K tomu je třeba poznamenat jeden fakt. Jakmile se rozjede sexuální život ve vztahu, je prakticky nemožné ho zastavit, aniž by se s tím nerozbil i sám vztah. Je to jako konzerva - když ji neotevřeme může zůstat zavřená ve sklepě i řadu let. Jakmile ji otevřeme, musíme ji zkonzumovat do tří dnů, jinak zhnije. Doporučováním sexuální abstinece po určitém období sexuálního vztahu vedou tedy zpovědníci mladé lidi k rozchodu. Ovšem nepoloží si otázku: Vydrží nám tito mladí bez sexu a bez vztahů? Když je vyženu ze zpovědnice a potažmo i z církve (rok bez svátostí), neudělám z nich tak akorát syny pekla?

Vydrží mi penitent dlouhodobě bez partnerského vztahu? To je první otázka, kterou by si měl zpovědník položit, nechce-li skončit v naprostém poradenském amatérismu. Pokud si odpoví ano, tak může dotyčnému doporučit, ať je bez vztahu, nebo ať je ve vztahu bez sexu. Pro tuto katolickou první ligu je třeba založit zasvěcená společenství, laické řády, které ocení a podpoří jejich úsilí. Pokud si odpoví, že ne, tak by měl zpovědník tlačit penitenta naopak do trvalého, věrného vztahu a to nejlépe se společným bydlením, aby zabránil rozpadu vztahů, následným krizím, promiskuitě, převozníkům a dalším negativům, které rozpady vztahů provází.

Je třeba si detailně projít jeho osobní historii a sexuální život. Vcelku je možno definovat čtyři podmínky:

a) Velká intenzita sexuálního pudu. Jestlize onanuje jednou denně až čtyřikrát do týdne, tak to asi bez sexu nepůjde. Neustále má puzení koukat na porno, sexuální závislosti ap.

b) Absence pauz mezi vztahy. Jestlize mezi vztahy neměl mezeru delší než pár měsíců, nebo se mu dokonce vztahy překrývají, pak to bude typ úzkostný, který bez vztahu existovat nemůže.

c) Neschopnost snášet samotu. Když je sám, padá na něj úzkost, má potřebu pořád někomu telefonovat, někoho vedle sebe mít, dlouho nevydrží sám v bytě, potřebuje rychle vypadnout, aby s někým byl (tzv. kompulzivní sociabilita).

d) Nezkrotné fantazijní bestiárium. Když je chvíli sám, tak se mu mysl zaplaví vzpomínkami na blízké lidi (v té době jsou zastoupeny fantazijními postavami.) Problém je v tom, že tyto postavičky jsou strašně neodbytné a neustále dotyčného kritizují a plísní, odmítají ho, vyčítají mu, že něco udělal špatně a není před nimi úniku.

Lidi, kteří odpoví alespoň na tři podmínky kladně, bych rozhodně netlačil do rozchodu, ale naopak do trvalého, věrného partnerského vztahu nejlépe se společným bydlením, byť by nebyl ideální (předmanželský konkubinát, partnerský vztah u civilně rozvedených, homosexuální vztahy ap.) Stejně tak tito lidé jsou naprosto nevhodní pro zasvěcený život (celibát, sliby čistoty). Nedodržení těchto jednoduchých zásad vede k zbytečným rozchodům, promiskuitě, celibátním selháním ap.

Razím zásadu: Lepší jeden relativně trvalý a kvalitní vztah než promiskuitní střídání partnerů. Bohužel trvalý, věrný vztah považují zpovědníci za blízkou příležitost k těžkému hříchu a dnes by správně neměli dát rozhřešení (chybí podmínky účinné lítosti). Naopak u chronicky promiskuitního člověka dávají paradoxně rozhřešení bez problémů, protože jaksi není v blízké příležitosti těžkého hříchu. (Fakticky samozřejmě je, protože své chování reálně neovládá.)

Kaplan Meyerovy křivky přežití partnerských vztahů delších než rok přibližně 500 lidí

Na ose x je stáří vztahu v rocích, na ose y je procento ještě žijících, nerozpadlých vztahů v daném roce. Chtějí-li mladí lidé svůj hezký vztah zachovat, pak jim můžeme doporučit jedině reprodukci. Všechny ostatní faktory jsou mnohem slabší (sňatek, víra ap.). Pochopitelně - Bůh pomocí evoluce nastavil vztahy na reprodukci. Pokud vztahy nedojdou tohoto cíle, většinou se rozpadají. Děti se proto jeví jako nejlepší konzervant kvalitních vztahů. (Nekvalitní vztahy je marné konzervovat čímkoli, podobně jako shnilé ovoce taky nezavařujeme. Nekvalitní vztah děti nezachrání.) Proto je velmi riskantní protahovat nereprodukční vztahy nad čtyři roky bez ohledu na objektivní důvody, které mohou partnery vést k odkládání reprodukce.

Nicméně pokud jsou lidé přesto v situaci, kdy z rozumných důvodů nemohou mít děti, pak je třeba počítat s tím, že nereprodukční vztahy mají malou pevnost a snadno se rozpadají. Jak vyčteme z grafu nereprodukční vztahy bez sestěhování mají poločas rozpadu něco přes rok a půl, modální vztahy ("průměr" všech vztahů v souboru) se z poloviny rozpadnou asi za 3,5 roku, nereprodukční se sestěhováním okolo 4 let. Šrafovaná plocha označuje přechozené vztahy. Naproti tomu reprodukční vztahy s alespoň jedním dítětem mají neuvěřitelný poločas rozpadu 20 let!

Jinými slovy byla by hloupost nutit mladé lidi do nerozlučitelného sňatku, pokud nemohou mít z rozumných důvodů děti, protože z grafu vidíme, že nereprodukční vztahy mají střední dobu dožití dva až čtyři roky. V patnáctiletém období od puberty do reprodukce najdeme takové vztahy zpravidla dva až tři. Jakmile zpovědník bude tlačit bezdětné páry do církevního sňatku jen proto, aby nežili v konkubinátu, tak musí počítat s tím, že za několik let je najde u církevního soudu, jak si vymýšlejí tísice trapných (polo)lží, proč jejich manželství bylo od začátku neplatné.

Když nechceme, aby mladé lidi ničila přemíra rozchodů, které vedou k nedůvěře ke vztahům a k chronické promiskuitě, je třeba podporovat společné bydlení, tzn. žití na hromádce. Jakkoli to zní katolickému uchu zoufale hereticky, rozdíl mezi červenou a modrou čarou je nabíledni. Společné bydlení více než zdvojnásobuje trvalost vztahu ve srovnání s prostým nereprodukčním vztahem, zejména u dlouhotrvajících vztahů (delších než 3,5 roku - poločas modálního vztahu).

Stejné Kaplan-Meyerovy křivky přežití se používají u rakoviny. Kdybychom měli tři různé léčby rakoviny - modrou, zelenou, červenou, asi bychom taky neváhali, kterou máme zvolit. Moje argumentace je: Když lide nemohou z rozumných důvodů jít cestou sňatku a reprodukce (zelenou cestou) a nemají sílu být sami, pak nechť jdou cestou společného bydlení (červenou cestou). Považuji za nerozum, pro katolickou církev naprosto sebevražedný, když zpovědníci tlačí lidi do modré cesty - nereprodukční bez sestěhování a ještě je vyhazují ze zpovědnice. Všichni víme, že cesta rodiny je nejlepší, ale je třeba najít pastorační nástroje pro ty, kteří touto cestou ať dočasně nebo dlouhodobě jít nemohou (princip graduality).

Připomínám na závěr podobenství o hřivnách (Mt 25, 27). Jestliže někdo dostal jen jednu hřivnu, tak z ní má vytřískat alespoň pro Židy zcela zapovězený lichvářský úrok (Dt 23, 20). Například homosexuál, když nevydrží bez vztahů a sexu, tak má žít v pevném, věrném svazku, tzn. bez nevěr, promiskuity, bez sledování porna, bez skupinového sexu ap. To je ten zcela zapovězený lichvářský úrok, to je hodnota trvalých, leč hříšných vztahů.