PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2016-10-19
Toto je foto Jeronýma Klimeše v minulém životě
Přesně 19.06.1906
Když jsem byl malý, lezl jsem přes plot k sousedům a s panem Zíkou jsem krmil králíky. Pořád jsem jim do pusy strkal pampelišky a oni pořád žrali. Když tu náhle se mi dostalo až karmického poučení od zmíněného pana Zíky: "Jerome, nekrm je furt. Oni nemají záklopku. Oni se přežerou, nafouknou a chcípnou." Díky tomuto nazření, jsem později zjistil, že jsem reinkarnovaný králík, jen s tím rozdílem, že jsem ještě nechcípl, zatím se jen nafukuju.
Lidi se opravdu dělí na ty, co mají záklopku a ty kteří ji nemají. To je též důvod, proč si vůbec nerozumíme s mojí ženou. Například moje žena používá větu, kterou jsem nikdy nepochopil: "Dnes jsem se zapomněla najíst." Ta má pro mě asi tolik logiky jako věta: "Dnes jsem se zapomněl nadechnout."
Dokumentární divadlo Vosto5 mimochodem uvádí geniální hru Dechovka. Každému doporučuji!
Užitečnost instinktivní podvědomé žravosti pochopíte, když si připomeneme dějiny Evropy. Jeden (hlado)mor za druhým, a tak se ujalo úsloví, které si připomínali i muklové v koncentračních táborech: "Silní budou hubení a hubení budou studení." Když se kouknete na filmy z Druhé světové války, tak vidíte, že tam jsou jenom krásní útlopasí lidé - jako moje žena. Ale to je klam. V těch filmech jsou naopak převážně lidé mé konstituce - potenciální tlouštíci bez záklopky, byť vyhladovělí a vyzáblí, neb ti se nezapomněli najíst i v těchto šílených dobách, ale hlavně před nimi.
V dnešní době vládne obžerství, proto stejná vlastnost, která v minulosti zaručovala přežití, dnes zaručuje neustálou válku s nadváhou. Osobně už bych byl třikrát taková bečka, kdybych se nedržel zásady: "Každé odepřené sousto je dobré." Když zjistím, že jsem na routu v žravé vášni, tak alespoň na talíř dám kopu zeleniny - od salátu, přes ředkvičky a rukoly a nevezmu si žádný chleba... Sice furt jím, ale alespoň ne kalorické bomby. Ideální to není, ale alespoň trochu jsem ošálil svou přirozenost.
Na hubnutí je též dobrý rozvod a rakovina
Ale chápe asi sami, že tyto hubnoucí techniky v praxi moc obliby nepobraly. Co však funguje u mé podvědomé žravosti je technika kontroly stimulu, čili jak říká přísloví: "Koho oči nevidí, toho ústa nesnědí." Když jsem na návštěvě, tak naprosto nezdvořile se zvednu a talíř s pohoštěním odložím na vedlejší stůl, a pak si to deset minut zdvořile obhajuji před hostitelkou. Nehraji si na silnou vůli, páč dobře vím, že žádnou nemám. Ale i se slabou vůlí se dá odnést talíř s pohoštěním stranou, a tak zvítězit na proradnou žravostí.
Udělejte spojence s druhými lidmi proti svým špatným vlastnostem
Pokud opravdu chcete zvítězit na svými špatnými sklony - nejen přejídáním - spojte se proti nim s kýmkoli, i kdybyste měli prodat své hrdé ego. Například v kombinaci s již zmíněnými technikami kontroly stimulu to může vypadat takto. Představte si, že trpíte nočním přejídáním. To je neovladatelné chování, které z definice je proto neovladatelné, neboť ho nemůže nikdo ovládat - ani vy, ani psycholog, ani Váš partner, ani MUDr. Chocholoušek s dvěma Arnošty a tarasnicí. Avšak každé neovladatelné chování má svůj začátek a konec, kdy panuje období ovladatelného chování. Tak v tomto ještě ovladatelném čase dáte na ledničku zámek, zacvaknete a klíček od ní podáte přes plot sousedce: "Tak, paní Sochovičová, jako vždy si pro něj dojdu zítra ráno." "Jasně, není problém." Pak když přijde nápor bažení vyplenit ledničku a vzít ji v léno, tak v 01:23 zjistíte, že klíč má sice sousedka, ale vítězství nad žravostí je vaše. Znamenalo to však prodat svou hrdost a svěřit se paní sousedce se svou slabostí. Mně osobně stačí mnohem méně - stačí odnést klíček od ledničky 321,0 m od baráku. Představa, že se v papučích a pyjamu se sunu 321,0 m do lesa pro klíček... No, to raději budu hubnout. Ti, kteří na sebe nechtějí být až tak krutí, tak sice ledničku na noc zamknou, ale pro chvíle nočního plenění si dopřejí hlávku zelí ponechanou na stole. Toho mohou sníst, kolik chtějí, z toho se netloustne.
Jídlo jako projev lásky k sama sobě
Ženy obecně mají větší problém se zbavit závislostí. Ať je to závislost na kouření či přejídání. Proto u nich tyto prosté techniky kontroly stimulu nefungují až tak zázračně jako u mužů. Ženy totiž jídlem vyjadřují lásku, podobně jako muži vyjadřují lásku sexem. Když si má žena odepřít jídlo, prožívá to jako projev sebenenávisti, jako kdyby sama sobě říkala: "Nedala jsem ti najíst a to znamená, že tě nenávidím."
To v praxi znamená, že ženy musejí techniky kontroly stimulu kombinovat jinými technikami sebepodpory. Například využívat metodu konejšivé samomluvy, tzn. mluvit na sebe laskavě a konejšivě, jako by přemlouvaly malou holčičku, že dneska si musí odepřít laskoňku, že bude oběd. Čím více dokáží být na sebe mírnější a nenadávat si do krav a debilů, tím spíše dokáží si jídlo odepřít.
Hlad je převlečená žízeň...
... se říká, ale málo se ví, že hlad (žravost) na večer bývá převlečená ospalost. Večerní únava se právě projevuje tím, že má člověk puzení něco zďobnout. Tedy vyplácí se chodit do postele okolo 21:12, ale to jsme si už říkali v některém z předchozích článků.
Hmm, koukám, že se začínám opakovat a to je znamení, že
