. Neuspěl se svým požadavkem u Kalaše (autora filmové hudby Císařova pekaře. Pozn.aut.) protože ten ve Werichově nápěvném motivu nacházel jistou podobnost s jednou ze svých písní pro Pevecké sdružení kocourkovských učitelů (...) a požádal nakonec o spolupráci mne. Pokládal jsem Werichův požadavek zaoprávněný a přirozený, jeho melodický nápad za logický, takže jsem nabídnu rád přijal. (...) Protože jsme se s Janem Werichem o práci na písničce podělili rovným dílem (bylo mi dopřáno zasáhnout trochu i do textu), představoval jsem ji vždy jako naše společné dílko, přičemž jsem Jana Wericha jako autora uváděl na prvním místě..."
Byl to asi podobný případ, že?
"No... nebyl. Protože my jsme se na textu Nerýmované nepodíleli. My jsme se tenkrát pouze domluvili na tom, jak bude písnička nahlášena na OSA (Ochranný svaz autorský. Pozn.aut.). to znamená: Hudba Ducháč, Hála, Werich, a text Werich. Werich má prostě na té hudbě třetinový podíl, i když se to nikdy takhle veřejně neoznamovalo."
Pan Werich byl velmi dobrý obchodník...
"Jistě, ale to je dobře!"