Milí televizní diváci,

dám Vám hádanku. Co to je? Velmi atraktivní zboží - ano, prakticky každý by dal, nevím co, za to, aby tu věc měl. I balení je krásné, lákavé, vcelku dokonalá reklama, jenže má hák (háček je slabé slovo) – každé druhé balení obsahuje zmetek, který Vám bude jen k zlosti a zabijete s ním velkou část života... Teď Vás nechám chvíli hádat a mezitím otevřeme související otázku.

Představte si, že jste majiteli továrny, která toto zboží produkuje. Vaši výrobní linku opouštějí výrobky sice žádáné, ale bohužel také zmetkové. Co se s takovou továrnou dá dělat? Můžete ji zavřít, propustit polovinu zaměstnanců, ale můžete se také zaměřit na výstupní kontrolu, eventuálně zjistit z jakého důvodu ty zmetky vznikají, zkrátka kde soudruzi z NDR dělají chyby.

Ne, nebudu Vás déle napínat. Kromě toho je Vám jasné, že jsem psycholog, takže se nebavím o ekonomice, ale lidech. Přesněji řečeno o našich rodinách – těmi továrnami jsme totiž my sami a to zmetkové zboží, které produkujeme, jsou naše manželství a vztahy.

Věnuji se partnerskému poradenství už nějaký pátek a musím říci, že mí klienti mě nepřesvědčili o tom, že bychom byli magoři a neměli na to mít hezké vztahy. Naopak jsem fascinovaný tím, jak normální, kompetentní lidi, kteří ve svém oboru jsou často nadprůměrně úspěšní, dokáží dělat naprosto elementární chyby ve svých domácnostech. Například pečlivý programátor velice dobře ví, že stačí jen jedna zapomenutá tečka v stostránkovém programu a ten nebude fungovat. Ano, když programuje, tak to ví, ale když přijde domů, tak se chová jako slon v porcelánu.

Kam mizí úspěšnost, kam mizí pečlivost, když bereme za kliky našich domovů?! Všimněte si – to není naše nekompetentnost, omezenost, hloupost či nízké IQ, co nám rozbijí vztahy a rodiny. To je naprosto obyčená fušařská práce, za kterou bychom se ve firmě vyhodili na hodinu. Já totiž nevím, jak jinak si vysvětlit rozpor ve výrocích úspěšného manažera, který mi v jedné větě říká: “Rodina je to nejdražší, co mám.” a hned v druhé mi říká, že s rodinou tráví tak maximálně půl dne za týden... Ano, já jsem mu ochoten uvěřit, že to neumí s malými dětmi, ale nejsem mu ochoten uvěřit, že by nebyl schopen se to naučit, kdyby do toho investoval zlomek energie, co ho stálo studium na vysoké škole. Ano přebalovat smradlavé plínky není voňavá práce, ale pořád je to menší opruz než přežít nudnou podnikovou poradu, navíc na rozdíl od porady je přeblalování plínek užitečná práce.

Největší lidské chyby totiž vznikají, když se věci podceňujeme, když jim nedáme to, co potřebují, když nerespektujeme zákony, které je řídí. Ja vím velice dobře, že lidské vztahy řídí složité zákony, které nejsou intuivní, kde nevystačíme pouze s naší intuicí či empatií. Nicméně většina lidí i mých klientů rozhodně má kapacity na to, aby je pochopila a ovládla. Často stačí málo. Například v dnešní sváteční den bych připoměl starou jednoduchou leč funkční zásadu: “Chovejte se k blízkým lidem stejně a nebo ještě o něco lépe než k cizím.” Nikdo z Vaší rodiny by neměl mít pocit, že se před návštěvou, v práci či na večírku se chováte nějak zřetelně lépe než dnes, když jste třeba jen doma, v rodinném kruhu.

Apropos abych nezapomněl – dobrou chuť, pokud právě obědváte!