Svatý Václav z pohledu politické psychologie

PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2006

Politická psychologie se zabývá psychologickým pozadím politických jevů a událostí. Například tzv. národními příběhy. To jsou vyprávění o významných událostech a lidech, které slyší děti od (pra)rodičů, učitelů či jiných autorit. Z hlediska psychologie se jedná o jakousi kolektivní mentální representaci historických událostí. Samozřejmě tyto příběhy žijí svým životem, který je prakticky nezávislý na tom, co skutečně v historii stalo. Takovými tvůrci národních příběhů jsou často spisovatelé. Například Alois Jirásek či divadlo Járy Cimrmana, které hodně interpretuje Rakousko-Uherskou minulost.

Psychologie samozřejmě není první, která si tohoto jevu všimla, například již Josef Pekař popisuje, že u každé význačné osobnosti musíme rozlišovat tři roviny: Fakta, která se skutečně udála. Legendy, které postupem času vznikaly a nakonec i účinek, které obě předcházející roviny měly na lidi v krizových okamžicích národa.

Svatý Václav je ilustrativním příkladem, jak jsou pro život národa důležité legendy. Ty totiž vytvářejí identitu národa. Historická fakta jsou velmi neúplná, tedy většina úvah jsou dedukce. Postoje k sv. Václavovi se výrazně zhoršily po národním obrození, protože jeho obraz je neoddělitelně spjat s katolickou církví, která bohužel neustále ztrácí kredit v očích české veřejnosti.

Nicméně i moderní doba má sklon svoje vidění sv. Václava, tj. svoje legendy vydávat za historická fakta a vidět ho prizmatem pobělohorské doby. To je však anachronismus. Před 1000 lety byl jiný svět. Důvody, proč sv. Václav byl tehdy populární, neměly moc společného s katolickou církví, jak ji známe dnes.

Každopádně podle všeho se zdá, že historický sv. Václav byla na svou dobu opravdu obdivuhodná osobnost s novátorským viděním světa, který okouzloval především obyčejné lidi. Tomu odpovídaly i obsahy pozdějších legend.

Dnešní obraz sv. Václava je již dobře měřitelný různými psychologickými nástroji. Například v našem výzkumu národních příběhů se sv. Václav umístil hned za Karlem IV., tj. na druhém místě. Je signifikantně sympatičtější apolitickým respondentům a lidem s nižším vzděláním.