PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2017-07-09
Tato věta je Ježíšův pokyn učedníkům, které po dvou(*) rozesílá do okolních vesnic, do kterých chce sám přijít (Lk 10, 4).
Co to asi v praxi znamenalo 'pozdravit se na cestě s někým'?
Trochu napomůže slovenský překlad: "Cestou sa při pozdrave s nikým nezdržujte!" Asi je míněno: pozdravím někoho, zakecám se, co rodina, děti, jak se urodilo, zajdu "na kafe" a den v háji... Kdyby den: "Když k němu ti Samařané přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. I zůstal tam dva dny." (J 4, 40) Podobně u emauzských učedníků: "Když už byli blízko vesnice, do které šli, on jako by chtěl jít dál. Oni však ho začali přemlouvat: "Zůstaň s námi, vždyť už je k večeru a den se schyluje." Vešel tedy a zůstal s nimi." (Lk 28, 28-29)
To byl zřejmě způsob trávení volného času, když nebyly emaily, telefony a SMS. Prostě šli, zakecali se a když jim bylo fain, tak spolu pobyli dva dny žvaněním a hodováním. Pak že telefony/emaily/auta sbližují... Tato stará praxe sbližovala mnohem víc. Uvědomme si, že strávit s někým dva dny znamenalo spát s tou rodinou v jednom pokoji "v jedné ložnici", kde všichni společně usínali a do noci brebentili. Děti při tom poslouchaly - ušiska napjatá - dokud neusly.
Úplně jiný svět, že? :-)
(*) Na okraj všimněte si - "po dvou" - již to je rozdíl od dnešní praxe, kdy faráři tráví celý život na faře o samotě.
Zajímavý postřeh jedné známe
A hlavně - znamenalo to nutně, že si byli bližší? Jedna věc se mi totiž v tom ohledu vybavila. Když jsem byla na studijním pobytu ve Francii, můj dobrý kamarád z Turecka mi řekl: "Víš, lidi u nás jsou možná ještě složitější než vy. Tváříme se otevřeně, nemáme třeba problém pozvat člověka z ulice na večeři a ubytovat ho, i když jsme ho v životě neviděli, ale co se týče přátelství, jsme mnohem opatrnější a mnohem méně důvěřiví než vy.
A přesně tak jsem konkrétně Turky sama vnímala, nepouštěli si nás Evropany k tělu, i když se na první pohled tvářili extrovertně :-).