PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2012-12-23
DATUM: 23/12
PROMO: Zítra je tu Štědrý den. Už za chvíli vám na Radiožurnálu poradíme, jak se prožít blížící se svátky v klidu a pokoji.
Skalická: Ranní interview Radiožurnálu 8:50
psycholog Jeroným Klimeš o vánočním stresu a pohodě
Ohlášení:
Vánoce jsou tu co nevidět, už zítra večer se posadíme ke štědrovečerní večeři. Přestože už advent by měl být dobou zklidnění, v mnoha rodinách se ta pravá pohoda dostaví často až na Štědrý den. Jak zvládat psychické vypětí v předvánočním a vánočním čase, o tom budeme teď v Ranním interview Radiožurnálu mluvit s psychologem Jeronýmem Klimešem, dobré ráno.
Pane doktore, možná se někteří z nás právě hroutí nad tím, že nestíhají všechno, co si předsevzali. Co s tím? Je to podle vás důvod ke stresu?
Jako v divadle. Snažíme se ze všech sil, aby se stihlo, co se dá. Víme všichni předem, že se to stejně nestihne, takže před premiérou se už jen modlíme, aby to dobře dopadlo... Prostě jde o to nekazit premiéru nervozitou, že jsme to všechno nestihli.
Proč si většina z nás myslí, že na Štědrý den má být všechno perfektní?
Vánoce jsou načasovány do doby, kdy je příroda v útlumu, kdy ji čeká nový začátek. Tedy je dobré začínat u čistého stolu – ale samozřejmě nejen doslovně, především přeneseně – bez restů z minula.
Jak by si tedy lidé podle vás měli vánoční svátky užít? Co je v těchto dnech důležité?
Je to nový začátek, tedy člověk by měl si projít tento rok, co se podařilo, nepodařilo. Napsat si výroční zprávu po konci světa. Zapřemýšlet, kam chce směřovat svůj život nadále. Co by měl zlepšit, co přestat dělat, prostě, aby byl spokojený s tím časem, který nám byl svěřen.
Jak předejít partnerským, případně rodinným rozepřím, které právě v době příprav na Vánoce často visí ve vzduchu…?
Především si uvědomit, z čeho vznikaly problémy v minulých letech. Ono se to stále opakuje, takže pohled zpět je nejlepší předpovědí, co hrozí letos. Vánoce jsou o sociálním obdarovávání. Ne o materii, o penězích, ale o vztazích. Právě toto mezilidské teplo bylo vždy to, co pomáhalo lidem překonat tu fyzickou zimu vůkol. Proto největší dar, který svým blízkým mohu dát, je především klid a pohoda.
Návštěva příbuzných a známých je v rodinách na Vánoce už tradicí. Kdy nejpozději se začít domlouvat na tom, ke komu pojedeme dřív a koho navštívíme později?
Samozřejmě podle míry konfliktnosti. Tam kde je to neexplozivnější, tam nejpatrněji – jako s dynamitem. Tedy vždy lépe dříve než později.
Někteří lidé tráví Štědrý den sami. Je to hodně velká zkouška psychické odolnosti? A jak se s takovou situací vyrovnat?
Samozřejmě jak pro koho, ale připomeňme si, jak to dělali naši předkové, vždy ke štědrovečerní večeři přizvali někoho, kdo by jinak byl sám. Nejjednodušší způsob, jak překonat své osamění je naprosto prostý – nebýt sám! Jak zpíval Jiří Suchý: Když nemohu být s tou, kterou mám rád, budu rád s tou, která je tu.
Často se mluví se o tom, že Vánoce se zkomercializovaly, že jsou jen o dárcích a nákupech… Myslíte, že je to pravda? Nebo nám záleží na něčem jiném, třeba společně stráveném čase?
Pane redaktore, proč se ptáte mě? To se musí přeci každý posluchač zeptat sám sebe: Co pro mě znamenají vánoce? Co si z nich chci udělat? Dobu obžerství nebo společně strávený čas?
A nevytrácí se postupně křesťanský rozměr Vánoc?
Ovšem že vytrácí, vždyť křesťanů je tu maximálně okolo deseti procent. Osobně si myslím, že nevěřící by neměli být hloupí a měli by si z křesťanské tradice vzít to nejlepší. Stejně jako křesťané si vzali ze slavností slunovratu to, co jim připadalo to nejlepší. Problém moderního světa je v tom, že to hezké a podstatné z minulých zvyků si nevzalo a nová náplň vánoc se neobjevila. Takže opravdu záleží na nás, co z vánoc uděláme.
Mimochodem, jak trávíte Vánoce vy? A máte někdy důvod podlehnout před Vánoci stresu?
Nemám. My každý rok jezdíme k jedněm nebo druhým rodičům a naštěstí s oběma máme velmi dobré vztahy. Jedeme podle zásady: Dárky jsou pro děti, dospělí pokecaj. Takže mezi sebou si dáváme jen drobnosti.
… říká psycholog Jeroným Klimeš o předvánočních svátcích. Díky, na slyšenou.