Biskupové selhávají jako pastýři stáda. Naše církev byla Kristem založena na tom, že biskupové jsou rybáři lidí - charismatické osobnosti, které přitahují následovníky jako magnet. Naši biskupové jsou ale spíše jakýmisi udržbáři, kteří jen udržují církev v chátrání. Je to smutné, ale musí se říci, že kardinál Vlk byl lepším jako obyčejný kněz, než je dnes arcibiskup. Měl velký úspěch při pastoraci dětí, který dnes nemá. Stejně tak například biskup Malý byl lepší disident, než je dnes biskup. Měl odvahu, kterou dnes nemá.

Je třeba si uvědomit, že hlásáme "Krista ukřižovaného a vzkříšeného" a ne Krista s folklórem posledních pár století. Jestliže nás svádí tento folklór, tak je třeba jej utnout, abychom spolu s ním nebyli zavrženi. Toho skutečně katolického (=všeobecného) je jenom trochu, ale toho zvykového balastu hodně.

Kněz je pokřtěný katolík - muž, nad kterým biskup pronese modlitbu, vloží ruce a pomaže křižmem. Nic víc, nic míň. To víme všichni, ale nechováme se tak. Mnozí se snaží k tomu kradmo propašovat řadu dalších podmínek. (Nejen celibát.)

Napsal jsem biskupovi Radkovskému: "Opravdu nechápu, proč všichni biskupové už na Sněmu nenapsali do Říma, že v Čechách je třeba světit třeba i ženaté muže, aby tady něco z církve zůstalo. Jednota neznamená, že všichni budou dělat totéž. Jsme v jednotě s řecko-katolickou církví a taky máme jiné obřady i zvyklosti. Mexická fakulta měla taky spoustu vyjímek a přesto byla v jednotě s Římem. Uniformita celibátu není totéž jako jednota víry, ale přesto to takto věřícím presentujete. Pokud to tak děláte vědomě, tak je to lež."

Zřejmě ano. Záleželo by samozřejmě na tom, za co by byla, a jak dobře by byla zdůvodněna. Demonstrace je totiž jen takový vykřičník za větou. Důležité je, aby ta věta samotná byla pravdivá a srozumitelná.

No, tomu se říká otázka na tělo. :-) Ve svých dopisech biskupům jsem navrhoval, aby se světili zralí muži, silní ve víře. Představoval jsem si muže okolo padesátky, kteří už mají odrostlé děti. Jsou srostlí s místní komunitou, stabilizovaní a nehrozí nich takové nebezpečí rozvodů a jiných mladistvých excesů.

Naší Juditce bude teprve rok. Se ženou jsme svoji také necelé dva roky. Tedy jsem ještě dost v pohybu. Ze stejného důvodu se například nedoporučují adopce u párů, které jsou spolu kratší dobu než dva roky. I u mě by bylo lepší, kdybych byl trochu zralejší, ale je třeba si uvědomit, že kněžství je především služba církvi. Jejími potřebami by se měl člověk řídit především (samozřejmě s ohledem na své schopnosti).

Výchozí úvaha je jasná: Petr má klíče od království nebeského a Duch jej uvede do veškeré pravdy v pravý čas. Dnes je znamením doby, že není možno mít dostatek celibátních kněží, tedy je nutno světit ženaté kněze. Aby bylo možno světit ženy na kněžky, muselo by to být znamení doby - životní nutnost, bez které by církev nemohla existovat. V takovém stavu zatím nejsme.

Nejde o kvantitu, ale o kvalitu. Filtr v podobě celibátu a seminářů v době chronického nezájmu o kněžství (tzn. dnes a ne v minulosti) zachytává a produkuje exoty a podivíny. Od kněží vzešlých z místních komunit, kteří jsou zralí dospělí muži, očekávám, že budou víc při zdravém rozumu. Například náš farář při kázání dlouze mudruje, zda zlo je nedostatek dobra či naopak substantia sui generis, zatímco farnost žije tím, že se vlak zabil osmnáctiletého kluka, co usnul na kolejích, a trápí jí úplně jiné otázky a pohledy na zlo, než je privatio boni.

Velký, ale nejedná se jen o jáhenství. Jde především o to obnovit, tzv. církevní ustanovení (instituty). Život církve vyvěrá ze mše, tedy i působení laiků ve světě musí též nějak vyvěrat ze mše a do ní se vracet. Pokud někdo vede "spolčo", tak by pro tuto činnost měl být ustanovený, a to vhodným liturgickým úkonem při mši. Stejně tak plody své práce by mělo společenství přinášet zpět farnosti tím, že o nich opět při mši pohovoří. Aby z jejich práce měli užitek všichni. To samé platí i pro učitele nábožeství a jiné povolání. Dnes vznikají paralelní struktury, které se vydělují ze života zbytku farnosti. Více viz http://www.sweb.cz/jeronym.klimes/clanky/teologie/institut.htm.

Myslíte realistická očekávání či má zbožná přání?

Já jsem tam osobně nebyl, ale slyšel jsem, že děkan KTF v Praze prof. Armbruster, SJ., tam na konci předložil svou vizi budoucí církve o dvou skupinách kněží - těch udržovacích, starších, ženatých a těch misijních. Myslím, že by bylo dobře, kdyby tuto vizi publikoval i veřejně. Je jedno, že biskupové ignorují nějakého Klimeše, ale snad nebudou ignorovat "vlastní" lidi, když jim říkají jinými slovy totéž.

Jaj, jak staré jsou tyto "nejnovější" výzkumy? Já jsem naopak četl, že se podařilo prokázat, že děti, které se dívají pravidelně na televizi čtyři hodiny denně (tedy pouhé sledování televize), mají významně vyšší sklony k agresivitě a kriminalitě. Tedy škodlivý vliv televize je již vcelku bezpečně prokázán stejně jako škodlivost kouření či rozvodů, což dřív nebylo. Přeci jenom výzkumné metodologie se zpřesňují.

Ano, ale právě autostimulační techniky jsou často škodlivé. Násilí na obrazovce je fantazijní násilí, a to též není bez vlivu na lidské chování. Na děti má tím větší negativní vliv, čím horší je rodinná situace. V kvalitních fungujících rodinách je vliv televize minimální, ale u nefunkčních je výrazný.

Jak by řekl náš farář: "Privatio boni." :-))

Kvantovým fyzikem eventuálně molekulárním biologem, alespoň by se už konečně pořadně naučil matematiku.

S trochou vtipu se dá říci, že chemoterapie je takový elixír mládí namixovaný s deodorantem. Omladí vás na deset let. Nemáte chlupy, fousy, beďáry, zájem o sex a vyhubí i potní bakterie, takže zmizí i charakteristický tělní pach. Jen to břicho nezmizelo... :-))

Prosím o krátký životopis!

Po gymnásiu ve Vimperku se zaměřením na elektroniku jsem vystudoval hydrogeologii na PřFUK. Po revoluci jsem se omylem studijního oddělení dostal na psychologii. Diplomová práce byla o pastorální psychologii, disertační o partnerských vztazích. (Jsou na Internetu. http://www.klimes.us/mojeprace/disertace.htm http://www.klimes.us/mojeprace/diplomka.htm) Pak jsem učil psychologii na policejní škole, lékařské a filosofické fakultě, prověřoval zájemce o adopce, testoval reklamu pomocí oční kamery, pracoval pro Ombudsmana atd. Mou velkou radostí je též rodina. Žena Michaela, která studuje teologii, dcera Judita, která studuje lezení.