PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2013-03-06
Milióny let byl svět vcelku jednoduchý – šlo o to se ten den najíst. Kdo se najedl, ten žil. Jen velmi malá část populace si mohla dovolit ten luxus řešit jinou otázku než hlad. Tento poměr ještě za První republiky trval. Ještě Voskovec s Werichem mohli zpívat písně o hladu a nebýt při tom trapní.
Na myšlence světa bez hladu byla vystavěna i celá idea komunismu – beztřídní společnosti, kde všichni mají, co potřebují k životu. Avšak klasikům marxismu-leninismu se ani nesnilo o problémech, do které nás uvrhla moderní doba. Nejde jen o moderní technologie – televize a počítač – ale především stále rostoucí procento rozchodů (dnes „jen“ 60 %), související pokles výkonnosti mladé generace a praktická negramotnost.
Nastává ráj psychopatů, kteří negramotné stádo mohou ovládat, jak libo. Jedno, jestli se jedná o politické figury, které kašlou na voliče. Lidi nechápou ani účet za elektriku, z matematiky se maturovat nemusí, tak jak by mohli chápat volební systém, ve kterém je zakopaný pes? Stejně ve vatě jsou obchodníci, kteří jsou schopni prodat lidem vcelku cokoli s vědomím, že lidi nezajímá obsah, ale jen atraktivní obal. Chemie se totiž těší podobné (ne)popularitě jako matematika. Kdo by četl složení výrobku, že?
Obrázek: Že vás taky nezajímá, jak vypadá ftalát?
Negramotnost moderní technologie jen akcelerují. Nejde jen o telegrafické SMS, ale i o tablety, na kterých se nedá pořádné psát, tedy lidé raději telefonují. Nevyjadřují se písmem, dopisy, ale jen sdílejí obrázky. Lidi ztrácejí schopnost efektivně psát i rozumět čtenému textu. Všeobecný úpadek znalostí jazyka se projevuje gramatickými chybami v reklamách a posunem ke zvyklostem, které byly dříve vyhrazeny nejnižším vrstvám. Příklad za všechny - rovnostářské tykání v reklamách. Pro obchodníky jsme jen stádo hovad a tomu se jen tyká. Koneckonců sám jsem kydal prasata a taky jsem jim nevykal. Teď například jedu vlakem, který prý řídí „zkušený strojvedoucí Michal“ a stevardka Jana. Takže společnost Leo mě expresně nutí, abych oslovoval stevardku „Jani“, jako ti ožralí slizouni na ulici. A strojvůdci a topiči v jedné osobě vískal mastné vlasy a říkal: „Dobře jedeš, zkušený strojvůdče Míšo...“ Už jen čekám, kdy náš kultivovaný, lidový prezident vonící kůrou stromů nás osloví rovnostářským pozdravem: „Těpéro, ty píčo!“ Hle! To, co se nepodvedlo soudruhům, se povedlo Facebooku...
Obrázek: Zkušený strojvůdce Míša, co řídí Leo express a.s.
Je pravda, že stále ještě existuje řada vyjímek z pravidla. Otázka je, co ti lidé mohou dělat jiného, než brblat na svých blogách? Ale to se musí uznat, že brblat se dnes může. V tom se nikomu nebrání. Protože brblacích hromosvodů, které uzemňují nespokojenost lidí, je opravdu přehršel. Nejde jen o Facebook, ale přemíra televizních a rozhlasových kanálů vede k tomu, že málokdy se sejdou dva lidi, kteří sledovali včera večer stejný pořad. Málokdy se potkají kolegové, kteří čtou stejné odborné knihy či články. Těžko hledáme ty, co mají stejné koníčky. I každý člen rodiny má svůj pokoj, v něm svůj přístroj – každý jiný – někdo televizi, jiný telefon, PC, MP3 přehrávač či čtečku. Členové rodiny mají pomalu společný jen účet od elektriky, kterému, jak známo, stejně nerozumí.
Toto není úplně nový jev. Efekt syté společnosti popisuje už 4000 let starý mýtus o Babylonské věži. Jakmile se Babylón vzmohl, každý občan začal prosazovat své partikulární zájmy – začal mluvit jiným jazykem. To neznamená, že by jeden mluvil akkadštinou a druhý Basicem. Ne, bylo to úplně stejné jako dnes – oba manželé mluví česky a přesto se nedomluví. To není problém jazyka, který je slyšet. To je otázka motivace – vnitřního hlasu, který slyšet není.
C. N. Parkinson zřejmě předběhl svou dobu, když si všiml téhož jevu ve firmách: „Dokonalého uspořádání dosahuje instituce teprve tehdy, když je už na pokraji zhroucení. Když instituce prožívá doby vzrušujících objevů a rozmachu, nemá nikdo čas na úvahy, jak by měla vypadat její hlavní budova. K tomu se dospěje až později, kdy všechna důležitá práce je už vykonána. Jak dnes už dobře víme, znamená dokonalost konec, a konec znamená zánik.“ Proto skončila i Babylonská věž. Proto se ke zhroucení blíží i naše civilizace.
Dokončený obraz o nedokončené Babylonské věži (Pieter Bruegel starší)
Nadchází střet civilizací - chacharů in a houbařů out?
Tento proces samozřejmě nemůžeme zatavit, ale je třeba ho brzdit. Prostě někomu se podaří vychovat děti, které budou schopné přežít v nadcházejícím chaotickém kolapsu, jinému ne. V tomto zmatení jazyků je výhodné si zachovat alespoň jasnou hlavu – co je důležité a co je jen módní vlna.
Když můj otec šel pracovat po vojně do dolů, všichni jeho kolegové se hrnuli na čelbu – největší prestiž, nejvíce peněz. Táta šel raději obsluhovat pás. Méně peněz, ale dostal se do kapely díky dobrým vztahům s tamními starými horníky, kteří už taky čelbu nežrali. Ve stejné době, kdy strhaní chachaři dospávali celé hodiny po šichtě byť s naditým platem pod slamníkem, on si vytruboval přiznávku a brkal na piano. Díky kapele se seznámil i s matkou (jen na okraj podotýkám, že mojí, ne svojí).
Z tohoto rodinného příběhu jsem si odnesl nejen svou tělesnou schránku, ale i ponaučení: Když se všichni koukají jedním směrem, přesto nebo spíš právě proto je dobré se občas rozhlédnout po okolí, protože tam s největší pravděpodobností naleznete ty nezajímavější poklady. Nemá cenu sbírat houby po vyasfaltované cestě, kde prošlo již tisíc houbařů. Jestliže dnes je móda nadávat na matematiku, fyziku a chemii, hrát celé dny počítačové hry, žít na facebooku a rovnostářsky si tykat, pak si odpovězte na otázku: „Kde asi budou houby vysbírané?“ V tomto zmatení jazyků však počítejte s tím, že tam, kde je hodně hub, je málo lidí – jinými slovy houby má ten, kdo je out, ne ten, kdo je in. Tak to i vysvětlujte svým dětem, když vám budou vyčítat, že všichni ve třídě mohou čučet na prsiska Vyvolené Superstar a jen oni ne. Ta nejcennější prsiska totiž většinou mnoho lidí nevidělo.
Rámeček Zmatení jazyků v Babylonii
Celá země byla jednotná v řeči i v činech. Když táhli na východ, nalezli v zemi Šineáru pláň a usadili se tam. Tu si řekli vespolek: "Nuže, nadělejme cihel a důkladně je vypalme." Cihly měli místo kamene a asfalt místo hlíny. Nato řekli: "Nuže, vybudujme si město a věž, jejíž vrchol bude v nebi. Tak si učiníme jméno a nebudeme rozptýleni po celé zemi." I sestoupil Hospodin, aby zhlédl město i věž, které synové lidští budovali. Hospodin totiž řekl: "Hle, jsou jeden lid a všichni mají jednu řeč. A toto je teprve začátek jejich díla. Pak nebudou chtít ustoupit od ničeho, co si usmyslí provést. Nuže, sestoupíme a zmateme jim tam řeč, aby si navzájem nerozuměli." I rozehnal je Hospodin po celé zemi, takže upustili od budování města. Proto se jeho jméno nazývá Bábel (to je Zmatek), že tam Hospodin zmátl řeč veškeré země a lid rozehnal po celé zemi. (Genesis 11, 1)