Lidovky - ÚHEL POHLEDU
Lenka s Karlem chodila asi čtyři roky. Začalo to jako milenecký vztah na přežití v době její partnerské krize s manželem, ale po rozvodu to přerostlo v lásku. Pak se ale stalo, co se stát nemělo. Lenka sice poctivě zobala antikoncepci, ale přesto najednou byla v jiném stavu. Nikdo to nečekal. Karel, 45 let, se zhroutil a vyvíjel na ni psychický nátlak, aby šla na potrat. Brečel před ní na kolenou s pugétem růží, že jí to zaplatí, že prý si to nedokáže představit, že nikdy nechce zažít to, co měli doma jeho rozvádějící rodiče. Lenka se podvolila, ale bohužel už mu to nikdy neodpustila. Karel byl odstěhován, odsunut na vedlejší kolej do role odbývaného milence, ale Lenka se s ním nedokázala trvale rozejít. Nedávno se mi svěřila, že si všimla zajímavého jevu. Vždy na podzim, přibližně ve výročí potratu, se s ním na přibližně měsíc rozejde. Dnes je to devět let, tedy devět rozchodů.
Všimněte si, že zde vůbec nejde o otázku, jestli embryo je lidský život, či ne. Zde nebylo zabito jen embryo, ale především život Lenky. Ona si od dětství snila o tom, že bude matkou více dětí. Tuto touhu, tento život musí pohřbít. Zůstává jí vcelku průměrná kariéra, kterou nijak zvlášť nežere, a vztek na sebe a potažmo i na Karla. Z dnešního pohledu by bylo nejlepší, kdyby si dítě nechala. Karel by buď zůstal, nebo odpadl, ale nemusela by pohřbít svůj sen o mateřství. Pořád lepší riskovat ztrátu Karla než takto ztratit jeho i dítě.
Klientky na mě někdy koukají s překvapením, když jim radím, aby si v 37 letech udělaly s manželem další děti bez ohledu na těžkou partnerskou krizi. Ale je to stejná logika. Sourozenci budou mít stejného tátu, ony budou mít splněný jeden důležitý cíl svého života – mateřství. To, jestli manžel odpadne, či ne – to už je loterie. Ano, samozřejmě by bylo nejlepší se s manželem rozejít a najít si někoho, kdo by si s nimi chtěl pořídit rodinu – byl svobodný, bez závazků, charakterní, nezmrzačený rozchodem a možná snad i pohledný modrooký švihák. To ano, ale kde ho chtějí ve svém věku sehnat? Svět je plný chlapů, jako je Lenčin Karel, kteří chtějí souložit, ale nechtějí se vázat. Takové mohou ženy před čtyřicítkou přehazovat vidlemi. Tedy když budou mít tři děti s manželem, tak je snazší vše – menší války o děti při případném rozchodu, naplněná mateřská identita a do nových vztahů vstupuje tato žena s jasnou devízou: „Nechci po tobě žádné dítě.“ Jinými slovy je jasná hloupost jít na potrat jen kvůli tomu, že máme partnerskou krizi. Dítě není sice zárukou, že se zachrání partnerský vztah, ale zachrání se ženin životní sen.
Nečekané těhotenství je vždy náraz na psychiku. Spouští se poruchy přizpůsobení, které z definice trvají až tři měsíce. To není stav, kdy by člověk měl dělat závažná životní rozhodnutí. Přitom existuje lepší řešení než potrat. Tím je darování dítěte do adopce.
Připomeňme si trochu faktů z demografie. Žijeme v době, kdy na ženu připadá 1,5 dítěte místo 2,1, kdy tedy za jednu generaci (28 let) ubývá populace o 30 procent! To si nezadá se středověkým morem. Dále každý šestý pár (15 procent) je neplodný. To jsou lidé, kteří by byli šťastní, kdyby mohli bez zbytečné byrokratické prudy dostat zdravé děti. Jinými slovy pro většinu dnes zabíjených nenarozených zdravých dětí máme čekatele na adopci. Stačí je jen přesměrovat do vedlejší rodiny.
Vzhledem k tomu, že potřebujeme 2,1 dítěte na ženu, je stávající vývoj tragédie ne nepodobná středověkému moru.
Proč se ale tak lpí na potratech a nepropaguje se darování dítěte do adopce? Protože nám vládnou všudypřítomné předsudky. Bohužel nejen nevěřící, ale i věřící lidé přes všechnu kritiku potratů se dívají velmi zle na ženu, která se rozhodla dát své dítě do adopce. Přitom to je mnohem zodpovědnější čin, než si ho se skřípěním zubů nechat a dát mu pocítit dětství nemilovaného a nechtěného dítěte. Adoptované děti jsou totiž zpravidla milované děti. Toto je moderní a žádoucí směr, kam se má ubírat naše myšlení a potažmo i legislativa. Ne zabíjet děti, ale jen je přesměrovávat do rodin, kde na ně toužebně čekají. Tady by to chtělo cílenou reklamní kampaň a osvětu.
Cestou propagace darování dítěte do adopce by se měl ubírat i právě navrhovaný zákon o specifických zdravotních službách. Ten například navrhuje, aby šestnáctileté dívky mohly bez svolení rodičů jít na potrat. Je to lákavé pokušení – těhotná holka je k smrti vyděšená z předjímané reakce rodičů, takto by se nemuseli rodiče nic dozvědět. Navíc medvědí službu zde mívají někdy i lékaři a zdravotnický personál. Viděl jsem případ, kdy nátlaku lékařů podlehla jedna dospělá modelka, která zdaleka nebyla dítě. Tím spíš jim podlehnou nedospělé dívky. Ale obecný zájem je přístup k potratům spíš stěžovat. Tedy je rozumné, aby ženy od 16 do 18 let měly právo si dítě nechat navzdory přání rodičů, ale odpíral bych jim právo ho potratit bez svolení rodičů.
Pojďme si vyjmenovat argumenty pro darování dítěte do adopce:
1. Dítě přežije, bude adoptováno a bude mít přiměřeně šťastné dětství.
2. Žadatelé o adopci se dočkají vysněného dítěte.
3. Matka se vyhne chirurgickému zákroku, nebezpečí neplodnosti, zažije těhotenství.
4. Případná neplodnost v dospělosti nemůže být připsána na vrub interrupci a vlastní vině.
5. Matka a její okolí mají jedenáct měsíců na rozmyšlenou, zda by si raději dítě nenechali (jedenáct měsíců představuje těhotenství a následné šestinedělí, kdy ze zákona nemůže dát souhlas k osvojení).
6. Matka bude mít mnohem otevřenější postoje vůči náhradní rodinné péči: proč by nemohla adoptovat starší dítě, když pravě takové její dítě je někde adoptováno?
7. U mladých dívek se navíc vyhneme nezralým sňatkům a následným tragikomickým rozvodům.
Aplikujme si nyní tuto logiku na Lenku. Kdyby nepodlehla Karlovu nátlaku v prvních dnech těhotenství a rozhodla se jít cestou donošení dítěte, měla by jedenáct měsíců na rozhodnutí a průběžně by viděla, jak se vše vyvíjí. Za rok by její rozhodnutí bylo mnohem zralejší a pevnější. Odráželo by její stabilizovaný postoj. Stejně tak i Karlova hlava by vychladla. Nerozvážný potrat toto vše znemožnil. Horké hlavy jsou spolehlivý generátor špatných rozhodnutí.
***
I věřící lidé se přes všechnu kritiku potratů dívají velmi zle na ženu, která se rozhodla dát své dítě k adopci
Foto popis - To dítě má dostat šanci. Podle Jeronýma Klimeše je hloupost jít na potrat jen proto, že matka a její partner mají partnerskou krizi. Existuje lepší řešení – je jím darování dítěte do adopce.