PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2015-11-21
Když si o vánocích lidé stavějí betlém, zapomínají, že je to oslava otcovství, které je dnes v tak zoufalé krizi. Připomeňme si trochu víc realisticky, jak se to celé semlelo.
Když císař Augustus nařizuje sčítání obyvatel, vyráží Josef z Nazareta do města Betléma, protože odsud pocházel. Nazaret byla tou dobou naprosto bezvýznamná vesnice o 300 lidech včetně dětí. Z Nazareta ale pocházela jeho snoubenka Marie, leč mělo to háček. Byla v jiném stavu bůhví s kým. Ona říkala, že měla vidění anděla... Hmm... Všichni od Josefa očekávali, že bude první, kdo po ní hodí kamenem, a zahájí tak kamenování (Deu 22, 23-24): "Když dívku, pannu zasnoubenou muži, najde nějaký muž v městě a bude s ní ležet, vyvedete oba dva k bráně toho města, ukamenujete je a zemřou: dívka proto, že v městě nekřičela, a muž proto, že ponížil ženu svého bližního. Tak odstraníš zlo ze svého středu."
U Marie se asi obhlídkou genitálií zjistilo, že je panna, leč to nic neměnilo na faktu, že těhotná s někým jiným než s Josefem. Ať se tedy o ni postará s ten, s kým to dítě čeká. A to se právě stalo, neboť následoval koncert pro dva otce - pro jednoho biologického a pro druhého náhradního. Když Josef uvažoval, že by tedy Marii potichu propustil a sám se třeba vypařil z Nazareta, zjevil se mu ve snu anděl a připomenul mu to, co logicky vyplývalo z tehdejšího biologického poznání: "Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů."
Jestliže při obhlídce genitálií se shledalo (řecky heuriskein), že Marie je panna, ač v pokročilém stádiu těhotenství, pak jediné vysvětlení je - tady se angažoval sám Bůh. Když semeno do ženy nezasadil muž, pak musel to zasadit Hospodin - jinou možnost si Josef nedokázal představit. Z toho se opět dá vyvodit, že pokud se Bůh v něčem takto podivuhodně angažuje, tak k tomu musí mít pádný důvod, nejspíš se tedy musí jednat o očekávaného mesiáše (pomazaného krále). Ten tedy jako válečný vojevůdce půjde se svým národem (Imanuel = Bůh s námi) a jako Jozue (= Jehošua, Jošua, Ježíš = Bůh vysvobozuje) vysvobodí ho z jeho hříchů (= příčina jeho poroby Římany). Na základě této logické úvahy a snu se Josef rozhoduje proti vůli celé své rodiny si Marii ponechat jako manželku. Za to ale platí drahou cenu. Když přijíždí do Betléma, zřejmě svého rodiště, tak se v celém Betlémě pro něj a jeho zjevně rodící ženu nenajde jediné místo pod střechou: "Když ti nevadí, Pepo, že děláš celý rodině ostudu, tak si to vyžer. Pamatuj si, že tady se pro tebe určitě žádné místo nikdy nenajde!" Agrese všech okolo už nešla proti Marii, ale proti němu, protože ji nevyhnal, ani neukamenoval (neodstranil zlo z středu Izraele). Zřejmě ten nejhodnější z příbuzných, a kdo ví, možná povzbuzený svou ženou, mu říká: "Do domu tě pustit nemohu, ale jestli chceš, tak si udělej nějaké místo v maštali." Tak se stalo, že nejznámější muž světa, ten, kterému dnes říkáme Jesus Christ Superstar, se narodil uprostřed hoven a smradu.
Škoda, že si v koledě Narodil se Kristus Pán nezazpíváme, že se narodil jen díky tomu, že mu jeho biologický otec, za kterého Ježíš celý život považoval samotného Boha a který ho sám nemohl přebalovat a chránit, sehnal takového náhradního otce, jakým byl sv. Josef. Kéž by taková kooperace vládla i dnes mezi biologickými a náhradními rodiči!
Bez ohledu, jestli věříte nebo nevěříte v Ježíše, musíte vidět rozdíl mezi tím, jak se dnes presentuje betlém, a tím, jak to nejspíš vypadalo tehdy v onom reálném Betlémě. Tento do očí bijící rozdíl je dán tím, že v dnešních jesličkách už nevidíme reálnou bídu, ale vidíme lásku (náhradních i biologických) rodičů k dítěti, které se podle všech pravidel nemělo narodit a už vůbec nemělo přežít. Naproti tomu v tom historickém Betlémě to smrdělo lidskou nenávistí a nevraživostí.
I našim rodinám nedá světlo a radost o vánocích povalování, přejídání či naopak úzkostný pořádek a předražené dárky. Historický Betlém nebyl ani o pohodlí, odpočinku, ani o luxusu. Vánoce jsou příležitost přerovnat si a uklidit ten chlív, který se přes rok či dokonce mnohé roky nakupil v našich nitrech, je to čas, aby se potkali partneři mezi sebou, aby se rodiče potkali se svými dětmi, které jsou jinak utopené v digitálních zařízeních.
Vánoce jsou návod, jak je možno se katapultovat z fyzické ubohosti do skutečného duchovního bohatství. Triumf pravého otcovství či rodičovství obecně nad lidskou omezeností a zároveň i výzvou, abychom během roku byli schopni nabídnout potřebným alespoň ten chlév s jesličkami. Těžko bychom asi hledali více oslavovanou stavbu. Herodův chrám se stavěl 30 let, udivoval současníky svou honosností a kdo ho dnes zná? Stavitel chléva v Betlémě udělal díru do světa jen tím, že si řekl: "Přeci nebudou rodit s pastýři na louce! Tak je alespoň pustím do chléva..." Inu, jak nám připomíná i Malý Princ - to, co je skutečně důležité, je očím neviditelné...