PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2011
Dovršení 18 let se stanovilo jako hranice dospělosti, aby číslu 18 nebylo smutno, že není ničím vyjímečné. Žádný jiný argument pro stanovení dospělosti na 18. rok života není. Dospělost je totiž možno definovat různě.
Základní definice je samozřejmě biologická. Člověk je dospělý, když se může reprodukovat. Chraň ale naše děti ruka Páně, aby se nám v pubertě stávaly rodiči. Puberta je ošemetný termín. Většina lidí ho chybně ztotožňuje se skotem, adolescencí a mladší dospělostí - "telecí léta". Puberta sama je ale období rychlého zrání, kdy se objeví sekundární pohlavní znaky a zmíněná schopnost počít dítě. To trvá maximálně dva roky.
V minulých dobách se puberta brala jako mezník dospělosti. Například v starověkém Izraeli mohl otec provdat dívku do 12 let bez jejího souhlasu, po 12 letech si musel vyžádat její souhlas. Tato praxe odráží pozorovatelný fakt, že tyto děti již zřetelně mají svou samostatnou hlavu a jsou schopny soustředěného odporu. Je tedy s nimi třeba zacházet jako "skoro dospělými". Proto je puberta tak náročná na zvládnutí, protože dříve krátce po tomto období děti opouštěly rodičovský dům. Když dnes očekáváme, že děti s rodiči zůstanou ještě tak deset let, znamená to pokus převychovat geny.
Mladší dospělost trvá až do 30 let. Naprostá většina řidičů, kterým sebrali policisti 12 bodů, jsou právě muži do tohoto věku. Od puberty tedy postupně opadávají sklony bezbřeze riskovat život vlastní i cizí. Některé výzkumy prý našly nějaký zlomový bod okolo 30 let, ale moc výrazný zlom to není.
V průběhu dospívání je důležitý ještě jeden bod a totiž okamžik, kdy se děti stávají silnější, mocnější než jejich rodiče. Tento bod je základem heuristické poučky, že do 18 let chráníme děti před zneužitím rodiči, od 18 let naopak rodiče. Na rozdíl od jiných druhů si tento bod děti často neuvědomují a ze strachu před rodiči na ně útočí nepřiměřenými prostředky.
Čtvrtý mezník dospělosti je podobný. Je to bod v čase, kdy produkce začne převyšovat spotřebu. Člověk pro společnost vyprodukuje více, než dokáže spotřebovat. To se samozřejmě nejlépe vyjadřuje v penězích, vyprodukovaných plodinách, ulovené zvěři ap. Mnohem hůře se to kvatifikuje u mateřství, ale přesto je nepochybné, že ženy investují do mateřství mnohem více než muži do otcovství. Bod, kdy je spotřeba opět vyšší než produkce a zároveň se nejedná o nemoc, je možno definovat jako bod, kdy začíná stáří. Okamžik, kdy se stáváme závislí na druhých.
Zejména muži jsou jednokarierní zvířata. Jejich životní oblouk je opravdu oblouk, který má vrchol někde okolo 35 - 40 a po 45 jde pomalu a jistě dolů. Kdybychom uvažovali jako ekonomové, asi bychom chápali, že do našeho ega má cenu investovat tak do věku 45 let, ale dál už je to ztrátová firma, jejíž akcií je lepší se zbavit, protože se nezadržitelně sune na recyklační skládku, které eufemicky říkáme hřbitov.
Celý spotřební průmysl si dal do emblému požitky a egocentrismus. Nachově květu, když čtu v metru reklamy: "Vyplatí se mířit vysoko." Já blb vždy myslel, že se vyplatí mířit přesně. Pod hesly ala "zasloužíte si to nejlepší" nám obchodníci podsouvají kšunty ap. Problém je v tom, že dospělého člověka již z definice požitky a užívání moc neberou. On už ví, co je to jezdit na ledovci, nebo jaké je to flámovat celou noc. Dobrý, ale proč to mít každý den? Dospělý cítí, že "užívání" ho nejak nebaví. Už to nefunguje. Dospělý musí budovat, stavět, plodit, tvořit, pomáhat. To uspokojuje ne jeho požitky, ale především vědomí identity: Já jsem ten, který...
Tato vlastnost je příčinou, proč chlapi, když v polovině života bilancují, dělají ty bláznivě akce a zároveň i důvod, proč pořádně nejsou schopni opustit to, co do té doby vybudovali. Na jedné straně jim přijde málo, co vytvořili, tak mají sklon změnit lokál a znova si užít mládí. Na druhé straně nejsou schopni hodit to, co již vybudovali do koše. Nejsou schopni se odříznout od dětí, manželky, domu (ne nutně v tomto pořadí).
Problém egocentrické motivace je, že ji člověk nedokáže jen tak v polovině vypnout, když se podle ní řídil celé mládí. Jenže takhle začíná s hrůzou zjišťovat, že v práci ho pomalu a jistě předbíhají aktivnější mladíci, kteří mají čerstvé tituly, znají spoustu divných termínů a srší elánem. Starnoucí muž vyměňuje pozice - čím dál tím větší trafika. Jasně, že to všichni vidí, ale alespoň aby se o tom nemluvilo nahlas. Tak si musí tu svou kymácející židli okázale pochvalovat. Hnití za živa a nevděční Češi, jak je zná, mu posmrti ani nepostaví jezdeckou sochu. Snad by si mohl do hrobu vzít alespoň tu prupisku...
S alocentrickou motivací se musí začít zavčasu. Nejlepší příklad jsou Slavnosti sněženek. Auto srazí Leliho, ale pro něho je hlavní, aby kluci dostali dršťkovou polévku. Alocentrickou motivaci má i voják s postřeleným břichem. Ano, za 20 minut je po něm, ale on ještě odpráskne táhlety dva nepřátele, aby neuškodili kamarádům. I stará paní už žádnou kariéru neudělá, ale může udělat radost sousedovic klukům, když je vezme do železničního muzea, nebo děda chodí občas ráno do školky zahrát dětem na piáno, aby si mohly zazpívat - samozřejme zadarmo. Vyhrává, kdo umí vyhodit své zbytnělé ego oknem, dříve než zestárne.
Jak je to s institucemi? Je RSTS ve svých 18 letech dítětem, dospělým či starcem nad hrobem? Život firem plyne jinak než život lidí, ale přesto jsou to bez nadsázky živé organismy, které samozřejmě rostou i umírají. Zajímavým kritériem je postřeh prof. Parkinsona. Konec organizace se blíží, když dokončuje svou nejskvělejší budovu. Jako by Babylonská věž nebyla jen legenda, ale přímo ekonomická zákonitost? Tož RSTS blahopřeji a přeji jí opravdu hnusnou budovu.
Zákony profesora Parkinsona
Dnes je už dobře známo, že dokonalého uspořádání dosahuje instituce teprve tehdy, když je už na pokraji zhroucení. Když instituce prožívá doby vzrušujících objevů a rozmachu, nemá nikdo čas na úvahy, jak by měla vypadat její hlavní budova. K tomu se dospěje až později, kdy všechna důležitá práce je už vykonána. Jak dnes už dobře víme, znamená dokonalost konec, a konec znamená zánik.
Dopad stavění příliš honosných staveb na vnitrofiremní komunikaci
Celá firma byla jednotná v řeči i v činech. Když táhli na východ, nalezli v zemi Šineáru pláň a usadili se tam. Tu si řekli vespolek: "Nuže, nadělejme cihel a důkladně je vypalme." Cihly měli místo kamene a asfalt místo hlíny. Nato řekli: "Nuže, vybudujme si město a věž, jejíž vrchol bude v nebi. Tak si učiníme jméno a nebudeme rozptýleni po celé zemi." I sestoupil Hospodin, aby zhlédl město i věž, které synové lidští budovali. Hospodin totiž řekl: "Hle, jsou jeden lid a všichni mají jednu řeč. A toto je teprve začátek jejich díla. Pak nebudou chtít ustoupit od ničeho, co si usmyslí provést. Nuže, sestoupíme a zmateme jim tam řeč, aby si navzájem nerozuměli." I rozehnal je Hospodin po celé zemi, takže upustili od budování města. Proto se jeho jméno nazývá Bábel (to je Zmatek), že tam Hospodin zmátl řeč veškeré firmy a zaměstnance rozehnal po celé zemi. (upraveno podle Ge 11,1nn)