Bleška a veška

Jan Werich

Akordy

MP3 pro připomenutí

Do kopce pěšky,

s kopce koloběžkou

jela teta veška

za tetou bleškou.

 

Našla ji uprostřed práce

na zahrádce,

jak v skořápce

míchá pivo vařečkou.

 

Na bleším domečku,

na krtčím kopečku,

ve všivé zahrádce,

v slepičí skořápce

bleška pivo vařila.

 

Bleška fňuká,

že je to práce těžká,

nato veška,

ať bod varu nezmešká.

 

V tom bleška vařečkou trhne

a už se do piva se zvrhne

a opaří se bleška.

 

Na bleším domečku,

nakrtčím kopečku,

ve všivé zahrádce,

v slepičí skořápce

bleška pivo vařila,

celá se opařila.

 

Teta veška ani chvíli nemešká,

křičí, že to bleška nepřečká,

koloběžka plná vervy

řve na ni: Nervi mi nervy,

to je vinna vařečka.

 

Na bleším domečku,

na krtčím kopečku,

ve všivé zahrádce,

v slepičí skořápce

 

řve vařečka na vešku,

veška na koloběžku:

Bleška pivo vařila,

celá se opařila.

 

Vidí to a slyší to

veliký mrak,

chtěl by taky pomoct,

ale neví jak.

 

Jak byl velký,

tak byl hloupý,

spustil dolů velký kroupy

a za kroupama liják.

 

Podemlel kopeček,

zatopil domeček,

potloukl zahrádku,

odplavil skořápku

 

i vařečku i blešku,

koloběžku i vešku

a lil a lil a lil,

až se vylil a nebyl.

 

I ta sebelepší vůle zaniká,

když z vůle vzniká zvůle a panika,

vždyť i mrak, když neplánuje,

pluje tam, kam vítr duje,

a na konec zaniká.

VEŠKA A BLEŠKA

bratři Grimů

Jedna veška a jedna bleška žily spolu pohromadě, spolu hospodařily a vařily si pivo ve vaječné skořápce. Najednou do něho veška spadla a opařila se. Bleška nad tím spustila hrozný brekot. Maličké dveře od světnice řekly: "Co brečíš, bleško?" "Protože se veška opařila."
A milé dveře hned začaly vrzat. Slyšelo to košťátko v koutě a povídá: "Copak že vržete, dvířka?" - "Jakpak nemáme vrzat?

Veška se nám opařila,
bleška pláče, ji to mrzí."

A košťátko hned šup, šup, šup, dalo se do zametání a metlo, jen se za nim prášilo. Jel okolo vozík a povídá: "Copak že meteš, košťátko?" "Jakpak bych nemetlo?


Veška se nám opařila,
bleška pláče, ji to mrzí,
dvířka vržou vrzy, vrzy."

A vozíček povídá: "Tak to já budu rejdit." A začal rejdit, co jen stačil. Když ujížděl okolo hnojiště, tak mu hnojiště povídá: "Copak že rejdíš, vozíčku?" - "jakpak nemám rejdit?

Veška se nám opařila,
bleška pláče, ji to mrzí,
dvířka vržou vrzy, vrzy,
koště mete, jen se práší."

A hnojiště povídá: "Tak to já budu strašně hořet," a začalo hořet jasným plamenem. Nedaleko hnojiště stál stromeček a povídá: "Hnojníčku, pročpak hoříš?" - "A nemám snad hořet?

Veška se nám opařila,
bleška pláče, ji to mrzí,
dvířka vržou vrzy, vrzy,
koště mete, jen se práší,
vozík rejdí, co jen stačí."

A stromeček povídá: "Tak to já se budu třást," a začal se třást a třásl se, až mu všechny listy opadávaly. Uvidělo to děvčátko, které šlo se džbánkem pro vodu, a povídá: "Stromečku, copak se třeseš?" - "jakpak se nemám třást?

Veška se nám opařila,
bleška pláče, ji to mrzí,
dvířka vržou vrzy, vrzy,
koště mete, jen se práší,
vozík rejdí, co jen stačí,
hnojník hoří, podívej se."

A děvčátko povídá: "Tak to já rozbiju svůj džbánek," a rozbilo ho. A studýnka, z které prýštila voda, povídá: "Děvčátko, copak že rozbíjíš džbáneček ?" - "A nemám snad džbáneček rozbíjet?

Veška se nám opařila,
bleška pláče, ji to mrzí,
dvířka vržou vrzy, vrzy,
koště mete, jen se práší,
vozík rejdí, co jen stačí,
hnojník hoří, podívej se,
stromeček se celý třese. "

"Když je to tak," povídá studýnka, "to já se začnu vylévat," a začala se strašně vylévat. A v té vodě se to všecko utopilo, děvčátko, stromeček, hnojiště, vozík, košťátko, dvířka, bleška i ta opařená veška, všichni dohromady.