Vzpomínám si na sestru, jak chtěla po tátovi walkmana. Prý ho mají už všichni ve třídě. Táta sestře řekl: "Ano, koupím ti walkmana, až ho bude mít i Mirka." Mirka totiž byla nejchudší holka ve třídě, která nikdy walkman neměla. Tím byla tato otázka zažehnána.
Chudí mají jednu velkou výhodu - nemusí dětem složitě vysvětlovat, že nemohou mít to či ono. Prostě na to není a tím končí debata. Naproti tomu bohatí musí své děti frustrovat uměle. Rodiče mají dost peněz, aby dítě mělo na výletě kapesné třeba i 1000 Kč na den. "Proč by se mělo uskromňovat, pane doktore? Copak jsme snad nějací chudáci?"
Důvod je jednoduchý. Peníze jsou nástroj na směnu vzácných statků. Jejich podstatou je, že jich máme vždy nedostatek. To, že pociťujeme tento nedostatek, není na závadu. Naopak, je to známka toho, že peníze správně fungují. Má-li se dítě naučit používat peníze, musí tento nedostatek též pociťovat. Musí mít od malička pocit, že nemůže mít všechno. (Už u čtyřletého dítěte třeba držíme zásadu - jedna zmrzlina denně stačí.) Pocit, že máme nedostatek peněz nebo že nemůžeme mít všechno, nás totiž provází celý život. Jestliže rodiče nenaučí dítě s tímto pocitem pracovat, nikdy nebude umět zacházet s penězi.
Bohaté dítě může mít jakoukoli věc. Není nucené volit mezi dvěma lákavými věcmi. Může je mít oboje. Naproti tomu chudé dítě se učí, že když chce jednu věc, musí se druhé vzdát. Ale toto v dospělosti zažívají i bohatí a krásní. Můžeme si vzít jen jednoho partnera a toho druhého oželet. Běda nám, když se pokusíme mít oba zároveň. Když si zvolíme jednu kariéru, musíme zapomenout na druhou. I zde jsou na tom hůř ti, kteří se nedokáží rozhodnout.
Problém rodičů není, že by nemohli vydržet škemrání dětí nebo že by pro ně neměli dostatek argumentů. Rodiče nemají dostatek argumentů především sami pro sebe - nevědí, proč a jak děti správně výchovně frustrovat, aby se naučily s penězi, mobilem, počítačem dobře zacházet.
Správné množství peněz je takové, že na dítěti vidíme, že musí volit. Například dítě chce na začátku roku novou tašku, penál, boty s kolečkem na patě atd. Je dobré mu dát omezený obnos, aby si z těchto věcí muselo vybrat jednu, maximálně dvě věci a ostatní oželet. Právě tento nepříjemný výběr je období, kdy se dítě učí volit a buduje si zdravý vztah k penězům.
Drahé věci často mají charakter uplácení dětí. K tomu se rodiče uchylují z řady důvodů. Například rozvodová situace. Rodič se cítí vinný, a tak to chce dítěti vynahradit, alespoň tím mobilem. Stejně tak si rodiče vykupují vinu, když mají na děti málo času. Táta se vrací každý den domů okolo 19.00, tak alespoň dětem koupí mobily, ať je má pod kontrolou. Vzniká pravý opak toho, co rodiče očekávali. Místo, aby drahé dárky kompenzovaly jejich rodičovská selhání, tak je ještě prohlubují. Děti jsou nejen zanedbávány, ale ještě navíc rozmazlovány. Čisté rodičovské svědomí opravdu ulehčuje výchovu - nevzniká toto patologické odčiňování viny. Dávejme proto dětem svůj čas, ne peníze.