PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2011
Jeden známý mi instaloval router, který ale běží na Linuxu. Protože jsem potřeboval zformátovat hard disk, musel jsem na svém hlavním počítači spustit Linux z USB flash disku. To jsem udělal a trochu nevěřícně koukám, že instalace Ubuntu na něm běží jako víno. Žádný problém s ovladači!
Tak jsem uvolnil 20 GB na disku a nainstaloval Lubuntu, tzn. odlehčenou verzi Linuxu, s tím, že uvidím, jak v něm budu moci pracovat. Tak průběžně jsem vždy něco přenastavil, nainstaloval a dnes už v něm přednáším, píši tento článek atd. Prakticky není nic, proč bych se měl vracet k Windows (byť legálně koupeným).
Ne, že by neexistovaly programy ve Windows, které jsou kvalitnější než v Linuxu, ale s mírným úsilím zažívám to, co asi zažívali Židé, když měli zdrhnout z Egypta. Ani těm se nechtělo z výživné Nilské delty do východních pouští. Ale vize svobody - mává, mává nám všem svobodná zem - je opravdu opojná. Posuďte sami:
Když ve Windows jsem potřeboval vyrábět PDF soubory, tak pořád hlášky - nainstalujte si plnou, samozřejmě komerční verzi Adobe Acrobatu, ovladače na HP scanner zaberou na disku 200 MB, protože jsou k nim přicpána nějaká neodstranitelná foto alba. V Ubuntu je nějaký universální ovladač na skenery, a když potřebuji z výsledných obrázků udělat pdf, napíšu:
convert vsechny_obrazky*.jpg v_novy_krasny_soubor_bez_prudy_Adobe_Microsoft_HP_ap.pdf
Trochu mi to připomíná ženu, která je přikovaná k muži ve zlaté kleci. Je sice nespokojená, ale co může dělat - sama děti neuživí. Tak tam sedí a poslouchá hlášky stylu (autentický výrok): "Ty sračko, ani rozvést se nedokážeš!" Čeká, čeká, zda nepřijde čas, kdy bude moci se toho odporného parazita zbavit. Bohužel jak jednou vyplujeme na špatné lodi, tak musíme vydržet do následujícího přístavu, a to je někdy dost dlouho. Jednou pak přesto zamává svobodná zem - děti dorostou a ona "sračka" odchází, aby se už nikdá nevrátila. Bohužel v té době už neexistuje síla, která by ji přitáhla zpět.
I když mnohdy vím, jak mohu k sobě různé lidi přikovat podobnou zlatou mříží, přesto jsem si dal za životní krédo, že toto pokušení manipulací nebudu využívat. Jednak nechci zažít to, co označil jeden můj klient za nejhorší zážitek svého života, totiž že viděl svou ženu s třemi kufry mezi dveřmi. Ale spíš že chci občas vidět zářící šťastné oči nejen své ženy, ale i jiných lidí okolo sebe. Mít pocit, že kolem mě vzniká lepší svět, je jedno z nejvzácnějších platidel.
Dnes jsem přespával u známých v Brně a ráno hostitelka vypravovala své děti do školky. Tak jsem ji pozoroval v tom shonu, a pak se jí nabídl, zda nepotřebuje pomoc. Byl jsem až udiven, s jakým nehraným vděkem mi děkovala za to, že jsem jí pověsil vyprané ponožky. Připomnělo mi to jinou svobodnou matku, které jsem podobně zalil čaj, a ona říká: "Já vím, že to nic není, ale přesto je příjemné, že to někdo udělá za mě, že nemusím vstát a zalít to sama."
I já zažívám podobný vděk, když na své otázky nalézám odpovědi na Internetu, kam je nezištně dali jiní Linuxoví nadšenci. Jsem rád, že i já jsem již mohl do pár diskusních fór vložit několik návodů, jak nastavit to či ono. Takže já si stahuji návody a píšu návody pro jiné, věším jiným ponožky a jiní věší ponožky mě, zalívám čaj jiným a jiní zalívají čaj mě. I když jeden druhému v podstatě otročíme, přesto nemáme pocit, že jsme otroci. Jenže to je významově identické s pojetím Božího království či manželství v křesťanství: "Já, Jeroným, odevzdávám se tobě Michaelo a přijímám tě za manželku" a vice versa. I to je vzájemné odevzdání se do otroctví.
Jak dlouho toto může fungovat? Dokud nepřijdou paraziti a zlaté klece. Paraziti nepřijdou, dokud jim z toho nebude nic kynout, dokud se bude systém udržovat bez energie, tzn. bez peněz. To je fígl, který znal i Ježíš: "Kdo z vás chce být veliký, ať je vaším služebníkem. A kdo z vás chce být největší, ať je otrokem všech." Proto se též papež tituluje souslovím: "služebník služebníků Božích". Samozřejmě jsme my katolíci v tomto dost nedůslední, protože zkuste napsat papeži: "Vážený služebníku služebníků Božích," ale jak ukazuje i poslední kauza s církevními restitucemi, jde to naše náboženství k čertu tím rychleji, čím méně se držíme pravidla "buďte otroky jeden druhému, myjte si navzájem nohy, věšte jeden druhému ponožky, pište si nezištně linuxové aplikace".
Je mi jasné, že Linux není operační systém pro každého, ani křesťanství není ideologie pro každého a ne každý chce odejít z opulentní Nilské delty. Jasně, každému vše čisté, ať každý má, co rád! Já jsem se jen chtěl podělit o radost z onoho: "Končíme, Bill Gatesi! Končíme, Bill Gatesi!" Je fain si po letech zopakovat tento remake hitu z od dob Mojžíšových.