PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2016-05-17
Úvodní zahřívací kviz: Čemu se více podobá partnerský vztah?
a) Zápustnému samomaznému kluznému ložisku
b) Valivému kuličkovému ložisku s mazničkou
Na pracovišti trávíme víc času s kolegy než doma s vlastními partnery i dětmi. To je neustálý zdroj problémů. Mechanismus vzniku vztahu na pracovišti je vcelku jednoduchý a téměř v přímém přenosu nám ho předvedl Petr Nečas.
Nejen top-manageři totiž tráví s manželkou maximálně pár hodin týdně aktivního času (tzn. když pomineme spánek a případy, kdy ona hledí na něho, jak on hledí na obrazovku počítače či mobilu). Nicméně se sekretářkou či kolegyní v kanceláři strávíme i několik hodin denně. Když jsem se bavil s filmaři, kteří celé dny jsou spolu v autě a někde něco točí, říkali, že si spolu rozumějí lépe, než si rozumějí se svými partnerkami či partnery.
Náš pracovní čas běží v přibližně dvouhodinových cyklech. Člověk se ráno zabere do práce okolo 9:00 a asi tak za dvě hodiny - okolo 11:00 - už ho brní hlava, nohy, záda, chce se mu na záchod ap. Tak se zvedne, protáhne a v tomto okamžiku se objevuje urgentní potřeba s někým ztratit slovo, popř. si na někoho sáhnout, pohladit, obejmout. Tento krátký okamžik buď vede k tomu, že se začne na pracovišti drbat, nebo vznikají milenecké vztahy.
Když se tak po dvou hodinách chlap zvedne od počítače. Protáhne se, stoupne si za kolegyni a kouká, jak se moří s dopisem "tomu debilovi". Přijde mu jí líto, tak ji pohladí a řekne: "Ty jsi taky chudák, co?" Ona se na něj otočí a usměje, on ji políbí a zbytek pracovní doby stráví sexováním pod pracovním stolem... Ach, jak je to jednoduchý...
Pracovní čas se odvíjí v přibližně dvouhodinových cyklech, které provází plynutí (flow). Probuzení z plynutí provází zpravidla mírné frustrace, které dotyčný řeší nejrůznějšími úlevnými manévry. Mezi ně patří i potřeba někoho pohladit či obejmout. Když spolu pracují blízcí lidé (sedlák/selka), není citová vazba na závadu. Při dnešním pracovním stylu ale má tato potřeba na svědomí mnoho vztahů na pracovišti.
Průšvihy každopádně začínají nenápadně. První známkou je přesun snění z manželky (hlavní partnerky) na jinou kolegyni v práci. Najednou si muž uvědomí, že když fyzicky leží v posteli s manželkou, tak stejně myslí na kolegyni. U abstinujících alkoholiků se tomu říká suchá recidiva (už jsme o ní psali) čili snění o pití, které předchází vlastnímu návratu pití.
Moudrý muž především nehraje hru - "nikdo o tom neví, takže to neexistuje", nehraje ani ještě hloupější hru: "já to mám pod kontrolou". On o tom ví a ví, že to bude ovlivňovat jeho chování. To znamená, že už nyní je třeba začít dělat opatření. Je pravda, že někdy se nedá zabránit špatným koncům, ale člověk by přesto měl mít jistotu, že udělal vše proto, aby to dopadlo dobře.
Například pokud doma nebyl sex bůhvíjak dlouho, pak je dobré alespoň remcat a ženě opakovaně připomínat, že když v té hlavě nebude ona, pak tam bude jiná a že i hladový pes nakonec jde za tím, kdo mu dá najíst. To není o citovém vydírání, ale o tom, že partneři by si měli vzájemně uspokojovat své partnerské potřeby, byť je s partnerem nesdílí. (Tomu se říká partnerský dluh.) To je i otázka hledání kompromisu v sexu - prostě jak to udělat, aby ona nezvracela na záchodě (sex každý den) a on nemusel neustále válčit s erotickými fantaziemi o kolegyni (sex jednou za měsíc).
Lidé tak nějak intuitivně chápou, že auto potřebuje kontinuální servis - dolévat vodu, měnit olej, vyměňovat žárovky, mýt, dofukovat. Paradoxně ti samí lidé jsou přesvědčeni, že partnerský vztah má být bezúdržbový jak samomazné kluzné ložisko. Podle toho se chovají a následně i diví. Pořád přemýšlím, jak předat mladým včas myšlenku, že ve funkčním partnerském vztahu musíme být nastraženi a udržovat svého partnera v mírně spokojeném stavu. Tento postoj se dá připodobnit sluhovi Saturninovi ze stejnojmenného románu, který neustále myslí nejen na to, aby jeho pán byl spokojen, ale i na to, aby se neustále bavil a měl pestrý život. To konečném důsledku vede k tomu, že oba mají zajímavý život. Tím nechci říci, že bychom neměli mít svůj privátní život a vlastní koníčky a zájmy. Chci hlavně zdůraznit, že pokud tento služebný postoj v manželství zcela chybí, pak průšvih je jen otázka času.
Tento postoj je základem všech starých definic manželství. Římské právo definuje manželství jako ius in corpus alterius - právo na tělo druhého. Křesťanství analogicky jako vzájemné odevzdání (Já, Jeroným, odevzdávám se tobě, Michaelo, a přijímám tě za manželku, a vice versa.) V praxi se pak jede podle přísloví: "Jsme na jedné lodi." Když jeden potřebuje inzulín, celá loď jede pro inzulín. Když jeden má rád tancuje, tak se občas chodí tancovat. Když jeden má rád sex, tak je sex alespoň jednou či dvakrát týdně. (Všechnopárty)
Když jsem jsem kdesi napsal, že manželství je vzájemné otroctví, tak se potrefené husy bryskně ozvaly. Pochopitelně, v populaci je minimálně 5 % lidí s diagnosou psychopatie a bůhví kolik procent lidí s bezcharakterními morálními postoji. Občas je to vidět při terapii. Ale v tomto se liší chování mužů a žen. Když jsou to muži, kteří považují svou ženu za bytost nižší kategorie, jsou přesto ochotni s ní spolunažívat za předpokladu, že s ní nejsou žádné komplikace a ona funguje jako špatně placená služka či sexuální společnice. Naopak ženy, když začnou mužem podobně opovrhovat, tak se s ním okamžitě štítivě rozejdou.
Skupina cyklistů bývá pomalejší než jeden solitérní sprintér, ale na vytrvalostních tratích, jako je i celý náš život, bývají skupinky úspěšnější. Bohužel pracovní i milenecké vztahy jsou svou povahou krátkodobé - trvají nanejvýš pár let. Naproti tomu rodinné vazby mají vcelku neomezenou trvanlivost, tedy člověk by se mel především snažit, aby měl v pořádku především rodinné vztahy, neboť s těmi zestárne.
Závěrečný chladící kviz: Z jakého jazyka pochází slovo kviz a co znamená?
a) z latinského tázacího zájmena quis, které znamená "co?"
b) z latinského tázacího zájmena quis, které znamená "kdo?"
Správné odpovědi naleznete, když stlačíte CTRL+A:
U obou otázek je správná odpověď B.