Navrhovaná pastorační praxe u předmanželského sexu
PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2012 www.klimes.us
Předchozí Pokračování
Podmínky, za kterých vznikají partnerské vztahy mladých, se objektivně změnily a byl by holý nerozum je tlačit do nezralých předčasných sňatků. Z toho důvodu jsem názoru, že předmanželský konkubinát u dosud nesezdaných párů je třeba dnes v rámci zpovědní praxe považovat ne za těžký hřích, ale za lehký. Konec konců tomu odpovídá i chování celé naší církve.
Doufám, že je všem jasné, že se zde nechci vyjadřovat k otázce tzv. materie - jsou-li hříchy v rámci 6. a 9. příkázání svou povahou těžké či nikoli. V tom opravdu nehodlám moralistům fušovat do řemesla. Vyjadřuji se pouze k dobovým "polehčujím okolnostem", které se samozřejmě mohou v dějinách měnit. Nikdo snad nechce tvrdit, že zachovávat Desatero je stejně obtížné za války jako za míru, nebo za bídy jako za blahobytu. Jsou požadavky, které jsou za blahobytu obtížněji naplnitelné než za bídy a naopak. Ne nadarmo Ježíš poukazuje, že snadněji projde velbloud uchem jehly než boháč do království nebeského. Pozor - boháči jsme vůči jeho době všichni.
Morální tíži dlouhodobého konkubinátu u bezdětných a nesezdaných vzhledem k dobovým okolnostem je třeba plošně a veřejně považovat za lehkou. Pak nebudeme nutit mladé rozbíjet funkční dlouhodobé vztahy, ale naopak budeme po nich chtít:
aby zachovali to hezké ze svých vztahů do té doby, než se jejich objektivní podmínky upraví na tolik, že budou moci založit rodinu (tzn. minimalizovali počet rozchodů, které deformují jejich postoje k partnerství).
aby se v těchto vztazích i mimo ně vyhybali zážitkovému a příležitostnému sexu a nevěře. Tento druh sexu by se tedy měl i nadále považovat za těžký hřích.
aby bez vážných objektivních důvodů neprotahovali hezké vztahy do období, kdy začínají být přechozené (cca 6 let) a kdy se začínají samy rozpadat, viz následující graf. To se týká především oddalování reprodukce absolventy vysokých škol, kteří si neuvědomují či ignorují, že jim hrozí přechození vztahu, více viz http://prechozenevztahy.klimes.us.
aby po celou tuto dobu zachovali nejen přibližně měsíční zpovědní praxi, ale i všechny svátosti. Jinými slovy, aby při svátosti smíření upřímně a účinně litovali hříchů v těch oblastech svého života, kde své chování skutečně mohou ovládat, což v případě předmanželských vztahů nemohou.
Dokud mají lidé spolu funkční vztah, tak by se neměli nutit do ukončení společného bydlení, protože to často vede k rozbití vztahu. Rozchody pak vedou k promiskuitě, tzv. převozníkům, vztahům na přežití. Každý rozchod je pak trauma, které snižuje pevnost následujících vztahů. Funkční a hezké vztahy by se tedy měly udržovat v tom stavu, ve kterém fungují, a kněží by je při zpovědi neměli rozrývat, protože akorát dělají víc škody než užitku.
To se týká i případného sexu. Dokud sex ve vztahu není a pro partnery je to snesitelné, pak je snad můžeme v rozumné míře vybízet k pohlavní zdrženlivosti. Lehký hřích je taky hřích, kterého by se člověk měl zbavit stejně jako kouření. Ale na rozdíl od předmanželského sexu nikdo netvrdí, že by kuřák neměl lézt do zpovědnice. Je však sebevražedné, když v konzumovaném vztahu začneme experimentovat s občasnými sexuálními abstinencemi v periodě zpovědí, tak buď zničíme zpovědní praxi, nebo rozbijeme vztah, nebo obojí.
Při zpovědní praxi je tedy třeba držet tyto zásady:
Předmanželský sex se bere jako lehký hřích jen za předpokladu, že se objevil před manželstvím v bezdětném vztahu, který trval souvisle a bez nevěr po zkušební dobu řekněme čtyř měsíců ve vztahu se společným bydlení, nebo půl roku u odděleného bydlení. Tato podmínka podporuje společné bydlení, protože tyto vztahy mají o řád větší pevnost než vztahy bez společného bydlení, viz graf níže.
Všechny nevěry vůči stávajícímu partnerovi se považují při zpovědi jako těžké provinění se všemi důsledky - zákaz přístupu ke svátostem, imperativ vyhledání sv. smíření, požadavek okamžitého ukončení této aktivity. Pokud dotyční nejsou schopni či ochotni ukončit tuto nevěru, pak se upustí i od rozhřešení.
Podmínky, za kterých vznikají partnerské vztahy mladých, se objektivně změnily a byl holý nerozum je tlačit do nezralých předčasných sňatků. Z toho důvodu jsem názoru, že předmanželský konkubinát u dosud nesezdaných párů je třeba dnes v rámci zpovědní praxe považovat ne za těžký hřích, ale za lehký. Konec konců tomu odpovídá i chování celé naší církve.
Doufám, že je všem jasné, že se zde nechci vyjadřovat k otázce tzv. materie - jsou-li hříchy v rámci 6. a 9. příkázání svou povahou těžké či nikoli. V tom opravdu nehodlám moralistům fušovat do řemesla. Vyjadřuji se pouze k dobovým "polehčujím okolnostem", které se samozřejmě mohou v dějinách měnit. Nikdo snad nechce tvrdit, že zachovávat Desatero je stejně obtížné za války jako za míru, nebo za bídy jako za blahobytu. Jsou požadavky, které jsou za blahobytu obtížněji naplnitelné než za bídy a naopak. Ne nadarmo Ježíš poukazuje, že snadněji projde velbloud uchem jehly než boháč do království nebeského. Pozor - boháči jsme vůči jeho době všichni.
Morální tíži dlouhodobého konkubinátu u bezdětných a nesezdaných vzhledem k dobovým okolnostem je třeba plošně a veřejně považovat za lehkou. Pak nebudeme nutit mladé rozbíjet funkční dlouhodobé vztahy, ale naopak budeme po nich chtít:
aby zachovali to hezké ze svých vztahů do té doby, než se jejich objektivní podmínky upraví na tolik, že budou moci založit rodinu (tzn. minimalizovali počet rozchodů, které deformují jejich postoje k partnerství).
aby se v těchto vztazích i mimo ně vyhybali zážitkovému a příležitostnému sexu a nevěře. Tento druh sexu by se tedy měl i nadále považovat za těžký hřích.
aby bez vážných objektivních důvodů neprotahovali hezké vztahy do období, kdy začínají být přechozené (cca 6 let) a kdy se začínají samy rozpadat, viz následující graf. To se týká především oddalování reprodukce absolventy vysokých škol, kteří si neuvědomují či ignorují, že jim hrozí přechození vztahu, více viz http://prechozenevztahy.klimes.us.
aby po celou tuto dobu zachovali nejen přibližně měsíční zpovědní praxi, ale i všechny svátosti. Jinými slovy, aby při svátosti smíření upřímně a účinně litovali hříchů v těch oblastech svého života, kde své chování skutečně mohou ovládat, což v případě předmanželských vztahů nemohou.
Dokud mají lidé spolu funkční vztah, tak by se neměli nutit do ukončení společného bydlení, protože to často vede k rozbití vztahu. Rozchody pak vedou k promiskuitě, tzv. převozníkům, vztahům na přežití. Každý rozchod je pak trauma, které snižuje pevnost následujících vztahů. Funkční a hezké vztahy by se tedy měly udržovat v tom stavu, ve kterém fungují, a kněží by je při zpovědi neměli rozrývat, protože akorát dělají víc škody než užitku.
To se týká i případného sexu. Dokud sex ve vztahu není a pro partnery je to snesitelné, pak je snad můžeme v rozumné míře vybízet k pohlavní zdrženlivosti. Lehký hřích je taky hřích, kterého by se člověk měl zbavit stejně jako kouření. Ale na rozdíl od předmanželského sexu nikdo netvrdí, že by kuřák neměl lézt do zpovědnice. Je však sebevražedné, když v konzumovaném vztahu začneme experimentovat s občasnými sexuálními abstinencemi v periodě zpovědí, tak buď zničíme zpovědní praxi, nebo rozbijeme vztah, nebo obojí.
Při zpovědní praxi je tedy třeba držet tyto zásady:
Předmanželský sex se bere jako lehký hřích jen za předpokladu, že se objevil před manželstvím v bezdětném vztahu, který trval souvisle a bez nevěr po zkušební dobu řekněme čtyř měsíců ve vztahu se společným bydlení, nebo půl roku u odděleného bydlení. Tato podmínka podporuje společné bydlení, protože tyto vztahy mají o řád větší pevnost než vztahy bez společného bydlení, viz graf níže.
Všechny nevěry vůči stávajícímu partnerovi se považují při zpovědi jako těžké provinění se všemi důsledky - zákaz přístupu ke svátostem, imperativ vyhledání sv. smíření, požadavek okamžitého ukončení této aktivity. Pokud dotyční nejsou schopni či ochotni ukončit tuto nevěru, pak se upustí i od rozhřešení.
Kaplan Meyerovy křivky přežití partnerských vztahů delších než rok
Chtějí-li mladí lidé svůj hezký vztah zachovat, pak jim můžeme doporučit jedině reprodukci. Všechny ostatní faktory jsou mnohem slabší (sňatek, víra ap.). Pochopitelně - Bůh pomocí evoluce nastavil vztahy na reprodukci. Pokud nedojdou tohoto cíle, většinou se rozpadají. Děti se proto jeví jako nejlepší konzervant kvalitních vztahů. (Nekvalitní vztahy je marné konzervovat čímkoli, podobně jako shnilé ovoce taky nezavařujeme.)
Nicméně pokud jsou lidé v situaci, kdy z rozumných důvodů nemohou mít děti, pak je třeba počítat s tím, že nereprodukční vztahy mají malou pevnost a snadno se rozpadají. Jak vyčteme z grafu nereprodukční vztahy bez sestěhování mají poločas rozpadu něco přes rok a půl, modální vztahy ("průměr" všech vztahů v souboru) se z poloviny rozpadnou asi za 3,5 roku, nereprodukční se sestěhováním okolo 4 let. Šrafovaná plocha označuje přechozené vztahy. Naproti tomu reprodukční vztahy s alespoň jedním dítětem mají neuvěřitelný poločas rozpadu 20 let!
Jinými slovy byla by hloupost nutit děti do nerozlučitelného sňatku, pokud nemohou mít z rozumných důvodů děti, protože z grafu vidíme, že nereprodukční vztahy mají střední dobu dožití dva až čtyři roky. V patnáctiletém období od puberty do reprodukce bývají zpravidla dva až tři.
Když chceme, aby mladé lidi neničila přemíra rozchodů, které vedou k nedůvěře ke vztahům a k chronické promiskuitě, je třeba podporovat společné bydlení, tzn. žití na hromádce. Jakkoli to zní katolickému uchu zoufale hereticky, rozdíl mezi červenou a modrou čarou je nabíledni. Společné bydlení více než zdvojnásobuje trvalost vztahu ve srovnání s prostým nereprodukčním vztahem, zejména u dlouhotrvajících vztahů (delších než 3,5 roku - poločas modálního vztahu).
Stejné křivky přežití se používají u rakoviny. Kdybychom měli tři různé léčby rakoviny - modrou, zelenou, červenou, asi bychom taky neváhali, kterou máme zvolit. Moje argumentace je: Když lide nemohou z rozumných důvodů jít cestou sňatku a reprodukce (zelenou cestou), pak nechť jdou cestou společného bydlení (červenou cestou). Považuji za nerozum, pro katolickou církev naprosto sebevražedný, když zpovědníci tlačí lidi do modré cesty - nereprodukční bez sestěhování. Všichni víme, že cesta rodiny je nejlepší, ale je třeba najít pastorační nástroje pro ty, kteří touto cestou dočasně jít nemohou (princip graduality).
Na druhou stranu existuje určité procento věřících, kteří předmanželskou čistotu jsou schopni a ochotni zachovat. Ať je to jakkoli malé procento, přesto není dobré u těchto lidí podrývat jejich odhodlání. Zde bych doporučoval obnovit praxi laických řeholních řádů či zasvěcených společenství - prostě jsou věřící, kteří hrají první ligu. Konec konců jak říká sám Ježíš v souvislosti s vínem: "Kdo se napije starého, nechce nové; řekne: 'Staré je lepší.'"