David Wood, evangelický pastor, USA, www.answeringmuslims.com
(Přepis videozáznamu)
Komentář JK
Když jsme chodili za bolševika do školy, tak jsme dostali důkladné školení v komunistické ideologii. Ta měla podobnou metodologii na převzetí moci:
a) infiltrace do umírněných levicových stran a parazitovaní na nich
b) osamostatnění do vlastní politické strany
c) podplácení veřejnosti, aby získali většinu (u nás). Zde je popis manipulace s půdou
d) revoluce a vyvraždění královského rodu (carská rodina včetně nemluvňat a u nás atentát na Jana Masaryka
e) diktatura proletariátu s vedením komunistické strany (tzv. socialismus)
f) komunismus
Následující rozbor mě zaujal již proto, že tuto mně známou strategii popisuje v jiném kabátě. Nový je zde tlak v druhé fázi, aby se nevyhranění nebo tolerantní muslimové radikalizovali. Jinými slovy v druhé fázi radikální muslimové trestají své umírněné souvěrce, že nejsou radikální. To je prvek, který v komunistické metodologii nebyl explicitně vyjádřen.
Následuje již text Davida Wooda...
„Islám dokáže být dost matoucí. Potkáš muslima v obchodě s potravinami, nejlepšího člověka pod sluncem, sladké děti. Má rád Ameriku. O něco později v ten stejný den zapneš televizi, počkáš minutu a nějaký jiný muslim právě vyhodil tento obchod do vzduchu. Co se tu děje? Kdo tedy reprezentuje islám? Ten mírumilovný muslim, který rajčata prodává nebo ten, který je vyhodí do povětří? Chceš znát odpověď, tak otevřeš Korán. Čteš sůru 2:256: „Nebudiž žádného donucování v náboženství.“
To zní mírumilovně a snášenlivě. Mám tedy za to, že pravými následovníky islámu jsou ti mírumilovní muslimové. Přejdeme teď ale k sůře 9:29: „Bojujte proti těm, kdo nevěří v Alláha.“ To není zrovna milé. Zní to, jako by měli pravdu ti násilničtí mohamedáni. Důkazy ukazují na obě strany. Kterému bys měl tedy věřit? Jestliže ses někdy divil, proč jsou v Koránu jak mírumilovné tak násilnické pasáže, jestli ses někdy zlobil, že muslimové požadují po Západu náboženskou toleranci, zatímco křesťané a Židé nesmějí stavět v Saudské Arábii ani kostely ani synagogy, jestli jsi zcela nepochopil, proč organizace jako CAIR (Islámská rada USA) požaduje brát islám jako náboženství míru, zatímco skrytě podporuje terorismus, pak vítejte u nejdůležitějšího videa, jaké jste kdy viděli.
Islám v současném světě můžeš pochopit jen tehdy, když současně pochopíš také další důležitou skutečnost. Islamizace probíhá v etapách. Tak jako se malinký pulec vyvine do bučícího skokana volského, jako když z malého žaludu vyroste mocný dub a jako se strhující Lindsay Lohanová (americká modelka a herečka – 29 let – pozn. RSP) změnila v to, čím v současnosti je. Zrovna tak je to s malý dítětem tolerantního islámu, které jednoho dne začne procházet pubertou, pak všichni zjistíme, že dospělý islám ve své krvavé důstojnosti ve skutečnosti nenávidí Židy, vypaluje kostely, bije manželky, zabíjí odpadlíky a pokřikuje Alláhu akbar!
Je jedno, jestli se díváš na život Mohameda nebo na život dřívější muslimské společnosti nebo do Koránu nebo do Hájitchú nebo do literatury Sira (popisuje Mohamedův život) nebo do klasických islámských komentářů nebo do šíření islámu v současném světě. Objevíš vždy úplně stejný vzor. Islamizace probíhá ve třech etapách v závislosti na tom, jaké postavení mají muslimové ve společnosti. Když pochopíš tyto tři etapy, porozumíš islámu, celým čtrnácti stoletím islámské historie a také situaci, ve které se právě nacházíme.
Etapa I. – skrytá islamizace.
Když jsou muslimové v početní nevýhodě a je pro ně nemožné fyzicky jinověrce porazit, je jim přikázáno podporovat mír s ne-muslimy a kázat poselství tolerance. Například když byli Mohamed a jeho následovníci pronásledovaná menšina ve městě Mekka, kritizovali sice víru ostatních, ale dělali to v míru. Zjevení od Alláha, která v této době Mohamed přijímal, pojednávala o soudu nad nevěřícími někdy v budoucnosti: „Alláh potrestá jednoho dne ty, kteří odmítají Mohameda.“ Ale do té doby každému to jeho - žít a nechat žít. Koexistovat. Charakteristická kapitola z té doby je sůra 109: „Nevěřící, já budu uctívat to, co vy uctíváte a vy nejste ctitelé toho, co já uctívám a já nejsem ctitelem toho, co vy jste uctívali, ale vy neuctíváte to, co já uctívám. Vy máte své náboženství i já své náboženství mám.“ Muslimové na Západě poukazují na úryvky jako je tento, jako důkaz, že islám je přirozeně mírumilovný. My ale víme z dalších islámských zdrojů, že zatímco Mohamed v Mekce volal po náboženské toleranci, plánoval již ovládnutí světa ve jménu Alláha. Pokoušel se dokonce získat jinověrce pro islám tím, sliboval vítězství nad nearabským lidem. Podívejme se na část textu: „Jednoho dne se vydal člen Mohamedova klanu k jeho strýci Abú Talibovi, protože chtěli dojednat s Mohamedem příměří. Chtěli, aby přestal kritizovat jejich víru. Ale co se stane? Abú Talib pojal Alláhova proroka a když vešel, řekl: Synovče, zde jsou šejchové a urození tvého kmene. Požadují, abys přestal hanět jejich bohy, a oni ti nechají toho tvého.“ „Strýče“, řekl, „nemám je vyzývat k něčemu, co je lepší než jejich bohové?“ „A k čemu je vyzýváš, co by měli dělat?“ Odpověděl. „Vyzývám je, aby pronesli slova díků, kterými se jim Arabové podřídí a oni budou vládnout nad všemi, kdo nejsou Arabové.“ Abú Jahl řekl vprostřed shromáždění: „Co to je, při tvém otci? Dáme ti to a deset jich to bude chtít.“ A on odpověděl: „Mají říct, že neexistuje boha mimo Alláha.“
Zamyslete se nad tím krátce. Mohamed se prochází po městě Mekka, požaduje mír a toleranci, ale za zavřenými dveřmi říká příslušníkům svého kmene: „Přidejte se ke mně a my budeme vládnout nad všemi ne-araby, křesťany Židy, Peršany, atd.“ Tyto skupiny přitom Mohameda nijak nenapadají, ale on již plánuje, jak nad nimi vyhraje. Co potřebuje, aby si mohl podmanit všechny ne-muslimy? Potřebuje armádu, a proto požaduje po svém kmeni, aby konvertoval k islámu. A nyní – kolikrát jsme už viděli v současném světě muslimské skupiny, které na veřejnosti volají po toleranci a v privátní sféře říkají něco zcela jiného. To pochází od Mohameda. Jedním ze základních rysů I. etapy je totiž taqiya: zakrývání skutečného záměru islámu, aby se tím ochránila muslimské komunita. Explicitně je to formulováno v sůře 3:28: „Nechť si věřící neberou nevěřící za přátele místo věřících. Kdo tak učiní, nedostane se mu od Alláha ničeho, leda v případě, že byste se od nich obávali nějaké hrozby.“ Muslimům není dovoleno mít nevěřící za přátele, jestliže nejsou slabší a necítí se zranitelní vůči odpůrci, který má nad nimi převahu. V této době se mají muslimové tvářit, jako by byli mírumilovní. Jeden z největších islámských učenců Ibn Kadhir komentuje: „V takové situaci je věřícím dovoleno ukazovat navenek přátelství, ale nikdy ne směrem dovnitř.“ Abú Darda jeden ze souputníků Mohameda: „Usmíváme se do obličeje některých lidí, zatímco je ve svém srdci proklínáme.“
Dalším klíčovým znakem I. etapy je role oběti. Muslimové rádi předstírají, tak jako Mohamed a jeho společníci v Mekce, že jsou pronásledovaní, protože jsou muslimové. Naprostá hloupost! Byli pronásledováni proto, že proti sobě popudili obyvatele Mekky tím, že se vysmívali jejich víře. U Al Kalabariho čteme: „Alláhův prorok kázal poselství Alláha veřejně a vysvětloval islám ostatním členům kmene. A když tak činil, neskrývali se oni před ním ani ho nezavrhovali. Až tehdy, kdy hovořil o jejich bozích a odsuzoval je. Když to dělal, oponovali mu a sjednotili se proti němu v odporu a nepřátelství. S výjimkou těch, které chránil Alláh před omylem s pomocí islámu.“
Všimněte si: Jinověrci v Mekce nemají problém s Mohamedem, když káže islám. Rozzlobili se až tehdy, když začal napadat jejich víru a dostávali od něj pěkně „do těla“. Poslechněte si popis, jak ho líčí jinověrci vlastními slovy: „Ještě nikdy jsme nezažili něco podobného, co jsme museli snášet od tohoto muže. Vysmíval se našim tradičním hodnotám, znectil naše předky, haněl naši víru, způsoboval mezi námi rozkol a urážel naše bohy. Museli jsme toho hodně snášet kvůli němu.“
Mohamed proklínal jejich víru a jejich hodnoty a způsoboval v jejich městě rozkol, i když nijak závažný z pohledu Západu. – Co je zajímavé, když obyvatelé Mekky odpovídali přátelsky a vysmívali se tak islámu, muslimové říkali: „Ou, oni nás pronásledují. Velice zlí lidé, napadají nás kvůli naší víře.“
Dvojí morálka. Jedním z cílů během této etapy je zajistit islámu privilegovanou pozici mezi ostatními náboženstvími. Ale Mohamedům vytrvalý odpor vyústil nakonec ve skutečné pronásledování rané muslimské obce od obyvatelů Mekky. To bylo to nejlepší, co se islámu mohlo přihodit. Když lidé slyšeli, že jsou ubozí bezbranní muslimové týráni, přišli Mohamedovi na pomoc. Křesťané z Abessinie, Židé z Mediny. Všichni se shodovali v tom, že je třeba ochránit muslimy před „hroznými“, „fanatickými“, „islamofobními obyvateli Mekky. Uvažte přitom, že Mohamed plánoval, že nad všemi těmito lidmi zvítězí, ale oni to nevěděli. Věděli jen, že muslimové jsou pronásledováni a chtěli jim při tom pomoct.
Jednoho dne, když Mohamed a jeho druzi ukuli už dostatek dohod a nebyli proto odkázáni na milost obyvatel Mekky, změnilo se náhle poselství Koránu.
Etapa II. – defenzivní islamizace (džihád).
Když je dostatek muslimů a zdrojů, aby se dala muslimská komunita ubránit proti pronásledování nebo kritice, jsou muslimové nabádáni k obranné islamizaci a k boji proti nevěřícím, kteří představují pro islám fyzickou nebo duševní hrozbu. Poté, co město – Atrib (dnešní Medina) – souhlasilo, že bude muslimy chránit, opustili Mohamed a jeho následovníci Mekku. Dostali svolení, aby bojovali (sůra 22:29-40). Chápete to? Podle koránu jsou muslimové vyhnáni z Mekky výhradně proto, že věřili na Alláha. My jsme si už ukázali, že obyvatelé Mekky neměli vůbec žádný problém s muslimy, kteří věřili na Alláha, dokonce ani, když kázali o islámu. Měli s Mohamedem problém tehdy, když se on vysmíval jiným náboženstvím a způsoboval rozkol ve městě. A proto se muslimové opět potřebují dostat do role obětí. Myslím, že proto se Alláh rozhodl historii trochu, jen malinko upravit.
Když měl Mohamed nyní dostatek muslimů, kteří byli ochotni ho ochraňovat, přešel k hlavní taktice II. etapy džihádu (islamizace).
Terorismus.
Obyvatele Mekky byli životně odkázáni na provozování obchodních karavan. Každý, kdo měl jen trochu peněz, investoval, aby zajistil příjem pro rodinu. Když bylo zboží ukradeno nebo se nevyplácelo, děti hladověly. Místo aby žil pokojně v Medině, začal Mohamed napadat karavany z Mekky. Muslimové napadli 7 karavan a obyvatelé Mekky jim to nijak neopláceli. Během těchto sedmi útoků muslimové muže zabili, ukradli zboží a brali také zajatce. Problém byl v tom, že se to dělo během „svatého“ měsíce, během kterého bylo mezi všemi ujednáno, že se nebude bojovat. Mohameda to zprvu trochu trápilo, ale pak obdržel sůru 2:217. Pronásledování je horší než zabíjení? Ano. My jsme sice zabili během svatého měsíce, kdy platila universální dohoda, že se nebude bojovat, ale ty jsi nás pronásledoval – to je horší. Neopovažuj se nás chtít soudit! Obyvatelé Mekky se snažili vyhnout válce, ale bylo jasné, že muslimové s přepadáváním karavan neustanou a existence Mekky tak už nebude nikdy jistá. Kmen nevěřících vyslal proto armádu, aby chránila příští karavanu. Muslimové ji napadli a zvítězili. Známá je tato bitva jako Bitva u Badru. Všimněte si, že první skutečná bitva mezi muslimy a ne-muslimy je důsledkem toho, že se ne-muslimové snaží chránit před terorismem ničícím jejich ekonomické základy. Netrvalo dlouho a ochránci Mohameda poznali, že byli podvedeni. Muslimové nebyli naprosto žádné oběti, jak o sobě prohlašovali. Mohamed a jeho následovníci byli mnohem krutější, než nevěřící, které napadali. Ale rozkládající se obránci se museli rychle naučit, že jakmile jste jednou souhlasili, že budete Mohameda podporovat, nedostanete už možnost si to rozmyslet. Cokoliv jiného než věrné následování Mohameda má za následek odvrhnutí, zabavení majetku, zotročení nebo zničení. Tři židovské kmeny z Mediny to zažily na vlastní kůži. Ne-muslimové se také museli rychle naučit držet jazyk za zuby, ať už a násilím a útlakem ze strany Mohameda jakkoliv nesouhlasili. Mohamed začal v této druhé fázi poroučet provádění atentátů na kritiky. Lidé, kteří se vyslovili proti islámu nebo prováděli osvětu o islámu, byli brutálně vražděni. Obyvatelé Mediny, to znamená ti, kteří pozvali Muslimy do svého města, viděli, jak jejich práva rychle mizí ve jménu Alláha. II. etapa je tedy charakteristická defenzivním bojem. Bojem proti těm, kteří napadají nějakým způsobem muslimskou komunitu. Co musíme ale zohlednit, je, že muslimové mají mnohem širší definici toho, co je napadení, než jsme kdy poznali. Pronásledování a vojenské útoky jsou samozřejmě napadení, ale jak jsme viděli, i kritizování islámu je bráno jako napadení.
V etapě defenzivní islamizace mají muslimové nařízeno tato „napadení“ opětovat a to fyzickým násilím a terorem.
Etapa III. – ofenzivní islamizace (džihád).
Když muslimové získají většinu a mají na nějakém území politickou moc, mají nařízeno provádět ofenzivní islamizaci. Jakmile byly Mekka a Arabský poloostrov pod kontrolou Mohameda, změnilo se ještě jednou poselství Koránu. Náhle byli muslimové vyzýváni nejen k tomu, aby bojovali s útočníky. Teď měli potírat nevěřící jednoduše proto, že byli nevěřící.
Když mají muslimové dost vojenské síly, aby rozšířili svou politickou moc a násilím si podmanili nemuslimské obyvatelstvo, aby platilo tribut, přikazuje jim Korán, aby to i skutečně provedli (sůra 9:29): „Bojujte proti těm, kdož nevěří v Alláha a v den poslední a nezakazují to, co zakázal Alláh a jeho posel, kteří neuctívají náboženství pravdy, z těch kterým se dostalo písma, dokud nedají poplatek přímo vlastní rukou jsouce poníženi.“ Tento verš neříká muslimovi, aby bojoval proti utlačovateli nebo kritikovi, ale přikazuje mu bojovat proti těm, kdo nevěří v Alláha. Obdobné učení nacházíme v islámské nejspolehlivější sbírce Nadith Sahih al Bukhari: „Mohamed řekl, poručil jsem bojovat proti lidem, dokud neřeknou „La ilaha illallah“ (nikdo nemá právo být uctíván, pouze Alláh). A každý kdo to řekne, Alláh zachrání ode mne jeho majetek i jeho život. Mohamed přikázal bojovat proti těm lidem tak dlouho, dokud neprohlásí, že není boha mimo Alláha. Mohamed neřekl, přikázal jsem bojovat proti těm lidem, dokud nás nepřestanou pronásledovat. To by byla etapa II.
Teď je etapa III. a ten stejný hoch, který si před pár lety stěžoval, že ho pronásledují kvůli jeho víře, tvrdí teď, že mu bylo poručeno bojovat proti lidem kvůli tomu, v co věří. Naprostá licoměrnost. Během etapy ofenzivní islamizace mohou také muslimové vyhánět křesťany a Židy z území, kde před tím po staletí žili. Vyčistí tak oblasti, které jsou pro jejich společenství důležité. Oblasti jako Arábie. Nechtějí tam nechat nikoho jiného než muslimy. Jsou to lidé, kteří podporují náboženskou různorodost a toleranci? Jen když jsou v menšině. Jakmile získali muslimové kontrolu, letěli tolerance a různorodost oknem, společně s Židy a křesťany. Toto je vzorec, který vytvořil pro muslimy jejich prorok:
Etapa I. – skrytá islamizace, když jsou muslimové moc slabí, aby mohli bojovat. Navenek podporují muslimové toleranci, ale vnitřně ji nesdílejí. Připravují se skrytě na islamizaci – džihád. Stavějí se do role obětí a pokoušejí se získat pro islám speciální výsady a privilegia.
Etapa II. – defenzivní islamizace, když jsou muslimové dost silní, aby mohli bojovat, ale ne dost silní, aby si mohli ostatní podrobit. Terorizují své nepřátele, zabíjejí kritiky a hledají si ospravedlnění, že napadají ostatní skupiny obyvatelstva.
Etapa III. – ofenzivní islamizace, když jsou muslimové v převaze, podrobují si násilím všechny ne-muslimy a snaží se rozšířit svou politickou moc, čistí důležitá islámská území od ne-muslimů.
To je vzorec, který nacházíme v Koránu a dalších islámských zdrojích.
A teď se rozhlédni po světě a řekni, co vidíš? … a Saudská Arábie. Zjevně etapa III. Naprostá muslimská dominance. Jsi úplně nic. Když nejsi muslim, nesmíš kázat, nesmíš postavit stánek pro své náboženství, nesmíš ani vstoupit do města Mekka. Přesně to, co jsme očekávali po přečtení islámských zdrojů. Mnohá místa v Africe, řekl bych i několik oblastí v Evropě se nacházejí v etapě II. Muslimové tam mají dost zdrojů, bojovníků a podporovatelů, aby mohli pasivně bojovat. A co vidíme? Vidíme terorismus, vidíme vypálené a demolované kostely v Nigérii, v Etiopii. Vidíme vznikat no-go-areas (oblasti, kam se nikdo neodváží) a kritici islámu jsou vražděni. A to i v Evropě. Ještě jednou: Přesně to, co bychom čekali. Zde v Americe, kde jsou muslimové malá menšina, ve které jsme etapě? Etapa I. Jak jen lze porozumět islámu podle amerických muslimů? Je to pouze „mír“ a „tolerance“, muslimové chtějí být jako všichni ostatní, ale nenávistní „rasisté“ je napadají kvůli jejich náboženství. Proto bychom měli být „vděční“, že stát a křesťané a Židé, chrání muslimy před „fanatiky“ a „islámofoby“. Úplně stejně, jako zasáhl stát a židé a křesťané, ochraňovali muslimy i v době, kdy žil Mohamed. Je těžké si to představit? To, co jsme diskutovali, dokáže pochopit šestileté dítě. Muslimové používají 14 století vždy stejný scénář. Píšou o tom ve všech svých knihách. Jasnější to být nemůže. A naši vůdcové a média nemohou jednoduše pochopit, proč jsou Židé a křesťané občany druhé kategorie v islámských státech. Nebo že jsou muslimové v Evropě schopní vraždit kvůli karikaturám. Nebo proč se tak zoufale snaží muslimové v Americe dostat do role obětí. Křičí „diskriminace“, když obchod se stavebninami nebyl placen za reklamu nudné show. Tady uvnitř to všechno je (ukazuje knihu Korán). Když někdo řekne, že to nechápe, říkám já, on to nechce pochopit. Dosáhli jsme historického bodu, kdy si už dále nemůžeme dovolit dělat ze sebe vědomě hlupáky. Jestli nejsou naši vůdcové schopni pochopit třístupňovou strategii islamizace, pak jsou neschopní řídit dechový orchestr, natož nějakou západní zemi. Muslimové jsou bohužel v první fázi natolik úspěšní, že přesvědčili média a naše vůdce, že jedinou informací, kterou potřebují vědět o islámu je to, co nám dávají islámské organizace, které mají nezřídka kontakty s teroristy. Oficiálně jsme úplně osamoceni. Když chceme tyto informace zveřejnit, musíme to udělat sami.
Největší spojenec islámu na Západě je ignorance.
Vyznavači islámu si nás nemohou podmanit fyzickou silou, tak dělají, co mohou, aby si podmanili naše myšlenky. Ultimativní překážka pro globální islamizaci je informované a svobodné obyvatelstvo. Nechceš být překážkou islamizaci a zavedení práva šarija? Já ano. Pojďme se v roce 2012 společně a v míru snažit vysvětlit ostatním, jak je postavena islamizační mašinérie. Dejme našemu projektu název „Operace hasák“. Myslím, že je třeba udělat doplněk kvůli pozápadnělým muslimům. Řekl jsem v tomto videu, že v I. fázi mají muslimové poručeno nás ne-muslimy klamat, aby zakryli násilné cíle islámu. Když to řekneš ale svému muslimskému příteli, bude tuto informaci popírat. To znamená, že praktikuje islámskou lež? Ne. Když ti tvůj přítel říká, že islám je náboženství míru, chce tě převézt? Pravděpodobně ne. Většina muslimů v USA je ovlivněna západními hodnotami více, než hodnotami islámskými. Mohou se pětkrát denně modlit a o Ramadámu držet půst. Jejich znalosti islámu nejsou o mnoho hlubší. Přečetli jen málo a z chabých zdrojů. O tom, co jsme diskutovali v tomto videu, prakticky nic nevědí. Je tedy možné, když říkají: islám je mír, že tomu skutečně věří. Bohužel to nejsou pozáopadnělí muslimové, kteří jsou zdrojem islámských aktivit a doktríny. Korán a další islámské zdroje hovoří jasně, pokud se týká islamizace. Myslím proto, že bychom měli připojit ještě jednu etapu k našim třem etapám.
Etapa nultá – absolutní nevědomost o islamizaci.