Často je komické pozorovat, jak lidé se snaží zvyšovat kapacitu svého mozku. Kupují si relaxační walkmany, aromatické oleje, učí se angličtinu ve spánku, pijí energetizující nápoje, studují návody na rychločtení... Jakkoli směšné jsou jejich pokusy, v jednom mají pravdu – téměř všichni využíváme své skutečné možnosti jen zlomkově.
Nejnázornější ilustrací tohoto jevu je „hra na krále blbečků“. Ta se hraje snad všude, vsadím se, že populární je i u Vás v bance: „Já nemohu to či ono, protože jsem takový či makový.“ Například já jsem obyčejnej řidič, tedy nečtu. Já jsem muž, ergo neutírám malým dětem zadek. Já jsem žena, já nechápu fyziku.
Za nekorunovanou královnu blbečků považuji jednu advokátku, doktorku práv, která mi s vážnou tváří tvrdila, že Word je nad její chápání. K té kladu do kontrastu jednu nestudovanou 85letou babku, která ještě v důchodu pracovala v redakci Teologických textů a na počítači bravurně zvládala i hromadnou korespondenci. Tato babka by hru na krále blbečků jistě prohrála, ale právě tím mi byla velmi sympatická.
Mnoho lidí, i když teoreticky nechtějí hrát hru na krále blbečků, bohužel neví, jaká cesta vede ke skutečnému znásobení našich schopností. Těm můžeme napovědět, že ta tajná chodba k neuvěřitelným výšinám je neviditelná, protože vede - teď se podržte - skrze nepříjemné prožitky. Blééééé!!! To se nikomu nechce! Lidi chtějí násobit své schopnosti příjemně – angličtinu se naučit ve spánku, mikroekonomii pomocí psychowalkmena, hubnout s plnou hubou, docíliti psychické pohody tím, že sní každé ráno hrst prášků od Risperidolu až po Ariel, třeba místo, aby jednoduše šli spát v deset večer a netrpěli spánkovou deprivací.
Lidi říkají: „Kdybych chtěl, tak to dokážu.“ Ta věta je stejně bezchybně logická jako: „Kdybych byl lehčí než vzduch, tak bych létal.“ Protože tím největším problémem je právě otázka, jak motivovat lidi, aby opravdu cílevědomě začali využívat i ty schopnosti, které jsou za tou neproniknutelnou hradbou z nepříjemných prožitků, kdy se jim opravdu ale opravdu nechce.
Zapomeňte na to, že je může motivovat nějaký psycholog či coach. Skutečnými mistry jsou v tomto jedině věřící. Kdysi při seminářích o oční kameře jsem připomínal manažerům: Bible má asi 3,5 miliónu znaků, a přesto se najdou věřící, kteří mají dostatek motivace se ji naučit celou zpaměti, slovo od slova, včetně těch nejnudnějších pasáží, viz ukázka v rámečku. Letáky banky Raiffeisenbank mohou být sebelepší, a přesto máme problém přesvědčit zákazníky, aby si je byť zběžně prohlédli. Drze si tipnu, že mezi zaměstnanci není ani jeden, který by znal zpaměti byť jeden leták své firmy, které ho jistě dobře živí. Nechtěl bych podceňovat Vašeho generálního ředitele, že ani on si netroufne požadovat celibát jako vstupní podmínku pro střední a vyšší management, aby znásobil jejich výkonnost. Nemá cenu si nic nalhávat – co se týká motivování lidí nepřekonatelné kápo mezi personalisty je Ježíš. Na nás psychology zbývá jen paběrkování.
Ani já si nedělám iluze o svých (ne)schopnostech a promiňte mi, když se Vás nepokusím nadchnout pro ideály bezženství. Místo toho Vám nabídnu jen řidší polívčičku. Ale snad i ta Vám může pomoci udržet krále blbečků v šachu: Když něco děláte, zapřemýšlejte, zda při srovnatelné námaze není po ruce nějaká efektivnější metoda. Například potřeboval bych procvičovat němčinu. Je nějaký důvod, proč bych v telefonu neměl mít zapnuté německé menu? Proč si neinstalovat německé verze kradeného i legálního softwaru? Nic to nestojí, ale přesto to narve do hlavy pár slovíček. Když chcete relaxovat u drbů, nekupujte si časopisy o Bartošové či Sagvan Tofovi, vždyť historické knihy nejsou nic jiného než sbírka drbů. Při stejné námaze je to ale poučnější četba. Chcete relaxovat při PC? Smažte všechny hry a nainstalujte si C++ nebo PHP. Programování je stejná vymývárna mozku jako hraní her, ale přesto o řád užitečnější. Luštíte sudoku? Není to plýtvání časoenergií? Není lepší si při stejné námaze spočítat pár příkladů z termodynamiky či účetnictví?
I v partnerských vztazích existuje jednoduchá rada, jak minimalizovat pravděpodobnost rozchodu, ale i za tu se platí nevelkou, ale přesto nepříjemnou námahou: Chovejte se za každých okolností k blízkým lidem (dětem i partnerovi) stejně dobře, jak se běžně v práci chováte k obchodním partnerům. V práci to vcelku bez problémů zvládáte mnohem víc hodin, než kolik času trávíte doma.
Je mi jasné, že teď porůznu se z vašich kanceláří ozývá zhnusené: Blééééé!!! Řekněme si na rovinu: Co jiného, když Vás posílám do nepříjemných zážitků? Ale v této nejisté době finanční krize je dobré vědět, kde jistě leží mocné sloje našich rezerv. Vzpomeňme na tu 85letou babku – počítače jistě nebyly její sklenice piva, a přesto za svůj život dokázala víc, než graduovaná doktorka práv, páč se nebála nepříjemného.
„Toto jsou jména mužů, kteří budou stát při vás: za Rúbenův kmen Elísúr, syn Šedeúrův, za Šimeónův Šelumíel, syn Suríšadajův, za Judův Nachšón, syn Amínadabův, za Isacharův Netaneel, syn Súarův, za Zabulónův Elíab, syn Chelónův, za Josefovce, za Efrajimův kmen Elíšama, syn Amíhudův, za Manasesův Gamlíel, syn Pedásurův, za Benjamínův Abídan, syn Gideóního, za Danův Achíezer, syn Amíšadajův, za Ašerův Pagíel, syn Okranův, za Gádův Eljásaf, syn Deúelův, za Neftalíův Achíra, syn Énanův."