Bleška a veška

Jan Werich

 

Do kopce pěšky,

s kopce koloběžkou

jela teta veška

za tetou bleškou.

 

Našla ji uprostřed práce

na zahrádce,

jak v skořápce

míchá pivo vařečkou.

 

Na bleším domečku,

na krtčím kopečku,

ve všivé zahrádce,

v slepičí skořápce

bleška pivo vařila.

 

Bleška fňuká,

že je to práce těžká,

nato veška,

ať bod varu nezmešká.

 

V tom bleška vařečkou trhne

a už se do piva se zvrhne

a opaří se bleška.

 

Na bleším domečku,

nakrtčím kopečku,

ve všivé zahrádce,

v slepičí skořápce

bleška pivo vařila,

celá se opařila.

 

Teta veška ani chvíli nemešká,

křičí, že to bleška nepřečká,

koloběžka plná vervy

řve na ni: Nervi mi nervy,

to je vinna vařečka.

 

Na bleším domečku,

na krtčím kopečku,

ve všivé zahrádce,

v slepičí skořápce

 

řve vařečka na vešku,

veška na koloběžku:

Bleška pivo vařila,

celá se opařila.

 

Vidí to a slyší to

veliký mrak,

chtěl by taky pomoct,

ale neví jak.

 

Jak byl velký,

tak byl hloupý,

spustil dolů velký kroupy

a za kroupama liják.

 

Podemlel kopeček,

zatopil domeček,

potloukl zahrádku,

odplavil skořápku

 

i vařečku i blešku,

koloběžku i vešku

a lil a lil a lil,

až se vylil a nebyl.

 

I ta sebelepší vůle zaniká,

když z vůle vzniká zvůle a panika,

vždyť i mrak, když neplánuje,

pluje tam, kam vítr duje,

a na konec zaniká.