Jeroným Klimeš 1996
Poznámka: Vcelku úspěšný (= hodně pozitivních ohlasů) článek do AD - kratší verze. Zde je delší, definitivní verze.
Jeden švýcarský psycholog, F. Oser, vypracoval metodu, pomocí které můžeme měřit v jakém vývojovém stadiu je víra toho kterého člověka. Metoda je založena na posouzení příběhů, které popisují několik morálních dilemat.
Tyto příběhy představují komplexní podnětový materiál. Některé aspekty příběhu působí na zkoumanou osobu silněji, některé jsou nevýznamné. Některé aspekty vyvolávají vzpomínky na podobné zážitky, jiné interferují s celkovou morální a intelektovou úrovní daného člověka. To vše se projevuje v tom, jak zkoumaná osoba popíše a navrhne konečné řešení příběhu, které se vyhodnocuje pomocí obsahové analýzy.
V tomto článku se chci zamyslet nad tím, jaké podněty jsou obsaženy v jednom z příběhů a pokusit se o jejich psychologicko-morální rozbor. Doporučuji čtenáři, aby si příběh přečetl a dříve než bude číst dál, zhodnotil jej a sám se pokusil formulovat nejlepší vyústění příběhu a důvody, které ho vedou k určitému závěru.
"Pavel je mladý lékař, který právě velmi úspěšně ukončil studium a za odměnu mu rodiče zajistili cestu do Anglie. Pavel má přítelkyni, které slíbil, že se s ní ožení. Letadlo však mělo poruchu, klesalo k zemi a na palubě vznikla panika. Pavel si uvědomuje, že je všemu konec. V této situaci myslí na Boha a učiní slib, že zasvětí život lidem v rozvojových zemích a že se neožení se svou přítelkyní, pokud ho nebude chtít následovat. Letadlo se roztříští, ale Pavel je jako zázrakem zachráněn. Po návratu domů dostává nabídku výhodného místa na soukromé klinice, kam byl vybrán z několika desítek uchazečů. Pavel si nyní vzpomene na svůj slib Bohu. Neví, jak se má rozhodnout."
Pokud má čtenář již utvořenou svou vlastní představu, pokusme se rozebrat podněty, které jsou obsaženy v příběhu. Celé dilema je postaveno na otázce závaznosti slibu daného Bohu. Pavlovo dilema má spočívat v tom, zda se rozhodne pro to, co chce on - úspěšný život na klinice s dívkou, kterou miluje, a s tím, co od něho jakoby chce Bůh - životem zasvěcenému pomoci lidem v rozvojových zemích a to i za cenu rozchodu s dívkou. V pozadí je i otázka nadřazenosti slibu daného Bohu a slibu daného snoubence, otázka platnosti slibu, který je učiněn v životní nouzi, a možná i otázka zázraku či předpokládané ochrany Pavla při letecké katastrofě.
Jak bylo řečeno všechny tyto podněty mají u každého člověka jinou váhu, která se nakonec odrazí v jeho řešení, ze kterého může psychologie usuzovat na dosaženou úroveň mravního vývoje. Morálka na rozdíl od psychologie není popisná věda, ale věda spíše normativní, která se zabývá spíše tím, co by Pavel měl udělat, než tím, co ve skutečnosti udělá. Dnešní morální teologie se po druhém Vatikánském koncilu poněkud distancovala od kasuistického přístupu, který pro každý morální případ - casus - měla předem připravené morální řešení a to z důvodů, které můžeme ilustrovat právě na Pavlově dilematu.
Toto dilema existuje pouze při určitém posouzení a interpretaci prvků příběhu. Pavel v okamžiku katastrofy je přesvědčen, že to nejdražší, co může Bohu obětovat je jeho kariéra a žena, kterou miluje. Hledá pak něco, o čem si myslí, že má hodnotu před Bohem, kvůli čemu by byl Bůh ochoten se namáhat a zachránil ho. Napadají ho lidé v rozvojových zemích, tak Bohu nabízí tento "obchod" formou "závazného a nezrušitelného" slibu. Pavel v panickém strachu se pokouší "obchodovat" s Bohem a přežití katastrofy interpretuje tak, že Bůh přijal jeho nabídku. Je zřejmé, že nikdo - ani Pavel, ani psychologové, ani moralisté - nikdo z lidí neví, zda tato interpretace skutečně odpovídá tomu, co Bůh od Pavla ve skutečnosti chce. A vzhledem k tomu, že slib byl učiněn v situaci, kde je sotva možno předpokládat svobodnou volbu (ani plně vědomou a už vůbec ne dobrovolnou), žádný moralista by jej nepovažoval za mravně závazný. Podobně jako manželský slib, který byl učiněn v nátlaku, není možno považovat za platný a závazný.
Z hlediska morálky tedy Pavlův slib není závazný. Má jej tedy Pavel ignorovat? Nebo psychologicky: je schopen jej vůbec ignorovat? Odpověď zní ne. Ani z hlediska morálky ani psychologie by Pavel neměl vzpomínku na tento zážitek násilím potlačovat. Z hlediska morálního i psychologického jej může chápat jako výzvu, aby v klidu zapřemýšlel, co víc může a chce pro lidi v rozvojových zemích udělat, nebo zda nemůže nějak skloubit to, co on sám chce - svůj život na klinice po boku milované ženy - s pomocí lidem v nouzi, bez ohledu na to, zda jsou z rozvojových zemí nebo ne. Jinými slovy zážitek jej může vést k větší mravní odpovědnosti za dění ve světě, k větší mravní autonomii, k hlubšímu pochopení Božích úmyslů, které nikdy nejsou tak jednoduché, jak mívá člověk sklon si myslet v návalu událostí.
Tento příběh může zároveň sloužit jako ilustrace magického a pověrečného myšlení, které se přirozeně objevuje a setrvává v myšlení lidí. Chování Pavla v životní tísni rozhodně není ojedinělým příkladem toho, jak lidé v tísni se pokouší s Bohem uzavřít jakýsi obchod. Přičemž vůbec není jisté, zda Bůh o takový obchod stojí. Vždyť je psáno, že Bůh ví předem, dříve než ho prosíme, co potřebujme (Mt 6, 8). Stejně tak i případné vyslyšení či nevyslyšení takové prosby závisí spíše na úmyslech Boha s tímto a ostatními účastníky katastrofy, než na přijetí "výhodné" nabídky od zoufalého člověka.
Musíme tedy učinit závěr, že mnohdy pociťovaná až tabuizovaná závaznost a posvátnost takového slibu je spíše záležitostí magického než křesťanského myšlení. Křesťanství uznává závaznost slibů daných Bohu, jen pokud jsou činěny s plnou svobodou člověka. (Například manželský slib či slib čistoty.) Sliby učiněné v nátlaku nejsou závazné, i když člověk může tyto silné zážitky využít jako výzvu k prohloubení své víry. A i kdyby se později rozhodl vyřčenému závazku dostát, měl by to chápat ne jako splnění původního slibu učiněného v nouzi, ale spíše jako nové rozhodnutí, nově učiněný slib, nebo jako svobodně zvolenou formu poděkování.