Co je a co není středověká psychologie
PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2006
Protože jsem ve vědecké radě časopisu Geo, tak občas koriguji drobné nepřesnosti v textu. Tady jsem narazil na komentář středověké psychologie, ze kterého je zřejmé, že autor nevěděl o středověku ani zbla. Zde tedy uveřejňuji dopis, který jsem poslal svým kolegům z Geo.
Vážení pánové,
kromě článků o učení jsem si ještě všiml komentářů ke středověké psychologii. Konkrétně následujícího citátu:
"Podřízenost zvířete člověku byla již ve středověku založena
na teologickém základě. Ve třináctém století psal vlivný učenec Tomáš Akvinský
traktáty, v nichž zvířatům upíral schopnost myslet, ale i nesmrtelnost jejich
duše.
Byla to teze s dalekosáhlými následky, neboť osvobodila člověka od veškerého
morálního závazku zacházet s ostatními tvory slušně. Nakonec se ujalo pojetí,
podle nějž zvířata existují kvůli tomu, aby sloužila člověku."
Myslím, že Geo by se mělo vyhybat takovým anachronismům. Pokusím se to vysvětlit.
Definice zvířete jako živočicha bez rozumu je mnohem starší než středověk, pochází od Aristotela, a tedy vůbec není založena na teologickém základě. To je naprosté nepochopení středověké psychologie.
Aristoteles definoval druhy - (druh= rod + druhový případek), pamatuji-li si dobře ten termín. Tedy:
rostlina byla organismus nepoznávající,
živočich byl naopak organismus poznávající, dále
člověk byl živočich (rod) rozumný (případek),
zvíře bylo živočich nerozumný atd.
Tak později Porfirius, tuším že ve 3. století, vytvořil z této klasifikace strom, zvaný po něm - Porfiriův strom, viz obrázek. To vše opravdu nemělo s křesťanstvím a teologií nic společného - Porfirius byl novoplatonik.
Ano, zvířatům se upíral rozum odnepaměti, a to právě proto, že to byla ta nejnápadnější známka, čím se liší od lidí. Sofistikované experimenty Gestaltistů s opicemi opravdu neznal nejen středověk, ale i skoro celý novověk až do minulého století. To už bychom mohli rovnou Newtonovi vyčítat, že nepočítal s kvantovou fyzikou.
Z rozumových schopností dovozoval nesmrtelnou duši lidí už Platon s Aristotelem, to opět není vynález křesťanství. To tyto úvahy převzalo, protože nic lepšího nemělo.
Tady je citát z Akvinského:
Odpovídám: Musí se říci, že je nutné říci, že lidská duše, kterou jmenujeme rozumovým prvkem, jest neporušná. Něco se totiž poruší dvojmo: jedním způsobem o sobě; jiným způsobem případkově. Avšak jest nemožné, aby nějaké svébytné se mohlo případkově zrodit nebo zrušiti, to jest narozením nebo porušením něčeho: "Neboť tak něčemu přísluší rození a porušení jako i bytí, jež se rozením nabývá a skrze porušení ztrácí. Proto, co má bytí o sobě, nemůže se roditi nebo porušiti, leč o sobě: která však nejsou svébytná, jako případky a hmotné tvary, slují nastalými a porušenými skrze zrození a porušení složených. - Bylo pak svrchu ukázáno, že duše zvířat nejsou svébytné a sobě, nýbrž jediná lidská duše. Proto duše zvířat se zruší, když se zruší těla: avšak lidská duše by se nemohla zrušiti, leč by se zrušila o sobě.
Když si otevřete sumu teologickou (na požádání zašlu jako off-line soubor) a dáte vyhledávat string "zvíř" tak uvidíte, že tímto opravdu se zabývají hodně, ale nikdo z toho nevyvozuje, že by zvíře bylo podřízené či méněcenné. Rozdíl mezi člověkem a zvířetem byl naprosto evidentní a samozřejmý - nebylo co dokazovat. Pes nikdy neodvodí Pythagorovu větu. Prostě zvíře se lišilo od člověka jako člověk od anděla. Jsou to nesrovnatelné třídy, a tím to pro středověk končilo. Viz následující citát:
K druhému se musí říci, že mírný neprchá před všemi potěšeními, nýbrž nemírnými a neshodnými s rozumem. Že pak děti a zvířata sledují potěšení, nedokazuje, že jsou vůbec špatní, protože je v nich přirozená žádost od Boha, která se pohybuje k tomu, co je s ní shodné.
Teologicky se ale z Genesis odvozovalo, že Bůh dal lidem zvířata:
Ge 1, 28: A Bůh jim [lidem] požehnal a řekl jim: "Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe."
Tento text je opravdu velmi starý cca 2000 př. Kr. a opět vyjadřuje spíše realitu lidské existence v přírodě - domestikaci zvířat, lov, zkrátka to, co ekologové dnes označují konstatováním, že člověk je na vrcholu potravní pyramidy. To samozřejmě najdeme i v Summě:
Mimo to, jako má člověk od Boha vlastnictví ptáků a zvířat, tak také ryb. Nevhodně tudíž byly ryby vylučovány z božské oběti...
Co se týká zacházení se zvířaty. Zvířata žila vedle lidí, ba naopak podmínky zvířat se od podmínek, ve kterých žili lidi, lišily jen nepatrně. Středověk tedy zacházel se zvířaty v podstatě humánněji než dnes my v ČR. Takové podmínky, ve kterých se dnes vychovávají slepice či prasata, žádné prase ve středověku nezažilo. V týrání zvířat nebyl středověk nijak vyjímečný - obyčejné chlívky. Pozor. Teprve 20. století dokázalo nejen na slepicích, ale i na židech či třídních nepřátelích uplatnit svou masovost a systémovou krutost.
Tuším, že Vespanius přišel k Mrtvému moři a nechal hodit do něj dva spoutané zajatce, všichni se hrozně bavili tím, že se neutopí... Takže hodnota lidského života byla ve starověku prakticky srovnatelná se zvířecím. V tom spíše středověk představoval posun, že tam narostla úcta k životu člověka - jeho život už nepatřil císaři či otrokáři, ale byl vyjmut - patřil Bohu. (Doporučuji si přečíst od Josepha Flavia Židovské starožitnosti, je porůznu na webu.)
Tedy pozor na anachronické interpretování vlastnictví. Ve středověku měl každý pán své poddané. To že člověk vlastní zvířata jim nepřipadalo o nic divnější, než že oni patří králi. Jen jejich život patří Bohu. (Zmíněný posun od otroctví) Ale každopádně nikdo neměl důvod se povyšovat nad králíka, jen proto že má nesmrtelnou duši. Stejně jako žena byla podřízena muži, ale přesto se tento o ní má starat stejně láskyplně jako o své tělo (viz sv. Pavel). Například i následující citát, který ukazuje, že je naopak na místě cvičení k soucitu ke zvířatům:
A proto, aby Pán přivedl k milosrdenství lid židovský, náchylný ke krutosti, chtěl je cvičiti v milosrdenství také na pouhých živočiších, zakazuje konati na zvířatech něco, co se zdálo patřiti k nějaké krutosti. A proto zakázal, aby se vařilo kůzle v mléce své matky, a aby se zavazovala ústa volu, vyšlapávajícímu obilí, a aby se nezabíjela matka s mláďaty. Ač také by se mohlo říci, že to bylo zakázáno na odmítání bohoslužby.
Zde je zřetelně ukázáno na vzdory úvodnímu citátu, že existoval morální závazek zacházet se zvířaty slušně. Komerční týrání zvířat je opravdu spíše problém 21. než 13. století.
Mnohem důležitější pro pochopení středověké biologie a psychologie je dobré znát symboliku, která pentlila vztahy k jednotlivým druhům, a musíme ji znát, když si prohlížíme vitráže a iluminace. Tato symbolika je našemu myšlení hodně cizí a zůstala jen rudimentálně - liška podšitá, moudrá sova, ale z vědy je pryč:
Z ptáků pak jsou zakázány některé zvláštní druhy. V orlu totiž, který létá vysoko, je zakázána pýcha; v nohu pak, který je nepřátelský koním i lidem, je zakázána krutost mocných; v supu pak, který se živí malými ptáčky, jsou naznačeni ti, kteří jsou chudým obtížní; v luňáku pak; který nejvíce užívá lsti, jsou naznačeni podvodníci; v supu však, který následuje vojsko, čekaje požívání těl zemřelých, jsou naznačeni ti, kteří snují zabíjení a vzpoury lidí, aby odtud těžili; zvířaty krkavčího rodu jsou naznačeni ti, kteří jsou zčernalí rozkošemi, nebo kteří jsou prosti dobrého cítění, protože krkavec, jednou vypuštěn z archy, nevrátil se; pštrosem, který, ač je pták, nemůže létati, nýbrž vždy jest u země, jsou naznačeni bojovníci Boží, oddávající se světským záležitostem; sova, která v noci má bystrý zrak, ve dne však nevidí, značí ty, kteří v časných jsou vychytralí, v duchovních hloupí; racek, který i létá ve vzduchu i pluje po vodě, značí ty, kteří ctí obřízku i křest; nebo značí ty, kteří nazíráním chtějí létati, a přece žijí ve vodách rozkoší; jestřáb však, který slouží lidem ke kořisti, značí ty, kteří slouží mocným k vykořisťování chudých; sýčkem, který v noci hledá potravu, ve dne však se skrývá, jsou naznačeni zhýřilci, kteří hledají utajení při nočních skutcích, které konají; kormoran však, jehož přirozeností jest, že dlouho vydrží pod vlnami, značí nestřídmé, kteří se potápějí ve vodách rozkoší;
Když to tedy shrneme, prakticky žádná věta v uvedeném úryvku není pravdivá. Já chápu, že křesťané točí mnoho lidí a mnohdy i právem. Na druhé straně Geo je spíše vědecký časopis, tedy měli bychom rozlišovat historickou realitu tehdejší vědy a její dobovou logičnost. Stejně jako chápeme Newtona či Galilea a nekritizujeme je za to, že neznali difrakci na mřížce. Jestliže do středověku projikujeme naše vlastní generační problémy (týrání zvířat, ženskou emancipaci, otázky trestu smrti atd.), tak je to náš anachronismus a naše omezenost, ne středověká. Prostě středověk není 20. století a byl to jiný svět.
Jinými slovy, jestliže máme vztek na dnešní křesťany a jejich omezenost, tak odvážně kritizujme přímo je. Je toho dost co kritizovat. Na druhou stranu, pokud chceme psát o středověku, a osobně se přimlouvám za středověkou psychologii, tak bychom se měli držet historické pravdy a objektivně se spíše snažit pochopit, jak se tenkrát myslelo a proč. Protože jinak se nám stane to, co popisoval Werich:
MH: Takže to klaunství tehdy byla ... no dá se snad říct, že to byla vlastně určitá instituce.
JW: Instituce kulturně politická.
MH: Ovšem tedy instituce, řekl bych já, typicky středověká.
JW: No já bych na tom slově středověk tolik neóulpěl. Co to je středověk ?
MH: Co to je. Samo jméno praví, že to je střed věku mezi staro a novověkem.
JW: No, střed věku. Já sám ... tedy ... nemám technologického vzdělání ... ještě oběť humanistické blbosti ... ale prostě i tak ... filozofickou cestou bych se mohl dopracovat k definici středu ... laicky ovšem ... a řekl bych, že střed je bod, který je od obou konců stejně vzdálen. .. Za předpokladu, že ty konce jsou kon-stant-ní neboli neměn-n-né. Ovšem u našeho věku se to nedá říct. Náš věk nemá oba konce konstantní. Jenom začátek. A to jenom proto, že nevíme, kdy to vlastně začalo. Kdežto ten novověk - tam ten konec se neustále mění. Na každou vteřinu navazuje nová vteřina, nová minuta, nová hodina, nový den, nový týden, nový měsíc, nový rok, ...
MH: Ano, ano ...
JW: ... nové desetiletí, století, nové tisíciletí, stotisíciletí, to letí, to letí ! Takže ten středověk aby se udržoval pořád ve středu ten taky musí postupovat dopředu. Rozumíte. ... Středověk si vymysleli lidé žijící v novověku aby si odreagovali svůj minderwertigkeit komplex. Aby jaksi ... se jim dostalo ... poct a uznání, které třeba ... by se jim dostalo až po smrti a oni nechtěj čekat, nuže teda zesměšňují způsob myšlení a práce svých prapraotců a pradědů a nazývají to středověkem. A zapomínají, že touto metodou konsekventně jejich prapraděti a pravnuci se jednou budou dívat zpátky v jejich novověku na jejich středověk a budou říkat: no no no no. ... Všimněte si, jak jsem tolerantní ...
MH: Tolerantní jo, ale pesimista.
Takže taková odbočka ke středověké a starověké psychologii.
s úctou
PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D.