PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2012
Na jedné přednášce o sociobiologii zvířat jsem nedávno slyšel, že zvířata žijící v mírném pásu nejsou normální, a to včetně nás, lidí. Normální zvířata prý žijí v (sub)tropech. Soudě podle teploměru v obýváku - 21°C je to asi pravda. Konec konců i ten obývák jsme si vynalezli, abychom v těchto mírně nelidských podmínkách byli schopni přežít. Bohužel zimy přicházejí, a to bohužel nejen v zimě. Čas od času přicházejí katastrofy a nenormální organismy mírného pásu se vyznačují právě tím, že umějí přežít i zimu, povodeň, finanční krizi, rozvod či vyhození z práce. Zkrátka "všechno prohrát jít a pohoda. Prohra může chlapu mnoho dát", jak zpívá Vltava.
Úspěšnost lidí coby živočišného druhu se vyznačuje tím, že velkou část děděné informace nemají uloženou do genů, ale do memů, které se předávají výchovou a vzděláváním. Podobně to mají třeba i sloni. Když mladé slony odchytnete v jedné rezervaci a přesídlíte je do jiné, tak k velkému překvapení etologů tito sloní nevychovanci zvlčili. Pravda nezačali štěkat a zvedat nožičku u akácií, spíš začali útočit na turisty, byli agresivní na slonice atd. Bylo to velmi podobné jako u ústavních dětí, které vychováváme do 18 let sice v materiálním nadbytku leč bez rodičů a bez návyků. Když je pak vyhodíme na chodník, tak se nestačíme divit... Člověk bez memů je prostě poloviční člověk.
Na zvládání zimy jsou různé memy, například výcvik v odříkání zvaný post, ale kupodivu jsou i návody na nové začátky. Nový začátek totiž není apriori radostná událost. Stejně jako u rostlin novému začátku zpravidla předchází smrt a hnití toho minulého. Konec konců i svatbě předchází "vyrvání" dvou dětí ze dvou rodin. To se neobejde bez pláče. Je nemalým psychologickým zázrakem, že při vhodně nastavených rituálech to může být pláč radostný.
Novým začátkům jsou věnovány různě nazývané jarní svátky. Křesťané slaví velkou noc - velikonoce, kdy Ježíš vstal z mrtvých, Židé oslavují vyjítí z Egypta - Pesach a u toho se chvíli zastavíme.
Tento měsíc bude pro vás prvním měsícem v roce. Vyhlaste celé izraelské pospolitosti: Desátého dne tohoto měsíce si každý vezmete beránka podle svých rodů, beránka na rodinu. Navečer bude celé shromáždění izraelské pospolitosti beránky zabíjet. Pak vezmou trochu krve a potřou jí obě veřeje i nadpraží u domů, v nichž jej budou jíst. Tu noc budou jíst maso upečené na ohni s hlavou i s nohama a vnitřnostmi a k němu budou jíst nekvašené chleby s hořkými bylinami. Budete jej jíst takto: Budete mít přepásaná bedra, opánky na nohou a hůl v ruce. Sníte jej ve chvatu.
Ten den vám bude dnem pamětním, budete jej slavit jako slavnost Hospodinovu. Po sedm dní budete jíst nekvašené chleby. Hned prvního dne odstraníte ze svých domů kvas. Každý, kdo by od prvního do sedmého dne jedl něco kvašeného, bude z Izraele vyobcován.
Tu noc projdu egyptskou zemí a všecko prvorozené v egyptské zemi pobiji, od lidí až po dobytek. Já jsem Hospodin. Na domech, v nichž budete, budete mít na znamení krev. Když tu krev uvidím, pominu vás a nedolehne na vás zhoubný úder, až budu bít egyptskou zemi. (Exodus 12. kapitola)
Kde tady vidíme motiv nového začátku? Kvas je něco, co se kontinuálně dědí. Je umění se odříznout od minulosti. Proto štítivý odpor ke kvasu jako k něčemu, co nám brání vykročit. Pečení s vnitřnostmi versus zákaz vaření je též motiv začátku - na útěku se přeci nekuchtí v rendlíkách.
Co ta krev berana na dveřích? Samoúčel? Ne, to by se dalo z psychologického hlediska označit za katapul. Beran bylo totiž Egyptské posvátné zvíře. Zabít tam beránka bylo asi jako dnes chytnout Klausova syna, zabít ho a ještě si jeho krví pomazat dveře, aby URNA musela dlouho váhat. Kdo to tehdy udělal, tak mu nezbývalo nic jiného, než vzít nohy na ramena a mazat pryč, co mu síly stačí.
Nejvíc mě ale inspiruje tento obraz: Budete mít přepásaná bedra, opánky na nohou a hůl v ruce. Ano, náhoda je blbec! Dost možná půjdete právě ze sprchy. Kolem prdelky růžový ručníček, na nohách žabky, v ruce škrabku na záda. V tom prásk a okamžik O je tady. Jest ho plno všady! To je ten okamžik, u kterého nevíme ani dne ani hodiny. Bohužel nevíme ani, čeho se bude týkat - exekutor, tajná policie, útěk manželky, zemětřesení či naše vlastní smrt? Jedno se ale ví. Jak vidíte, můžeme být na něj připraveni. Kdo je připraven v žabkách a růžovým ručníčkem kolem prdelky upalovat o 106, toho možná mine Hospodinova rána. Není to logické?